1. Veď, světlo, dál, svou jasnost rozšiřuj, | jen veď mne dál! | Noc tmavá je a v dáli domov můj, | jen veď mne dál! | Řiď nohy mé; nežádám viděti | až k cíli hned, jen krokem veď mne ty!
2. Ne vždy jsem dříve uměl prosit tak, | bys při mně stál. | Rád cestou svou jsem chodil, nyní však | veď ty mne dál! | Jen v rozkoši jsem žil, vší bázně prost, | mnou vládla pýcha - zakryj minulost!
3. Vždy jsi mne žehnal, vím, že provází | mne dál tvá moc | přes hory, pláň, skrz tmavé údolí, | až zmizí noc | a andělský mne úsměv přivítá, | kde láskou čistou k tobě srdce plá.