Modernizační II Dependency school Škola sociálně-ekonomické závislosti

Sociální konstrukt a členění 3S

Členění podle SB - GNI

Relevance rozvojových studií

Kdo je chudý? Ekonomický ukazatel

Lidská chudoba

Index lidské chudoby

HPI-2

HDI

Chronická chudoba

Příčiny chronické chudoby

Chudoba dětí

Další zranitelné skupiny

Chudoba očima respondentů

Důležitost zdraví

Potřeba bezpečí

Dynamika populačníh růstu

Demografické ukazatele

Ilustrace nerovných šancí

Kojenecká úmrtnost

infrastruktura

Přístup k nezávadné pitné vodě

Rostoucí globální rozdíly?

Regionální disparity

Globální nerovnosti

Klíčové postavy poválečných teorií Ragnar Nurkse Paul Rosenstein Rodan Arthut Lewis Walt Whitman Rostow

Heterogenní škola Preference indtustrializace Industralizace spustí vlnu prosperity, která nadzvedne ostatní sektory ekonomiky. Respekt k tržní ekonomice, avšak prostředek k dosažení cíle ekonomického rozvoje, nikoli cíl sám o sobě.

Nomologický typ teorií Modernizační škola je především normotvorná: určuje jaký stav se má transformovat a kam je třeba dojít; vymezuje nejenom krajní body transformace, ale vytyčuje i pravou cestu; z cesty legitimizuje použití nápravných prostředků k tomu, aby zdárný průběh transformace byl zachráněn.

Ideové kořeny Modernizační školy evolucionistickou a funkcionální perspektivu; Předpoklady, se kterými modernizační teorie pracuje jsou odvozeny z evropského evoluční teorie. modernizace je proces probíhající ve stádiích modernizace je homogenizující proces – procesy modernizace podporují tendenci sbližování mezi společnosti.

Charakteristika MS Levyho slovy (1967) postupem času si společnosti budou stále více podobné. Teorie konvergence Čím více se společnosti modernizují, tím více si budou navzájem podobné. Modernizace jako poevropštění nebo amerikanizace Modernizace je procesem nezvratným, modernizace působní jako univerzální rozpouštědlo (Levy), které rozpustí tradiční rysy zemí 3S.

Charakteristika MS Modernizace je pokrokový proces. Přestože modernizace s sebou přináší mnohé agonií, z dlouhodobé perspektivy je nejenom nevyhnutelná, ale i žádoucí. Modernizace je dlouhodobý proces. Na základě funkcionální perspektivy, ze které také čerpají: modernizace je systematický proces, modernita představuje konsistentní celek, který se objevuje jako celkový proces spíše než v izolaci.

Charakteristika MS Modernizace je transformační proces, tradiční struktury a hodnosty musí být zcela nahrazeny souborem moderních hodnost. Modernizace je imanentním procesem, je vestavěna do změny sociálního systému Modernizační teorie operují na vysokém stupni abstrakce.

heterogenita Např. v aplikaci některých Keynesiánských receptů, zejména velké, krátkodobé vládní zásahy Naivní představa – Rostow – triky rozvoje nejsou koneckonců nikterak těžké

Taktika MS náhrada tradičních hodnot a vzorců chování moderními; M. Levy (1967), N. Smelser (1964), S. Eisenstadt (1974, G. Almond (1987), evolucionistickou perspektivu pokrok a sociální změnu jako jednosměrnou, tj. jako přechod společností od stádia primitivního do stádia rozvinutého a zároveň nahlíží tuto lidskou evoluci jako předem určenou. Jejich stanovisko je normativně zatíženo – evoluční proces směrem k závěrečné fázi je vhodný, protože představuje pokrok, humanitu a civilizaci.

Levy Sociologické přístupy - např.Levyho konceptem „relativně modernizovaných společností“. Výhodou relativně nemodernizovaných společností je, že mohou některá nepodstatná stádia evoluce vynechat a zároveň mají výhodu v tom, že vědí, kam spějí. Umožňuje jim to těžit z expertního vědění společností, které jsou relativně modernizované. Vývoj však ukázal, že toto expertní vědění putuje špatně nejenom čase, ale i v prostoru.

