Ruský realismus Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852) prozaik a dramatik, první skutečný ruský realista pocházel z Ukrajiny, ze statkářské rodiny (liter. nadání zdědil po otci, jenž psal komedie) tři roky pobýval v cizině (Itálie, Francie, Německo)

pracoval jako úředník a pomocný profesor dějepisu na petrohradské univerzitě) postupně se u něho začala projevovat duševní choroba (před smrtí spálil několik rukopisů)

Osobně se poznal s Puškinem, který ho považoval za svého následovníka. Na Gogola navazuje prakticky celá ruská lit. 2. pol.19. stol. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.

Základním znakem Gogolova díla je satira – vysmívá se úplatným úředníčkům, příživnickým statkářům, namyšleným pánům a hlupákům Taras Bulba (1835) povídka má ještě romantické rysy vypráví o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17. století

Revizor (1836) satirická komedie o falešném revizorovi kritizuje úplatkářství, hloupost, lež, klam má nadčasovou platnost  jedna z nejčastěji hraných her úvodní motto: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou.“ Po premiéře si car Mikuláš I. povolal Gogola do lóže a pravil: „Tak jsem se ještě nikdy nezasmál jako dnes!"

Úředník Chlestakov je omylem považován za revizora z Petrohradu Úředník Chlestakov je omylem považován za revizora z Petrohradu. Všichni mu nadbíhají, hejtman ho zve do svého domu, nabídne mu ruku své dcery, úředníci ho podplácejí. Chlestakov posléze narychlo odjíždí. Po zjištění, že to byl podvodník, všichni zuří - vtom přijíždí skutečný revizor.

Mrtvé duše (1842-1846) dvoudílný společenský román satira na carskou byrokracii, kritizuje morální úpadek feudálního Ruska, prodejnost, faleš a skryté příživnictví panstva Gogol sbíral materiál pro toto dílo během svého pobytu v Mariánských Lázních, několikrát ho přepracovával, krátce před smrtí spálil část druhého dílu a pravděpodobně i celou poslední verzi

hlavní hrdina Pavel Ivanovič Čičikov se rozhodne zbohatnout netradičním způsobem. Za své peníze chce koupit „mrtvé duše“. Statkáři musí odvádět daň i za mrtvé sedláky, kteří zemřeli mezi dvěma sčítáními lidu (po pěti letech), proto se rádi svých „mrtvých duší“ zbaví. Čičikov by mohl, podle tehdejších zákonů, za určitý počet „koupených“ sedláků žádat o přidělení půdy zdarma (v oblastech, které jsou málo zalidněné). Za „mrtvé duše“ by si později koupil živé sedláky. Jeho nápad ale skončí veřejným skandálem – je odhalena podstata jeho obchodu a Čičikov se propadá na společenském žebříčku.

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883) prozaik a dramatik dominantním žánrem jeho tvorby byly krátké povídky, ale napsal i šest velkých románů snažil se v cizině propagovat ruskou literaturu

pocházel ze zámožné šlechtické rodiny Ilja Repin: Turgeněv pocházel ze zámožné šlechtické rodiny studoval literaturu a filozofii na univerzitách v Moskvě, Petrohradu a Berlíně

Procestoval téměř celou Evropu Procestoval téměř celou Evropu. Po svém návratu působil na ministerstvu vnitra Od 2. pol. 40. let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s fr. spisovateli (např. Flaubertem, Zolou) Od roku 1861 žil trvale v cizině. Rusko opustil na protest proti carské zvůli a také z lásky k tanečnici Viardotové, trvající po celý jeho život.

Lovcovy zápisky (1852) sbírka dvaceti pěti povídek spojuje je postava lovce - vypravěče a jeho sluhy Jermolaje – společně se vydávají v různých roč. obdobích na lov a zažívají zajímavé příhody vystupují zde pracovití, srdeční a obětaví venkované, nevolníci, přízemní a hrubí statkáři a část místní inteligence vykresluje kontrast mezi nádhernou přírodou Ruska a zbídačeným venkovským člověkem zobrazuje ruský venkov a nevolnictví, brzdu rozvoje společnosti – přispěl ke zrušení nevolnictví (1861)

Otcové a děti (1862) román se zabývá generační problematikou – zachycuje spor dvou generací na pozadí historických událostí 60. let 19. století v Rusku hlavní postava Bazarov byl chápán jako představitel materialistické generace kniha se setkala s nepříznivým ohlasem

Ivan Alexandrovič Gončarov (1812-1891) prozaik, literární kritik narodil se v zámožné rodině vystudovat filologii na univerzitě byl úředníkem, cenzorem hodně cestoval, mj. podnikl cestu kolem světa

Neshody s revolučními demokratiy a zdravotní potíže vedly Gončarova k předčasnému odchodu do penze. Poslední dvě desetiletí svého života strávil v ústraní.

