Sociologie pro ekonomy (BKV_SOPE)

Struktura kurzu 1) Úvod do sociologie (sociologie jako věda o společnosti; důvody vzniku sociologie; vymezení, vztah k jiným vědám a praxi; sociální realita a způsoby jejího poznání; naturalismus, psychologismus a sociologismus; speciální sociologické disciplíny; základní paradigmata sociologického myšlení; teorie konsensuální, konfliktní, interpretativní). 2) Sociální jednání (sociologie jako věda o společenských faktech - É. Durkheim; sociologie jako věda o sociální jednání - M. Weber; kultura, enkulturace, akulturace; sociální subkultury a kontrakultury; sociální deviace; anomie; sociální kontrola; socializace jako univerzální nástroj sociální kontroly; problematika moci). 3) Sociální organizace a struktura (společnost strukturovaná a stratifikovaná; sociální struktura; sociální stratifikace; sociální status a jeho ukazatele; sociální a kulturní kapitál; sociální mobilita; problém rovnosti). 4) Sociologický výzkum (metody a techniky sociologického výzkumu; fáze sociologického výzkumu; sociometrie a sociotechnika).

Opakování: vymezení sociologie Sociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společností Jejím předmětem je lidské chování, zkoumá člověka jakožto společenského tvora Má značně široký záběr – od analýzy jednorázových interakcí jednotlivců až po zkoumání globálních společenských procesů

Sociální jednání: É. Durkheim (I) Durkheimův motiv: snaha definovat pole sociologické disciplíny tím, že budou rozlišeny specifické objekty, jejichž poznání náleží sociologii – tj. ne psychologii nebo biologii Sociální realitu tvoří interakce lidí, kteří reagují jeden na druhého, nebo veškeré chování, které ovlivňuje chování jiného člověka nebo je jím samo ovlivňováno Sociální fakt je prvek sociální reality - jde o každý druh jednání (myšlení, cítění), který 1) je schopen vnějšího tlaku na jedince, a který 2) je na jejich individuálních projevech nezávislý

Sociální jednání: É. Durkheim (II) Tento tlak je popsán jako „veřejné vědomí vykonávající kontrolu na každým aktem či jednáním, které jej narušuje (překračuje), a tuto kontrolu vykonává dohledem nad jednáním svých občanů a dostupností příslušných trestů“ Podle Durkheima jsou tedy sociální fakta strukturálním kontextem, který přísně reguluje naše jednání Co z toho plyne? > vysoké náklady na nonkonformní jednání, schopnost skupiny (sociálního celku) uplatňovat, prosazovat a vynucovat vlastní (nadindividuální) normativní očekávání

Sociální jednání: M. Weber (I) Klasické pojetí sociálního jednání Odlišnost sociologie od přírodních věd: sociologie musí objektu svého zkoumání porozumět a díky tomu jej objasnit Sociologie tedy zkoumá chování jedince (jedinců) pouze potud, pokud jedinec dává svým činnostem určitý smysl Jednání – lidské chování, se kterým subjekt spojuje určitý smysl Sociální jednání – takové jednání, jehož smysl se ze strany jednajícího vztahuje k chování druhých a orientuje se jím ve svém průběhu

Sociální jednání: M. Weber (II) Sociální jednání tedy předpokládá 2 momenty: 1) subjektivní motivaci jedince (jedinců) a 2) orientaci na druhé(-ho) Sociologie musí poznat motivy jednajícího individua, aby stanovila příčinné souvislosti a objektivní popis procesu Kolektivy ani společnost jako celek nemohou být chápány jako subjekty jednání – těmi mohou být pouze jednotlivá individua x É. Durkheim – zdrojem a vysvětlením sociálního jednání jsou nezávislé nadindividuální (kolektivní) jevy (sociální fakta)

Sociální jednání Je vždy jednáním ve skupině či v sociálním kontextu Je orientováno na skupinu (jedince) nebo sociální kontext Je tedy vedeno určitým očekáváním Je tedy závislé na řádu vytvořeném sociální skupinou Je tedy kontrolované sociální skupinou (ať už záměrně či nezáměrně, vědomě či nevědomě)

Paradigma sociálního jednání Perspektiva aktérů a jejich vztahů je klíčová Sociální jednání jako: 1) Produkované aktéry 2) Produkující aktéry 3) Interaktivní 4) Komunikativní 5) Vázáno na společnost 6) Podmíněno racionalitou

Sociální jednání v některých sociologických sub-disciplínách Politická sociologie Sociologie rodiny Ekonomická sociologie Sociologie náboženství Sociologie města /venkova Sociologie kultury …