Smelser sociologických přístupů Smelserův (1964). modernizací = strukturní diferenciaci. S neustálou specializací však společnosti čelí problému integrace. Přeměna tradiční v modernizované společnost s sebou nese i proměnu hodnot a právě Smelser upozorňuje na možný konflikt hodnot.

Pozadí teorie růstu Teorie růstu se konstituovala za pozadí čtyř významných prvků: intelektuálního dopadu Johna Maynarda Keynese politického programu USA Marshallova programu pomoci a rekonstrukce západní Evropy Požadavku národního developmentarismu jako ideologie nově se rodících národů

Coleman Colemanův model diferenciace-rovnosti-možnosti. Politická modernizace znamená procesy: 1) diferenciace politických struktur, 2) sekularizace politické struktury (nesené étosem rovnosti), 3) zvýšení kapacity politického systému společnosti.Politická modernizace je potom hledáním a uskutečňováním rovnosti.

McClelland McClellandovu studii o motivaci k výkonu, ve své studii si McClelland položil otázku, která skupina je zodpovědná za ekonomickou modernizaci třetího světa? Podle McClellanda touto skupinou jsou domácí podnikatelé, nikoli politici či západní poradci. McClelland apeluje, že je třeba jít za ekonomické indikátory při zkoumání podnikání.

McClelland Dále poukazuje na nutnost investovat do ekonomického kapitálu, nikoli pouze do ekonomické infrastruktury. Při podnikání centrálním faktorem předurčujícím úspěch či ztroskotání, je výkonová motivace. McClelland použil obsahovou analýzu při hodnocení příběhů výkonové motivace, v rámci rozhovorů, které uskutečnil. Dále použil obsahovou analýzu na zkoumání populární literatury. Vycházel přitom z předpokladu, že lidové příběhy, písně, komiksy, hry a dětské příběhy odrážejí mysl daného národa, jinak by se nastali lidovými.

Inkeless Inkelessova studie moderního člověka (1964), je situována okolo základní otázky: jaký je dopad modernizace na individuální postoje, hodnoty a způsob života? Inkeless objevil relativně stabilní vzor „moderního člověka“. nejdůležitějším indikátorem moderních hodnot. literatura o třetím světě neúměrně zdůrazňuje negativní aspekty modernizace – dezorganizaci, osobní demoralizaci, deviaci a odcizení. testované osoby ze třetího světa nevykazují vyšší hladiny stresu oproti lidem rozvinutého světa.

Logika autoritativní intervence Rétorika národního rozvoje, která byla použita lokálními vůdci na cestě k nezávislosti potvrdila model nezávislého národního státu, který měl být nástrojem nejenom dosažení politické svobody pro elity, ale také růstu a blahobytu pro masy (podle Preston, 1996:158-9).

Elity 3S nastupujícím elitám ve Třetím světě soubor požadavků splýval: požadavky globálního kapitalismu, požadavky jejich vlastních lidí, které vyplývají z z rétoriky používané nacionalisty a intelektuální požadavky tehdejší teorie. A tak cíl následování nacionálního developmentarismu byl nastupujícími elitami uvítán.

Lipset vytvořil typologii politických systémů (stabilní /nestabilní demokracie, diktatura) a koncept ekonomického rozvoje (bohatství, industrializace – podíl prac. síly v zeměd. a spotřeba energie, urbanizace, vzdělání). Na základě dat OSN Lipset ujistil, že index měření ekonomického rozvoje je vždy vyšší pro demokratické země než pro diktatury.

Lipset získané výsledky interpretuje zdůvodněním, že ekonomický rozvoj zvyšuje příjmy, zabezpečuje vyšší ekonomické jistoty a podporuje vyšší vzdělávání a tím určuje podobu třídního boje (Lipset, 1963:45). V chudých zemích se nižší třída radikalizuje a hrozí destabilizací společnosti. S ekonomickým rozvojem se však podle Lipseta, zmenšuje sociální distance mezi nižší a vyšší třídou.

