Sociologie B 1 AR 2014/2015 Mgr. Ondřej Roubal, Ph.D.

Základy lidské společnosti Příroda nebo kultura?

Biologický nebo kulturní determinismus? Dva rozdílné pohledy na člověka a společnost

SHRNUTÍ 1) Člověk jako biologický tvor 2) Biologizující koncepce člověka, evoluční teorie a vzestup antroporasových teorií 3) Nerovnost lidských ras 4) Biologické determinanty v oblasti medicíny a sportu

Základy lidské společnosti Člověk a kultura

H. G. Wells (americký spisovatel) – „zbavme se se nevzdělaných davů podřadných občanů“ T. Roosvelt (americký prezident) – „společnost nemá právo dovolovat méněcenným, aby rozmnožovali své řady“ G. B. Shaw (irský spisovatel) – „jedině eugenika spasí lidstvo“ Coolidge (americký prezident) - v souvislosti s podpisem zákona o přistěhovalectví uvádí – „Amerika musí zůstat americkou; biologické zákony ukazují, že nordici ztratí své kvality, pokud se mísí s jinými rasami“. CH. B. Davenport (americký vědec)– „masová nedobrovolná sterilizace je jediný způsob jak se vypořádat s imbecilní, epileptickou, chorobnou a kriminální zárodečnou plazmou“

Současně intenzivní snahy „odbiologizovat“ kulturu – význam učení, zdůrazňování kulturní a sociální sféry pro vytváření lidské osobnosti - rozvoj kulturní antropologie (etnologický, etnografický, antropologický výzkum) - významná role americké kulturní antropologie, vliv E. Durkheima a jeho žáků (Americký kulturní antropolog F. Boas v roce 1911) – „antropologická data nás učí větší toleranci vůči formám civilizací, které se liší od naší vlastní, a že bychom se měli naučit pohlížet na cizí rasy s větší sympatií a s vědomím, že všechny rasy v minulosti přispěly určitým způsobem ke kulturnímu pokroku, takže budou schopny rozvíjet zájmy lidstva, pokud se jim dostane vhodné příležitosti“.

Vymezení pojmu kultura, její funkce a dimenze Kultura vyjadřuje nebiologické prostředky a mechanismy, jejichž prostřednictvím se lidé adaptují na vnější prostředí „Kultura je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a další obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti“ Etymologický původ pojmu kultura v antickém starověku – („colere“) M. T. Cicero (45 př.n.l.) – nazval filozofii kulturou ducha – položil základy pojetí kultury jako charakteristiky lidské vzdělanosti Středověk – silný náboženský obsah pojmu kultura Renesance a humanismus – kultura spojována s kultivací a vzdělanostní člověka, vyjadřující sféru pozitivních hodnot Osvícenství – kultura jako sféra lidské existence v protikladu s přírodou

Kultura a instituce Kultura je vyjádřena sociálními institucemi Instituce jsou osou každé kultury, základem specificky lidského způsobu řešení problému přežití, komplex norem ustavených společností, umožňující naplňovat její základní potřeby Instituce je každý obecně praktikovaný způsob jednání Pojetí institucí: funkcionální a antropologické Funkcionální: manželství, přátelství, příbuzenství (funkční z hlediska uspokojení potřeb společnosti ) Antropologické: prostituce, nevěra, korupce, klientelismus (prostředek k uspokojování běžných osobních potřeb lidí – nemusejí být společensky žádoucí)

Příklad rituálu – těhotenství a porod v Bulharsku Cílem bulharských rituálů je uchránit ženu, plod a později i dítě před zlými mocnostmi. Bulharská budoucí matka si nesměla po setmění mýt hlavu ani se česat, v devátém měsíci nesmí vůbec vycházet z domu, celý týden pak nesměla svléct šaty, které měla u porodu. Po narození dítěte příbuzní nosí dárky a každý z nich na matku i dítě plivne, osmý den byl určen pro křest dítěte, po celých čtyřicet dní pak matka nesměla opustit příbytek ani mít pohlavní styk s manželem. Po čtyřiceti dnech přijdou příbuzní vykropit dům svěcenou vodou a až poté se vrací život do normálu.

