1. Již pevný základ jsem teď našel, | v němž věčně kotví duše má, | kde jinde v Kristových než ranách, | kde od věčnosti spočívá. | Tam pevně stojí v středu svém, |, byť zřítily se nebe, zem.
2. To je to věčné smilování, | jež sahá lidský nad rozum; | náručí lásky Ježíšovy, | jenž vždy se sklání k hříšníkům |a láskou hoří v srdci svém, | ať přijdem nebo nepřijdem, ať přijdem nebo nepřijdem.
3. Bůh nechce smrti bezbožníka, | on chce nám dáti spasení. | Syn Boží proto z nebe přišel | a muka snášel, trápení. | Ptá proto tvých se u dveří: | Kdo vpustí mne, kdo uvěří, kdo vpustí mne, kdo uvěří?
4. A na tom základě chci trvat, | dokud jsem živ, chci vírou stát, | k tvé milosti chci vzhlížet vždycky | a k ní své bližní také zvát | a potom s tebou na věčnost | tvé lásky chválit hlubokost, tvé lásky chválit hlubokost.