Keynesiánský přístup Důraz na agregované indikátory Úroveň úspor – úroveň investic Souhlas s K. tezí – nedostatečný ekonomický růst výsledkem nedostatečné agregované poptávky

Teorie růstu intelektuální vliv J.M. Keynese (deficitní financování, teorie multiplikátoru) zahraniční politika USA Marshallův program pomoci Západní Evropě Požadavek národního rozvoje jako dominantní ideologie nastupujících států

Keynes Deficitní financování Vlády – půjčky, jednotka výdaje - kladný multiplikační efekt Povzbuzení ekonomické aktivity – vyšší daňové příjmy – splacení dluhu

Keynesova kritika neoklasické ekonomie Laissez-faire kritizován: existence trvalé nezaměstnanosti (nikoli pouze frikční) nevyužití stávajících zdrojů tendence k tvorbě monopolů v ekonomice

Kritika neoklasického přístupu Neoklasické modely zanedbávají strukturální rigidity (nepružnosti) – velmi časté v rozvíjejících se zemích Tyto rigidity zabraňují trhu reagovat ´normálním´tj. v teoretických modelech přepokládaným způsobem

Teorie růstu Rozvoj je procesem kumulace kapitálu Kumulace kapitálu je určována úrovní úspor a investic Zaměření se na sektory vysokého růstu – zpracování a průmyslová výroba V případech, kdy tržní nedokonalosti zabraňují procesům dosáhnout kýženého výsledku, je možné intervenovat skrze stát nebo externího aktéra

Teorie růstu II Jak vzrůstá příjem roste i tendence k úsporám MARGINAL PROPENSITY TO SAVE (MPS) Podobně jako tendence ke spotřebě /marginal propensity to consume/ Čímž uvolňuje kapitál pro další investice Růst má samo-udržitelný charakter – self-sustained character Růst je tažen trhen, avšak pro prolomení dlouhodobé stagnace je možné použít masivní státní intervenci

Preston: teorie růstu

The development matrix Hledání mono-kauzálních explanací Důležitost plánování –Myrdal – The Ideology of planning, Corbridge, 2000. Myšlenka sebe-udržitelného růst jako automatického procesu

Charakteristika modernizační školy Růst je nahlížen jako lineární proces Myšlenka jednorázového impulsu - ´the big-push´ theory Možnost úpadku nebo negativní trajektorie není brána v úvahu.

Paradigm shift Nástup teorií růstu – posun v paradigmatu rozvojových studií Starší neoklasická teorie je nahrazena Keynesiánským intervencionistickým modelem Zůstává důraz na tržní principy a růst tažený exportem export-led growth Princip komparativních výhod

Kritika neoklasického modelu Neoklasická teorie je statické a zaměřená na alokací daných zdrojů Problémy rozvoje však dynamického charakteru; zaměření se na investovatelné zdroje Teorie silného počátečního impulsu (big-push theory) v rozporu s neoklasickým náhledem postupných změn (piecemeal improvements)

Kritika neoklasické teorie The neoclassical emphasis on development – comparative advantage + free trade = inappropriate to the late industrializes of the South Direct static losses from state intervention to support industrialization – more that offset by dynamic gains Dynamic gains = technological change, improved skills, long-term benefits from infant industries

Eurocentrická vize Teorie růstu – strukturována eurocentrickým náhledem na rozvoj založený na Keynesiánské interpretace jedinečnosti Growth theory – structured by Eurocentric vision of development based in Keynesian interpretation of the unique albeit historically important experience of core industrial capitalism ´New nations´ - were to follow the Western model ´Modernization imperative´ Nayar 1972 Založeno na stylizované verzi západní ekonomické historie

Duální společnosti Společnosti a jejich části mohou být rozděleny na tradiční a moderní. Jedná se o hodnoty, instituce, sociální skupiny, regiony Tyto dvě skupiny jsou ve vzájemném rozporu a většinou existují nezávisle na sobě. Ačkoli tyto´duální společnosti mohou existovat dočasně paralelně, modernizační proces znamneá postupné rozpoštění tradičních hodnot v hodnotách moderních.

