Co je lékařská terminologie? Lékařská terminologie je mezinárodní odborné názvosloví medicíny. Jejím cílem je jednoduché, přesné, výstižné, jednoznačné a všeobecně srozumitelné pojmenování všech skutečností, se kterými se v lékařství setkáváme. Jde například o popis tělesných útvarů a struktur (anatomické názvosloví) nebo názvy chorob (patologické názvosloví). Je založena převážně na dvou mrtvých starověkých jazycích: latině a klasické řečtině. Na těchto jazycích často stojí i názvosloví jiných oborů, např. zoologie, botanika, geologie, právo, lingvistika.

Jaký je původ lékařské terminologie? Původ lékařské terminologie je třeba hledat v antickém Řecku a Římě, kde se zrodilo evropské lékařství. Jedním z nejslavnějších lékařů byl Hippokratés (5. st. př.n.l.). Jejím základem je tzv. technický jazyk, tj. jazyk, kterým lékaři psali své odborné spisy nebo ústně o svém oboru komunikovali. Římští lékaři často přebírali řecké termíny, aniž je překládali, pouze je latinizovali. Proto je v lékařské terminologii dodnes tolik řecké slovní zásoby. Navíc se řečtina ukázala jako vhodná pro tvorbu tzv. kompozit, což jsou slova, která se skládají z několika komponentů, např. urocystolithotomia – operace močového měchýře kvůli kamenům (řec. úron – moč, kystis – měchýř, lithos – kámen, tomé – řez). Po vymření latiny a klasické řečtiny jako mateřského jazyka (na konci starověku) zůstává latina (v západní a střední Evropě) nadále jazykem škol a církve a mezi vzdělanci se jí živě komunikuje. Teprve během novověku je postupně vytlačována národními jazyky, v názvoslovích různých oborů se však společně s klasickou řečtinou udržuje dodnes.

Busta Hippokratova, galerie Uffizi, Florencie

Jaké jsou cíle kurzu? Cílem kursu je proniknout do oblasti lékařského odborného jazyka, zejm. po stránce jazykové. Studenti by se měli seznámit se základy latiny a klasické řečtiny tak, aby byli schopni rozumět významu lékařského termínu, jeho slovotvorbě a gramatické struktuře. Lékařskou terminologii by měli nahlédnout jako logicky fungující systém s jasnými vztahy a pravidly, ne jako sumu izolovaných poznatků, určených k mechanickému memorování.

Jaká jsou specifika kurzu? Kurz je určen studentům bakalářských oborů na 1. a 3. LF UK v kombinované i prezenční formě. Výběr látky je podřízen praktickým potřebám studentů zdravotnických oborů. Výklad je proto maximálně zjednodušen a redukován na nezbytné minimum. Důraz je kladen na pasivní zvládnutí jednotlivých pasáží. Tento učební text tedy není komplexní učebnicí lékařské terminologie, nabízí spíše základní a úvodní vhled do jejích vybraných částí. V první fázi kurzu (1. – 9. lekce) se studenti seznámí s principy anatomického názvosloví (částečně i s klinickou terminologií), kde dominuje latina, a v druhé fázi se slovotvorbou kompozit, kde bude převládat klasická řečtina (řecká slovní zásoba).