Ženy z přelomu 19. a 20. století spjaté s vědeckými pracovišti na Albertově, Karlově a ulici Lipová „Za vším hledej ženu“. Ačkoli na poli vědy spjaté s vědeckými pracovišti na Albertově, Karlově i v ulici Lipová, nalezneme nepřeberné množství mužů – vynálezců, vědeckých a odborných pracovníků, kterým vděčíme průřezem staletí za významné objevy i vynálezy, o ženách se dovídáme jen málo a sporadicky   Zpracováno v rámci kurzu U3V Památky Prahy (mezi Starým a Novým Městem) FD ČVUT – letní semestr 2015   doc. RNDr. Květa Lejčková, CSc.

Pražská univerzita založená českým králem a římským císařem Karlem IV Pražská univerzita založená českým králem a římským císařem Karlem IV. r. 1348 vstoupila do dějin jako první středoevropská univerzita s fakultami právnická, lékařská, teologická a později filozofická. Součástí studia na této fakultě byly přednášky z matematiky, fyziky a astronomie. Po bitvě na Bílé hoře byla Karlova univerzita spojena s jezuitskou akademií v Klementinu a od r. 1654 nazývána univerzitou Karlo-Ferdinandovou. Roku 1882 došlo k rozdělení univerzity na univerzity dvě, českou a německou. Možnosti vědecké práce se rozšířily a česká univerzita si v roce 1907 postavila novou budovu Fyzikálního ústavu na Karlově. Roku 1920 byla univerzita opět nazvána Univerzita Karlova. Téhož roku se z Filozofické fakulty vyčlenily přírodovědné obory a začaly se vyučovat na nově vytvořené Přírodovědné fakultě. Dnešní Matematicko-fyzikální fakulta vznikla roku 1952 vyčleněním z Přírodovědné fakulty. Na německé univerzitě v roce 1911 – 1912 přednášel Albert Einstein. Pobyt Alberta Einsteina připomínají 3 pamětní desky: Viniční ulice, Staroměstské náměstí dům U jednorožce a v Lipové ulici na Smíchově.

Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7 Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7. Kdysi tato budova patřila Německé universitě, kde působil A. Einstein

Vchod do budovy Přírodovědecké fakulty UK ve Viničné ulici č. 7.

MFF UK - Karlov

Vchod do Přírodovědecké fakulty KU na Albertově

Mileva Maričová (1875 – 1948) vědkyně ve stínu Alberta Einsteina Jako první žena Alberta Einsteina s ním a dvěma syny pobývala v Praze při Einsteinově pobytu v Praze v roce 1910 – 11, kdy byl jmenován přednostou Ústavu teoretické fyziky Karlo-Ferdinandovy univerzity. Mileva byla v Praze nespokojena, Prahu vnímala jako město špinavé, plné napětí mezi Čechy a jejich vládci z habsburské monarchie. Nově postavený secesní dům, kde pobývali, byl prý zamořen blechami a špinavou vodou. Později Einstein při vzpomínce na Prahu prohlásil, čím je národ špinavější, tím je odolnější. Lepší dojem nenabyl ani z univerzitních seminářů, kam mu prý chodil jeden mladík a půl tuctu napůl použitelných dívek. Spekuluje se, že Einstein by práci o fotoefektu, za níž převzal Nobelovu cenu, by bez Milevy tak brzy nedokončil. Jako velice talentovaná matematička a fyzička spolupracovala s tehdy již manželem na pojednání o fotoelektrickém jevu, základech teorie Brownova pohybu a speciální teorii relativity. Přestože publikace připravovali společně, na všech je uvedeno jen jméno Einsteina. Škoda, že Nobelova cena není udělována také za službu bližnímu Mileva Maričová aby si ji určitě zasloužila.

Mileva Maričová a Albert Einstein

MINERVA V českých zemích na vzdělání a celkovou emancipaci žen měly hlavně vliv spisovatelky Božena Němcová, Sofie Podlipská, Karolina Světlá či Eliška Krásnohorská. Ta teprve v roce 1890 prosadila myšlenku na zřízení dívčího gymnazia Minerva. To umožňovalo plnohodnotné středoškolské vzdělání a přípravu na vysokou školu dívkám. Ženy v přírodních vědách většinou zakotvily na místech učitelek pro dívčí gymnázia či asistentek na vysokých školách. Eliška Krásnohorská

Marie Zdeňka Baborová – Čiháková (1877-1937) První česká akademička –zooložka - doktorka filozofie. Promotor použil při obřadu v červnu 1901 latinskou formuli: Te colegam collega salutat (pozdravuji tě jako kolegu), kdyby byl promován muž, pronesl by Accipe osculum, signum familiaritatis (přijmi políbení, znamení důvěrného přátelství). Její promoce byl přítomen profesoři Jan Palacký, Jaroslav Vrchlický a také František Ladislav Rieger, který se ne vždy vyjadřoval vybíravě k Marie přednášela, působila v Ústavu pro zoologii, také se vdala a měla 2 dcery, prolomila tak tabu, že v úspěšném povolání mohou být pouze ženy svobodné a bezdětné.

Marie Zdeňka Baborová – Čiháková

Adéla Kochanovská – Němejcová ( 1907 – 1985) Prof. RNDr, Adéla Kochanovská-Němejcová, DrSc. studovala na Přírodovědecké fakultě UK v prof. Václava Dolejška a zabývala se rentgenovou strukturní analýzou, zejména mikrostrukturní rentgenografií včetně aplikací na konkrétní technologické problémy. V letech 1968 – 1980 byla profesorkou na FJFI ČVUT v Praze. Když bylo paní profesorce 75 let, na dotaz, jaké povolání by si zvolila, odpověděla, že asi pro stejný obor. „Vidím ale, jak jsou dnes mladé vědecké pracovnice uštvané a nevědí co dřív, zatímco muži se ve svém zaměstnání od rodinných starostí zcela odpoutají, ženu rodina neustále svazuje a odvádí její pozornost. Sama jsem měla výhodu, že se o mého syna mohla starat zdravotní sestra a o domácnost hospodyně. Proto bych se nechtěla vracet do mladých let. Nevím totiž, čemu bych dala přednost. Rodině, nebo fyzice? Dělat obojí podle svých představ – to bych, myslím nedokázala.“

Adéla Kochanovská – Němejcová

Božena Němcová 1856: „Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe plete: dokud si žena nebude vědoma svého vysokého postavení a úkolu, jejž Bůh ji přiřkl, dotud muž na sypkém základě buduje. Žena musí být jeho spolupracovnicí, má-li se stavba podařit!“

Literatura: - Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta, Nakladatelství Karolinum, 2002 - Ivo Kraus, Příběhy učených žen, Prometheus 2005 - Wikipedia