Kultura a instituce Je kanibalismus institucí? Jak máme rozumět aztéckému kanibalismu? Kde jsou příčiny masových lidských obětí v aztéckém náboženství? Je indická „posvátná kráva“ institucí?

Funkce kultury: a) vyjadřuje stav vývoje společnosti a je vyjádřením její identity b) základním předpokladem přežití a rozvoje společnosti c) reguluje vztahy jedinců a skupin Obsah kultury (hmotné a nehmotné produkty) Materiální (způsob přetváření krajiny, podoba měst, architektura,)…ty často symbolizují duchovní hodnoty (myšlenky, vědu, umění…) Dimenze kultury (univerzální a specifická) Co lze označit jako kulturní univerzálie, co je kulturními specifika?

Řeč a jazyk Je nějaký vztah mezi tím, jakým jazykem mluvíme a tím, jak vnímáme svět? Vnímají různé kultury na základě specifické lingvistické výbavy svět různým způsobem? Sapir a Whorfova teorie: a) Veškeré myšlení je jazykové b) Každý jazyk vytváří specifickou vizi reality c) Jednotlivé obrazy reality, konstruované různými jazyky, se vzájemně liší Sapir s Whorfem zkoumali jazyk kmene Hopiů a srovnávali jeho gramatiku se standardními evropskými jazyky

Hopiové neznají minulý, přítomný a budoucí čas – jiné chápání temporality (jejich jazyk lépe vyhovuje paradigmatu relativistické a kvantové fyziky!) V jazyce Hopiů převažují slovesa – obraz světa je procesuální V evropských jazycích hrají dominantní úlohu podstatná jména – obraz světa je substanciální Hopiové mají pro všechny létající předměty jediné slovo, typy staveb rozlišují pouze na základě umístění v prostoru a nemají slova pro trojrozměrné součásti budov – chodba, hala, pokoj, sklep, půda, předsíň

Existují rozdíly ve výšce hlasu mužů a žen Jsou tyto případné rozdíly určeny kulturně nebo biologicky?

Kultura a její vliv na člověka a společenský život – význam socializace jako procesu učení a osvojování kultury Kultura je implicitní znalost světa, typická nadindividuálním a historickým rozměrem a produkována životy mnoha generací - její vliv na společenský život jednotlivců probíhá na základě SOCIALIZACE Proces socializace jako předpoklad „zespolečenštění“ člověka - člověk se nerodí lidským, ale lidským se stává Socializace je univerzálním kulturním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti Cílem socializace je zformovat bytost, která se bude o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem druhých lidí Socializace je nezastupitelný proces – to dokládá řada poznatků nesocializovaných jedinců (například vlčích dětí nebo tzv. případ „divokého chlapce z Aveyronu“) – socializace primární a sekundární V průběhu socializace se učíme SOCIÁLNÍM ROLÍM

Sféry socializace 1) Sociální interakce – učení se sociálním rolím, navazování sociálních vztahů a vazeb (utváření představ a pocitů příslušnosti ke skupinám, pospolitostem, vědomí sounáležitosti) 2) Enkulturace - včleňování individua do sociokulturního kontextu skupin – výzkumy M. Meadové (1901-1978): a) namlouvání v mezikulturní perspektivě (výzkum vztahu anglických děvčat a amerických vojáků v době druhé světové války) b) mužská a ženská role ve třech primitivních společnostech (výzkum mužské a ženské role u tří kmenů na Nové Guineji) c) dospívání na Samoi – (výzkum obrazu dospívání mládeže na ostrově Tau) 3) Personalizace - (vytváření osobnosti, vlastní identity, začátek hledání a znovunalézání rovnováhy mezi osobní svobodou a sociální konformitou)

