Úvod do dopravního zeměpisu Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Dopravní geografie Dopravní geografie je dílčí disciplína geografie politické a ekonomické. Zabývá se rozmístěním dopravy a příčinami a zvláštnostmi vývoje dopravy, a to v jednotlivých světadílech, zemích i regionech.

Předměty zkoumání dopravní geografie: příčiny vzniku, trvání i zániku dopravních cest, návaznosti a propojení jednotlivých druhů dopravy, provozovatel dopravy, technická vyspělost dopravy a její význam pro stát i společnost, propojení dopravy s ostatními hospodářskými sférami, zatížení dopravních cest a jejich únosnost, vztahy uvnitř jednotlivých druhů doprav. Vyjmenuj hospodářské sektory!

Geografie dopravních odvětví: silniční zeměpis, železniční zeměpis, zeměpis vnitrozemské vodní dopravy, letecký zeměpis, zeměpis námořní dopravy, zeměpis potrubní dopravy. Čím se zabývá zeměpis letecké dopravy?

Členění dopravní geografie: geografie všeobecná, geografie regionální, geografie dopravních odvětví.

Všeobecná dopravní geografie: Podává souhrn poznatků z dopravně geografických strukturálních rozborů, které hodnotí vztah dopravy k danému území. Zkoumá: elektrizaci tratí, přechod na motorovou trakci, rozložení sítě silnic a dálnic. Kolik procent tratí v České republice má elektrickou trakci?

Regionální dopravní geografie: Využívá poznatky z dopravně geografických rozborů určitých oblastí, v nichž se zkoumají tři činitele materiálního života společnosti: výrobní vztahy, geografické prostředí, lidnatost.

Světová dopravní síť: přes 30 mil. km (bez námořních linek) hustota sítě je 22 m/km2 88,0% cesty a silnice 5,5% železnice 4,5% potrubní doprava 2,0% vodní cesty

Podíl jednotlivých dopravních cest na délce světové sítě: Autor © Petr Hospodarz

Dopravní trasa: Negativní odchylky Přeprava probíhá v určitém prostoru. Směr (linie) tohoto přemístění se nazývá dopravní trasa. Nejdokonalejší dopravní trasou je přímka ve skutečnosti se ale vyskytují oblouky a zakřivení. Pozitivní odchylky do přepravy se zapojí větší počet středisek. Negativní odchylky nutnost obejít přírodní překážky.

Způsob propojení uzlů: Je to jedna ze základních otázek geografie dopravy. Dopravní uzel je místo na křižovatce dopravních cest s významnou dopravní infrastrukturou. Dopravní bod je místo, kde je umožněno započetí nebo ukončení přepravy. Základní myšlenky propojení dopravních uzlů vychází z kalkulace dvou základních typů nákladů, a to fixních a variabilních.

Způsob propojení dopravních uzlů: Fixní náklady slouží k vybudování dopravní cesty včetně infrastruktury. Jejich spotřeba postupně klesá od vnitrozemské vodní přes železniční dopravu až k dopravě silniční. Variabilní náklady souvisí s provozem na dopravní cestě a slouží například k údržbě komunikace a k udržování infrastruktury.

Propojení dvou bodů: Přímé propojení Oklika rostou fixní náklady (tunely, náspy, mosty, zářezy). Oklika – z důvodu delších vzdáleností zde rostou více variabilní náklady na údržbu.

Propojení dvou bodů: přímé propojení oklika Autor © Petr Hospodarz

Propojení dvou bodů: Když fixní náklady převyšují náklady variabilní, volíme okliku, v opačném případě volíme přímou cestu.

Dvě možnosti a dva typy sítě existují i v případě propojení tří bodů: Δ síť („delta“ síť) Vzdálenosti jsou větší (3 s), proto narůstají fixní náklady. Výhodou je rychlejší dosažitelnost jednotlivých uzlů. Toto propojení se používá při značných variabilních nákladech nebo při vysoké hustotě dopravy.

Propojení tří bodů: Y síť („ypsilon“ síť) Její celková délka je kratší. Klesají fixní náklady. Zdlouhavější vzájemná dostupnost. Y síť je optimální při vyšších fixních nákladech.