Oblomov (1859) čtyřdílný psychologický román poloanekdotický námět o „zbytečném člověku“ rozvíjí autor odpozorovanými reáliemi v kroniku tehdejší ruské společnosti

Hlavní postavou je statkář Oblomov, který žije v Petrohradě z výtěžků svého majetku. Je pomalý a naprosto pasivní. Většinu času tráví na svém divanu a nechává se opečovávat oddaným sluhou. Jeho příbytek pokrývá prach a pavučiny. Ze snění ho vytrhne až podnikavý a energický přítel Štolc a seznámení s Olgou Iljinskou. Do ní se zamiluje, ale svou váhavostí vše pokazí. Olga ho opouští a provdává se za Štolce. Hlavní hrdina opět upadá do letargie a nakonec umírá. Oblomov však není zápornou postavou, která vždy jedná nesprávně. Za jeho leností či nerozhodností se skrývá i odmítnutí honby za věcmi, jejichž smysl člověk nechápe.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910) prozaik, dramatik, filozof narodil se v Jasné Poljaně v šlechtické rodině, oba rodiče mu zemřeli, když byl malý po neúspěšném pokusu vystudovat se vrátil do Poljany 1851-1855 bojoval v krymské válce, podílel na obraně Sevastopolu  námět mnoha povídek

po návratu na rodný statek chce zlepšit stav Ruska tím, že dá chudým vzdělání - otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž se svou rodinou vyučoval pod vlivem myšlenek Chelčického vytvořil učení, jehož základem bylo neodporovat zlu násilím a mravní sebezdokonalování

zdůrazňoval potřebu výchovy v umění (zavrhoval např. Baudelaira) západní společnost považoval za nelidskou a krutou za své názory byl Tolstoj vyobcován z pravoslavné církve v 80. letech opustil společnost, ze které pocházel, snažil se zařadit mezi mužiky rozpory s rodinou – v pomatení mysli utíká z domova, během cesty umírá na zápal plic

Dětství – Chlapectví – Jinošství trilogie o malém Nikolajovi, jemuž záhy umírá matka a výchovy Nikolaje i jeho bratra se ujímá babička, z bratrů se stávají sobci Nikolajův bratr se brzy dostává na universitu, Nikolaj také, ale propadá trilogii lze považovat za autobiografickou Kreutzerova sonáta řeší zde rodinné vztahy, hlavně pohled na manželství (muž ve vlaku vypráví svůj příběh, zabil ženu kvůli její nevěře s učitelem hudby)

Vojna a mír čtyřdílný historický román z let 1805 -1820 (válka s Napoleonem v Rakousku, bitva u Slavkova, bitva u Borodina, Napoleonovo tažení na Moskvu, její obsazení, ústup fr. armády) podává souhrnný obraz ruské společnosti, jejích různých vrstev i lidských typů vedle smyšlených postav zde vystupují i skutečné historické osobnosti (Alexandr I., generál Kutuzov a Napoleon) z 250 postav patří k nejdůležitějším: Andrej Bolkonskij - energický a realistický člověk, prochází mnoha životními zkouškami, usiluje o společenský pokrok. Zprvu obdivoval Napoleona, ale když zažil válečné útrapy, svůj názor změnil. Umírá s vědomím, že nežil nadarmo a dosáhl všech vytčených cílů

Pierre Bezuchov - idealista, snílek, nositel Tolstého myšlenek Pierre Bezuchov - idealista, snílek, nositel Tolstého myšlenek. Hledá naplnění života, do války jde ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí. Je vnitřně rozpolcený – klade si velké cíle, ale v jejich realizaci mu brání slabá vůle Nataša Rostovová – snoubenka Bolkonského, po jeho smrti se provdá za Bezuchova a stává se vzornou manželkou a matkou. Tolstoj ji ukazuje jako ideál ženy (zachytil v románu její vývoj od naivní, citově dospívající dívky až po vyzrálou ženu).