Etapy socializace a) raná (závislost na rodičích) b) v dětství (škola, zájmové skupiny) c) mladistvých (škola, kamarádi, vrstevníci) d) mladých dospělých (pracovní kontakty, VŠ studium, vlastní rodina) e) v dospělosti (zaměstnání, zájmy, aktivity, rodina) f) ve stáří (omezení sociálních kontaktů, důchod, příprava na smrt, proces přijímaní nevyhnutelnosti blízké smrti - fáze)

Shoda v tom, že raná fáze je rozhodující v procesu formování vlastního Já (Freud, Mead, Piaget) Freud: role nevědomí; mechanismy potlačování úzkosti v rané fázi života; zvláštní pozornost věnuje oidipovskému stádiu; děti se učí potlačit erotickou touhu po svých rodičích Mead: dítě se vyvíjí jako sociální bytost přejímáním role druhých (nápodobou vztah I (nesocializované spontánní Já) a me (sociální Já – kdy jsme schopni se vidět tak, jak nás vidí ostatní)

Piaget: schopnost dítěte porozumět světu; Stadia kognitivního vývoje: Senzomotorické (0-2 roky) - do 4 měsíců nerozlišuj mezi sebou a okolím, děti se postupně učí, že lidé a předměty existují nezávisle ne jejich vjemech Preoperační (2-7 let) – učí se ovládat jazyk, jsou egocentrické – svět dítě vykládá z vlastního pohledu c) Stadium konkrétních operací (7-11 let) – abstraktní myšlení, chápání kauzálních vztahů d) Stadium formálních operací (11- 15 let) – schopnost řešit hypotetické otázky, vysoce abstraktní myšlení

b) Regrese k infantilnímu chování c) Resocializace Resocializace - rozpad dosud přijímaných hodnot a vzorců jednání a přijetí radikálně nových a odlišných Například mezní situace vězňů v koncentračních táborech – psycholog Bruno Bettelheim pozoroval vězně v Dachau a Buchenwaldu: Vzdor b) Regrese k infantilnímu chování c) Resocializace

SOCIÁLNÍ STRUKTURA SPOLEČNOSTI

Seznámení se základními pojmy

Sociální struktura vyjadřuje souhrn všech sociálních skupin a vrstev, jejich vzájemných vazeb – provázanost s politickou, demografickou, ekonomickou, vzdělanostní strukturou . Umožňuje zachytit relativně trvalé vlastnosti společnosti Umožňuje zařadit jedince podle různých kategorií na jeho místo ve společnosti Sociální stratifikace jako znak každé společnosti, důsledkem stratifikace společnosti jsou sociální nerovnosti – kasty, stavy, třídy, vrstvy Sociální stratifikace společnosti: vyjadřuje nerovné rozdělení práv a privilegií, povinností a odpovědnosti, prestiže, odměn a majetku, moci a vlivu v rámci postavení jednotlivých členů společnosti

Diktatura – Revoluce - Diktatura Pokusy o nastolení rovnostářské společnosti končí nastolením nových nerovností – to víme i z literatury George Orwell – „Farma zvířat“ 1)Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel 2)Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel 3)Žádné zvíře nebude chodit oblečené 4)Žádné zvíře nebude spát v posteli 5)Žádné zvíře nebude pít alkohol 6)Žádné zvíře nezabije jiné zvíře 7)Všechna zvířata jsou si rovna Příběh končí jediným pravidlem: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Diktatura – Revoluce - Diktatura

Jak rozumět sociálním nerovnostem? Sociální nerovnosti jsou výsledkem nedostatkovosti služeb a statků a nerovného přístupu jedinců a skupin k těmto materiálním a duchovním statkům Určité skupiny jsou postaveny v rámci společenského uspořádání výše (ovládají zdroje bohatství a moci, akumulují větší objem zdrojů blahobytu – (vzdělání, lékařská péče), jiné jsou v přístupu ke zdrojům bohatství, moci a prestiže omezenější

Jsou nerovnosti vždy nespravedlivé? Způsoby výkladu původu nerovností ve společnosti: přístup liberální b) přístup konzervativní c) přístup sociální

Kde hledat příčiny společenských nerovností v globálním světě?

