Postupimská konference Markéta Tkáčová

Obsah Diplomatická jednání předcházející Postupimi Postupimská konference Závěr

Diplomatická jednání předcházející Postupimi konec II. světové války => boj o nové poválečné uspořádání světa setkání „Velké trojky“ (USA, Velká Británie a SSSR) v Teheránu 28. 11. - 1. 12. 1943 vláda USA předložila první oficiální plán na rozdělení Německa na pět nezávislých států, proti byl Sovětský svaz výsledek konference = závazek vlád USA a Velké Británie, že nejpozději do 1. května 1944 zahájí vojenský útok proti německým okupantům ve Francii

Quebec 11. - 19. srpnem 1944, VB, USA situace na frontě v Pacifiku koordinaci postupu v boji proti Německu a na koncepci jeho poválečného uspořádání září 1944 byl přijat plán Henryho Morgenthaua - Německo bude rozděleno na dva nezávislé státy a na západě bude vytvořeno mezinárodní pásmo - průmysl se odstraní, doly v Porýní a Porúří se zavřou - k Francii měla být přičleněna oblast nalevo od Rýna včetně Sárska

Jaltská konference na Krymu 4.-11. únor 1945, „Velká trojka“ aktuální otázky koordinace vojenských operací proti Německu -> přijato usnesení o vytvoření komise pro řešení německého problému (jak a kdy má být Německo rozděleno a jaká opatření budou zapotřebí ze strany spojenců) otázka vstupu SSSR do války proti Japonsku -> 11. února tajná dohoda, která stanovila vstup Sovětského svazu do války na Dálném východě dva až tři měsíce po kapitulaci Německa

poválečné uspořádání Evropy reparace Jugoslávie Polsko – pro navázání diplomatických stuků nutnost provést svobodné volby Prohlášení o osvobozené Evropě = koordinace politiky tří mocností a společný postup, pro demokratické řešení politických a hospodářských problémů Evropy svolání ustavujícího zasedání OSN (duben 1945, San Francisco, 51 delegací schválilo Chartu OSN dohoda o „zásadě veta“ – jednomyslnost velmocí v Radě bezpečnosti při řešení otázek souvisejících s přijetím nucených opatření

Postupimská konference Postupim u Berlína, 17. červenec-2. srpen 1945, v zámku Cecilienhof SSSR : sovětská delegace v čele s předsedou rady lidových komisařů SSSR J. V. Stalinem a lidovým komisařem pro zahraniční záležitosti Molotovem USA : americká delegace vedená prezidentem Trumanem a ministrem zahraničních věcí J. F. Byrnesem

VB : britskou delegaci do 25. července vedl ministerský předseda W VB : britskou delegaci do 25. července vedl ministerský předseda W. Churchill a ministr zahraničních věcí Anthony Eden a od 28. července nový ministerský předseda Clement Attlee se svým novým ministrem zahraničí Ernestem Bevinem Francie : pracovník francouzského ministerstva zahraničních věcí Maurice Dejean, pouze jako pozorovatel

Výsledky konference 13 plenárních zasedání, předsedal Truman hlavní cíl konference = nalezení dohody o poválečném uspořádání Evropy a zvláště Německa dohoda o politických a ekonomických zásadách koordinované politiky spojenců vůči poraženému Německu (potvrdili dohody dosažené v Jaltě) společná spojenecká politika vůči Německu bývá označována jako program 4 D - Demilitarizace, Denacifikace, Demokratizace, Demonopolizace

reparace Německa - především v podobě výrobků a surovin, (velmoc uplatňovala své nároky ve své okupační zóně) potrestání válečných zločinců odložení řešení západní hranice Polska na řece Odře a Nise do mírové konference východní hranice Německa na základě podkladů z Teheránu a Jalty rozhodnutí o provedení odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska

deklarace vyzývající Japonsko, aby přijalo bezpodmínečnou kapitulaci -> japonský premiér Suzuki odmítnul -> rozkaz bombardovat Japonsko jadernými zbraněmi příprava mírové smlouvy s Itálií a její následné přijetí za člena OSN ochota prozkoumat otázku navázání diplomatických styků s Finskem, Rumunskem, Bulharskem a Maďarskem plnění výsledků konference a připravení konečné mírové smlouvy s Německem a dalšími poraženými státy dostala za úkol ustavená Rada ministrů zahraničních věcí (Čína, Francie, SSSR, USA a VB)

Závěr Zástupci velmocí na Postupimské konferenci (sedící zleva: Clement Attlee, Harry Truman, Josef Stalin)

Rada ministrů zahraničních věcí se od roku 1947 přestala scházet mírová konference s Německem se nikdy nekonala Německo, které mělo být okupačními pásy spravováno jako celek, nikdy tak spravováno nebylo a už čtyři roky po konferenci vznikly na jeho místě dva státy společný spojenecký kontrolní mechanismus zanikl v roce 1948, v době neúspěšné sovětské blokády Berlína

rozsáhlá demokratizace života byla uskutečněna pouze v západních okupačních pásmech; SSSR ve svém pásmu vybudoval komunistickou diktaturu 5. března 1946 - W. Churchill v americkém Fultonu pro prezidenta USA: „Železná opona klesá nad jejich frontou. Nevíme, co se za ní děje…“

1952 - západní mocnosti uzavřely se Spolkovou republikou Německo smlouvu, která jí vracela převážnou část suverenity květen 1955 - protokol, který ukončoval okupační režim v Německu a SRN byla přijata do Severoatlantického paktu ani západní Spolková republika Německo ani východní Německá demokratická republika již nebyly chápány jako poražené státy