Italsko-americký film Vojna a mír z r. 1956 Nataša – Audrey Hepburn Andrej Bolkonskij – Mel Ferrer Pierre Bezuchov – Henry Fonda

Anna Kareninová psychologický román – zobrazuje vývoj tehdejší ruské společnosti (odehrává se ve velkoměstských salonech a na venkovských statcích ruské šlechty) a vykresluje dva milostné a rodinné osudy - vášnivou, ale nešťastnou lásku Anny a šťastnou lásku statkáře Levina a jeho ženy Kitty titulní hrdinka, provdaná za vysokého státního úředníka, se zamiluje do důstojníka Vronského, otěhotní s ním a manžela opustí  společnost ji odsuzuje, manžel jí znemožní styk se synem, zdá se, že Vronský ji přestává milovat …

Sophie Marceau jako Anna Karenina ve filmu USA z roku 1997  Divadlo ABC hraje Annu Kareninu od r. 2007, titulní roli alternují Lenka Vlasáková  a Michaela Badinková 

Vzkříšení Kníže Něchljudov zastává funkci porotce u soudu. Potkává dívku Kaťušu Maslovovou, kterou kdysi svedl a pak opustil. Je obviněna z vraždy klienta, a ačkoliv je nevinná, odsouzena k nuceným pracím na Sibiři. Něchljudov má výčitky svědomí, dává svou půdu do užívání mužikům a Káťu doprovází - popis ruského vězeňského systému (dochází k závěru, že většina lidí je vězněna neprávem, neboť jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci). Na Sibiři se mu podaří získat pro Kaťušu milost. Nabídne jí sňatek, ona ho však odmítne. Provdá se za revolucionáře, který byl jejím spoluvězněm.

Záběry z italského koprodukčního filmu na motivy románu Vzkříšení (r Záběry z italského koprodukčního filmu na motivy románu Vzkříšení (r.2001, scénář a režie P. a V.Taviani)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881) ruský prozaik - zakladatel psychologické prózy, publicista a myslitel studoval vojenskou ženijní školu, kterou po sedmi letech opustil, aby se mohl plně věnovat psaní V roce 1846 se připojil ke kroužku kolem revolucionáře Petraševského

po odhalení kroužku byl odsouzen k trestu smrti verdikt změněn a Dostojevskij poslán na nucené práce a na následnou vojenskou službu na Sibiř r. 1859 onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn, téměř po deseti letech mohl opět publikovat

V 60. letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, propadl hazardním hrám Ke konci života byl výrazně ovlivněn mysticismem Na Západě bylo Dostojevského dílo přivítáno rozporuplně, skutečného triumfu se dočkalo až v prvních desetiletích našeho století. Prvním západním filosofem, který uceleně zpracoval Dostojevského dílo, se stal T.G. Masaryk.

Tvorba: byl citlivý k lidskému utrpení, soustředil se nejen na jednání člověka, ale hlavně na jeho duševní pochody (často využívá vnitřní monolog) jeho hrdinové jsou postaveni do rozhodujících životních situací a jsou nuceni je řešit autor kritizuje individualismus, který vede k duševnímu rozvratu – absolutní svoboda vede k vraždám a teroru Zápisky z mrtvého domu - autobiografický román o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Na motivy románu později složil operu Z Mrtvého domu Leoš Janáček

Zločin a trest psychologický a filozofický román hl. postavou je chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov; lituje sestru, která se odhodlala vdát se pro peníze má svou vlastní teorii o tom, že život některých lidí je bezcenný a že tudíž není hříchem jim ho vzít. Jde k lichvářce a zabije ji, jenže za lichvářkou přijde její sestra, která vše viděla, a tak musí zabít i ji; po činu uteče po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeladova, zamiluje se do jeho dcery Soni a svěří se jí se svým činem. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat. Raskolnikov je odsouzen k nuceným pracím na Sibiři, kam ho Soňa doprovází. Rodion si toho váží a usiluje o svou nápravu.

Idiot v románu je konfrontován etický ideál člověka s realitou hl. hrdinou je kníže Lev Myškin, mravně čistý a ušlechtilý člověk, kterého ale lidé pokládají za blázna, idiota (nechápou jeho laskavost a až naivní dobrotu) Myškin se vrací z léčení v cizině a snaží se pomáhat nešťastným lidem. Jeho harmonická osobnost kontrastuje s ostatními postavami, které se starají jen o bohatství a kariéru. Kníže v nich probouzí touhu po lásce a dobru. Myškinova síla je zároveň jeho slabostí, snaha pomoci ostatním ztroskotává a on opět podléhá své chorobě

Kníže Myškin je idiot (Divadlo Husa na provázku Brno, režie Vladimír Morávek) V hl.roli Pavel Liška a Eva Vrbková jako Nastasja Filipovna

