Mezinárodní finance 9. Mezinárodní finanční instituce Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby, Evropská centrální banka Regionální finanční instituce 1

osnova Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby 2

Mezinárodní finanční a měnové instituce Viz literatura z Metodického listu + internetové portály a weby: Mezinárodní měnový fond /www.mfcr.cz/ Světová banka /www. svetovabanka.cz/ Evropská měnová unie /www.ecb.int./ 3

Mezinárodní měnový fond  (International Monetary Fund, IMF, MMF) mezinárodní organizace přidružená k OSN, s cílem usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Založen v červenci 1944 a má v současnosti 185 členských států. Hlavní sídlo MMF ve Washingtonu D.C.. 4

Organizační struktura a řízení MMF Sbor guvernérů (Board of Governors) je vrcholným orgánem MMF zastupujícím jednotlivé členské země, dalším organizačním stupněm je stejný počet jejich zástupců. Guvernéři a jejich zástupci bývají většinou ministry financí či řediteli centrálních bank jednotlivých států. Sbor guvernérů je oprávněný přijímat nové členy MMF, určovat výši členských kvot (objem kapitálu, který musí každá členská země každoročně zaplatit) a přidělovat SDR Sbor guvernérů se schází během výročních setkání MMF, zpravidla jednou ročně. Vnitřní výbor (Interim Committee), složený z 24 guvernérů, funguje jako poradní orgán Sboru guvernérů. Výkonný sbor (Executive Board/Board of Directors), se skládá z 24 zvolených nebo dosazených výkoných ředitelů. Osm členských států (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Saúdská Arábie, Velká Británie a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 ředitelů zastupuje jednotlivé skupiny států. Výkonný sbor je zodpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.) a schází se alespoň třikrát týdně. Výbor pro rozvoj (Development Committee) je společným orgánem MMF a Světové banky. Zabývá se situací v rozvojových zemích a tvoří jej 24 členů, zpravidla se jedná o ministry financí či rozvoje členských států. Generální ředitel MMF je volen Výkonným výborem na pětileté funkční období. Účastní se setkání Sboru guvernérů, Vnitřního výboru a Výboru pro rozvoj a dohlíží na zhruba 2700 zaměstnanců této organizace. Podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel Světové banky občan USA.

Mezinárodní měnový fond historie koncem 30. let formulován v důsledku světové hospodářské krize návrh na založení organizace, jež by vytvořila globální ekonomický systém, který by byl schopný čelit i velkým ekonomickým depresím. Mezinárodní měnový fond, byl založen 22.7.1944 schválením Článků dohody (Articles of Agreement) na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. 27. 12. 1945  Podepsalo 29 vlád včetně ČSR /na přípravě se podílela i exilová vláda ČSR/, byla vyloučena v r. 1954 a znovu vstoupila v r. 1990 jako ČR. organizace vznikla v květnu 1946 jako součást poválečných rekonstrukcí, finanční operace Fondu byly zahájeny 1.3.1947. Společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace  Světová banka. 6

Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody podporovat mezinárodní měnovou součinnost stálou institucí, která mechanismus konzultací a spolupráce v mezinárodních měnových otázkách; usnadňovat rozmach a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a přispívat tak k podpoře a udržování vysokého stupně zaměstnanosti a reálného důchodu i k rozvoji výrobních zdrojů všech členů jakožto prvořadých cílů hospodářské politiky; podporovat kursovou stabilitu a čelil konkurenčnímu znehodnocováni měny; 7

Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody napomáhat při rozvoji soustavy mnohostranného placení pro běžné transakce mezi členy a při odstraňováni devizových omezení Umožnil členům dočasný přistup k všeobecným zdrojům MMF a umožnit jim tak napravit poruchy ve vyrovnávání jejich platebních bilancí; v souladu s výše uvedenými cíli zmírňovat stupeň nerovnováhy platebních bilancí členů MMF 8

