1. I hvězdy a slunce | a celičká zem | ctí dobrého Tvůrce | svým chvalozpěvem. | Že vzbuzuje bázeň | svou velebností? | Sám vnuká i bázeň | svou laskavostí.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
„Báseň“ Zastav se v tichu….
Advertisements

Lásko dej mi čas.... Lásko dej mi čas... Možná se mýlíš, možná to není sen. To byla moje dlaň na tvém spánku, a tvůj dech podobný vánku.
„Chci Ti ze srdíčka přát…. a pár svých slov darovat“.
Ty musíš jít 1. Ty musíš jít tam do údolí, samoten jít, ač nemáš sil. Všemocný vládce nedovolí, aby tě přítel zastoupil. 1. Ty musíš jít tam do údolí,
Pro Lucku kterou z celého srdce miluji!
JAKÉ JE JEHO JMÉNO //: JAKÉ JE JEHO JMÉNO, JAKÉ JE JEHO JMÉNO,
1. Zpívej, že lásku a Boha znáš a že Bůh tebe zná. A když se zlého cos přihodí, on že tě pozvedá. Zpívej mu žitím svým, zpívej, že on dal ti jistotu radost.
Express. Já slyším zvony znít, je ráno nedělení, mnoho duší Kristových se schází k chválení. Bůh se sklání k nám, za to mu sláva náleží, kéž všechen lid.
Světem běžím 1. Světem běžím dál jen s Tebou, věčný Pane můj, na cestu mi svítí slovo Tvé. Pokrm můj, můj nápoj je vždy konat vůli Tvou, zbraní mou je.
1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.
1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On.
Prosím zapněte si zvuk a klikněte na ikonku
1. Má duše, svého pána chval, | vzdej jemu děkování! | Péči svou všechnu naň uval, | v něm slož celé doufání! | On má dost cest, | plný svět jest divné.
překlad: Jiřina Markovová
Jen tak, pro radost, Ti posílám jednu malou vločku
1. Díky za tvůj kříž, jenž nás vykoupil, když ses nám vydal cele do rukou. Ó Pane náš, ó Pane náš. Naše skutky zlé tys nám odpustil, přikryl krví svou,
1. Ó Hospodine, Pane náš a králi! Jak důstojné a jak je plné chvály tvé jméno na vší zemi široké! Jde sláva tvá nad nebe vysoké.
1. Bože, který hvězdy krásně vodíš | po obloze jasné, | který v lásce neskonalé | chráníš i ptáčky malé, | který všechny děti vidíš, | každý jejich krůček.
1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.
1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,
1. Večerní když zvony znějí, | duše moje, pamatuj, | jak zas mnohá dobrodiní | prokázal ti Ježíš tvůj. | Haleluja, k chvále Páně zvučte nebesa i zem, veleb.
Svátek Valentýna Hudba.
Radost mi vrátila Golgata
1. Dáváš lásku, jíž je tolik třeba k zahojení dávno starých ran, dáváš Slovo srdce s denní vůní chleba, jež nás vede k tobě ze všech stran.
1. Zde u tvých jeslí stát chci dnes, | můj Ježíši, mé žití
1. Tys naděj má, | jen ty sám, | Bože můj, na tebe spoléhám
1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,
Přes hory stráně úbočí, Tvá řeka lásky pramení, chci srdce své ji otevřít a přijmout osvobození. Přes hory stráně úbočí, Tvá řeka lásky pramení, chci srdce.
1. Na Siónu se čest ti dává, | ó Bože, Pane náš, | tam tobě lid tvůj chválu vzdává, | že hříšné přijímáš. | Tam k tobě budou přicházeti | i jiní odevšad,
1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému.
Má duše žíznivá Má duše žíznivá touží po Tobě jak laň, když žádá pít. Jen Ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít. Křídla Tvá jsou stínem.
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
V Y Z N Á N Í L Á S K Y V E R Š Í K Y.
1. Radujme se vždy společně, | vzdávajíce chválu vděčně | Bohu Otci nebeskému, | Synu i Duchu svatému.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
Tma se ztrácí Tma se ztrácí, svítání je blíž, Sen s červánky mizí v dálavách, Se svítáním probouzí se tony nacházíš, Novou písní den naladíš. R: Píseň.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
1. Stojíme v bázni před tvou tváří, Pane, znaveni vládou hříchu, tíhou vin. Přešli jsme sliby kdysi tobě dané a ruce dávno složili jsme v klín. Zmizela.
1. Hned v jitře k tobě duši svou, | ó Bože, nesu modlitbou. | Tys chránil v noci, sen jsi dal, | tys tělo, duši zachoval.
1. Jaká nádherná zář to letí oblohou, jak se to světlo třpytí na zemi, na vodách, až rozezpívá svět. A byl večer, byla noc a byl den, Bůh viděl, že dobře.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
1. Vzácný dar svůj, živou víru, | Pane můj, mi zachovej, | na plnou ji uveď míru, | čeho třeba ještě dej! | Co jsem bez tvé víry v tebe? | Nad propastí.
Pro svého miláčka na dobré ráno ….. Já a Ty Jsme my.
Vyrobilo Centrum pro katechezi v Olomouci, Bohoslužba oběti Centrum pro katechezi Olomouc, 2015 Chléb a víno – Tělo a Krev Kristova – reálný duchovní.
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
Před tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc. 1. V Písmu svatém čteme, Ježíš zved.
Před Tvou tváří Pane 1. Před Tvou tváří Pane, nemám vůbec nic, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc. 2. Jako Mojžíš.
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
P ř ítel Přítel to je nejkrásnější věc, co můžete mít a nejlepší věc, kterou můžete být.
1. Mně dostalo se slitování, | ač lásky nehoden jsem byl; | po divu tom jsem v pyšném přání, | z hrdosti nikdy netoužil. | Teď šťasten jsem a div ten ctím.
1. Má duše, nic se nelekej, | Bůh v péči své tě má
1. Ó Ježíši můj přemilý, u tebe hledám posily dnes opět v upřímnost. Ty na mne shůry pohlédni a vše se kolem rozední v tvé záři laskavosti. | Klekám, čekám.
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
Věnováno příteli... Už nesvítí pro Tebe slunce, už nevnímáš tento svět, byls na této planetě zázraků, něžný a převzácný květ.
1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Přítel.
Přítel.
„Báseň“ Zastav se v tichu….
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
1. Za ty, kdo hladem trpí a bídou, prosíme: Zjev svoji slávu
„Báseň“ Zastav se v tichu….
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben
Transkript prezentace:

1. I hvězdy a slunce | a celičká zem | ctí dobrého Tvůrce | svým chvalozpěvem. | Že vzbuzuje bázeň | svou velebností? | Sám vnuká i bázeň | svou laskavostí.

2. Kdo slunce dá jaru | a létu svůj stín | a v barevném žáru | plod střásá ti v klín? | To široké srdce, | jež objímá svět, | a štědré jsou ruce, | jež živí i květ.

3. Když obloha zvoní | a červánky žhnou | a lesy, ach, voní | a jemně tě zvou - | a vlnka si šeptá | a rozkvete luh, | kdo ještě se zeptá: | Co učinil Bůh?

4. Nad dary tvé skvělé, | ty svrchovaný, | ctím lásku tvou, z které | jsou darovány. | Mír v tobě má pramen | i duše svůj klid | a k lásce tvé „Amen“ | ti zpívá tvůj lid.