Bratři Karamazovi psychologický román s krimi zápletkou statkář Karamazov je zhýralec a špatný člověk, jeho synové – vášnivý bohém Dmitrij, racionalistický ateista Ivan, citlivý a hodný Aljoša – ho nenávidí Statkář je zavražděn a z tohoto zločinu je obviněn Dimitrij, a to jen kvůli svému způsobu života. Je odsouzen a trest přijímá jako odplatu za svůj nespořádaný život. Plánuje útěk do Ameriky, aby unikl uvěznění na Sibiři. Skutečným vrahem byl Smerďakov, nevlastní syn, kterého statkář neuznal za svého. Domnívá se, že člověku je vše dovoleno, ale později se nemůže smířit se svým činem a spáchá sebevraždu.

Martin Myšička a Ivan Trojan ve filmu Karamazovi

Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) ruský prozaik a dramatik – jeden ze zakladatelů moderního dramatu vystudoval medicínu pracoval krátce jako lékař, na svém statku u Moskvy ošetřoval rolníky zdarma; od jednoho ze svých pacientů se nakazil tuberkulózou

přispíval do humoristických časopisů a začal pracovat pro petrohradské noviny v roce 1890, tehdy už nemocný na plíce, podnikl cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný „život“ vyhnanců v carské říši

r. 1901 se Čechov oženil s herečkou Olgou Knipperovou kvůli zhoršující se plicní tuberkulóze se přestěhoval do Jalty na Krymu V létě 1904 odjel do německých lázní Badenweiler, kde 15. července zemřel. Je pohřben v Moskvě.

Tvorba: stále si zapisoval postřehy či věty, které zaslechl, potom je používal ve své tvorbě typickou čechovovskou postavou je lékař děj je často situován na venkov zkoumá mezilidské vztahy a podává diagnózu duševních stavů svých hrdinů

Čechov vytvořil tzv. lyrické drama - základním rysem je jeho nedějovost. Místo dramatických situací se divákům předvádí atmosféra společnosti. Pokud ve hře dojde k nějakému zvratu nebo konfliktu, odehrává se zpravidla za scénou. O vztahu mezi jednotlivými postavami se dozvídáme z nepřímých výpovědí hry se pohybují mezi komikou a hořkou tragédií, autor ovšem vyžadoval, aby jeho hry byly inscenovány jako komedie typickou čechovovskou postavou je lékař hra postrádá uvedení do děje, začíná ve chvíli, kdy už existuje nějaký konflikt často je situována na ruský venkov

Strýček Váňa v podání herců Divadla J. K. Tyla

Tři sestry (1901) Strýček Váňa (1899) Neopětovaná láska ke klavíristce Jeleně přiměje Ivana Vojnického k zoufalému pokusu zastřelit profesora Serebrajova, Jelenina muže. Přeživšivší Serebrajov s Jelenou odjedou a Ivan dál vede svůj samotářský život . Tři sestry (1901) Drama předvádí několikaletý, postupný úpadek sourozenců Prozorovových, tří sester a jednoho bratra, uvězněných na ruském maloměstě, jejichž největší touhou je odjet do Moskvy. Nejstarší Olga je stará panna, středo-školská učitelka, prostřední Máša nešťastně

provdaná za maloměstského učitele a nejmladší Irina sní o lásce, ale po zklamání nastupuje podobnou cestu jako Olga. Bratr Andrej je zcela zruinován svou ženou Natašou. Postupnému úpadku je vystavena i řada dalších postav, přesto závěr představení vyznívá optimisticky. Tři sestry (hrají M. Randová, Z. Vejvodová, M. Badinková) v Divadle na Fidlovačce - premiéra 2009

Višňový sad (1904) Hra zpracovává motiv „zbytečných lidí“, je příkladem nečinnosti. Drama se otvírá návratem šlechtičny Raněvské z Paříže na své panství, které je zadluženo a půjde do dražby. Hrozící zkázu si řada postav odmítá přiznat, a když k prodeji opravdu dojde (aukci ovšem nevidíme, pouze se o ní doslechneme), vrátí se Raněvská opět do Paříže. Ve vedlejších dějových liniích je rozehrána řada milostných poměrů, které ovšem nenajdou naplnění.

Višňový sad v Divadle na Vinohradech (režie Vladimír Morávek, 2009) Lopachin (M. Stropnický), Raněvská (D. Havlová), Gajev (V. Preiss)

Ruský realismus Seznam použitých pramenů: www.wikipedia.cz Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: www.wikipedia.cz www.spisovatele.cz www.velikani.cz www.cojeco.cz www.ld.johanesville.net www.fdb.cz