Hlavní principy členství v MMF Základem kursových vztahů se staly parity měn vyjádřené buď ve zlatě, nebo vztahem k americkému dolaru; k 1. 7. 1944 byl zlaty obsah dolaru vymezen na 0,888 671 gramů ryzího zlata a oficiální cena činila 35 USD za trojskou unci zlata. Země byly povinny udržovat pohyb svých kursů v rozpětí +/- 1 % od parity. Parity mohly být změněny pouze tehdy, pokud v zemi vznikla základní nerovnováha", přičemž změny větší než 10 % musely být do 72 hodin konzultovány s MMF. Systém stabilních devizových kursů byl jedním z podstatných nástrojů podpory rozvoje poválečné měnové spolupráce. Jeho nevýhodou bylo, že vyžadoval udržování poměrně značných zásob devizových rezerv pro případ, kdy centrální banky musely udržovat kursy svých měn v rámci mezinárodních dohodnutých, velmi úzkých pásem oscilace devizovými intervencemi na devizových trzích. 9

Hlavní principy členství v MMF Země byly povinny zdržet se diskriminačních praktik v oblasti devizových kursů svých měn, jako jsou např. pluralitní (diferencované) devizové kursy. V dohodách byla zakotvena rovněž zásada postupného přechodu ke směnitelnosti v oblasti plateb za zboží a služby (tj. Článek VIII). 10

Krize systému a transformace MMF Druhým základním úkolem MMF bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy a ocitly se v potížích. V roce 1971 „pozastavily“ navždy USA (Smithsonianské dohody) volnou směnitelnost dolaru a došlo k první poválečné devalvaci dolaru o V Kingstonu byl v r. 1976 dotvořen nový systém, připouštějící volně pohyblivé měnové kurzy u členských zemí MMF. Vymezení měnových parit bylo zakázáno provádět ve zlatě a naopak doporučeno v SDR nebo směnitelných měnách. /konec měnové funkce zlata/ Srovnání Brettonwoodských a Kingstonských dohod viz str. 456, kap. 14, Mezinárodní finance 11

MMF po roce 1976 MMF je zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky. Postupně byly zapojovány další typy  úvěrů: úvěr ke stabilizačnímu financování výkyvů ve vývozu (Compensatory Financing of Export Fluctuations) úvěr k financování výkyvů v nárazníkových zásobách surovin (Buffer Stock Financing) úvěr k financování devizových následků růstu dovozních cen ropy (Oil Facility) doplňková finanční facilita (Supplementary Financial Facility, vytvořená z dalších příspěvků členských zemí v r. 1977). 12

Finanční pomoc MMF MMF bude potřebovat více peněz, aby mohl hrát větší roli v podpoře oživení světové ekonomiky. fond bude během příštích šesti měsíců pravděpodobně potřebovat dodatečné finance ve výši minimálně 100 miliard dolarů (dva biliony korun). MMF schválil nový program krátkodobých úvěrů pro rozvíjející se ekonomiky, které mají dobré hospodářské výsledky, ale také problémy se získáním půjček. Od MMF bude v rámci tohoto programu k dispozici maximálně zhruba 100 miliard dolarů. Fond minulý týden schválil půjčku 16,5 miliardy dolarů pro Ukrajinu a 15,7 miliardy dolarů pro Maďarsko.

Pololetní ekonomický výhled MMF 2008 zpráva MMF projektuje patnáctce eurozóny v příštím roce zpomalení růstu na pouhé 0,2% po letošních 1,3% než dojde v roce 2010 k postupnému zotavení a růstu ekonomiky o 1,4%. ke konci příštího roku pokud inflace klesne pod 2,0% a centrální banky sníží úrokové sazby. MMF očekává že největší evropská ekonomika Německo bude v roce 2009 stagnovat, Francie zažije 0,2% růst zatímco Itálie, Irsko a Španělsko sklouznou do recese. Irská ekonomika, vykáže v roce 2009 pokles o 1,8%. Deficit rozpočtu tento rok vyskočí na 6,5% a bude více jak dvojnásobný než stanovený limit EU. Fiskální deficit Francie MMF letos očekává ve výši 3,3% a 3,9% v roce 2009. Inflační výhled eurozóny očekává že tlaky poleví v souladu s odhady ECB na 1,9%, pod inflační cíl centrální banky, z pololetních 4,0%. analytické odhady čekají že ECB sníží v listopadu úrokovou sazbu o 0,5% na 3,75% a na jaře 2008 bude zápůjční sazba eurozóny 2,75%.

