Metabolizmus vody a elektrolytů 1. Fyziologie a obecná patofyziologie Kompartmenty tělesných tekutin Regulace volumu a tonicity (osmolality) Kombinace poruch volumu a tonicity v extracelulárním prostoru 2. Speciální patofyziologie – poruchy intra- vaskulárního volumu a tonicity Etiopatogeneze jednotlivých poruch Edematózní stavy Rušivé faktory ve vztahu P Na - osmola- lita – tonicita
1. Fyziologie a obecná patofyziologie metabolizmu vody a elektrolytů Kompartmenty tělesných tekutin 1 ICP 2/3 ECP 1/3 ISP 3/4 IV 1/4 cytopl. membrána endotel epitel TRANSCELU- LÁRNÍ PROSTOR
2 27 l IC 10 l IS 3 l IV Osm Množství (mikromolekulárních) osmolytů v kompartmentu určuje množství tekutiny v něm
Pozn.: Normální koncentrace Na v plazmě přibližně normální osmolalita plazmy normální obsah elektrolytů v buňkách, mají-li být buňky izoosmolální s plazmou normální obsah tekutiny v buňkách (IC prostoru) V ledvinách a střevě se vyměňuje velké množství tekutiny mezi prostředím a organizmem malá procentuální porucha má velké následky pro celkovou bilanci těla
Regulace volumu a tonicity (osmolality) Voda: asi l,5 L se vyměňuje denně nezbytně (z toho moče musí být min. 0,5 L), zbytek obratu je fakultativní. Reguluje se příjmem (žízní) a vylučováním moče (adiuretinem) Tonicita se reguluje vodou, cirkulující objem v poslední instanci sodíkem (obr. 3)
3
V rámci regulace žízní a adiuretinem: osmorecepce (zpětná vazba 3) funguje citlivěji, volumorecepce (vazba 1) liknavěji, ale pak mohutněji při značných odchylkách volumu a tonicity od normy “volum překonává tonicitu”. Je to způsobeno typem závislosti produkce ADH na obou těchto faktorech (obr. 4). Oběhové selhání je zřejmě hodnoceno jako akutně nebezpečnější než poruchy CNS
4
5 Sodík:
;;; Apetit u člověka zakrnělý, regulace jen vylučováním Na močí (vazba 2). Tři cesty: - GFR filtrace Na - aldosteron: uvolňování reninu je jak důsledkem aktivity sympatiku, tak pokleslého tlaku v aferentní arteriole - “třetí faktor”: mj. změny v hydrostatickém a onkotickém tlaku v peritubulárních kapilárách při hypervolemii a arteriální hypertenzi reab- sorpce Na, vody a solutů tlaková diuréza 3 zpětnovazební okruhy regulující tonicitu a volum pracují ovšem v souhře a představují jistou redundanci regulace. Liší se mj. dynamickým zpožděním. Definitivní úprava volumu je ovšem podmíněna fungováním vazby 2.
6 Kombinace poruch volumu a tonicity v extracelulárním prostoru Teoreticky možných 9 kombinací
Poruchy tonicity poruchy vody: stavy 1, 4, 6, 9 Poruchy volumu poruchy sodíku: stavy 2, 3, 8, 7 (prosím opravit na str. 199 závěr 2. odst. vpravo)
7
Obr. 7: Poruchy volumu zhruba odpovídají poruchám hydratace (s výjimkou generalizovaného edému), poněvadž voda proniká snadno všemi hranicemi mezi kompartmenty. Tonicita je zhruba stejná v IC i EC prostoru. Souběžně s ustalováním těchto patologických stavů však proběhnou přesuny vody (a elektrolytů) mezi IC a EC prostorem: rozdíly osmolality se rychle vyrovnávají, následuje pufrování pomocí přesunů elektrolytů mezi IC a EC prostorem - volumová regulace prováděná buňkami (obr. skripta ). Z těchto obr. mj. plyne, že koncentrace Na v ECP (a plazmě) neodráží celkový obsah Na v organizmu.