Ekonomická globalizace (globalizace ekonomiky)

Spory o povahu globalizace Od kdy můžeme datovat počátek globalizace? Globalizace započala s rozšiřováním Římské říše Počátky globalizace datovány v období „zámořských objevů“ Začátek globalizace je ukotven v poslední třetině 19. století Společné východisko: hlavní síla vedoucí k prohlubování kontaktů mezi národy a kulturami byla imperiální politická moc d) Globalizace započala ve druhé polovině 70. let 20. století (jde o reakci na 30 let poválečného rozvoje a nastupující neoliberalismus) e) Začátek globalizace až v 90. letech 20. století (souvislost pádu zemí bývalého sovětského bloku) )

Spory o povahu globalizace Neoliberální přístup (víra ve volný obchod a prosperitu všech) Globalizace představuje rozvoj deregulace, privatizace a liberalizace – rozvoj podmínek pro volné toky kapitálu, zboží, služeb, lidí – profitují z toho všichni Pevné organizační hierarchie jsou nahrazovány proměnlivým síťovým uspořádáním (sítě lze chápat jako dočasná spojení mezí řídícím jádrem organizací a jeho subdodavateli - rostoucí význam dočasných kontraktů a smluv) Sítě jsou podle neoliberálů nástrojem k zvýšení svobody všech Globalizace je proces spontánní a samovolný, probíhá s nutností přírodních zákonů, je marné mu vzdorovat Globalizace přinese ve svých důsledcích prospěch všem )

b) Kritický přístup (důraz na sociální polarizaci a enviromentální problémy) Globalizace představující rozvoj deregulace, privatizace a liberalizace není spontánní, ale naopak energicky prosazovaný zájmovými skupinami. Globalizace vede k prohlubování sociálních nerovností, růstu chudoby (vyhovuje jen někomu) Nástup světa sítí představuje radikalizaci mocenské asymetrie mezi řídícím centrem a periférií. Mocenská centra podle potřeb kooperují či fúzují (jsou mobilní), aktéři na perifériích jsou vystaveni rizikům, soupeření, přebírají sociální a enviromentální externality (jsou lokálně fixovaní)

Produktem globalizace je i nová „globální světová elita“ V roce 2005 vlastní 1 % nejbohatších Američanů 40 % národního majetku Ve Velké Británii se nerovnost příjmů ze zaměstnání vrátila na úroveň roku 1886 V roce 1985 žilo na zeměkouli 140 dolarových miliardářů, v roce 2005 se tento počet zvýšil na 793 Těchto 793 lidí vlastní 2 600 000 000 000 dolarů = národnímu dluhu všech rozvojových zemí světa )

Ekonomická globalizace V 70. a 80. letech se rodí nový aktér globalizace – již to nejsou vlády vyspělých zemí, ale nadnárodní korporace V polovině 60. let kontrolovaly velké nadnárodní firmy 17% světového hrubého domácího produktu, v roce 1995 to bylo již 33% Nadnárodní firmy uplatňují své konkurenční výhody v podmínkách v rámci otevřených toků světového obchodu jsou vysoce mobilní, mohou působit současně na území více států čím mobilnější je nadnárodní firma, tím více může vyvíjet tlak na státy, aby absorbovaly enviromentální a sociální náklady bez potíží se přesouvají za lepšími podmínkami – levnější prací, nižšími daněmi, silnější kupní silou

Vytvářejí se v rozvojových zemí „průmyslové zóny“ s minimálním daňovým zatížením pro nadnárodní korporace (v 90. letech nejrychleji Filipíny, Indonésie, Bangladéš , Thajsko, Srí Lanka, Čína) – v průmyslových zónách pracovalo v roce 2000 téměř 30 miliónů dělníků) Pracovní podmínky: firma Leslie Fay zaměstnává v honduraské pobočce 12 leté děti, které pracují 55h týdně za týdenní mzdu 20 dolarů v Indii je při výrobě koberců zaměstnáno více než 300 000 dětí, ty pracují 16 hodin denně, 7 dnů v týdnu, 52 týdnů v roce hodinová mzda dělníků v čínských továrnách je v rozmezí 13-80 centů

Nežádoucím výsledkem 2. fáze globalizace je nelegální migrace a především krize sociálních států zemí Severu.