Člověk společensko-ekonomický Morawski navrhuje následující schéma chování člověka společensko-ekonomického: institucionální pravidla-vzorce. Vůči jedinci mají vnější povahu a člověk je v nich zakotven (embedded), zkoumali ho Granovetter, Polany, individuální volby – uspokojující rozhodnutí, učiněná na základě informací, jež jsou k dispozici a odrážejí úroveň aspirací daného člověka. Tyto aspirace vymezují rychlost, intenzitu a připravenost, s nimiž jedinec vyhledává nebo přestává vyhledávat informace.

Člověk společensko-ekonomický Mentální modely – kognitivní interpretace prostředí, které provádí jedinec na základě vlastních zkušenosti a pozorování vnějších vzorců. Tyto modely mají niternou povahu a jsou jakýmsi podkladem- matricí, který pomáhá jedinci v individuálních rozhodnutích Chování jedince – reálné jednání a zkušenosti člověka v ekonomice“ (Morawski, 2005:29).

Rosenstein-Rodan – hidden potential for economic development Taking advantage of increasing returns from large scale planned industrialization Several sector simultaneously

Hlavní charakteristiky modernizační teorie Brohman Modernization –mixture of development factors – technological change capital accumulation changing values and attitudes Inducing social change (values, norms, beliefs, customs) Theorization of such social change – principally via conceptual apparatus of classical sociology

Nová perspektiva hlasy z periferie Modernizační škola – reprezentuje přístup USA a Evropy k rozvoji LA adoptování programů ISI – protekcionismu a industrializaci skrze náhrady dovozů Strategie nefungovaly – ekonomická stagnace 60. let + masové protesty – pád populistických režimů

Dependency school Původní LA škola André Gundar Frank – rozšířil myšlenky školy do USA 60. let – kladné přijetí v USA – debakl ve Vietnamu, deziluze, alternativní hnutí Časopis Monthly Review

Raúl Prebish Vedoucí ECLA – kritizoval zaostalou dělbu práce – návod pro LA v 50. letech – nefungoval: LA –produkce potravin a vývoz surovin pro industriální centra, dovoz průmyslového zboží – u kořene LA problémů Spoléhání se na export komodit – zhoršení obchodní bilance – negativní vliv na domácí kumulaci kapitálu

Raul Prebisch vymezil svoji pozici zejména proti Richardovskému pojetí mezinárodní specializace a vzájemného obchodu, ze kterého mají všichni prospěch. Proti této teorii Prebisch postavil vlastní verzi, inspirovanou jednak marxismem, ale i původními latinsko-americkými anti-imperialistickými texty ze 30. a 40.let. Inspirován modelem industrializace USA, Ruska, Německa a Japonska, které prošly industrializací opožděně, ve srovnání např. s Británií, Prebisch ukázal, industrializace těchto zemí proběhla za bariérou ochranných tarifů.

Prebish Na základě této historické zkušenosti této skupiny zemí Prebish odvodil, že ortodoxní ekonomické teorie (Richardova) odsoudila Latisko-americké ekonomie do pozice druhořadých a upadajících ekonomik jako exportérů surovin. Postavení dodavatele surovin bylo odstartováno kolonialismem a přetrvalo až do Velké hospodářské krize. Neoklasický model hospodářské rovnováhy Prebisch odmítl ve prospěch modelu založeného na empirii a pragmatické orientaci na řešení problémů – modelu strukturalistickému.

Strukturalistická teorie Na místo neoklasického modelu samo-regulujícího se trhu a zálibě tohoto přístupu ve formálních modelech strukturalisté sledovali skutečný historický model ekonomických aktivit. Zdánlivě jednolitá národní ekonomika, nahlížena tímto modelem je najednou jeví jako soubor volně propojených, kvazi-autonomních sektorů. Namísto hladkého propojení těchto různých sektorů v rámci národní ekonomiky probíhá mezi těmito sektory konflikt. Charakteristicky národní a integrovaná ekonomika neexistuje a zaostalost ekonomik rozvíjejících se zemí vyplývá právě z těchto různých struktur se zvláštním typem chování.

