1. Mně dostalo se slitování, | ač lásky nehoden jsem byl; | po divu tom jsem v pyšném přání, | z hrdosti nikdy netoužil. | Teď šťasten jsem a div ten ctím | a Slitovníka velebím a Slitovníka velebím.
2. Já hněvu zasloužil a trestu, | však Bůh se přesto smiloval; | sám jeho Syn mně přines zvěst tu, | když život, sebe za mne dal. | A odkud, proč dar vzácný ten? | To pouhé slitování jen, to pouhé slitování jen.
3. Ať tedy ve tvém slitování, | můj Jezu, pouť svou vykonám! | Skrze tvou smrt, tvé zmrtvýchvstání | ať projdu k tobě v nebes chrám! | Tam pak, tam věčně budu žít, | Tvé slitování velebit, tvé slitování velebit.