Reflexe v teorii a praxi "Reflexe je schopnost jedince nejen vědět, ale vědět, že ví". P. Teilhard de Chardin

Definice zpětné vazby Zpětnou vazbou je informace z mé mysli, těla, jak na mě působí druhý člověk. Zpětná vazba ve skupinové diskuzi znamená to, že "jedinec dostává informaci od druhých, jak na ně působí jeho chování„ většinou jde o tvrzení ne otázku. (Kratochvíl, 2005, s. 162). Norbert Wiener, považovaný za zakladatele kybernetiky, přirovnával zpětnovazební smyčku ke slepecké holi, která dává slepci zpětnou informaci o jeho pohybu a ovlivňuje tak jeho pohyb následující.

Když se komunikace vztahuje k člověku, nejčastěji formou otázky a je spojena s tvorbou nových významů (revidováním starých významů) jedná se o reflexi. „Reflektovat je možné každou lidskou činnost s cílem dosáhnout lepší kvality výkonu.“ (Novotný, 2006). Máme proto mnoho různých pojmenování: Ale nezaměňujte to za zpětnou vazbu!

Definice reflexe Reflexe je: „proces vytváření a vyjasňování významu zážitku (přítomného nebo minulého) ve svých vlastních pojmech“ (Boyd, Fales in Sugerman, 2000, str. 2). Reflexe je „ohlédnutí se zpět přes to, co se stalo, tak aby byla extrahována síť významů, která je základním kapitálem inteligentního jednání pro další zkušenosti“ (Dewey, 1938, s. 110). „Kritická reflexe zahrnuje kritiku předpokladů našich přesvědčení, které si budujeme“. (Mezirow, 1990, s. 1)

Pojmy Sebeuvědoměním rozumíme vědomé zaměření pozornosti na svůj vnitřní svět, tady a teď. Reflexe je myšlenkový proces, který se soustředí na nějakou minulou či současnou zkušenost, prožitek a něco nového se díky tomuto rozboru naučí. Při tomto rozboru dochází k tvorbě nových či revidování starých významů určité zkušenosti a to se označuje jako proces učení (Mezirow, 1991). Sebereflexe je přemítání o tématech, které jsou spojené s vnitřními tématy a světem mě samotného (sebepojetí,…) Reflexe je obecnější pojem, který se může týkat i témat, které nesouvisí přímo s vnitřním světem člověka.

Časová osa t Facilitátor   Já Spouští se sebereflektivní proces: Co jsem se vlastně naučil z té činnosti v čase“x“? Hledání významů. Naučil jsem se to, přineslo mně to… Zpráva kterou osoba vysílá odpovídá Meadovu „I“ Je vyslána zpětnovazební informace od facilitátora: Např: Co ti přinesla činnost, kterou jsi dělal v čase „x“?. Toto odpovídá Meadovu „Me“ Vysílám informaci o tom, co mně to dalo zpět do prostoru, jednak facilitátorovi, popřípadě dalším lidem ve skupině, pro ně tato informace může být zase podnětem, impulsem k spuštění sebereflektivního procesu… “Když slyším jiné něco říkat, spouští to ve mně můj vnitřní dialog.” T. Anderson

Cíl reflexe Dle cíle dané aktivity. Každá aktivita má určitý cíl výchovný nebo vzdělávací ke kterému by reflexe měla spět. V závislosti na nečekaně vzniklé situaci ve skupině v průběhu aktivity. (Podle věty: „skupina si řekne sama co chce“).

Modely reflexe: Gibbs, 1988 Popis situace (Co se stalo?); Obrat k pocitům (Jaké pocity a myšlenky při dané aktivitě jsem prožíval?); Hodnocení (Co dobrého a špatného si z této situace mohu vzít?); Analýzu (Jaký smysl tato situace může mít?); Závěr (Co dalšího mohu udělat?); Akční plán (Pokud se dostanu do této situace znovu, co udělám jinak?).

Typy otázek Otevřené – uzavřené Adresné – neadresné Shromažďující (často orientované na minulost, přítomnost) Aplikační (často na budoucnost) Škálovací otázky Otázky na rozdíl Otázky na metafory Tématické: vztahy, komunikace, řešení problému, role ve skupině, důvěra, důležitost A co ještě? Jak to vidí ostatní?

