Prostředí primární školy Metody a formy práce, málotřídní škola

Prostředí primární školy Vnější Umístění školy v obci Areál školy Vnitřní Architektura školy Vzhled třídy

Suchdol nad Lužnicí

Rohozná

Mendlovo náměstí

ZŠ Arménská

Okolí školy Škola je spojena se svým okolím, které kromě viditelných znaků odráží i sociální strukturu obyvatelstva. Nálepky jako: vesnická škola, škola městská, škola z předměstí, romská škola, … jsou zdrojem předsudků o chování žáků, kvalitě výuky, prospěchu,…

Podklady pro „nálepky“ Ekonomické podmínky – bydlení, zaměstnanost, profese obyvatelstva Sociální podmínky – rodinná situace, počet sourozenců Sociokulturní podmínky – stupeň vzdělanosti, etnický původ, náboženství, řečový kód, zájmy, hodnoty Infrastruktura v okolí školy

Co z toho pro školu vyplývá? V rámci výuky je třeba přistupovat k žákům individuálně Převzít i sociálně pedagogické úkoly – kulturní centrum oblasti, spolupráce s jinými institucemi – městská knihovna, ekologické centrum Poskytovat možnosti rozvoje i pro rodiče - kurzy českého jazyka pro rodiče s jiným mateřským jazykem

Architektura školy Vzhled budovy kopíruje trendy doby vzniku Přízemní domky Mohutné několikapatrové stavby Panelové budovy s rovnou střechou

Zlechov stará a nová škola

Vnitřní architektura školy Souvisí se vzdělávacím programem školy Jinou architekturu mají školy alternativní, jinou školy tradiční I uspořádání tříd se vyvíjí s převládající vzdělávací teorií

Organizační formy v běžné primární škole Základem je vyučovací hodina, v rámci níž může probíhat: Hromadná frontální výuka Diferencovaná výuka V dnešní době i náznaky „moderních“ organizačních forem

„Moderní“ organizační formy Individualizovaná výuka Projektová výuka Skupinová a kooperativní výuka Otevřené vyučování

Hromadná a frontální výuka Z přelomu 16. a 17. stol., dodnes všeobecně nejrozšířenější, prosazoval J. A. Komenský. Skupina žáků přibližně stejné věkové a mentální úrovně. Žáci plní ve stejném čase stejné úkoly. Úkolem učitele je řídit učební činnost všech žáků najednou. Uspořádání vyhází ze středověkých tradic – nejspíše inspirace kostelem. Hromadné výuce vděčíme za relativně dobrou úroveň vzdělání obyvatelstva, poukazuje se ale na určité nevýhody – chybí individuální práce se žáky,... proto učitelé tuto formu často kombinují s jinými.

Diferencovaná výuka Je založena na diferenciaci žáků do skupin nejčastěji podle nadání a zájmů. Vytvoření homogenní skupiny poskytne vhodné podmínky pro individuální rozvoj každého jedince – cesta ke zvýšení pedagogické účinnosti školní práce a ke zkvalitnění vzdělávání.

Individualizovaná výuka Vychází z kritiky hromadné výuky (nedostatečná samostatnost, tvořivost, vede k uniformitě,...). Snaha o individuální diferenciaci mezi žáky, požadavek aktivity. Nejcennější je to, na co žák přišel vlastním úsilím. Tomuto odpovídá tzv. Daltonský plán Hellen Parkhurstové. Škola měla představovat jakousi laboratoř, plán byl pevně dán na celý měsíc, ale děti si volily pořadí předmětů a pracovaly samostatně na zadaných úkolech – plnily smlouvu s učitelem.

Projektová výuka 1 Absence výkladu, s pomocí vyučujícího řešení úkolu komplexního charakteru 4 základní kroky – záměr projektu (konkretizace představ o smyslu a provedení projektu), zpracování plánu (konkretizace záměru, určení času, místa, účast žáků, pomůcky), provedení projektu vyhodnocení projektu (žáci ve spolupráci s učitelem).

