Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu Orbis pictus 21. století

OB21-OP-STROJ-STE-TRE-M-2-004 Tváření, rozdělení OB21-OP-STROJ-STE-TRE-M-2-004

Tváření, podstata, rozdělení Tvářením kovů rozumíme výrobní proces, při kterém dochází k požadované změně tvaru výrobku nebo polotovaru působením vnějších sil bez odběru třísek, podstatou tváření je vznik plastických deformací, ke kterým dojde v okamžiku dosažení napětí na mezi kluzu pro daný materiál, Výhody: vysoká produktivita práce, vysoké využití materiálu, velmi dobrá rozměrová přesnost Nevýhody: vysoká cena strojů a nástrojů, omezené rozměry konečného výrobku. Základní rozdělení: Tváření za tepla Tváření za studena

Tvářecí postupy podle působení nástrojů

Tváření za tepla tváření pod teplotou AC3 nebo AC1 je vlastně tváření za studena! materiál se ohřeje na teplotu do oblasti austenitu (pro válcování za tepla, kování), čím vyšší je teplota při tváření, tím je kování snazší, ale ohřevem na vyšší teplotu hrubnou krystaly oceli, tváření pod teplotou AC3 nebo AC1 je vlastně tváření za studena, tvářet se má pokud možno s nejmenším počtem ohřátí, protože se každým ohřevem část ohřívaného materiálu přemění v kysličník železa, na jedno ohřátí připadá ztráta materiálu opalem asi 3%, okysličený povrch materiálu se při tváření odlupuje v šupinkách, kterým říkáme okuje.

Ohřev materiálu před tvářením

Polotovary tváření za tepla

Tváření za studena tvářením za studena se kovy zpevňují, čím větší je stupeň přetváření, tím je zpevnění větší, tvářením za studena se zvětšuje pevnost v tahu a tvrdost materiálu, naopak houževnatost se zmenšuje, tváření materiálu není v celém průřezu rovnoměrné, místně vznikají nebezpečná vnitřní napětí, která mohou porušit materiál, rozměrová přesnost a jakost povrchu výrobků tvářených za studena je velmi dobrá.

Tváření za tepla, tváření za studena Otázky k opakování: Popište technologii tváření za tepla a za studena. Jaké výhody a nevýhody má tváření za tepla a za studena? Jaké znáte tvářecí postupy za tepla a za studena? Jaké vlastnosti musí mít materiály, aby byly vhodné pro tváření za studena?

Použitá literatura Josef Dillinger a kolektiv, Moderní strojírenství,. Doleček, J., Holoubek, Z. Strojnictví I, II. pro SOU. 1. vyd. (nebo pozdější) Praha : SNTL, 1988. Rudolf Kříž, Pavel Vávra, Strojírenská příručka, Scientia, spol. s r.o., Praha 1998, ISBN 80-7183-054-2