Δ síť Y síť Autor © Petr Hospodarz

Propojení většího množství bodů: Volíme jednu z následujících variant: Minimální délka - postupné spojení bodů. Postupný objezd uzlů - cesta obchodního cestujícího. Hlavní uzel - hierarchické spojení. Úplná spojitost - uzly jsou vzájemně propojeny. Přizpůsobené spojení - nespojuje se přímo uzly.

Minimální délka Autor © Petr Hospodarz

Postupný objezd uzlů Autor © Petr Hospodarz

Hlavní uzel Autor © Petr Hospodarz

Propojení všech uzlů Autor © Petr Hospodarz

Modifikované propojení Autor © Petr Hospodarz

Dopravní síť: Je soubor vzájemně propojených dopravních cest. Nejčastěji se používá klasifikace dopravních sítí podle jejího tvaru: monocentrická síť, odotropní síť, polycentrická síť, vějířová síť, víceosá síť.

Monocentrická síť: Její základ tvoří jeden ústřední uzel. Do tohoto ústředního uzlu se všechny hlavní komunikace paprskovitě sbíhají. Vedlejší cesty se mohou spojovat po obvodu dalšími komunikacemi. Monocentrická síť je typická pro velké aglomerace.

Monocentrická síť Autor © Petr Hospodarz

Odotropní síť: Podél její hlavní tepny jsou významná střediska. Statní cesty se připojují na hlavní dopravní tepnu kolmo. Tento typ sítě je typický pro řídce osídlené oblasti mezi velkými městy. Např.: Chile, Vietnam, Norsko…

Odotropní síť Autor © Petr Hospodarz

Polycentrická síť: Veškeré cesty polycentrické sítě mají zhruba stejnou hierarchickou úroveň. Nerozlišují se hlavní a vedlejší cesty. Cesty vzájemně propojuje větší počet přibližně stejně významných uzlů. Vyskytuje se v rozsáhlých aglomeracích a konurbacích.

Polycentrická síť Autor © Petr Hospodarz

Vějířovitá síť: Jde o modifikaci monocentrické sítě. Je omezena přírodními nebo politickými bariérami. Vyskytuje se: u státních hranic, v kotlinách, v okolí přístavů (například Buenos Aires).

Vějířovitá síť Autor © Petr Hospodarz

Víceosá síť: Představuje více oddělených, téměř rovnoběžných cest se stejném směrem. Oddělení komunikací je většinou podloženo historickým vývojem nebo přírodními podmínkami. Např.: oblast Sibiře Transsibiřská magistrála, Bajkalsko-amurská magistrála.

Vývoj dopravních sítí: Lokalizovaná spojení: jsou krátká spojení mezi sousedními uzly, v současnosti existují pouze v nejchudších státech. Fáze integrace: spojování krátkých spojení do širších dopravních sítí, dnes je typická pro rozvojové země.

Vývoj dopravních sítí: Fáze intenzifikace: zvyšování hustoty a spojitosti sítě, Brazílie, Argentina, Čína. Fáze selekce: rušení nerentabilních cest, zkvalitňování ostatních cest, Evropa, Severní Amerika.

1. Jaká je hustota světové dopravní sítě? 22 m/km2 02 m/km2 112 m/km2 30 m/km2

2. Jaký je podíl železnic na celkové délce sítě? 16,5% 5,5% 36,0% 87,0%

3. U přímého propojení rostou: fixní náklady variabilní náklady na údržbu

4. Která země má odotropní síť? Indonésie Kolumbie Chile Rakousko

5. V okolí přístavu Buenos Aires se vyskytuje: odotropní síť monocentrická síť víceosá síť vějířovitá síť

6. Fáze integrace ve vývoji dopravních sítí je typická pro: rozvojové země Čínu a Brazílii vyspělé země nejchudší země

Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Zdroje: SKRBEK, K. Dopravná geografia Československa a svetadielov. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 1978. s. 1 – 10. ČERBA, O. Databázové systémy GIS [online]. Dostupné na: www.gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/html/index.html. ZELENÝ, L. Osobní doprava 2007, Praha: ASPI, 2007. s. 122. ISBN 978-80-7357-266-2. HOSPODARZ, P. Dopravní zeměpis. 2. vyd. Praha. s 5. Autorem obrázků je Petr Hospodarz. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.