Prebisch navrhuje řešení v podobě národního programu industrializace za bariérou ochranných tarifů: tj. modelu, který se v LA rozvinul během období Velké hospodářské krize. Strukturalistický model vychází z reálné situace spíše než z formálně odvozeného modelu.

Rozvoj domácí výroby Ochrana domácího průmyslu - pomocí ochranářských bariér – infant industry argument Po zlepšení konkurenceschopnosti – upustit Výnos s vývozu surovin – investován do nákupu kapitálového a nikoli spotřebního zboží

Role vlády Aktivní koordinace industralizačních aktivit Nerealizace strukturálních reforem Nízká kupní síla obyvatelstva Závislost na dovozech se pouze přesunula ze závislosti na dovozu spotřebního ke kapitálovému zboží Hluboké problémy s platební bilancí

Frank: rozvoj zaostávání [development of underdevelopment] Frank v nejdříve kritizuje tehdejší dominantní teoretický směr teorie rozvoje. Hlavní námitka oprávněné Frankovy kritiky modernizační školy spočívá v užití kategorií a zkušeností západního světa. Většina teorií a konceptů modernizační školy byla utvářena na základě historické zkušenosti - v současné době - rozvinutých zemí. A podle Franka právě tento pojmový a kategorický aparát neumožňuje uchopit a pochopit problémy, kterým čelí země Třetího světa.

Frank Vysvětlení poskytovaná modernizační školou jsou nedostatečná, protože pracují s ´vnitřními´ proměnnými při vysvětlování chronického selhávání ve snahách o rozvoj Třetího světa. Výčet nedostatků zemí Třetího světa je obsáhlý: Tradiční kultura, achievement motivation Tím, že modernizační teorie ignorují historii vlastní zemím třetího světa, pracují s předpokladem, že země Třetího světa stojí na úsvitu etapy modernizace, musí vzhlížet k rozvinutým zemím jako k modelu hodného následování v jejich pouti za dosažením modernity.

André Gundar Frank Model metropole-satelitů Kritika modernizační školy – soustředění se na interní faktory a bariéry růstu Kolonialismus – nemožnost následovat západní stezku rozvoje Vybodování nových měst v koloniích – usnadnění vykořisťování - Kalkata

Vztah center satelitů se neomezuje na mezinárodní dimenzi – existuje i v rámci rozvíjejících se zemí Řetězová konstelace těchto center a satelitů umožňuje efektivní vysávání satelitů Historické procesy, které na západě generovaly růst tím stejným procesem generovaly zaostalost v rozvíjejících se

Frank Satelit zažívá největší růst a rozkvět, když je odříznut od metropole Empiricky podloženo – industrializace a růst ve válečném období Nejzaostalejší regiony – ty co v nejtěsnějším kontaktu s metropolemi

Baranův kolonialismus v Indii Baranova studie o Indii představuje klasické podání vývoje země, která prošla historickou zkušeností kolonialismu. Ekonomický dopad - v 18.stol. byla Indie jednou z nejvyspělejších zemí světa. Ekonomické podmínky Indie byly relativně vyspělé, indické metody výroby a průmyslové organizace byly srovnatelné s ostatními částmi vyspělého světa. Avšak Británie měla vojenskou převahu. Poté, co tedy Británie porazila Indii, její zaostalost byla způsobena „propracovaným, bezohledným a systematickým rabováním Indie britským kapitálem od samého počátku britské nadvlády“ (Baran, 1957:144).

Baran Na počátku 20.stol. si přivlastnil 10% indického domácího produktu a toto číslo je ještě podhodnocením odčerpávání indického bohatství, protože se vztahuje pouze na přímé transfery a nezahrnuje indické ztráty kvůli nevýhodným obchodním podmínkám vnucených Británií. Británie aplikovala ještě jinou strategii ničení Indie. Od pol.18.stol nastal rozmach textilního průmyslu na britském venkově. Ve snaze rozšířit tuto industrializaci a ovládnout světové trhy převládla v Británii představa, že je třeba zničit silnou konkurenci indického textilního průmyslu a najít trvalého dodavatele pro svůj bavlnářský průmysl a rozšířit své zámořské trhy. K těmto cílům Británii posloužily kolonie.

