Helenismus

Helenismus 323 – Babylón – umírá Alexandr na „horečnatou nemoc“ (tyfus, malárie)

Helenismus 323 – Babylón – umírá Alexandr na „horečnatou nemoc“ (tyfus, malárie) Filip III. Arrhidaios (359 – 317 př.n.l.) Alexandr IV. Aigos (323 – 309 př.n.l.) byl pohrobkem Alexandra a Roxany (baktrijská princezna).

Diadochové

Diadochové Pedikkas (? – 321 př.n.l.) – zastánce jednoty Seleukos I. (pozdější generace ho obdařily přízviskem Níkátór – „Vítěz“) * kolem 358 př.n.l., † 281 př.n.l.

Diadochové Seleukos I. (pozdější generace ho obdařily přízviskem Níkátór – „Vítěz“) * kolem 358 př.n.l., † 281 př.n.l.

Diadochové

Diadochové Seleukos I. (pozdější generace ho obdařily přízviskem Níkátór – „Vítěz“) * kolem 358 př.n.l., † 281 př.n.l. Ptolemaios I. Sótér (česky Spasitel; 367 – 283 př.n.l.) 305 př.n.l. přijal titul faraón

Diadochové Seleukos I. (pozdější generace ho obdařily přízviskem Níkátór – „Vítěz“) * kolem 358 př.n.l., † 281 př.n.l. Ptolemaios I. Sótér (česky Spasitel; 367 – 283 př.n.l.) Antigonos I. Jednooký nebo také Kyklop (řecky Αντίγονος Μονοφθαλμός; * 382 - † 301př.n.l.) Démétrios I. (337 – 283 př.n.l.), přezdívaný Poliorkétés (obléhatel měst), 306 př.n.l. obléhal Rhodos

Helénismus 323 př.n.l. – Athény – povstání za osamostatnění 322 př.n.l. – Athény poraženy – Démosthénés odsouzen k smrti – požil dobrovolně jed. 317 př.n.l. dala Olympias (matka Alexandra) zavraždit Filipa III. 316 př.n.l. byla popravena vrženým oštěpem.

Helénismus Období v dějinách Řecka i celého středomoří a Blízkého východu mezi lety 323 př.n.l. – 31 př.n.l.

Helénismus Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury a řečtiny daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování. Součástí je i budování měst helénského typu. (Alexandria, Antinochia, Pergamon)

Helénismus Prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci římského císařství. Vytvořila se tak „komunikační a kulturní pouta, která spojovala celé Středomoří a Blízký východ v jednu civilizační oblast“.