Fyzika pro biology 25. 2. 2007

Fyzika I Mechanika, Termodynamika 25. 2. 2007

Fyzika II Elektřina a magnetismus, Optika, Moderní fyzika 25. 2. 2007

FI-01 Úvod do fyziky 25. 2. 2007

Hlavní body Úvod do předmětu. Předmět fyziky. Dělení fyziky. Základní jednotky. Předpony násobných jednotek. Základní matematika 25. 2. 2007

Úvod do předmětu Přednášející: Doc. Miloš Steinhart Adresa: Studentská 84, 06 036 (514), 466 036 029 stein@imc.cas.cz http://nde.upce.cz/~stein/msbio007.html Po: 9:00 – 11:00, H2 Út: 10:00 – 13:00, H2 1!! hodina semináře: Dr. Jan Mistrík laboratoře Studentská 84, 5. patro, bačkory ... 25. 2. 2007

Úvod do fyziky I Fyzika je nejzákladnější věda, která se se zabývá studiem struktury a chováním hmoty = to, co existuje kolem nás, od mikroskopických po makroskopické rozměry. Richard Feynman “fyzika je způsob myšlení“: Příroda hraje šachy a my se snažíme odkoukat pravidla hry. Přímo pozorujeme tahy figurkami, ale důvod, proč se určitým způsobem táhne znamená vyšší stupeň poznání. 25. 2. 2007

Úvod do fyziky II Fyzika je věda, ne proto, že je obtížná, ale: Je založená na interpretaci experimentů. Každá její teorie je platná, dokud souhlasí s experimentem. Experiment je nejvyšší autorita. (výjimky: Newton, Einstein…). Na rozdíl od života, politiky a pavěd výjimka nepotvrzuje pravidlo, ale bourá jej. 25. 2. 2007

Dělení fyziky I Fyzika je velmi rozsáhlá, ani fyzikové ji neznají celou. Hledisek dělení může být mnoho: Klasická: Mechanika – kinematika, dynamika, hydrostatika, hydrodynamika, termika a termodynamika. Geometrická optika, akustika. Elektřina a magnetismus. Astronomie. Moderní (zahrnuje nové obory i rozvíjí klasickou): Teorie relativity, kvantová, jaderná, elementárních částic, kondenzovaný stav, astrofyzika a kosmologie. 25. 2. 2007

Dělení fyziky II Experimentální: Teoretická: Návrh, provádění a vyhodnocování měření. Teoretická: Snaží se vysvětlit experiment a mechanismus fungování přírody. Existuje ale i sama o sobě. Tím má blízko k umění a literatuře, ale její užitečnost se prověřuje experimentem. 25. 2. 2007

Dělení fyziky III V naší přednášce položíme základy většině důležitých klasických oblastí a uskutečníme exkursi do fyziky moderní. Hypotéza – nápad, jak vysvětlit určitý jev. Model – určitý jev formuluje matematicky. Teorie – širší a detailnější vysvětlení zpravidla skupiny jevů. Zákon – stručný, ale velmi obecný předpis, jak se příroda chová (preskriptivní vs. deskriptivní) 25. 2. 2007

Fyzikální rozměry a jednotky I Většina fyzikálních veličin má určitý rozměr (například délku; čas; rychlost) a měří se v jistých jednotkách (metr, míle, světelný rok; sekunda, rok; uzel, km/h). Velké množství různých jednotek brzdí poznání! V r. 1795 byl ve Francii uzákoněn metrický systém a z něj se vyvinula soustava SI. 25. 2. 2007

Fyzikální rozměry a jednotky II SI – Système International d’Unités. Soustava je založená na 7 základních a 22 odvozených jednotkách a jejich desetinném dělení a násobení. Nemetrické: USA, Libérie, Barma. Ale paradoxně imperiální míry jsou od roku 1893 definovány pomocí metrického systému! 1” (palec) = 2.54 cm (přesně) 25. 2. 2007

Základní jednotky SI metr m – délka kilogram kg – hmotnost sekunda s – čas ampér A – elektrický proud kelvin K – teplota mol mol – látkové množství kandela cd – svítivost 25. 2. 2007

Základní jednotky - metr Původně 10-7 kvadrantu Země. Kvůli nepraktičnosti byl vytvořen etalon – mezinárodní metr. Na rozdíl od “loktů” je ale definován na základě reprodukovatelné hodnoty. Nyní definován pomocí rychlosti světla ve vakuu: c = 299 792 458 ± 1 ms-1 25. 2. 2007

Základní jednotky - kilogram Původně hmotnost 1 l vody za určitých podmínek. Nyní etalon – mezinárodní kilogram. To je trochu paradox s tím, “že vážení je nejpřesnější měření”. 25. 2. 2007

Základní jednotky - sekunda Původně 1/86400 solárního dne 1. 1. 1900. Nyní pomocí kmitočtu spektrální čáry 133Cs: 9 192 631 770 Hz 25. 2. 2007

Základní jednotky - ampér Pomocí silových účinků dvou rovnoběžných (nekonečně dlouhých) vodičů protékaných proudem. Jsou-li vzdáleny 1 m od sebe a protéká-li jimi (souhlasně) proud 1 A, přitahují se silou 0,2 N na 1 m délky. 25. 2. 2007

Základní jednotky - kelvin Stupeň stejně velký jako stupeň Celsiův, tedy interval tuhnutí a varu vody za normálních podmínek se dělí na 100 stupňů. T[K] = 273. 15 + T[°C] K definici stačí jediný bod, používá se trojný bod vody 273.16 K 25. 2. 2007

