Strategický repertoár sociálních hnutí v České republice a jeho determinanty Ondřej Císař a Kateřina Vráblíková ISPO FSS MU Prezentace, SOU AV ČR,

Hlavní otázky Jaký strategický repertoár používají organizace českých sociálních hnutí? Co jsou determinanty repertoáru českých organizací sociálních hnutí?

Sociální hnutí (Diani) 1. Sítě neformální interakce 2. Sdílená solidarita/kolektivní identita 3. Součást konfliktních vztahů s jasně vymezenými oponenty Hnutími tak nejsou: jednotlivé organizace, dočasné koalice, servisní a svépomocné organizace, protestní události

Studium kolektivního jednání/SH Analýza protestních událostí (PEA) – „prostřednictvím obsahové analýzy… systematicky mapuje, analyzuje a interpretuje výskyt a vlastnosti velkého počtu protestů“ (Koopmans a Rucht) Kriesi et al. – PEA včetně neprotestního jednání (i tak nezachycuje neveřejné strategie jako lobbying…) Alternativa: organizační survey

Data: survey českých organizací sociálních hnutí (Czech SMOs Survey) - sektory: environmentální, práva žen, gay a lesbické, lidská práva, rozvojové, zemědělské, sociální služby, odbory, radikální levice - výběr metodou snow-ball (u některých sektorů doplněno o mínění expertů), dotazník, 72 % návratnost, N=194 - kompozice: 31 práva žen (80 %), 40 enviro. (73 %), 18 GL skupiny (75 %), 11 zemědělské (61 %), 21 odbory (70 %), 23 lidská práva (77 %), 8 radikální levice (50 %), 31 sociální služby (91 %) - metoda elitního interview, říjen 2007 – prosinec 2008

Repertoár kolektivního jednání = „modely“ kolektivního jednání, praktiky, které se předávají a kulturně sdílejí (strategie): „omezený soubor rutinních praktik, které se učí, sdílejí a vykonávají prostřednictvím záměrné volby“ (Tilly) - obrací „pozornost k nakupeným, naučeným a přesto improvizovaným interakcím lidí, kteří vůči sobě navzájem vznášejí určité požadavky“ (Tilly a Tarrow)

Repertoár českých aktivistických skupin Zdroj: Czech SMOs Survey

Dimenze repertoáru kolektivního jednání (analýza hlavních komponent)

Dimenze repertoáru kolektivního jednání – shrnutí 1. Lobování 2. Protest 3. Mediální aktivismus 4. Právní aktivismus

Teorie mobilizace zdrojů (Zald, Jenkins, Edwards, McCarthy…) 1. Sociálně-organizační (mobilizační struktury – jak hnutím vytvořené, tak přivlastněné) 2. Lidské (vzdělaní aktivisté, zkušení organizátoři…) 3. Materiální (finanční zdroje, fixní majetek) 4. Morální (legitimita, solidarita, podpora, celebrity) 5. Kulturní (speciální znalosti, know-how…)

Struktura politických příležitostí, POS (Tilly, McAdam, Tarrow, Kriesi, Kitschelt…) = konfigurace institucionálního prostředí a vztahy mezi politickými aktéry v rámci polity (instituce státu + elitní aktéři) – různorodá operacionalizace - politický systém vs. specifika politických oblastí - „vnímaná POS“ (McAdam et al., Kurzman) = percepce a interpretace vstupují „mezi“ institucionální POS a jednání skupin a rozhodují o jeho strategiích

Vysvětlující model repertoáru kolektivního jednání (regrese OLS)