Kultura (I) Širší vs. užší definice kultury > sociologie vs. běžné užívání pojmu Souhrn uznávaných hodnot, dodržovaných norem a vytvořených hmotných statků, a souhrn všech institucí, organizací a aktivit, které tyto prvky kultury umožňují produkovat, reprodukovat, konzumovat a prožívat Společnost nemůže existovat bez kultury a naopak Hodnoty (= abstraktní ideály) jsou svázány s normami (= konkrétními principy a zásadami chování)

Kultura (II) Vznik, reprodukce či změna norem není možná bez komunikace Rozdílné společnosti – rozdílné hodnoty > kulturní (hodnotový) relativismus Hodnotová relativita – důsledek poznání odlišné kultury a/nebo soužití s ní Etnocentrismus – posuzování jiných kultur podle měřítek naší vlastní kultury Subkultura – malé, kulturně uniformní společenství které je součástí vnitřně kulturně rozmanité společnosti (často bývá jazykově, etnicky nebo národnostně definované) Kontrakultura - kontrastní, opoziční typ kultury, respektive subkultury vůči majoritnímu typu kultury; nejde o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání a o vědomou kontradikci. Lze rozlišit dva druhy kontrakultur – první je dána nedobrovolným sociálním vyloučením určité skupiny obyvatel (bezdomovci, etnické menšiny), druhá je vědomě a dobrovolně tvořena jako akt protestu proti dominantním kulturním nebo společenským normám a hodnotám (hudební nebo politické subkultury)

Kultura a sociální procesy (I) Socializace: obecné a komplexní označení interaktivního procesu, během kterého se novorozenec stává osobou uvědomující si sebe samu a orientuje se ve vlastní kultuře Během s. dochází k přejímání sociálních rolí, norem a vzorců jednání tvořících instituce a organizace společnosti Resocializace – přijetí radikálně odlišných hodnot a vzorců chování po rozpadu či opuštění těch dosud přijímaných (represivní instituce, extrémní okolnosti, mezní situace) G.H. Mead – výklad hlavních fází ve vývoji dítěte (nápodoba skrze hru, přejímání role druhého, sebeuvědomění, porozumění hodnotám a normám, generalizovaný druhý)

Kultura a sociální procesy (II) Důležitý rys kultury - její prvky musí přijmout a osvojit si většina příslušníků daného kulturního společenství > charakter kultury určitého společenstva tedy určuje většina jejích členů. Předávání probíhá v rámci procesu socializace a to mj. i skrze artefakty, které jsou součástí hmotné kultury (hračky, nábytek, dopravní prostředky, knihy, atd.) Enkulturace: proces učení se kultuře; vrůstání jedince do kultury dané společnosti (přejímání významů a hodnot, které tuto kulturu tvoří) Probíhá především prostřednictvím rodiny, školy, vrstevníků a médií Akulturace - intenzivní pronikání kulturních prvků z jedné kultury do druhé (a naopak), který vede k zásadním změnám a reorganizaci dané kultury (často obou) Akulturace se u jedinců projevuje změnou procesu enkulturace

Sociální instituce Širší vs. užší význam pojmu instituce Sociální instituce – institucionalizované sociální jednání Jak se ze subjektivních významů (Weber) stávají sociální fakty (Durkheim)? Proces institucionalizace – fáze externalizace, objektivizace, internalizace Externalizace - vytváření institucionálních praktik Objektivizace: osamostatnění institucionálních praktik Internalizace: osvojování institucionálních praktik člověkem

Sociální role Institucionalizované jednání: opakované, ustálené, legitimizované > sociální role Sociální role jsou sociálně definovaná očekávání, nebo také očekávaný způsob jednání/chování vázané na určitý sociální status Sociální role jsou vždy vázány na sociální skupinu jakožto strukturu vztahů, pozic, nebo rolí Sociální role jsou základem osobnosti člověka (ztotožňuje se s nimi při jejich výkonu) Vztah mezi rolemi a věděním je dvojí: (1) z pohledu institucionálního řádu jsou role reprezentacemi a zprostředkovateli v něm objektivovaných souborů vědění, (2) z pohledu rolí vidíme, že každá s sebou nese určité sociálně definované vědomí  společnost existuje tehdy, když si ji jedinci uvědomují a jedincovo vědomí je zároveň předurčeno

Sociální kontrola (I) Definice: s.k. - konfrontace sociálního jednání s normami a hodnotami dané sociální skupiny S přijetím sociální role přijímáme její diktát (konformita je vynutitelná); každá role s sebou nese určitý typ znalostí, povinností, soubor chování Sociální kontrola je tedy konfrontace skutečného jednání se sociálními rolemi v dané společnosti/skupině Sociální role jako neformální forma sociální kontroly Premoderní společnosti – důležitá přímá sociální kontrola Moderní společnosti – nepřímá sociální kontrola (skrytá)