MMF a mezinárodní finanční systém Jednou z hlavních aktivit MMF je dohled nad mezinárodním finančním systémem. „surveillance“, čili dozor nad finanční politikou členských států) je vykonávána formou pravidelné konzultace se zástupci jednotlivých členských států. MMF podle nich následně posuzuje podmínky, za kterých je měna toho kterého státu kupována či prodávána. Konzultace se provádí zpravidla jednou ročně a hodnotí i to, nakolik se členské státy řídí doporučeními MMF. 15

Konzultační činnost MMF Podle článku IV Článků dohody (Articles of Agreement) vede MMF dvoustranná jednání s členskými státy, a to obvykle každoročně. Tým pracovníků MMF navštíví tuto zemi, shromáždí ekonomické a finanční informace a prodiskutuje s vedoucími činiteli hospodářský vývoj a politiku země. Po návratu do ústředí připraví pracovníci zprávu, která tvoří základ jednání Výkonné rady. Na závěr jednání vrchní ředitel jako předseda rady shrne názory výkonných ředitelů a tento přehled je předán orgánům příslušné země. / Public Information Notices/

Oznámení (Public Information Notices, PIN) jsou součástí úsilí MMF o zvýšení transparentnosti názorů MMF a analýz hospodářského vývoje a hospodářské politiky. Se souhlasem příslušné země (nebo zemí) jsou oznámení vydávána poté, co ve Výkonné radě proběhne diskuse o konzultacích se členskými zeměmi v rámci článku IV, o jejím dohledu nad vývojem na regionální úrovni, o monitoringu po ukončení programů a o ex post hodnocení členských zemí s dlouhodobějšími závazky v rámci programů. Oznámení jsou také vydávána po diskusích v rámci Výkonné rady o obecných hospodářskopolitických otázkách, pokud v konkrétním případě Výkonná rada nerozhodne jinak.

Special Drawing Rights Zvláštní práva čerpání   SDR jsou jednotnou zúčtovací měnovou jednotkou užívanou v rámci MMF (kromě Fondu jsou SDR užívána i v soukromém sektoru při složitějších transakcích). SDR tvoří hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie – zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému. MMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót. 18

Financování z MMF a členské kvóty Primárním prostředkem financování prostřednictvím MMF zdroj, který se skládá z úpisů kapitálu, placeného každou členskou zemí. Každá země při připojení se k MMF upisuje tedy určitou sumu peněz, tzv. členskou kvótu. Členský vklad se rovná kvótě a člen jej upisuje v plné výši. 25 % musí být splaceno v měnových aktivech podle dispozic MMF (SDR nebo použitelné měny) a zbytek ve vlastní měně členského státu.

Členské kvóty Členské kvóty MMF jsou klíčové v činnosti a řízení MMF ze čtyř důvodů. Výše členské kvóty se přímo promítá do hlasovací síly, protože počet hlasů každé země je založen na velikosti kvóty. Velikost členské kvóty určuje, kolik si dotyčná země může půjčit od MMF, kolik finančních prostředků by mohla MMF půjčit (když bude vyzvána) a kolik jí bude přiděleno zvláštních práv čerpání (dále SDR) v případě odsouhlasené alokace. 20

Kvóty členských zemí MMF po aktualizaci 2007 země/oblast/ Podíl na celkové kvótě (v %) Výše kvóty (v mil. SDK) USA 17,1 37149 Kanada 2,9 6 369 Rusko 2,7 5 945 Švýcarsko 1,6 3 459 EU 32,4 70 404 Asie 11,5 25010 Čína 3,7 8 090 Indie 1,9 4 158 Korea 1,3 2927 Střední východ 7,6 16426 Turecko 0,5 1191 Latinská Amerika 16501 Mexiko 1,5 3 153 Brazílie 1,4 3036 Afrika 5,3 11498 Austrálie 3 236 Ostatní země 9,8 21317

Reformy MMF 2008. V oblasti reformy kvót Rada guvernérů přijala dne 28.4.2008 Rezoluci č. 63-2, jejíž naplnění vyžaduje změnu Dohody. Dne 2. května 2008 požádal tajemník MMF dopisem o sdělení, zda Česká republika přijímá změnu Dohody k reformě kvót. V oblasti financování MMF Rada guvernérů přijala dne 5.5.2008 Rezoluci 63-3, jejíž naplnění též vyžaduje změnu Dohody. Dne 12.5.2008 požádal tajemník MMF dopisem o sdělení, zda Česká republika přijímá změnu Dohody k financování, která zahrnuje rozšíření investičního mandátu. 22

Rezoluce rady guvernérů č. 63-2 První část Rezoluce upravuje systém zvýšení členských kvót u podreprezentovaných zemí[1] na základě nového modelu pro výpočet kvót a přijetí zásad pro budoucí zvyšování kvót. Na základě těchto výpočtů dojde ke zvýšení členských kvót u 54 členských zemí. České republice se zvýší dosavadní kvóta z 819,3 mil. SDR na 1 002,2 mil. SDR. V relativním vyjádření stoupne podíl naší kvóty a hlasovací síla z 0,38 % na 0,42%. Souhlas s tímto zvýšením musí být písemně potvrzen Mezinárodnímu měnovému fondu do 31. října 2008. Po přijetí uvedené změny Dohody k reformě kvót bude muset Česká republika uhradit do 30 dnů 25% navrženého navýšení v konvertibilní měně. [1] Skutečné kvóty řady zemí včetně ČR jsou z historických důvodů nižší, než kvóty vypočtené podle vzorce odrážejícího aktuální velikost HDP, otevřenost ekonomiky, variabilitu běžných plateb a výši devizových rezerv.

Rezoluce rady guvernérů č. 63-2 První část Rezoluce upravuje systém zvýšení členských kvót u podreprezentovaných zemí na základě nového modelu pro výpočet kvót a přijetí zásad pro budoucí zvyšování kvót. Na základě těchto výpočtů dojde ke zvýšení členských kvót u 54 členských zemí. České republice se zvýší dosavadní kvóta z 819,3 mil. SDR na 1 002,2 mil. SDR. V relativním vyjádření stoupne podíl naší kvóty a hlasovací síla z 0,38 % na 0,42%. Souhlas s tímto zvýšením musí být písemně potvrzen Mezinárodnímu měnovému fondu do 31. října 2008. Po přijetí uvedené změny Dohody k reformě kvót bude muset Česká republika uhradit do 30 dnů 25% navrženého navýšení v konvertibilní měně. Skutečné kvóty řady zemí včetně ČR jsou z historických důvodů nižší, než kvóty vypočtené podle vzorce odrážejícího aktuální velikost HDP, otevřenost ekonomiky, variabilitu běžných plateb a výši devizových rezerv.

Rezoluce rady guvernérů č. 63-2 Druhá část Rezoluce obsahuje návrh na ztrojnásobení základních hlasů (z dnešních 250 na 750) a stanovení mechanismu, který by udržoval jejich podíl na agregované hlasovací síle ve výši 5,502 %. Bez přijetí této druhé části by nedošlo ani ke zvýšení členských kvót[1]. Hlasování ve Fondu je založeno na dvou aspektech. Jednak na hlasování podle ekonomické velikosti země,jednak na rovnostářském principu jedna země jeden hlas. Velikost země je transformována do hlasovací síly tím, že za každých 100 000 SDR obdrží země 1 hlas. Podle druhého hlediska každá země bez ohledu na velikost obdrží 250 základních hlasů. Váha obou pilířů se však časem změnila. Původně rovnostářský koncept založený na základních hlasech byl významný, protože základní hlasy činily 11,3% z celkových hlasů.

Rezoluce rady guvernérů č. 63-2 Třetí částí Rezoluce se týká přiznání práva pro ty výkonné ředitele, kteří budou voleni nejméně 19 členskými státy, jmenovat ne 1 alternáta jako dosud, ale 2 alternáty. To posílí zejména kanceláře výkonných ředitelů obou afrických konstituencí. Za touto změnou je snaha o posílení pozice afrických zemí, které z důvodu omezeného technického zázemí nejsou zcela schopny efektivně prezentovat své zájmy ve Výkonné radě.

Rezoluce č. 63-3, o rozšíření investičního mandátu a investování zisku z prodeje zlata. MMF generuje příjem k financování své provozní činnosti především z úroků, které hradí dlužníci MMF. Jeho omezená příjmová základna je tak závislá na vývoji půjček. úroveň nesplacených úvěrů klesla na nejnižší úroveň za posledních 25 let. To způsobilo, že od finančního roku 2007 začíná MMF generovat rozpočtové deficity. vytvořené rezervy stačí bohatě k pokrytí těchto deficitů do konce desetiletí, ve střednědobé strategii byla zdůrazněna potřeba vytvoření nového mechanismu financování činnosti MMF. jak zajistit stabilní a předvídatelný zdroj příjmu: uvolnit pravidla pro investování rezerv a části kvót; prodat omezené množství zlata (cca 15% z celkových zásob – 403 tun ).

Přerozdělení příspěvku a pravomocí v MMF Státy sedmadvacítky by byly ochotné se vzdát části rozhodovacích pravomocí v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) na úkor rozvíjejících se zemí výměnou za to, že by tyto státy souhlasily s růstem jejich příspěvků ve prospěch MMF. Cílem je navýšení rozpočtu této organizace na 500 miliard dolarů. Hlavní otázkou, MMF, je přerozdělení rozhodovacích pravomocí v. Váha každé země při hlasování se odvozuje od jejího příspěvku do společné pokladny. Největším donorem jsou Spojené státy (17 % celkového rozpočtu MMF), naproti tomu Čína nepřispívá ani 4 %. Čtyři největší státy Unie drží v MMF dohromady asi 20 % hlasovacích pravomocí. Summit sedmadvacítky se v březnu 2009 usnesl, že je možné „změnit systém obsazování pozic v nejvyšším managementu MMF a Světové banky“, pokud bude reforma těchto dvou institucí reflektovat „váhu jednotlivých zemí ve světové ekonomice“.Státům Unie se nelíbí především relativně malý příspěvek Číny.

Nová světová měna? PEKING / 07:21, 17. 11. 2009 Výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn řekl, že v zájmu větší globální měnové stability svět už nemůže spoléhat na měnu jedné země. Bude proto možná třeba vyvinout novou globální měnu, informuje agentura Reuters. "V globalizovaném světě neexistuje soukromé řešení," řekl Strauss-Kahn. Podle něj by se nová globální měna mohla odvodit od účetní jednotky Mezinárodního měnového fondu Special Drawing Right (SDR – Zvláštní právo čerpání).

Budoucnost reformy MMF Ředitel Mezinárodního měnového fondu vyjádřil 15.11.2009 obavy, že politická vůle reformovat mezinárodní měnový systém ochabne, až se během roku začnou vytrácet známky globální ekonomické krize. Podněty ke spolupráci se už nyní podle něj poněkud zmenšily od té doby, co se před půl rokem země G20 na londýnském summitu dohodly na nutnosti změn k zajištění globálního finančního řádu

Skupina Světové banky – WBG (World Bank Group) tvoří pět organizací: Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development   - IBRD) – Mezinárodní finanční korporace (International Financial Corporation  – IFC) Mezinárodní rozvojová asociace (International Development Association  – IDA) Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes  – ICSID) Mnohostranná agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency  – MIGA)

WBG Hlavním cílem činnosti WBG je snižování chudoby prostřednictvím podpory rozvoje ekonomik rozvojových zemí a transformujících se ekonomik. Hlavními nástroji k dosažení tohoto cíle je dlouhodobé financování (půjčky a kapitálové vklady) a poskytování technické pomoci. Jako sídlo WBG    byl zvolen Washington D.C V současné době je členem WBG 184 zemí.

Vztahy ČR a WB Československá republika byla zakládajícím členem WBG. Roku 1954 bylo členství přerušeno pro neplnění základní povinnosti poskytovat informace. Roku 1990 bylo členství České a Slovenské federativní republiky obnoveno. Samostatná ČR je členem ode dne svého vzniku, tj. od 1. 1. 1993. V roce 1991 poskytla IBRD tehdejšímu Československu půjčku SAL (Structural Adjustment Loan) ve výši 450 mil. USD na financování strukturálních změn ekonomiky, zejména budování infrastruktury. Po rozdělení Československa přešlo na ČR  300 mil. USD. Tato půjčka byla v roce 2003 předčasně splacena. Další půjčky ČR od IBRD nemusela čerpat.

Vztahy ČR a WB Kapitálový vklad ČR ČR upsala kapitál v celkové hodnotě 761 mil. USD (z celkové hodnoty kapitálu 188,22 mld. USD), z toho splacená část činí 45,9 mil. USD (z 11,39 mld. USD). Podíl ČR na hlasovacích právech je 0,41%. Zastoupení ČR ve WBG Česká republika je členem konstituence sdružující následující státy: Belgie, Bělorusko, ČR, Kazachstán, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Slovenská republika, Slovinsko a Turecko. ČR graduovala z operací IBRD dne 15.4.2005 a stala se partnerem WB Spolupráce v rámci konstituence se řídí konstituenční smlouvou účinnou od 1. listopadu 2004 do 31. října 2014. Guvernérem WBG za ČR je vždy ministr financí ČR.

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and development   - IBRD) poskytuje úvěry klientským zemím, kterými mohou být země s transformující se ekonomikou a některé rozvojové země. IBRD není bankou pro nejchudší země IBRD byla založena  na konferenci konané v Bretton Woods (New Hampshire, USA) v červenci 1944 Vzhledem k výbornému ratingu má možnost půjček za výhodných podmínek. Zaměřuje se zejména na dlouhodobé projekty hospodářského rozvoje v délce 15 - 20 Iet. Celkový objem poskytnutých úvěrů nesmí převýšit objem vlastního kapitálu.

Mezinárodní finanční korporace (International Financial Corporation   – IFC) financuje rozvojové projekty uskutečňované jinými subjekty než státem v zemích třetího světa a transformujících se ekonomikách formou dlouhodobých úvěrů a minoritních kapitálových vkladů družstevnímu a soukromému sektoru. Poskytuje úvěry na investice s rozpočtem od 20 mil USD a úvěrově se angažuje do 25% této investice Založena v roce 1956.

Mezinárodní rozvojová asociace (International Development Association  – IDA) pomáhá financovat programy pro rozvoj vzdělávání a pro zdravotní péči v nejchudších zemích. Výhodné podmínky – bezúročné půjčky, jen poplatek 0,75 % z poskytnutých fondů Zdroje získává především od dárců /dárcovské konference/ Založena v roce 1960.

Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes   – ICSID) , Založeno 1966. ICSID je prostředníkem pro urovnávání sporů mezi vládami a soukromými zahraničními investory. ve smírčích řízeních a arbitrážích. Strany sporu se na ICSID obrací dobrovolně, po souhlasu s arbitráží však nemohou jednostranně odstoupit. Centrum je autonomní organizací s úzkými vazbami na Světovou banku. Všichni jeho členové jsou zároveň členy Světové banky. Ve správní radě ICSID, jíž předsedá prezident Světové banky, má každá země, která úmluvu ratifikovala, jednoho zástupce.

Mnohostranná agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency   – MIGA) poskytuje záruky soukromým investorům na politické riziko země (= znárodnění, občanské války). Za poskytnuté záruky inkasuje nízké pojistné prémie Založena 1988.

Půjčky Světové banky jsou určeny na konkrétní rozvojové projekty i na technickou pomoc a poradenství. Světová banka pomáhá zemí zajistit dodávky pitná vody svým obyvatelům, budovat školy, zvyšovat produktivity zemědělství, obhospodařovat lesy a další přírodní zdroje, stavět a udržovat silnice, železnice a přístavy, snižovat znečištění ovzduší a řešit jiné ekologické problémi, budovat telekomunikační sítě, vyrábět a rozvádět elektrickou energii, rozšiřovat zdravotní péči, zejména pro ženy a děti a modernizovat. Světová banka také působí jako katalyzátor, který stimuluje investice a půjčky jiných subjektů. Kromě toho Banka půjčuje peníze na najmutí technických expertů a na pomoc zemím v transformaci jejich ekonomik s cílem vyšší výkonnosti a produktivity. V průměru Světová banka poskytne každý rok půjčky ve výši 20 miliard dolarů vládám rozvojových zemí na podporu více než 225 projektů.

Banka pro mezinárodní platby Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement – BIS) je mezinárodní organizace pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce slouží jako banka pro centrální banky Banka byla založena v roce 1930 jako zúčtovací mezinárodní centrum pro vypořádání válečných náhrad placených poválečným Německem po 1.WW Jako zúčtovací centrum sloužila i po 2.WW. V pozdější době vzhledem ke změnám na světových finančních trzích se změnila na metodické, teoretické a informační centrum pro centrální banky a zejména pro bankovní dohled Banka pro mezinárodní platby má ustředí v Basel a dvě pobočky v Honkongu a Mexico City

BIS V současnosti jsou členy BIS všechny evropské banky včetně ECB a CB USA, Kanady, Japonska, Austrálie, JAR, Argentiny, Filipín... (celkem 55 členů). Sídlo má v Basileji, není subjektem švýcarského práva, je osvobozena od placení daní, má veškeré výsady centrálních bank. Základní kapitál 1.500 mil. zlatých franků, který je rozdělen na 600 tisíc akcií po 2.500 francích. Tyto akcie jsou rozděleny mezi členské země. Splacený kapitál tvoří 20% (300mil. franků). Dalšími zdroji jsou depozita ve volně směnitelných měnách (USD, EUR), zlatě, depozita mají krátkodobou splatnost – max. 1 rok. Odhaduje se, že spravuje 10% celkových rezerv CB. Aktiva tvoří CP ve volně směnitelných měnách, úvěry, zlato. Aktiva jsou vysoce likvidní. Většina zisku je přerozdělena ve prospěch rezervních fondů.

BIS působnost Centrum mezinárodní spolupráce, v oblasti centrálního bankovnictví a bankovního dohledu s cílem zajištění měnové a finanční stability Centrum mezinárodního ekonomického a měnového výzkumu Banka centrálních bank v oblasti spolupráce při řízení devizových rezerv Zprostředkovatel při uzavírání mezinárodních finančních dohod

Evropská centrální banka Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) byla založena v roce 1998 Smlouvou o Evropské unii a má sídlo ve Frankfurtu (v Německu). Jejím úkolem je řídit euro – jednotnou měnu EU – a zabezpečovat stabilitu cen pro více jak dvě třetiny občanů EU, kteří používají euro. ECB rovněž odpovídá za definování a provádění hospodářské a měnové politiky EU.  V rámci své funkce ECB spolupracuje s „Evropským systémem centrálních bank“ (ESCB), ke kterému náleží všech 27 zemí EU. Pouze 15 z těchto zemí však zatím přijalo euro. Těchto 15 zemí společně vytváří tzv. „eurozónu“ a jejich centrální banky společně s Evropskou centrální bankou tvoří tzv. „eurosystém“.

Evropská centrální banka ECB pracuje naprosto nezávisle. Ani ECB ani národní centrální banky eurosystému ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nemůže žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného orgánu. Orgány EU a vlády členských států musí tuto zásadu dodržovat a nesmí se snažit ovlivňovat ECB ani národní centrální banky.  V úzké spolupráci s národními centrálními bankami EIB připravuje a provádí usnesení přijatá rozhodovacími orgány eurosystému – Radou guvernérů, Výkonnou radou a Generální radou. Prezidentem ECB se v listopadu roku 2003 stal Jean-Claude Trichet z Francie.

Evropská centrální banka Jedním z hlavních úkolů ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně tak, aby se kupní síla eura nesnižovala v důsledku inflace. Cílem ECB je zajistit, aby meziroční zvýšení spotřebitelských cen bylo nižší, ale blížilo se 2 % ve střednědobém výhledu. To zajišťuje dvěma způsoby: kontrola množství peněz v oběhu. Bude-li totiž množství peněz v oběhu ve srovnání s množstvím zboží a služeb příliš velké, dojde k inflaci. je monitorování cenových trendů a posuzování rizik, které ovlivňují cenovou stabilitu v eurozóně. Kontrola množství peněz v oběhu mimo jiné spočívá v určování úrokových sazeb v rámci eurozóny. 

Evropská centrální banka - orgány Výkonná rada sestává z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou všichni jmenováni na základě společné dohody prezidentů či předsedů vlád zemí eurozóny. odpovídá za provádění měnové politiky, jak ji definuje Rada guvernérů (viz. níže), a za vydávání pokynů národním centrálním bankám. Připravuje rovněž zasedání Rady guvernérů a je odpovědná za každodenní řízení ECB. Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem Evropské centrální banky. Tvoří ji šest členů Výkonné rady a guvernéři 15 centrálních bank eurozóny. Předsedá jí prezident ECB. prvotním posláním je definovat měnovou politiku eurozóny, a zejména určovat úrokové sazby, za kterých mohou obchodní banky obdržet peníze od Centrální banky. Generální rada- sestává z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU.

