SENZOMOTORICKÉ UČENÍ KŘIVKY ČINITELÉ FÁZE

KŘIVKY UČENÍ Průběh osvojování pohybových dovedností Grafické vyjádření vztahu mezi počtem opakování, časem věnovanému učení a zvládnutím pohybové dovednosti Osvojování pohybových dovedností neprobíhá přímočaře (lineárně) Skutečná křivka učení nebude mít tak vyhlazený průběh a bývá interindividuálně odlišná Různé pohybové dovednosti budou mít i rozdílnou délku /počet opakování/dobu potřebnou pro své zvládnutí Křivka učení není rovnoměrná Plató učení – nedochází k žádnému pokroku v učení.

PŘÍKLADY GENERALIZOVANÝCH KŘIVEK MOTORICKÉHO UČENÍ Opakování,čas Úroveň osvojení dovednosti A D B C A – negativně akcelerující B – lineární C – pozitivně akcelerující D – kombinovaná Křivka A – negativně akcelerující trend Křivka B – lineární – neexistuje Křivka C – pozitivně akcelerující Křivka D – tvar S – v motorickém učení nejčastější

plató efekt Kvalita pohybové dovednosti Čas, počet opakování Plato efekt v nácviku pohybových dovedností je psychickou bariérou, kterou je třeba překonat Nejzávažnějším důsledkem plata je snížená motivace sportovce, takže nedochází k odpovídajícímu zapojení volních procesů, které jsou potřebné k překonání této překážky. Čas, počet opakování

ČINITELÉ V MOTORICKÉM UČENÍ Průběh učení ovlivňuje mnoho činitelů Relativně nezávislé vlivy Působí na průběh nácviku i na jeho výsledky Každý může působit negativně i pozitivně Pozitivní tlačí křivku učení vzhůru Negativní ji stlačují dolů = plato

ČINITELÉ V MOTORICKÉM UČENÍ MOTIVACE SCHOPNOSTI CÍL UČENÍ STIMULACE PERCEPCE POHYBOVÉ DOVEDNOSTI MOTORICKÁ REAKCE A JEJÍ REGULACE A KOREKCE ZPEVŇOVÁNÍ RETENCE INTEGRACE A TRANSFER MOTIVACE- základní předpoklad efektivního učení – dynamický činitel (proměnlivý) Motivace – vnitřní – potřeba pohybu, potřeba výkonu Vnější- zajišťujeme my Incentivy – popudy, pobídky z vnějšího prostředí – učitelem Zájem – motivační struktura konkrétní povahy – dobře uvědomovaná – pozitivní Je-li dítě přinuceno danou činnost vykonávat - negativní – tlumivá složka v MU Motivy a zájmy nejsou stabilní SCHOPNOSTI- jsou obecným předpokladem efektivity jedince v učební činnosti. V průběhu MU hrají významnou roli tyto schopnosti: Pohybové- existují požadavky na určitý rozvoj P.SCH. Před nácvikem dovedností- nejsou stejné!!! Mezi poh. schop. a doved. Existují těsnější i volnější závislosti – optimálníprogram rozvoje poh.dovedností působí příznivě na rozvoj schopností Senzomotorické schopnosti – vnímání, pohybové projevy a jejich vzájemná koordinace, projevují se regulací pohybů a způsobu jeho provedení. Činnost receptorů, ale i výkonných orgánů – svalů a jejich vzájemnou souhrou. Přesnost provádění pohybů, doba reakce, regulace pohybů Intelektové schopnosti – zpracování informací z receptorů, soudů, atd. vztah mezi obecným intelektem a „pohybovou inteligencí“ není prokázán. Sociální schopnosti – komunikace a interpersonální chování, sociální vztahy mezi jedinci CÍL UČENÍ- žák by ho měl chápat a vnitřně se s ním ztotožnit. Návaznost učiva, časové možnosti nácviku i rozvržení didaktického postupu mu to musí umožnit.. Průběh nácviku pohybových dovedností může být rozdílná – anticipovaná úroveň zvládnutí poh. dov. by měla být splnitelná a v souladu s apiracemi žáků. STIMULACE – zahrnují další velmi důležité procesy: emoce a vůle Emoce hrají závažnou roli v psychice žáka, v hodnocení sebe samotného i v hodnocení okolí Mají určitou intenzitu a kvalitu. Intenzita je vyjádřena aktivací. Volní procesy – velmi účinná komponenta MU Úzký vztah k aspiraci – schopnost stanovit si optimální cíle v učení a dosahovat jich přiměřenými prostředky Překonávání překážek PERCEPCE A PREZENTACE ÚKOLU- pochopení a vytvoření si správné představy o pohybu/ nacvičované dovednosti Vzniká cílová představa o pohybové dovednosti. MOTORICKÁ REAKCE A JEJÍ REGULACE A KOREKCE V MU- realizace pohybové představy – velmi složitý proces Žák musí vyhodnotit 4 odlišné druhy informací: Informace o prostoru, o poloze těla a jeho segmentů O tom, jak byl pohyb proveden, o vynaloženém úsilí a době trvání pohybu Ze senzorické zpětné vazby jak byl pohyb proveden Z info o žádoucím výsledku nacvičovaného pohybu Významná schémata vznikají v dětství – v dospělosti jde spíše o rekombinace starších schémat. Úrovni naučené dovednosti odpovídá také úroveň její regulace Korekce počátečních pokusů – co nejvíce podnětů – zrak, sluch i taktilní podněty ZPEVŇOVÁNÍ- proces učení vyžaduje mnoho opakování i času pro nácvik. Pozitivní reakce je třeba posilovat, reakce nesprávné naopak potlačovat. Zpevněním se zvyšuje pravděpodobnost udržení intenzity žádoucího chování. Pavlov, Thorndike, Hull, Skinner RETENCE- uchování si naučené dovednosti v paměti, je podstatou učení, aktivní využití naučených dovedností – vyvolání z paměti. Není-li žák schopen dostatečně využít to, co se naučil, nebyl proces motorického učení dostatečně efektivní. Paměť má svůj význam i samotném průběhu MU, protože žák si ukládá do paměti jednotlivé dílčí úspěšné kroky, které vedou k dokonalému zvládnutí dovednosti. Vyučovací jednotky musí být rozloženy tak, aby přestávky mezi vyučovacími jednotkami nevedly k zapomínání. Pro motorické dovednosti je charakteristické, že se pamatují lépe než verbální dovednosti – naučí-li se člověk plavat, bruslit, lyžovat, jezdit na kole, pamatuje si tyto činnosti relativně stále. INTEGRACE- nejvyšší činitel nácviku. Většinu poh. dovedností je možno provádět pouze v kontextu jiných pohybových dovedností. TRANSFER – souvisí úzce s problémem integrace Efekt, který má praxe v jedné PD na výkonnost, či progres učení PD jiné (bruslení-lyžování, kotoul vpřed-vzad …) INTERFERENCE- opačný efekt, nácvik jedné dovednosti zhoršuje předpoklady k nácviku dovednosti jiné.

FÁZE MOTORICKÉHO UČENÍ Neurofyziologické přístupy Didaktické důvody

FÁZE MOTORICKÉHO UČENÍ 1. FÁZE – generalizace, seznámení, iradiace fáze- seznámení žáka s pohybovou dovedností a první pokusy o její provedení Vysoká mentální aktivita – podněcuje procesy v centrálním nervovém systému (aktivace a paměť) = tvorba motorického programu První pokusy jsou nekoordinované, pohyb je soustředěně sledován, mnoho pohybů navíc, souhyby, zapojeny svalové skupiny, které pohyby neprovádí 2. Fáze – etapa nácviku a opakování, hlavním mechanismem je zpevňování Postupně se uplatňují ty pohyby, které směřují ke správnému provedení nacvičované dovednosti Vznikají tvz. asociační spoje – zpětnovazebné posílení Pohyby v hrubé formě jsou zvládnuty, žák zná všechny dílčí akty i operace, i jejich sled ve struktuře dovednosti a dovede ji správně, byť ne dokonale a ekonomicky provést Diferenciace ve vnějším projevu je odrazem změn procesů v CNS Difúzní iradiace vzruchů je nahrazena KONCENTRACÍ v těch oblastech mozkové kůry, které mají bezprostřední vztah k prováděnému pohybu Pohyby jsou ještě soustředěně sledovány , nesou již znaky záměrně cílené motoriky Nácvik má monotonní charakter – demotivace – stimulace a aktivace 3.Fáze – další zdokonalování pohybových dovedností , zejm. otevřených Překážkou k růstu výkonnosti může být nízká úroveň pohybových schopností Výcviková fáze Začleňování dovednosti do soustav dalších pohybových dovedností Obměna vnitřních i vnějších podmínek učení Zpevňování správných reakcí Automatizace pohybů, pohyby již nejsou soustředěně sledovány, jsou koordinované a ekonomické Zpětné informace o pohybu jsou velmi přesné Vysoký stupeň retence 4. Fáze – diskuse Proces učení nikdy nekončí = má své opodstatnění X z hlediska procesů neurofyziologických a neurochemických je učení dokončeno Příznačná pro otevřené dovednosti K automatizaci pohybů přistupuje tvořivost – sportovní hry – nelze anticipovat průběh, ale lze anticipovat aktuální změnu ( co udělá útočník ú obránce…).

FÁZE MOTORICKÉHO UČENÍ 2. FÁZE - diferenciace, nácvik a opakování, zpevňování, koncentrace

FÁZE MOTORICKÉHO UČENÍ 3.FÁZE – automatizace, výcvik, stabilizace

FÁZE MOTORICKÉHO UČENÍ 4. FÁZE – tvořivost, osobní styl

DÍKY ZA POZORNOST