Projektová výuka 2 Rozlišujeme projekty individuální, skupinové, třídní a školní. Je nutná restrukturalizace učebního obsahu, protože je vyučováno několik předmětů současně. Projekt by pro žáky měl být motivem sám o sobě.

Skupinová a kooperativní výuka Rozdělení třídy do skupin Dochází ke zlepšení sociálních vztahů, žáci spolupracují – kooperativní výuka. Kooperativní výuka pomáhá naučit důležitým dovednostem jako jsou pravidla soužití, požadavek důvěry, pravdivost a dovednost aktivně naslouchat a schopnost plného osobního nasazení. Tradiční soutěživost je nahrazena spoluprácí.

Otevřené vyučování Bloky volné práce, ve kterých žáci volně pracují na úkolech podle týdenního plánu. Týdenní plán obsahuje zpravidla zadání pro všechny žáky stejné a doplňkové, které si žáci vybírají sami – otevírání školy vůči dítěti – žáci mají svobodu v tom, co budou dělat. Je třeba změnit prostorové uspořádání třídy – volný pohyb. Otevírání školy vůči okolnímu světu – vytváření kontaktů s okolím – na vzdělávání se podílejí i lidé, kteří mají bezprostřední kontakt s životní realitou.

Málotřídní školy Školy, které mají v jedné třídě spojené dva nebo více ročníků Většinou v obcích s malým počtem obyvatel a s obtížnou dopravou do obce s plněorganizovanou školou Obvykle dvou až trojtřídní škola

Pravidla pro spojování tříd Ročníky se do tříd spojují obvykle podle potřeby, tzn. podle počtu žáků v ročnících, podle schopnosti učitele učit ve spojených ročnících, podle finančních prostředků na plat učitelů, podle schopností žáků pracovat ve spojených ročnících

Názory na spojování tříd 1. a 3. ročník 2. a 4. ročník 1. a 2. ročník 3. a 4. ročník Různé názory různých myšlenkových směrů vedly od jednotřídních škol s velmi vysokým počtem žáků přes přísná pravidla spojování ročníků až k dnešní uvolněnosti a podřízenosti podmínkám školy.

Organizace výuky na málotřídní škole Výuka v odděleních (střídání samostatné práce a přímé výuky) Výuka v bězích (osnovy upravené do běhů, které se pravidelně střídaly) Rozšířená výuka (vyšší počet hodin pro učitele – přidání jedné hodiny ráno a jedné odpoledne pro práci s jedním ročníkem)

Vyučovací hodina v málotřídní škole Jedna třída začíná samostatnou prací, druhá přímou výukou Nutnost dokonalého vysvětlení samostatné práce Množství doplňujících úkolů pro rychlejší žáky Dokonalé hospodaření s časem

Metody práce na primární škole Cesty získávání nebo předávání učebního obsahu Členění podle rozmanitých kritérií Pramen poznání Aktivita žáků Myšlenkové operace Fáze výuky Organizační aspekt

Členění metod výuky Metody přímého přenosu, přímého sdělování poznatků Metody zprostředkovaného přenosu poznatků názorem Metody heuristického charakteru – metody problémové Metody samostatné práce a autodidaktické metody Metody bezděčného učení Specifické metody rozvíjející: samostatnost, kooperaci, odpovědnost, tvořivost, kritické myšlení

Literatura OPATŘIL, Stanislav a kol. Pedagogika pro učitelství prvního stupně základní školy. Praha: SPN, 1985. KALHOUS, Zdeněk - OBST, Otto. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. GRECMANOVÁ, Helena – URBANOVSKÁ, Eva – NOVOTNÝ, Petr. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Omolouc: Hanex, 2000. ISBN 80-85783-28-2.

Úkol Za 14 dní přinést jakoukoliv učebnici pro první stupeň. Prolistujte ji a zkuste se zamyslet nad tím, co všechno obsahuje, v jakém rozsahu a v jaké kvalitě.