Obecná patofyziologie ledvin 1. Vztah mezi koncentrací látek v plazmě a jejich vylučováním v ledvinách 2. Průtok krve ledvinou a filtrace Autoregulace.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
HORMONÁLNÍ REGULACE ZÁTĚŽE
Advertisements

Vztah mezi průtokem krve, odporem cévního řečiště a tlakem krve
Obecná patofyziologie dýchacího systému
Entropie v nerovnovážných soustavách
Regulace krevního oběhu
Funkční zkoušky ledvin
Poruchy intravaskulárního objemu a tonicity
Oběhová soustava Adam Klimeš.
Fyziologie vylučovacích soustav živočichů
TK = SV x PCR TK = arteriální krevní tlak SV = srdeční výdej
REGULAČNÍ MECHANISMY UPLATŇUJÍCÍ SE PŘI..... a)INFUZI 1 LITRU IZOTONICKÉ TEKUTINY b)POŽITÍ 2 LITRŮ VODY.
Akutní selhání ledvin Definice: náhlý pokles metabolické a exkreční funkce ledvin, které byly dosud zdravé nebo jen lehce poškozené.
Ledviny – stavba a funkce
Fyziologie vylučování ledvinami
Heterometrická regulace srdeční kontrakce. Předtížení a dotížení.
Metabolismus vody Homeostáza II
Anatomická stavba ledvin
Steroidní hormony Dva typy: 1) vylučované kůrou nadledvinek (aldosteron, kortisol); 2) vylučované pohlavními žlázami (progesteron, testosteron, estradiol)
Konference se zaměřením
Součástí močopohlavního ústrojí, organa urogenitalis
KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM A ZATÍŽENÍ
Modely popisu hydraulicko- morfologického chování toku.
Obecná patofyziologie dýchacího systému
Obecná endokrinologie
Ledvina jako regulační orgán, perfúze ledviny, GFR
Systémová arteriální hypertenze
Poměr VENTILACE – PERFUZE,
Kapilární síť Arterioly → kapiláry Arterioly → metarterioly → kapiláry Metarterioly spojují arterioly a venuly Arteriovenózní zkraty (anastomózy)
Stanovení kinetiky vylučování inulinu ledvinami
MOČOVÝ SYSTÉM Ledvina Vývodní cesty - kalichy - pánvička.
Krvný tlak a jeho regulácie
Minutový srdeční výdej, jeho regulace a principy měření
Mikrocirkulace a zánět
Patofyziologie ledvin
Vybrané kapitoly z patologické fyziologie - ledviny
Iontová výměna Změna koncentrace kovu v profilovém elementu toku Faktor  modelově zohledňuje relativní úbytek H + v roztoku související s vymýváním dalších.
Poruchy regulace krevního tlaku II
Poruchy regulace krevního tlaku I
Poruchy regulace krevního tlaku I
Poruchy regulace krevního tlaku II
Iontová rovnováha obratlovců
Renální ischémie (Goldblattův pokus)
VYLUČOVACÍ SYSTÉM Obrázky použity z: LIDSKÉ TĚLO
Patofyziologie ledvin
Glomerulární filtrace, regulace, měření
Přednáška z patologické fyziologie pro bakaláře
Metabolizmus vody a elektrolytů 1. Fyziologie a obecná patofyziologie Kompartmenty tělesných tekutin Regulace volumu a tonicity (osmolality) Kombinace.
MOČOVÝ SYSTÉM Ledvina Vývodní cesty - kalichy - pánvička.
Bilance mezi příjmem a výdejem látky
Patofyziologie ledvin. Stavba a funkce ledviny Nefron –Glomerulus –Tubuly Filtrace, sekrece, resorpce.
Arteriální hypertenze a ledviny
Regulace krevního tlaku Systém Renin - Angiotenzin
Patofyziologie cirkulace
EXKRECE Během zátěže – narušení homeostázy – regulační mechanismy (exkrece je součást) Vylučování katabolitů (většinou látek pro tělo nepotřebných) A)
Přednáška z patologické fyziologie pro bakaláře
Cévní systém lidského těla
VY_52_INOVACE_50_KREVNÍ TLAK Základní škola Jindřicha Pravečka Výprachtice 390 Reg.č. CZ.1.07/1.4.00/ Autor: Bc. Petr Grossmann.
Oběhová soustava Krev.
Ledvina jako regulační orgán, perfúze ledviny, GFR
Přípravný kurz Jan Zeman
Kristýna Šubrtová 7.kruh 2009/2010
Biochemie ledvin.
Patofyziologie ledvin
KARDIOVASKULÁRNÍ REGULACE.
Ledvina jako regulační orgán, perfúze ledviny, GFR
Základy chemických technologií
Krevní tlak a Pletysmografie
Základy patofyziologie dýchacích cest a plic
Interakce srdce a plic, plicní oběh
Metabolizmus vody a elektrolytů
Transkript prezentace:

Obecná patofyziologie ledvin 1. Vztah mezi koncentrací látek v plazmě a jejich vylučováním v ledvinách 2. Průtok krve ledvinou a filtrace Autoregulace ledviny Glomerulární filtrační rychlost Typické patofyziologické změny RPF a GFR

2. Průtok krve ledvinou a filtrace Autoregulace ledviny Jako u všech orgánů platí i pro perfuzi ledviny Ohmova formule:  P Průtok krve ledvinou = RBF = , R kde  P = P a - P e a R = R a + R e R však musí být proměnlivé (tzv. autoregulace ledviny), neboť jak renální perfuze, tak GFR jsou v širokém rozmezí systémových tlaků ( mm Hg středního arteriálního tlaku čili kPa) konstantní (obr. 17). Další termín: renální tok plazmy (RPF)

