Nikita Sergejevič Chruščov 17. 4. 1894 - 9. 11. 1971

Život Pocházel z chudé rolnické rodiny žijící v ukrajinské vesnici Kalinovka v Kurské oblasti, získal základní vzdělání. V roce 1924 začala jeho stranická kariéra a v době boje o moc v komunistické straně po Leninově smrti (1924) - podpořil Stalina. V roce 1929 odjel do Moskvy, kde se seznámil s ženou Stalina, Naděždou Allulijevovou, na kterou udělal dojem a tím si pomohl ve své kariéře. V roce 1931 byl dosazen do funkce prvního tajemníka jednoho z obvodních výborů v Moskvě. O dva roky později se stal druhým tajemníkem městského výboru strany. V roce 1934 byl jmenován členem ústředního výboru a v roce 1935 prvním tajemníkem městského výboru strany v Moskvě. Roce 1938 se vrátil na Ukrajinu jako první tajemník ÚV komunistické strany této republiky. Za války byl členem válečných rad několika frontů a od roku 1944 také předsedou Rady lidových komisařů Ukrajinské SSR (předsedou vlády Ukrajinské svazové socialistické republiky).

Spor o nástupnictví Smrt Stalina 1953. O vládnoucí moc v Rusku usilují Berija – Molotov; Malenkov – Chruščov. Molotov a Berija - trvání stalinského systému. Malenkov a Chruščov - založení moci na odsouzení stalinské diktatury a reformě stávajícího systému. 9. července 1953 byl Berija na zasedání prezídia ÚV zatčen a v prosinci téhož roku, po krátkém soudním procesu, odsouzen k trestu smrti a popraven. Vlády se chopil tzv. druhý triumvirát: Chruščov, Malenkov a Bulganin.

Vláda Čtyřicet let stalinismu zanechalo na Sovětském svazu hluboké stopy a strašlivá válka, v níž zemřelo 30 miliónů občanů této země, zpustošila průmysl i venkov. Chruščov rozhodně nechtěl tajit rozsah problémů. Nejhorší byly výnosy obilí. Malá úroda nutila vládu nakupovat obilí v zahraničí, a protože bylo málo peněz, obyvatelstvu Sovětského svazu hrozil hlad.

V sibiřských táborech a ve vězeních žily milióny lidí, kteří byli nespravedlivě odsouzeni stalinovskou "rukou spravedlnosti". V některých případech byli nevinně odsouzení rehabilitováni a propuštěni na svobodu. V roce 1955 se vrátilo domů kolem 10 tisíc lidí. Milióny zůstaly v lágrech a netrpělivě čekaly na spravedlnost.

V roce 1953 propukly na dvou dolech ve Vorkutu nepokoje. V Norilsku zahájili stávku vězni pracující na dole "Kapitalnaja". V Norilsku vojska ministerstva vnitra zmasakrovala několik set vězňů. Pro Chruščova to byl signál, že definitivní řešení už není možné déle odkládat.

XX. sjezd KSSS Zahájen 14. února 1956. Úvodní referát se vyslovil pro rozvíjení socialistické demokracie v SSSR, pro decentralizaci státní zprávy včetně rozšíření práv sovětských republik. Po rozboru mezinárodní situace určil sjezd nové úkoly pro sovětskou mezinárodní situaci. Nepochybné bylo přecenění možností SSSR v soutěži s kapitalismem. Závěru jednání - SSSR se bude řídit politikou „mírového soužití“ (určeno jako idea Lenina).

Vztahy s kapitalistickými zeměmi by se měli rozvíjet politikou „mírového soužití“, SSSR nabídla USA „Smlouvu o přátelství a spolupráci“. USA odmítlo. Evropské země přijali tuto iniciativu SSSR pozitivně a začala jednání o navázání vztahů. Jaro 1956 jsou v evropské politice ve znamení cest do Moskvy. Impulsem k tomu byla cesta sovětské delegace do Velké Británie. V květnu navštívila Moskvu francouzská vládní delegace. Pozitivní rozvoj vztahů SSSR nejen s evropskými zeměmi, ale i s Japonskem. V květnu 1956 sovětská vláda rozhodla o snížení stavu ozbrojených sil. Uvolnění mezinárodního napětí pomocí politiky mírového soužití.