Oblasti otázek v reflexi 1)Pocity, které měli v průběhu hry: Jak se cítíte nyní? Který z pocitů byste si chtěli co nejdéle uchovat? 2)Způsob komunikace mezi účastníky, pozornost k jiným názorům Jaké jste viděli rozdíly v komunikaci členů skupiny? Změnila se nějak komunikace v průběhu řešení problému? 3)Přijímání vedoucí role: Kdo hrál vedoucí roli během hry? Měnily se během hry vůdčí role? 4)Skupinové rozhodování, způsob řešení problémů: Můžete popsat váš typický postup při řešení problémů? Byly jiné možnosti řešení? 5)Vzájemná spolupráce a týmová práce: Jaká byla vaše role v týmu? Co přispělo k úspěšnému překonání problému? 6)Respektování odlišných názorů a schopností: Jak se projevily rozdíly jednotlivců v činnosti celé skupiny? Jak se z odlišnosti poučit? 7)Důvěra mezi členy skupiny: Jaký je rozdíl v tom, když já někomu důvěřuji, a v tom, když se někdo spoléhá na mě? 8)Celkové posouzení hry: Poznali jste více své slabé a silné stránky? Jaké vzpomínky si odnášíte z této zkušenosti ? Bylo vaše chování v této hře pro vás typické, nebo se chováte jinak ?

Otázky – Greenway: PPPP technika Průběh, Pocity, Poznatky, Příležitosti. Průběh (příklady): - Jak aktivita probíhala? - Stalo se něco nečekaného? - Co bylo nejzajímavější? Největší zážitek, krize, bod zvratu... Pocity (příklady): - Jaké byly vaše očekávání\obavy? - Kdy ses cítil nejvíc\nejmíň zapojen? - Kdo ti v té chvíli nejvíc pomohl, prožíval to podobně jako ty? - Kdy jsi měl největší pocit, že se nekontroluješ? - Vyjmenuj tři emoce, které jsi při aktivitě prožíval? Poznatky (příklady): - Co jsi o sobě\o skupině během aktivity zjistil? - Co bys udělal jinak? Co bylo pro tebe nejpřínosnější? - Našel jsi nějakou paralelu v tvém normálním životu? Příležitosti (příklady): - Jaké nové poznatky by zážitek mohl přinést? - V čem budete pokračovat? - Co si z toho odnášíte? - Jaké jsou vaše očekávání, o tom, že se vám nové poznatky podaří převést do reality?

Pravidla skupinového rozboru Před reflexí se na ni připraví, ví co bylo cílem dané aktivity a bude se pomocí otázek snažit k cíli dostat. Příliš neradit – facilitátor není od toho, aby říkal co kdo měl dělat, skupina by si na to měla dojít sama – sebezkušeností. Facilitátor může klást jen otázky, které k tomu skupinu dovedou. (Co jste mohli udělat k tomu, aby…) Nesoudit, nekritizovat, nemoralizovat – facilitátor není od toho, aby soudil něčí projevy chování, tím by se vystavil riziku odporu (psychoterapeutickém smyslu) účastníků vůči němu. Pokládat jen jednu otázku – srozumitelnou a jasnou. To co si myslí facilitátor, tak si ověřovat, a to tím, že to řekne skupině, jinak mohou vzniknout předsudky. Myslet mnohdy neznamená vědět. Používat já – výroky. Ne: „řekl jsi to blbě“, ale „já jsem to slyšel tak, že mně to připadlo jako blbost co jsi řekl“. Když interpretuji nějaké chování říci, že to dělám: Mám takovou hypotézu, fantazii… Dbá na správnou komunikaci ve skupině, nastíní určitá pravidla: (každý má právo říci stop, pokud nechce dál mluvit, co se ve skupině řekne nevynáší se ven, každý mluví za sebe, ne věty: zdálo se nám, my si myslíme, respektujeme se navzájem, můžeme nesouhlasit, snažit se být co nejvíce konkrétní při vyjadřování).

Techniky ZV a Reflexe

ZPĚTNÉ VAZBY a REFLEXE NA KURZU Vztahující se k JÁ (Reflexe) TYPY KOMUNIKACE ZPĚTNÉ VAZBY a REFLEXE NA KURZU Vztahující se k JÁ (Reflexe) Vztahující se k SYSTÉMU (Evaluační) Možná doba užití Monitorující Ujasnit si proč jedu na kurz, proč tu jsem Zjistit očekávání a naladění účastníků Před kurzem + začátek kurzu Průběžná Vytváří sebezkušenost (zpracovává prožívané ve směru kurzu) Monitorování stavu účastníků (hitace, PSF, teploměry) –metody rychlého shrnutí zážitku Průběžně během kurzu Rekapitulující Vytváří Sebezkušenost (projití všech událostí na kurzu) XXXXXX Poslední zpětná vazba na kurzu Závěrečná (upraveno: Sýkora, 2006) Obecné zhodnocení kurzu Může být bezprostředně po průběhu kurzu a dále po uplynutí nějaké doby.

Shrnutí Zpětná vazba – sdělená informace o chování systému (evaluace), člověka (interpersonální zpětná vazba) – často ve formě tvrzení Reflexe – informace, která asociuje/vytváří další významy, které spouští vnitřní dialog a proces učení – často ve formě otázky Evaluace – hodnocení programu, kurzu