ŠkolaZákladní škola Zlín, Nová cesta 268, příspěvková organizace Vzdělávací oblastČlověk a příroda Vzdělávací oborFyzika 9 Tematický okruhAtomy a záření TémaŘetězová reakce Název VY_32_INOVACE_13_28_retezova_reakce Určení9. ročník AutorMgr. Tomáš Bobál VytvořenoÚnor 2013 Anotace Určeno pro výuku a domácí přípravu žáků. Prezentace seznamuje žáka s využitím řetězové reakce.
Řetězová reakce Štěpení těžkých jader se nejsnáze vyvolá neutronem. V přírodě se vyskytuje jen jeden nuklid, který lze rozštěpit libovolně pomalým neutronem. Je to izotop uranu V přírodním uranu je ho jen 0,7%, zbytek tvoří nesnadno štěpitelný izotop Je zajímavé, že rozštěpí nejsnadněji pomalý neutron
Řetězová reakce Při každém štěpení atomového jádra se uvolňuje několik neutronů. Za určitých podmínek mohou tyto neutrony vyvolat další štěpení. Dochází pak k řetězové reakci, která může probíhat samovolně
Řetězová reakce Samovolně se udržující štěpné reakce – řetězové reakce – lze dosáhnout dvěma způsoby: 1.V soustavě, kde je obsah uranu zvýšen nad 80%. uplatňuje se u jaderných bomb počet štěpení velmi rychle narůstá řetězová reakce má charakter laviny ve zlomku sekundy se uvolní obrovská energie = jaderný výbuch Výbuch jaderné bomby Vylepšete své šance na přežití Výbuch jaderné bomby Vylepšete své šance na přežití
Řetězová reakce 2.V soustavě, kde se neutrony zpomalují, aby se zvýšila pravděpodobnost nového štěpení. uplatňuje se v jaderných reaktorech ke zpomalování neutronů se používá moderátor (voda nebo grafit) obsah může být menší první úspěšná řízená řetězová reakce byla provedena v roce 1942 v Chicagu.
Použité zdroje: Řetězová reakce 1.RAUNER, Karel, Václav HAVEL a Miroslav RANDA. NAKLADATELSTVÍ FRAUS. Fyzika 9: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vydání. Plzeň: Fraus, ISBN PITEL. Princip_jaderne_naloze.svg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 3.Stagg_Field_reactor.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2009 [cit ]. Dostupné z: