Pouště a polopouště

Pouště Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Je potřeba si ale uvědomit, že kromě těchto tzv. horkých pouští, vyskytujících se převážně v oblasti obratníků, rozlišujeme také tzv. studené, nebo taky polární pouště nad Grónskem či Antarktidou, tzn. v oblastech polárních tlakových výší.

Největší světové pouště: Antarktická poušť (roz. 14 200 000) Arktická poušť (roz. 13 900 000) Sahara (roz. 9 100 000) Arabská poušť (roz. 2 330 000) Gobi (roz. 1 300 000)

Antarktická poušť Sahara

Druhy pouští: hamada - skalnatá poušť reg - kamenitá poušť serir - štěrková poušť erg - písečná poušť

Živočichové v poušti: Největší živočichové – žijící na poušti jsou dromedáři. Jelikož je ideálně přizpůsobili podmínkám na poušti, byli už před 6 000 lety domestikováni a slouží dodnes obyvatelům pouště jako jezdecká zvířata i jako soumaři. Nejnebezpečnějšími obyvateli pouště – je severoamerický chřestýš. Chřestýš diamantový , žijící na jihu USA, je dlouhý až 250 cm. Dokáže se zakousnout velmi hluboko a vyloučí přitom přes jeden gram jedu, který je pro člověka smrtelný. Největší šelma pouští – je puma neboli stříbrný lev, žijící v polopouštích a pouštích Severní Ameriky, je největší kočkovitou šelmou tohoto životního prostředí. Její tělo měří až 135 cm a v kohoutku je vysoká 75 cm. Kromě toho žije v pouštích velmi veliké množství druhů štírů, ještěrek a z ptáků sup ušatý, případně sup mrchožrout, který ale nesídlí v poušti ale i trvale navštěvuje i lidské příbytky.

Velbloud dvouhrbý Velbloud dvouhrbý je velký savec, kriticky ohrožený v přírodě a spolu s Velbloudem jednohrbým jediný zástupce rodu Velbloud řadíme ho do čeledi velbloudovitých. Velbloud dvouhrbý je celkově mohutnější než jeho příbuzný velbloud jednohrbý. Stejně jako všichni velbloudovití má i drabař vyvinuté pouze dva prsty, jejichž kosti směřují do stran a vytvářejí oporu pro široké a ploché nášlapné mozoly. Každý prst nese na horním okraji plochý pazneht. To umožňuje velbloudovi mimo jiné i chůzi po sypké písčité půdě, do které by se klasicky utvářená kopyta hluboko bořila. Velbloud dvouhrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama, delším krkem, které měří na délku 220 - 350 cm a na výšku v kohoutku 190 - 230 cm. Jeho hmotnost se pohybuje nejčastěji od 450 do 650 kg, ale může přesáhnout i 670 kg. Má poměrně malou hlavu s prodlouženými nozdrami, které přečnívají nad horní mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený pysk. Rostliny trhají pomocí dlouhých spodních řezáků, které směřují dopředu a pohybují se proti bezzubé horní části. Jeho největší charakteristikou jsou dva hrby. Před vniknutím rozvířeného písku do očí ho chrání silné řasy a podobný účel mají i jeho štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Jeho další charakteristikou je jeho pohyb, jelikož zvedá jak při chůzi nebo běhu obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí. Jedním z důvodů pro chov tohoto savce je také jeho velice kvalitní jemná a v zimě hustá srst, která je na některých místech dlouhá až 25 cm (například na krku). Když po zimě velbloud líná, jeho srst mu vypadává ve velkých chuchvalcích.

Velbloud dvouhrbý

Polopouště Semiaridní podnebí (polopouštní podnebí, také nazývané stepní podnebí) se vyskytuje tam, kde je sucho, ale stále je tam dostatek srážek pro to, aby tam mohly růst trávy, keře nebo jednotlivé stromy. Často se vyskytuje na okrajích pouští. Podle Köppenovy klasifikace podnebí se rozděluje na dva podtypy, horký a studený. Srážek nenaprší více než 500 mm. Typické jsou velké (přes 20°C) teplotní rozdíly mezi dnem i nocí. V polopouštích nastávají velmi dlouhá období sucha.

Polopouště

Vypracovali: Denis Bělovský Aneta Kašparová Jiří Kváš