Rizikové skupiny a rizikové chování ZS/1/1/Zk/4

 Variabilní škála jev ů, které vnímáme jako necht ě né, ne ž ádoucí, nep ř ijatelné…  Sociáln ě patologický jev reprezentuje jistou míru rizika a spole č enské nebezpe č nosti.  Nár ů st ne ž ádoucích jev ů by mohl znamenat riziko ohro ž ení pro fungování celé spole č nosti  Sociální patologie se zabývá zákonitostmi takových projev ů chování, které spole č nost hodnotí jako ne ž ádoucí, proto ž e porušují její sociální, morální, právní normy.

1. Disociální (dificilní)- spíše díl č í a krátkodobé výst ř elky v chování jedinc ů, č asto typické pro v ě kové skupiny, p ř íslušníky subkultur, obvykle na hranici normy a patologie. 2. Asociální (delikvence) –výrazn ě patologické jevy, v rozporu se spole č enskou morálkou, ješt ě nedosahují intenzity ni č ení spole č enských hodnot, jedinec se vylu č uje ze spole č nosti ale aktivn ě proti ní nevystupuje (alkoholismus, tetování, piercing…) 3. Antisociální (kriminalita)– projevy porušují normy spole č nosti, jsou ni č eny hodnoty…

 Sociální deviace (z lat. deviatio =odchylka, úchylka) je definována jako zp ů sob jednání, které není konformní v ůč i spole č enské norm ě, akceptované v ě tšinovou populací. Sociální deviace je narušení jakékoliv sociální normy.  Deviace je obecn ě odchylka od normální struktury č i funkce.  Na rozdíl od sociální patologie je deviace hodnotov ě a emocionáln ě neutrální.

 V ka ž dém sociálním prost ř edí existuje nepsaný toleran č ní limit – míra variability snášenlivosti k chování a dodr ž ování norem druhými jednotlivci.  Koncepce objektivní deviace (A) opakovatelnost porušování normy v č ase a v r ů zných teritoriích (B) hromadnost (C) spole č enská záva ž nost (D) etiologická identita

 Je chápána jako narušení a rozklad systému norem spole č nosti (Chicagská škola – ekologický a urbanistický p ř ístup).  V sou č asnosti se zam ěř ujeme spíše na jedince a etiologii jeho deviantního chování.  Koncepce sociální dezorganizace poukazuje na širší spole č enské aspekty p ř í č in vzniku patologických jev ů.

 Absolutistický p ř ístup – „normy jsou absolutn ě jednozna č né a srozumitelné“  Moralizující p ř ístup(morální nedevianti, nemorální devianti)  Medicínský p ř ístup- nemoc spole č nosti ?  Statistický p ř ístup „kvantita versus kvalita“  Relativistický p ř ístup – pouze v kontextu?

 Sociální patologie je souhrnným ozna č ením nezdravých, abnormálních, obecn ě ne ž ádoucích spole č enských jev ů. Sociáln ě patologické jevy jsou v ž dy pro jedince a spole č nost negativní, co ž v p ř ípad ě sociálních deviací v ž dy neplatí.  P ř íklady sociáln ě patologických jev ů, sociálních deviací a p ř í č in sociální dezorganizace.  Teorie kladoucí d ů raz na devianta, situa č ní teorie, teorie konjunktivní.  Spole č enská reakce ochranná, nápravná, varování, restrikce…

1. R ů zné p ř ístupy vysv ě tlující normalitu a abnormalitu 2. Obtí ž nost vymezení normality  Norma (modely neuv ě domované a uv ě domované)  Normalita  Otázky subjektivní konformity (pozitivní/ negativní - formální/ neformální) Teoretická východiska pojetí normality  Statistické pojetí normality  Sociokulturní norma

 Ř íct, co je ve spole č nosti normální a co ji ž není, je obtí ž né.  Hranice normy je pohyblivá, normalita m ůž e být posuzována podle r ů zných kriterií.  Vymezení normy m ůž e být závislé na mnoha faktorech: č etnosti, intenzit ě, mí ř e odchylky…  Norma je sociokulturn ě podmín ě na, m ě ní se v č ase, vlivem spole č enského vývoje…

 Kriminalita – zlo č innost, je trestné nebo kriminální chování, spáchané ve spole č nosti v ur č itém č ase. Záva ž nost trestného č inu.  Kriminalita zjevná, kriminalita skrytá, indexové zlo č iny, profesionální zlo č iny, organizované zlo č iny, zlo č iny bílých líme č k ů, zlo č iny bez ob ě tí  Teorie vysv ě tlující p ř í č iny kriminality- biologické a psychologické, multifaktoriální  Sociologické p ř ístupy: strukturální (Durkheim, Merton)a funkcionální, konfliktní (Chambliss) a interpretativní (Sutherland) teorie deviace.

 Teorie je ž p ř edpokládá existenci ur č itých typ ů lidí, kte ř í mají tendenci volit chování mimo spole č enské normy  Teorie situa č ní – ur č ité sociální situace navozují mo ž nost vzniku a rozvoje sociální deviace  Teorie konjunktivní – jedná se o kombinaci obou p ř edchozích p ř ístup ů.

 Biologicko – psychologické teorie v p ř ístupech (antropometrie, mentální schopnosti,genetické a adop č ní studie…)  Sociáln ě psychologické (teorie sociálního u č ení, teorie charakteru a temperamentu, teorie odlišného kognitivního stylu)  Sociologické teorie (teorie kulturního p ř enosu, teorie diferenciální asociace, teorie anomie, teorie subkultur, teorie etiketizace)

 Trend výskytu agresivních forem chování  Agresivita je spontánní pudová tendence?? Agrese-nep ř átelství, útok v ůč i osob ě, p ř edm ě tu, p ř eká ž ce p ř i uspokojování pot ř eby, agresivita otev ř ená, potla č ená, ritualizovaná, symbolizovaná –potrava, teritorium, sebeobrana, sex  Agresivita je reakce na frustraci???  Agresivita a násilí je manifestní, pozorovatelné chování, vedené s úmyslem poškodit jiný organizmus nebo v ě c.

 Definujeme jako porušení sociálních norem, jako chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí  Pozorovatelné epizodické chování s r ů znou latencí  Agresivita jako symptom  Agresivita jako tendence  Agrese jako reálný projev takového jednání

 Agresivita, násilí, hostilita, asertivita, druhy a p ř í č iny agresivity, spole č enské d ů sledky agresivity a násilí, sledování násilí a vandalizmus  Druhy agresivity (zlostná, instrumentální, spontánní, predátorní, ideologická)  P ř í č iny agresivity a násilí (biologické, sociokulturní)  Sociální aspekty spojené s agresivitou a násilím  Prevence a mo ž nosti sni ž ování agresivity