pokus o obecnou teorii sociálního jednání (T pokus o obecnou teorii sociálního jednání (T.Parsons - The Structure of Social Action)

1927-1937: kritika vybraných dosavadních teoretických systémů The Structure of Social Action (1937) interpretace 3 teoretických tradic, navzájem si odporujících v základních pojmech o přirozenosti člověka, společnosti, lidském chování a vědecké metodě utilitarismus/klasická ekonomická teorie, pozitivismus a idealismus každá ze škol zachycuje jen část pravdy a proto nemůže být základem pro obecnou teorii sociálního jednání A.Marshall, V.Pareto, E.Durkheim a M.Weber se pokusili překonat omezení dílčích perspektiv cíl P. snažení: vyjádřit v obecných analytických pojmech rámec ke kterému odděleně směrovali – voluntaristickou teorii jednání

utilitarismus a klasická ekonomická teorie 1 přitažlivost: - elegantně analytická a systematická, tzn. model, jak by měla dobrá teorie vypadat - je teorií jednání (na rozdíl od statisticky pojímané ekon. teorie) dilema: teoreticky čisté analytické modely = odcizení empirickým skutečnostem rozšíření modelů o další proměnné = ztráta anal. elegance, zdravorozumový přístup k neekon. faktorům, odklon k pozitivismu

utilitarismus a klasická ekonomická teorie 2 konkrétní problémy utilitarismu a ekon. teorií: problém řádu – trh neřeší problém konformity vůči normám problém racionality – neracionalita není jen neznalost či omyl otázka cílů jednání – neschopnost vysvětlit jejich normativní charakter

pozitivismus podle P. pohlíží na svět jako na uzavřený, deterministický systém vysvětlitelný analýzou příčin a následků; není místo pro mysl, hodnoty, normy; neexistence předpokladu svobodné vůle problém nekonečného redukcionismu Parsons: unit act - nejmenší smysluplná entita jednání aktér, situace, cíle, normativní standardy, procesy orientace a volby, jednání

idealismus sociální struktura není nahlížena jako faktický řád, nýbrž jako normativní řád – jako výraz kultury poskytoval pojmový aparát schopný zachytit „vyšší“ úrovně systému slabiny: kulturní partikularismus (idiografismus) a nejasné spojení kulturních hodnot s faktickým jednáním

cíle obecné teorie jednání 1. vytvořit obecnou teorii – analytickou, systematickou a úplnou 2. vytvoři teorii jednání – centrální idea musí zahrnovat aktéry orientující se v situacích s odkazem na cíle a normativní standardy 3. voluntaristický postulát – volba mezi alternativami musí být alespoň z části svobodná 4. ideje, ideály, cíle a n. standardy musí být příčinně relevantní 5. princip emergence

referenční rámec jednání 1. aktér 2. situace 3. cíle nebo hodnoty 4. posouzení 5. celkový systém hodnot

interakce více aktérů – sociální systém dyáda – dvojí nahodilost; po překonání nahodilosti a přijetí rolí vznikne dvourolový sociální systém obecné vlastnosti systému: a) diferenciace b) udržování hranic c) tendence k rovnováze