Sociální kontrola (II) Existují různé konkrétní mechanismy sociální kontroly: Tabuizace a ritualizace Sakralizace nebo profanace Represe Dohled Distribuce práce a statků Komunikace a diskurz

Speciální případ sociální kontroly: moc Moc – šance či schopnost jedinců nebo skupin prosadit své vlastní zájmy nebo záměry přes odpor druhých Někdy je spojena s přímým užitím síly Různé typy moci: moc politická, ekonomická, sociální Doprovázena ideologií ospravedlňující to, co mocní provádějí

Panství Moc se vždy neprosazuje pouze brutálně nebo násilně Vztahy mocenské nerovnosti jsou často „zahaleny“ do podoby panství V panství je moc ze strany podrobených vnímána jako oprávněná Autorita – legitimní použití moci Legitimita znamená, že osoby podléhající určité autoritě jsou s tímto stavem srozuměny

Typy panství podle M. Webera Tradiční – autorita pána posvěcená tradicí a zvyky Charismatické – autorita (náboženského, vojenského, politického) vůdce díky jeho schopnostem a jeho výkonům Legální – autorita zákona díky víře v závaznost právních norem, tj. ne vůči konkrétní osobě

Teorie moci: Michel Foucault ( ) Proměny moci: od negativního zákazu po „produktivní“ disciplinaci až po biomoc Organizace, tělo, diskurz – subjekty i projevy struktury mocenských vztahů Organizace a její uniformita, standardizace prostor a jeho fyzických projevů Tělo – biomoc a sexualita Diskurz – normalizace myšlení

Proměny systému trestání (Foucault)  přechod od utajovaného souzení a veřejného mučení k veřejnému souzení a utajovanému trestání  zrod disciplíny jako umění ovládání lidského těla, které ho činí „poslušným a užitečným“; mikrofyzika moci  zrození vězení jako jednotné instituce trestání; vězení předmětem neustálého reformování; trestání produkující populaci delikventů

Vznik moderní disciplíny (Foucault) Specifické pojetí sociální kontroly – „disciplíny“ Moderní společnost - rozvoj vysoce sofistikovaných forem disciplíny Ta se zabývá nejmenšími možnými aspekty lidského těla Vznikla nová ekonomie a politika lidského těla Moderní instituce nyní požadují aby těla byla individualizována podle svých úkolů, podle potřeby vzdělávání, pozorování, kontroly Disciplína vytvořila novou formu tělesné individuality, která jim umožňuje vykonávat jejich povinnosti v rámci nových forem ekonomických, politických nebo vojenských organizací moderní doby

Sociální deviace (I) Sociální život se řídí normami a pravidly, která jsou respektována, ale i transformována a porušována Tato pravidla a normy se v různých kulturách liší nebo mají různou váhu a relevanci (pití alkoholu, dopravní pravidla, sexuální chování, majetková trestná činnost atd.) Jednání odchylující se od společenské normy či norem běžně akceptovaných většinou společnosti (komunitě) – sociálně deviantní Více deviantně jednajících jedinců se může stát základem deviantní subkultury (či kontrakultury)

Sociální deviace (II) Dodržování sociálních norem a pravidel – bezmyšlenkovité (díky procesu socializace) i vědomé (dobrovolně i nedobrovolně) Všechny společenské normy jsou doprovázeny sankcemi podporujícími konformitu Sankce – jakákoliv reakce ostatních na chování jednotlivce nebo skupiny, jejímž cílem je zajistit dodržování dané normy Sankce mohou být pozitivní nebo negativní, formální nebo neformální Negativní formální sankce - zákony

Sociální deviace (III) Příklady sociální deviace: Zločin Duševní choroba Nonkonformní jednání či vzhled Politický protest Sociální deviace je socio-kulturně podmíněna – co je deviantní v jedné kultuře či kontextu nemusí být deviantní jinde.

Anomie Různé typy deviantního jednání mohou být ve skutečnosti velice „normální“ – tj. racionální, pochopitelné, a biologicky či psychologicky nepodmíněné Teze o anomické situaci ve společnosti (Durkheim) – během společenských procesů nebo zlomů jsou odbourávány tradiční normy a požadavky a prozatím nejsou nahrazeny novými > dezorientace a nejistota lidí Nebo: anomie jako napětí mezi sociálními hodnotami /normami a sociální realitou neboli dostupností prostředků k dosažení těchto hodnot/norem (např. důraz na materiální úspěch vs. nemožnost jej v některých situacích dosáhnout > deviace)