Proč narůstá nerovnost? Od poloviny 70. let se velkým podnikatelům a akcionářům daří zvyšovat zisky ze svého vlastnictví na úkor mezd – mají větší podíl z nově vytvořeného bohatství 2) Nůžky nerovností se rozevírají mezi ekonomicky aktivními a těmi, kdo byli z trhu práce vyloučeni (nezaměstnaní, důchodci) 3) Dochází k prudkému nárůstu nejvyšších zaměstnaneckých odměn, střední a nižší mzdy stagnují, nebo klesají

Proč narůstá nerovnost? Mzdy zaměstnanců jsou stlačovány – důvodem má být vyšší konkurenceschopnost firem Mzdy nejvyšších manažerů prudce rostou – důvodem má být vyšší motivace Počátkem 90. let 20. století pobíral špičkový manažer velké americké firmy roční plat ve výši ročního platu 40 jeho zaměstnanců - v roce 2000 je roční plat tohoto manažera ve výši platu více než 400 zaměstnanců Tento trend je typický pro finanční sektor – v roce 1980 byla průměrná mzda v tomto sektoru téměř stejná jako v celé zemi – od roku 2000 je o 60 % vyšší (takový nepoměr byl naposledy před krizí 1929)

Od nerovností k nesouměřitelnosti? Podle Platóna společné dobro vyžaduje, aby rozdíl v majetku nejbohatších a nejchudších nepřekračoval poměr 5:1 Bankéř J. P. Morgan: šéf firmy by neměl brát více než 20 násobek příjmu svých zaměstnanců – dnes tento poměr v USA činí 464:1 Jaká byla velké byly rozdíly mezi nejbohatší a nejchudší vrsttvou v USA před hospodářskou krizí v roce 1929 a 2008? V roce 1929 zaznamenala Evropa, Amerika a Japonsko největší rozdělení majetku mezi bohaté a chudé v novodobé historii. Americká vláda, znepokojena vyšší inflací, začala stahovat dolary z oběhu, aby zvýšila jejich cenu. A tak ve chvíli, kdy jedno promile americké společnosti vlastnilo 36% všech dolarů, zatímco 80% nevlastnilo nic, peněz mezi lidmi ještě ubylo.

Od nerovností k nesouměřitelnosti? Každý ze tří nejbohatších mužů světa vlastní více majetku, než kolik činí suma bohatství 48 nejchudších zemí světa Nejbohatší žena Francie pobírá ročně příjem, o jaký se musí podělit 15 700 jejích spoluobčanů odkázaných na minimální mzdu 1 % světové populace vlastní 40 % světového bohatství 10 % nejbohatších vlastní 85 % světového bohatství 50% světové populace vlastní 1 % světového bohatství

Pomocná elita Jak žijí? Musejí pracovat, jsou neustále v pohybu, vyznačují se mobilitou, děti elitních expertů navštěvují vybrané soukromé střední školy, kde jsou utvrzovány ve své jedinečnosti (v Paříži jsou školy americké, japonské, britské, německé,….) – učí se, že společnost se dělí na výjimečnou elitu (schopna podat výkon, zaslouží si své postavení) a obyčejné lidi Jakou máme šanci stát se pomocnou elitou? A) Příjmy a postavení je určeno osobním výkonem – schopnost podat výkon je výsledkem – vzdělání – rozšiřování vzdělání údajně zaručuje přístupnost k elitám širokému okruhu lidí ze všech vrstev

Přístupy sociální diferenciace společnosti teorie sociální stratifikace a mobility 2) třídní struktura společnosti 3) teorie společenského a sociálního prostoru

Teorie sociální stratifikace a mobility 1) Předpoklad vertikálního uspořádání společnosti podle osy „bohatí“ nahoře a „chudí“ dole 2) Rozdělení společnosti na vrstvy 3) Pojem sociální status - vrozený, získaný, vnucený 4) Multidimenzionální (syntetický - souhrnný) sociální status a jeho empirické měření 5) Statusová konzistence (kongruence) a inkonzistence (inkongruence) 6) Jak rozumět sociální mobilitě? Jaké jsou druhy mobility a faktory ovlivňující mobilitu?

