Navrhování dopravní obsluhy ve městě Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Volba druhu MHD závisí na: velikosti města (rozloha, počet obyvatel), charakteristice města (rozložení funkčních složek, historické uspořádání města, struktura obyvatelstva, členitost terénu…).

Při navrhování linek se postupuje hierarchicky od páteřních dopravních systémů. Např.: městské dráhy (železnice, metro) tramvaje autobusy

Postup navrhování linky: Linky by měly co nejlépe pokrývat území města a měly by zajistit kvalitní obsluhu s přiměřenými náklady. Postup navrhování linky: Obvykle jsme vázáni již existujícím systémem linek, který pouze měníme nebo doplňujeme novou linkou. Pro zjednodušení uvedeme postup navrhování linky nové oblasti města, v níž ještě žádná linka není zavedena.

Postup navrhování linky: 1) Vytvoříme prognózu přepravních potřeb a prognózu tomu odpovídajícího objemu přepravy nové oblasti („kolik lidí bude jezdit“). 2) Navrhneme linku: její trasu, výchozí a koncovou zastávku a mezilehlé zastávky. Trasa by měla být vedena tak, aby byla zajištěna spolehlivá a včasná dopravní obsluha, tzn. co nejvíce se vyhnout frekventovaným křižovatkám bez preference MHD, místům s častými kongescemi (kongesce = dopravní zácpa) a dalším místům, kde by mohlo docházet ke zpožďování vozidel. Zastávky by měly být poblíž významných zdrojů a cílů cest. Krátké odstupy zastávek sice zkracují docházkovou vzdálenost, ale zároveň snižují cestovní rychlost vozidla.

Je třeba zvolit takové vzdálenosti mezi zastávkami, aby byla zajištěna přiměřená docházková vzdálenost. Ta se vykresluje v návrhu linky pomocí izochrony (izochrona = kružnice o určitém poloměru) kolem každé zastávky. Izochrony by se měly protínat, jinak je nutné změnit vedení linky, nebo polohy zastávek.

Vykreslení izochron kolem zastávek Izochrona vyjadřuje přijatelnou docházkovou vzdálenost, kterou vypočítáme z předem stanovené přijatelné doby docházky. Autor © Karel Zíka

3) V závislosti na prognóze objemu přepravy stanovíme požadovanou přepravní kapacitu. Přepravní kapacita by měla být přibližně o 20 % vyšší, než je poptávka po přepravě (z důvodu přepravních nerovnoměrností a z důvodu zajištění vyššího standardu kvality přepravy). Nejprve zjistíme tzv. kumulovanou poptávku v jednotlivých úsecích, potom vybereme nejzatíženější úsek a zjištěný objem cestujících v tomto úseku zvýšíme o 20 %. Tím dostaneme požadovanou přepravní kapacitu linky.

Stanovení přepravní kapacity si objasníme následujícím příkladem: Na grafu v následujícím snímku je znázorněna linka s pěti zastávkami A, B, C, D, E. Šipkami je zde stanoven předpokládaný počet cestujících mezi všemi dvojicemi zastávek za jednu hodinu v jednom směru (na dalším snímku v opačném směru).

Nyní zjistíme kumulovanou poptávku v jednotlivých úsecích. B C D E Nyní zjistíme kumulovanou poptávku v jednotlivých úsecích. 70 Vysvětlení: Padesát cestujících se bude chtít přepravit v průběhu jedné hodiny ze zastávky B do zastávky E. 65 300 105 60 390 40 70 385 210 50 20 80 20 Autor © Karel Zíka

A B C D E 50 45 225 90 40 335 25 385 50 85 230 Totéž provedeme pro opačný směr. 50 70 35 Autor © Karel Zíka

Spočítali jsme kumulovanou poptávku v jednotlivých úsecích a nyní vybereme nejzatíženější úsek (pro oba směry dohromady). V našem příkladu jde o 390 cestujících a úsek mezi zastávkami B a C. Toto číslo (předpokládaný počet cestujících) navýšíme o 20 % pro případ nerovnoměrností v poptávce a tím stanovíme požadovanou přepravní kapacitu pro nejzatíženější úsek - a tedy i pro celou linku. 390 + 78 = 468 cestujících

4) Stanovíme oběžnou dobu, linkový interval a potřebný počet vozidel pro obsluhu linky.

Oběžná doba T je celková doba, jež se skládá z dílčích dob: t1 - jízdy z výchozí zastávky do koncové zastávky (včetně všech prostojů na zastávkách), t2 - obratové doby v koncové zastávce, t3 - jízdy z koncové zastávky do výchozí zastávky (včetně všech prostojů na zastávkách), t4 - obratové doby ve výchozí zastávce. T = t1 + t2 + t3 + t4

t4 t3 t1 t2 Autor © Karel Zíka

Linkový interval l vyjadřuje v minutách časový rozestup mezi spoji na dané lince. Vypočítáme ho: l = 60 . o / Q o - je obsaditelnost jednoho spoje, Q - je požadovaná přepravní kapacita dané linky za jednu hodinu v jednom směru. Pokud linkový interval nevyjde v celých číslech, zaokrouhlujeme ho na nejbližší celé číslo dolů (např.: l = 8,3 - zaokrouhlíme na 8 min).

Potřebný počet vozidel pro obsluhu linky p je počet vozidel, které musíme nasadit do provozu, abychom zvládli přepravit stanovené množství lidí (Q) při daném linkovém intervalu (l ). Vypočítáme ho: p = T / l T - je oběžná doba (v minutách), l - je linkový interval v (minutách). Pokud potřebný počet vozidel nevyjde v celých číslech, zaokrouhlujeme ho na nejbližší celé číslo nahoru (např.: p = 6,2 - zaokrouhlíme na 7 vozidel).

Navrhneme grafikon linky, jímž se přesně stanoví jednotlivé časy příjezdů, odjezdů, doby jízdy a oběhy vozidel. Rovněž je nutné vypracovat turnusy a střídání řidičů na lince. 6) Uvedeme linku do provozu. Průběžně zjišťujeme, zda linka odpovídá přepravním požadavkům. Změní-li se například velikost poptávky, je třeba přizpůsobit parametry linky nové poptávce (interval, velikost vozidel, vedení trasy apod.).

Druhy linek MHD: Z hlediska polohy trasy k centru města: radiální, diametrální (nebo též diagonální), tangenciální, okružní (případně polookružní).

diametrální radiální tangenciální okružní Autor © Karel Zíka

Z hlediska pravidelnosti zvláštní. Z hlediska funkce: páteřní, napájecí, překryvné, návazné, pro místní obsluhu.

Úkol: Na následujícím schématu se pokuste odhadnout, o jaké typy linek se jedná: z hlediska polohy trasy k centru města, z hlediska funkce.

Centrum města Autor © Karel Zíka

Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Zdroje: KOČÁRKOVÁ, D. – SLABÝ, P. – KOCOUREK, J. – JACURA, M. Základy dopravního inženýrství. Praha: ČVUT, 2004. ISBN 800103022-9. Autorem obrázků a schémat je Karel Zíka. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.