RBF = ——— = —————  P R R a + R e 17

Formule R = R a + R e platí aspoň zhruba, poněvadž vasa afferentia a vasa efferentia jsou hlavními místy cévního odporu v ledvinách (obr. 18)

A - „NORMÁLNÍ“ PROFIL B - KONSTRIKCE AFERENTNÍ ARTERIOLY, POKLES P GC C - KONSTRIKCE EFERENTNÍ ARTERIOLY, VZESTUP P GC  P - „NORMÁLNÍ“ PERFUZNÍ TLAK LEDVINNÉHO OBĚHU PRŮBĚH HYDROSTA- TICKÉHO TLAKU V OBĚHU LEDVIN 18

Horní formuli můžeme tedy přepsat jako  P RBF = , R a + R e tj. RBF nebo RPF poklesne při zvýšení R a, R e nebo obou. RBF je regulován ve dvojím konfliktním zájmu: - při mírném poklesu systémového tlaku autoregulačně - při výrazném poklesu je ledvina “odstavena”  prerenální azotémie, případně s morfologickými důsledky (akutní tubulární nekróza), obr. 19 B a C

19

Autoregulaci ledviny nelze co do mechanizmu zaměňovat s regulací cirkulujícího volumu, i když v obou hraje roli RAS (v autoregulaci to ještě není zcela jasné) Homeostazování volumu obstarává endokrinní RAS proti poruchám typu ztráty nebo přebytku vody, soli atd. (obr. 20)

20

Autoregulace ledviny zajišťuje homeostázu prokrvení ledviny a GFR navzdory kolísání systémového tlaku (např. při změnách polohy těla) a je vytvářena - tzv. myogenním (Baylissovým) reflexem (rozpínané cévy se i in vitro kontrahují – asi vstup kalcia do svalových buněk) - tubuloglomerulární zpětnou vazbou (TGF), která je asi tvořena lokálním (parakrinním) RAS (obr. 21)

AUTOREGULACE LEDVINY RPF GFR EGM MDMD GC  RENIN ReRe RaRa 21

JGA : RAS ( LOKÁLNÍ! ) NEBO JINÉ VAZOAKTIVNÍ LÁTKY RaRa R e ? SYST.TK  REGULACE VODY A SOLUTŮ RBF  GFR HOMEOSTA- ZOVÁNY MYOGENNÍ „REFLEX“ (BAYLISSŮV) O 2 V LEDVINÁCH HOMEOSTAZOVÁN ROZTAŽENÍ V TUB OSM Na + Cl - Ca 2+..

Renin je tvořen hlavně v juxtaglomerulárním aparátu, pod vlivem -baroreceptorů v aferentních arteriolách (reagují na snížený perfuzní tlak, srv. Gold- blattova svorka, renovaskulární hypertenze) -macula densa, reagující na elektrolytové slo-- žení v distálním tubulu - veget. nervstva: sympatikus zvyšuje, parasym- patikus snižuje produkci reninu Působení RAS je však v dalším jak parakrinní, tak endokrinní

GFR Faktory určující GFR: Tlaky v kapiláře glomerulu se chovají zcela jinak než v systémové cirkulaci. Zdá se, že bod dosažení rovnováhy mezi hydrostatickými a onkotickými složkami leží fyziologicky uvnitř kapiláry, ovšem může se i fyziologicky podél délky kapiláry snadno pohybovat (obr. 22)

 PcPc PiPi PGCPGC PGCPGC ii  GC P BS 22 Pozn. k obr.: faktor vypuzující tekutinu z kapiláry je (P c +  i ), faktor nasávající je (  c +P i ). cc

Pro GFR se běžně používá Starlingovy rovnice, ale ta má řadu vad: - její některé faktory nejsou na sobě nezávislé - předpokládá konstantní tlaky podél kapiláry, dále, že máme velikost filtrační plochy pod kontrolou atd. - nevyjadřuje jednoznačným způsobem vliv perfuze (RBF nebo RPF) Hydrostatický tlak v kapiláře je dán poměrně složitou souhrou aferentního a eferentního tlaku a odporu (obr. 23, 24)

FAKTORY URČUJÍCÍ GFR STARLINGOVY SÍLY GFR = F * L p * P UF v GC P UF = (P GC - P BS ) - (  GC -  BS )  P  R e P a + R a P e R a + R e P GC = 23

24

Na druhé straně je zřejmé, že GFR je určována perfuzí, i když zatím exaktně nezvládnutelným způsobem. Jedině za fyziologických okolností (bodu rovnováhy je dosaženo v průběhu kapiláry) můžeme předpokládat lineární vztah mezi oběma. Jestli však za patologických situací klesá hydraulická vodivost membrány vůči rychlosti proudu plazmy, bod rovnováhy “mizí za obzor” a GFR nedrží krok s RPF. V limitním případě už přestává být GFR závislá na RPF vůbec (obr. 25)

RENÁLNÍ TOK PLAZMY GFR FYZIOL. PATOL. HRUBĚ PATOL. RPF ? v GC LpLp 25.

Je zřejmé, že k jednotnému formálnímu popisu má filtrace v glomerulu ještě daleko. Jednou z příčin komplikací zřejmě je pružnost cév, která se zatím zanedbává. Souvislost RPG a GFR by se dala zhruba vyjádřit takto: RPF Ohmův zákon R a + R e P UF L p F GFR

Typické patofyziologické změny RPF a GFR Změny RPF a GFR v konkrétních patofyziologických situacích jsou v důsledku uv. těžkostí popsatelné zatím jenom semikvantitativně (obr. 26)

26  F   GFR