Regionální finanční instituce Podle vzoru Světové banky, která má globální dosah a působnost, vzniklo od šedesátých let ve světě několik bank, které se orientují na rozvojovou problematiku. Tyto banky působí regionálně, a jejich dosavadní činnost je také podrobována kritice stejně jako v případě Světové banky. Tyto banky při tom mnohdy patří v regionálním měřítku ke klíčovým hráčům, a podílejí se na projektech, které jsou přínosné a pomáhají místnímu rozvoji.

Regionální finanční instituce Evropská investiční banka (EIB), založená v roce 1958 Římskou smlouvou, je institucí EU pro poskytování dlouhodobých úvěrů. Půjčuje peníze subjektům veřejného i soukromého sektoru na projekty v evropském zájmu, a to zejména v těchto oblastech: soudržnost a konvergence regionů EU; podpora malých a středních podniků; životní prostředí; výzkum, vývoj a inovace; doprava; energetika. EIB působí v EU a v dalších asi 140 zemích světa, s nimiž EU uzavřela dohodu o spolupráci.

Regionální finanční instituce Evropská banka pro obnovu a rozvoj  European Bank for Reconstruction and Development - EBRD) byla založena v roce 1991 v Londýně. Klienty země střední a východní Evropy při budování tržního ä demokratického prostředí. Členy banky je 61 zemí, Evropské společenství a EIB cílem finanční pomoci je 29 zemí od střední Evropy po střední Asii. Investice poskytuje společně s dalšími soukromými investory, Ze 70 % do soukromého sektoru a 30 % do sektoru veřejného. Půjčky a investice jdou na rozvoj soukromého podnikání, privatizaci či restrukturalizaci státních firem či na podporu komunálních služeb.

Regionální finanční instituce Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank — IADB) založena v roce 1960. Jejími členy je 47 států včetně některých evropských zemí, Izraele a Japonska; ze všech rozvojových bank disponuje největším kapitálem. K poskytování půjček a investic má několik nástrojů, fondů a institucí, rozhodující slovo v ní mají Spojené státy. Sídlí ve Washingtonu financuje různé projekty v latinskoamerických zemích, zejména v oblasti infrastruktury.

Regionální finanční instituce Africká rozvojová banka (African Development Bank — AFDB) byla založena v roce 1964; posláním je urychlení ekonomického rozvoje a integrace afrických zemí do světové ekonomiky pomocí rozvojových projektů. V roce 1972 byl vytvořen Africký rozvojový fond, jehož původním účelem bylo poskytnout vývozcům kapitálu kontrolu nad poskytnutými prostředky a zahrnout do investičního portfolia banky i neafrické zdroje. Původně sídlila v Abidjanu v Pobřeží slonoviny, ale v únoru 2003 se kvůli konfliktu v této zemi přesunula do Tunisu 

Regionální finanční instituce Asijská rozvojová banka (Asian Development Bank — ADB)  založily asijské, severoamerické a některé evropské státy v roce 1966 na doporučení Hospodářské komise OSN pro Asii. oficiálním posláním je podporovat ekonomický růst a spolupráci v Asii s důrazem na méně rozvinuté země. Může poskytovat půjčky i přímé investice. Sídlem banky je filipínská Manila. Banka také vytváří důležité statistiky o ekonomice regionu a jednotlivých zemích. Jako nástroj pro shromažďování prostředků vytvořila Asijský rozvojový fond, z něhož plyne pomoc především chudším asijským zemím.

Regionální finanční instituce Islámská rozvojová banka (Islamic Development Bank — IDB)  strukturálně kombinuje postavení rozvojové finanční instituce západního typu a islámské tradice v souladu s islámským právem šaría. Byla založena v roce 1974 pětadvaceti islámskými státy, nyní má 55 členů a nejsilnějšími akcionáři jsou ropné státy Perského zálivu. Sídlí v saúdskoarabské Džiddě. Svoji pomoc uskutečňuje prostřednictvím přímých kapitálových vstupů nebo půjček a mimo islámský svět prakticky nepůsobí.