Souhrnný (syntetický, multidimenzionální) sociální status Příjem Vzdělání Složitost práce Kultura životního stylu Podíl na řízení (Prestiž povolání)

Souhrnný (syntetický, multidimenzionální) sociální status Konzistentní (kongruence) sociální status Inkonzistentní (inkongruence) sociální status

Robert Reich (1995) – Američané se ocitli na 3 lodích 1. Rychle se potápějící Situace amerických dělníků se zhoršila v důsledku ekonomické globalizace – levná pracovní síla z východu 2. Brzy se potopící Pracovníci ve službách (snižování mzdy a růst neplnohodnotné práce, konkurence bývalých dělníků) 3. Dobře plující Symboličtí analytikové – nejmobilnější část pracovních sil s vysokým vzděláním

Sociální struktura ČR podle J. Kellera

1. Úspěšní špičkoví odborníci, manažeři, velcí podnikatelé. Intenzivně pracují, mají vysoké příjmy, nákladný životní styl. Poměry jim naprosto vyhovují: mají nové možnosti a jsou přesvědčeni o své nepostradatelnosti. V případě dílčího neúspěchu jim hrozí jenom "zlatý padák". Celkem: 1 % - 2% ekonomicky aktivních. Převládají muži mezi 30 až 50 lety. Zhruba třetina z nich žije v Praze.

2. Noví zbohatlíci Velice rychle přišli k majetku, často poněkud zvláštním způsobem. Třicátníci a čtyřicátníci, často velice nízké vzdělání. Pocházejí z nižších vrstev, někteří udržují kontakty s podsvětím. Novináři v každém kraji znají několik takových jmen, koncentrují se však s oblibou do Prahy, kde mohou nejlépe ošetřovat své zájmy. Celkem: méně než 1 %

3. Staré kádry v novém kabátě Lidé, kteří využili svého postavení v hospodářské sféře před rokem 1989. Zprivatizovali si svůj dřívější veřejný a politický vliv. Mají přes 50 a kolem 60 let a jejich hlavní starostí je zajistit se na stáří. Z každého režimu si dokáží vybrat smetanu, nejednou i bez ohledu na své skutečné schopnosti. Nejednou jsou to bývalí technici a náměstci, ze kterých se po listopadu 89 stali tvrdě pravicoví ředitelé podniků. Celkem: 2-3%

4. Celebrity Umělci, zpěváci, sportovci, baviči, lidé od filmu a televize. Jsou na volné noze a živí se nějakou pro publikum atraktivní dovedností. Jsou úzce spojeni s médií, což jim spolehlivě přináší více peněz než jejich talent. Velice vlivná skupina. Žijí krajně netypickým způsobem, působí však jako vzor na mládež. Zvláště na tu, která tak nikdy žít nebude. Celkem: pár desetin procenta.

I) Mírně úspěšní: Lidé, kteří spíše jsou jen mírně nad průměrem, ať už je živí jejich vzdělání, fungující drobné podnikání, anebo vyšší řídící funkce v úřadě či podniku. Typické skupiny: Muži vysokoškoláci v soukromém i veřejném sektoru zařazení na středních řídících funkcích. Vysokoškoláci a lidé s maturitou, kteří disponují věděním, nebo dovedností, po které je poptávka (od lékařů ve státních nemocnících až po vyhledávané řemeslníky). Drobní a střední podnikatelé v sice stabilizovaných, ale jen mírně výdělečných firmách. (Musejí si zisk tvrdě zasloužit, nemohou se ani spoléhat na kontakty, ani nejedou v pololegální ekonomice.) Odhad: 25%