Základní jednotky - mol Počet atomů v 0.012 kg uhlíku 12C. Počet rovný NA = 6.02214199 1023 částic. (Amedeo Avogadro 1776 - 1856) Dohodnuté číslo, které umožňuje převod z jednotek mikrosvěta do jednotek makrosvěta, pro nás běžných. 25. 2. 2007

Předpony násobných jednotek I kilo 103 k mega 106 M giga 109 G tera 1012 T peta 1015 P exa 1018 E 25. 2. 2007

Předpony násobných jednotek II mili 10-3 m mikro 10-6  nano 10-9 n piko 10-12 p femto 10-15 f atto 10-18 a 25. 2. 2007

Příklad I – délka poloměr neutronu 10–15 m poloměr atomu 10–10 m délka viru 10–7 m tloušťka papíru 10–4 m prst 10–2 m fotbalové hřistě 102 m výška Mt. Everestu 104 m poloměr Země 107 m vzdálenost Země-Slunce 1011 m vzdálenost Země- Centauri 1016 m nejbližší galaxie 1022 m nejvzdálenější viditelná galaxie 1026 m 25. 2. 2007

Příklad II – čas doba života některých částic 10–23 s poločas rozpadu 10–22 – 1028 s průlet světla atomem 10–19 s průlet světla papírem 10–13 s tlukot srdce 1 s den 104 s rok 107 s lidský život 109 s známé dějiny lidstva 1012 s život na Zemi 1016 s stáří vesmíru 1022 s 25. 2. 2007

Příklad III – hmotnost elektron 10-30 kg proton, neutron 10-27 kg molekula DNA 10–17 kg bakterie 10–15 kg komár 10-5 kg člověk 102 kg loď 108 kg Země 6 1024 kg Slunce 3 1030 kg galaxie 1041 kg 25. 2. 2007

Goniometrické funkce cos() … první souřadnice průsečíku orientovaného úhlu  s jednotkovou kružnicí sin() … druhá souřadnice průsečíku orientovaného úhlu  s jednotkovou kružnicí tg() = sin() / cos() cotg() = cos() / sin() sin2() + cos2() = 1 25. 2. 2007

Součtové vzorce I sin(+) = sin()cos() + sin()cos() cos(+) = cos()cos() – sin()sin() cos(-) = cos()cos() + sin()sin() sin(2) = 2 sin()cos() cos(2) = cos2() – sin2() sin2(/2) = [1 – cos()]/2 cos2(/2) = [1 + cos()]/2 25. 2. 2007

Součtové vzorce II sin()+sin() = 2sin((+)/2)cos((-)/2) sin()–sin() = 2cos((+)/2)sin((-)/2) cos()+cos() = 2cos((+)/2)cos((-)/2) cos()–cos() = –2sin((+)/2)sin((-)/2) Eulerův vzorec: exp(–i) = cos() – i sin() i2 = –1 … imaginární jednotka 25. 2. 2007

Rotace souřadnic Souřadné soustavy mají společný počátek a čárkovaná je pootočená o úhel + okolo osy z : x’ = x cos() + y sin() y’ = x sin() + y cos() Zpětná transformace -> -, x’-> x, y’-> y x = x’ cos() – y’ sin() y = –x’ sin() + y’ cos() 25. 2. 2007

Transformace souřadnic I Často se řešení podstatně zjednoduší, zvolíme-li vhodné souřadnice – například souřadnice polární Souřadné soustavy mají společný počátek Bod v kartézské pravoúhlé s. s. je dán dvojicí [x,y] a element plochy dS = dx*dy Bod v polárních souřadnicích je dán dvojicí [r,] a element plochy dS = dr*rd ; x = r cos() ; y = r sin() 25. 2. 2007

Sinova a cosinova věta mějme libovolný trojúhelník, v němž strana a je protilehlá úhlu , strana b ~  a strana c ~  sinova věta : a / sin() = b / sin() = c / sin() cosinova věta :C c2 = (a – b cos())2 + (b sin())2 = a2 + b2 – 2ab cos() 25. 2. 2007

Vektorový počet I skalární veličinu lze vyjádřit číslem teplota, čas, energie vektorová veličina má velikost a směr rychlost, síla, moment hybnosti = (x1, x2, x3) = =(cos(1), cos(2), cos(3)) jednotkový vektor xi složky vektoru = r = (x21 + x22 + x23 + …)1/2 … velikost vektoru cos(i) … směrové cosiny 25. 2. 2007

Vektorový počet II nulový vektor ... nulová délka, libovolný směr násobení skalárem k = (kx1, kx2, kx3) = k opačný vektor k = -1 … změna orientace součet vektorů = + … ci = ai + bi rozdíl vektorů = – … di = ai – bi úhlopříčky rovnoběžníku, který vektory tvoří: c2 = a2 + b2 + 2ab cos() d2 = a2 + b2 – 2ab cos() 25. 2. 2007

Skalární součin Ať Definice I (ve složkách) Definice II Skalární součin je součin velikosti jednoho vektoru krát průmět velikosti vektoru druhého do jeho směru.

Vektorový součin I Ať Definice (ve složkách) Velikost vektoru Velikost vektorového součinu je rovna obsahu rovnoběžníku tvořeného vektory .

Vektorový součin II Vektor je kolmý k rovině vytvořené vektory a a společně vytváří pravotočivý systém. ijk = {1 (sudá permutace), -1 (lichá), 0 (eq.)}

Plocha kruhu v polárních s. Výpočet prvního integrálu je ve skutečnosti velmi obtížný, kdežto druhý lze napsat jako součin integrálů a řešit jednoduše: ^