Chruščov vystoupil s referátem „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“. Chystal se otevřeně vystoupit s odhalením zločinů stalinismu. Domníval se, že pouze tímto způsobem je možné vyřešit narůstající problémy. Většina nejvyšších stranických představitelů však byla proti. Po Chruščovově projevu došlo v Gruzii, Stalinově rodné zemi, k masovým nepokojům. Stoupence Stalina zaútočili na budovu ÚV KSSS a byli rozehnáni vojáky.

Situace v sovětském bloku po projevu Chruščova Po projevu se zvedla vlna odporu v některých zemích, ale ve většině byla potlačena, např. v Československu. V Polsku a Maďarsku došlo k masovým projevům nespokojenosti. V Polsku byl silný protiruský postoj většiny obyvatel. V červnu 1956 dělnické nepokoje. Do Polska narychlo vyslána delegace včele s Chruščovem. V Maďarsku proběhlo několik masových demonstrací. Maďarská vláda zavolala na pomoc sovětskou armádu. Byla zde nastolena revolučně-rolnická vláda.

Reformy Chruščova Návrat k leninským zásadám stranického života (kritika kultu Stalina). Národní hospodářství (obrat od těžkého průmyslu k zemědělství). Zahraniční politika (setkávání se s západními mocnostmi).

Zahraniční politika Chruščova Chruščov chtěl oživit zahraniční politiku. Byl první ze sovětských vůdců, který ochotně dával rozhovory zahraničním novinářům. Od roku 1960 skoro každý měsíc vyjížděl do zahraničí. Účastnil se XV. zasedání Valného shromáždění OSN (23. září 1960).

Konec vlády Jako první ztroskotala jeho hospodářská politika. Zvýšení produkce masa z 6,5 miliónů tun na 20 miliónů během 5 let. Zhoršení už tak špatné hospodářské situace Sovětského svazu (od roku 1963). Chyby v zahraniční politice. Zavinil konflikt s Jugoslávií a že Sovětský svaz na sebe vzal příliš velké závazky vůči Egyptu a jiným blízkovýchodním zemím. Na plenární schůzi prezídia ÚV KSSS v roce 1957 se opozice rozhodla Chruščova svrhnout.

Většinou hlasů byl odvolán, ale odmítl se tomuto rozhodnutí podřídit, a žádal svolání pléna, které jediné ho prý může odvolat. Díky vlivným přátelům ve funkci zůstal. V roce 1964 - reforma stranického aparátu, ohrožování pozic mnoha nejvyšších funkcionářů. V čele pučistů - tajemník ÚV KSSS Michail Suslov do spiknutí zapojili druhého tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva, ministra obrany Rodiona Malinovského a předsedu Úřadu státní bezpečnosti (KGB) Vladimíra Semičastného.

Chruščov se vrátil z dovolené, v Kremlu na něj již čekali. Jednání trvalo až do nočních hodin, kdy to generální tajemník vzdal a z donucení rezignoval na svou funkci. Demisi podal 14. října 1964.

Závěr Navzdory neúspěšnému závěru zůstává 11 let Chruščovovy vlády významnou a převážně pozitivní kapitolou v dějinách Sovětského svazu. Vrátil se systémově do dvacátých let - k diktatuře ústředního vedení strany. Milióny lidí vyšly ze sibiřských táborů, byl přijat nový trestní zákoník. Zanechal sovětskou společnost bohatší, vzdělanější, volněji dýchající a měnící se. Zlepšil se život prostého občana. Nástupcem se stal Leonid Brežněv.

Použitá literatura: Švankmajer, M. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 520 s. ISBN 80-7184-054-7. Zeňkovič, N. Kremelské atentáty. Brno: JOTA, 2000. 395 s. ISBN 80-7217-087-2. Zeňkovič, N. Vůdcové a spolubojovníci. Pomluvy. Špehování. Štvanice. Brno: JOTA, 1997. 353 s. ISBN 80-7217-032-5. Nálevka, V. Světová politika ve 20. století. Praha: naklad. Aleš Skřivan ml., 2000. 287 s. ISBN 80-902261-6-7. Ort, A. Evropa 20. století. Praha: Arista, 2000. 383 s. ISBN 80-86410-06-4.