1. Svým celým srdcem | s vroucností tě budu, Pane, oslavovat | a před mocných všech výsostí | jen tobě žalmy prozpěvovat. | Skláněti budu čelo své | v tvém chrámu svatém, | ať tvé jméno je pro milosrdenství tvé | i pro tvou pravdu oslaveno.
2. Ty sám své Slovo výsostné | i jméno nad vše zvelebil jsi. | Když jsem tě vzýval, slyšels mne, | mou duši silou obdařil jsi. | Tak vládcové též země vší | tě slavit budou, Hospodine, | když v utišení uslyší | řeč čistou, která z tvých úst plyne.
3. O cestách Hospodinových, | jak nevystihlé jsou a milé, | jak velká sláva tvá je v nich, | zpívati budu každé chvíle. | Ač vyvýšen je Hospodin, | přec patří na poníženého | a zdaleka až do hlubin | zná též vysokomyslného.
4. Vím, ty mou duši souženou | sám obživíš a znovuzrodíš | a pravicí svou vztaženou | mne od nepřátel vysvobodíš. | Hospodin za mne dokoná, | vždyť milosrdenství tvé, Pane, | je věčné:dílo rukou tvých | v nás opuštěno nezůstane!
5. A proto celým srdcem svým | chci, Hospodine, žít k tvé slávě, | tak tvým jen milosrdenstvím | i Pravdu tvou postihnout právě, | jak v oddaném zde sklánění | tvá zvýšenost se dokonává. | Když naše prosba vroucně zní, | sám Bůh svou naději nám dává.