II) Stagnující: Lidé s řadovým postavením v podnicích i ve veřejném sektoru. Typické skupiny: Patří sem jak vysokoškoláci (ženy ve školství, kultuře aj.) tak maturanti (personál ve zdravotnictví a veřejné správě) i vyučení (kvalifikovaní dělníci v lépe placených odvětvích). Málo úspěšní podnikatelé, kteří se jen taktak protloukají. Patří sem i část důchodců, těch nejlépe zajištěných. Odhad: 40%

III) V sociálním sestupu: Žijí bud' pod, anebo těsně nad hranicí bídy. Jejich příjmy jim slouží jen k čisté reprodukci, k přežívání. Pokud mají práci, mohou o ni kdykoliv přijít. Často se živí jen nárazovou, sezónní prací. Typické skupiny: Bud' pracují v neperspektivním odvětví, nebo nemají kvalifikaci, anebo jsou mimo trh práce (důchodci, nezaměstnaní, část matek v domácnosti). Ale také drobní podnikatelé, kteří krachují a nemalá část lidí v zemědělství. Samozřejmě ženy ve službách (prodavačky, pohostinství). Odhad: 30%

Sociální struktura podle protekcí 1) Celebrity – vyšší horní vrstva (již samotná známost s nimi je prestižní,protekční apetit brzy nasycen-vyhledávání mezinárodních kontaktů) 2) Špičkové známosti – nižší horní vrstva (podnikatelské a politické špičky, průmyslníci…) 3) Střední vrstvy – nabízejí protislužby za drobné protekce 4) Vyšší dolní vrstva – do systému protekcí zasahují jen sporadicky, většinou jsou dlužníky 5) Nižší dolní vrstva – nedostává šanci vděčit někomu za protekci

Třídní pojetí společnosti

Pojem třída 1) analytické označení části společnosti určené charakteristickou vlastností, která je v protikladu k jiné části společnosti (bohatí/chudí; vládnoucí/ovládaní) 2) skupina obyvatel vytvořená na základě ekonomických faktorů (vlastníci půdy, vlastníci kapitálu a pracující) 3) podle Marxe skupina obyvatel vzniklá na základě dělby práce a vlastnictví výrobních prostředků 4) u Webera skupina lidí, která má stejné tržní šance 5) synonymum pro sociální vrstvu

Marx – hlediskem rozdělení vztah k výrobním prostředkům a postavení v dělbě práce (třídy vlastníků/nevlastníků) Weber – hlediskem navíc kvalifikace, dovednosti a výkon (neredukuje třídní postavení pouze ekonomicky), třídní postavení lidí je odvozeno od postavení v tržním prostředí (vlastnické, výdělečné a sociální třídy) EGP – hlediskem ekonomický status a povaha pracovní smlouvy Servisní třída: vyšší odborníci, nižší odborníci Mezilehlé třídy: rutinní nemanuální, drobní vlastníci se zaměstnanci, drobní vlastníci bez zaměstnanců, technici a mistři, Dělnická třída: kvalifikovaní dělníci, zaučení a nekvalifikovaní dělníci, zemědělští dělníci a manuální pracovníci, soukromí zemědělci

P. Bourdieu a koncepce symbolického a sociálního prostoru

Celkový kapitál + svobodná povolání Velkoobchodníci průmyslníci klavír bridž golf jízda na koni svobodná povolání šampaňské VŠ profesoři šachy whisky tenis lyže Velkoobchodníci průmyslníci hory Soukromý sektor vodní sporty hon inženýři scrabble plachtění chůze, cyklistika Státní zaměstnanci Lékařské a sociální služby zaměstnanci v kultuře kytara Volba pravice Kulturní kapitál + Kulturní kapitál - Ekonomický kapitál - opereta Ekonomický kapitál + technici učitelé maloobchodníci, řemeslníci Koulená, šumivá vína zaměstnanci v obchodu úředníci pivo rybolov kvalifikovaní dělníci harmonika fotbal běžné červené víno Volba levice pomocní dělníci zemědělské síly Celkový kapitál -