Baran Podle Barana (1957) britská správa systematicky ničila samotné základy indické společnosti, její obchodní politika zničila indická řemesla - chudinská předměstí. Koloniální nadvláda se opírá o nově vniklé elity, které přísahaly loajalitu velmoci a jejichž zájmy jsou úzce spjaty s dominující velmocí. Škola závislosti nazývá tuto novou třídu ´klientskou sociální třídou´ a odhaluje, lokální vlastními pozemků jsou nejčastěji nabírání na posty do koloniální správy, protože obávají rolnických protestů a potřebují koloniální vládu, aby je mocensky podpořila.

Kulturní hegemonie Pro usnadnění politické nadvlády Britové aplikovali vzdělávací politiku která měla Indy držet v nejhlubší formě barbarismu a nevědomosti. „Vzdělávací systém vtvořený a spravovaný Brity byl namířen nikoli na podporu vědecké a průmyslové schopnosti Indů, ale na jejich potlačení. Namísto napomáhání pochopení světa, ….Indové vzděláváni v psaní poznámek k archaickým obratům Angličanů 16. A 17.stol. a učili se nazpaměť osobní příběhy téměř neznámých vládců cizí země“ (Baran, 1957:145).

Dos Santos: Struktura závislosti Dos Santosův koncept závislosti poukazuje na základní problém, kterému čelí rozvíjející se země. Dos Santosova klasická a stále užívaná definice závislosti (Dos Santos, 1971:226) udáví, že „vztah mezi dvěma nebo více zeměmi nabývá formy závislosti, pokud některé země (dominantní) mohu expandovat a být aktivními činiteli svého růstu [self-starting], zatímco jiné země (závislé) mohou expanze a růstu dosáhnout pouze jako odrazu této expanze a růstu v zemích dominantních“ .

Tři historické podoby závislosti Koloniální závislost Finančně industriální - Technologicko industriální

Koloniální závislosti dominantní země monopolizovala kontrolu nad půdou doly, a lidskými zdroji (otroky) stejně jako export surovin či zboží ze závislé země. Na konci 19.stol. se však vynořil historicky nový typ závislosti – finančně-průmyslová závislost. Podobně jako v předcházejícím formě závislosti byla finančně-průmyslová opět zaměřena na vykořišťování surovin a zemědělských produktů ze závislých zemí, avšak kolonizované regiony byly strukturálně specializované na kultivaci určitých monokultur.

Dos Santos Vedle těchto exportních sektorů byly ještě ekonomické aktivity, které byly závislé na exportu pro odbytiště svých produktů. podpůrný sektor, který produkoval lidské zdroje pro exportní sektor v obdobích hospodářského růstu a absorboval nezaměstnanost v obdobích recese.

technologicko-průmyslová závislost vznikl po druhé světové válce s postupem industrializace v některých rozvíjejících se zemích. Dos Santos se domnívá, že existují strukturální omezení průmyslového rozvoje v méně rozvinutých zemích. Průmyslový rozvoj je totiž odvislý od exportního sektoru, protože pouze export může zajistit potřebnou zahraniční měnu na nákup pokročilých technologií pro průmyslový sektor. A právě z důvodu zachování úrovně exportu jsou rozvíjející se země nuceni zachovat dosavadní strukturu vztahů a moci zkorumpované oligarchie

Dos Santos Příčiny deficitu: 1) monopolizovaný mezinárodní trh má sklon tlačit na snížení cen surovin a zvyšovat ceny za průmyslové výrobky. Navíc jsou často suroviny nahrazovány syntetickými materiály, čímž se deficit zemí exportujících suroviny nadále zvyšuje. 2) Protože zahraniční kapitál kontroluje ekonomiku závislé země, vysoké zisky odplouvají z rozvíjející se země. Dos Santos uvádí, že množství kapitálu opouštějící zemi je mnohem vyšší než objem kapitálu vstupující do rozvíjející se země.

Dos Santos 3) Výsledkem je, že zahraniční financování – ať už ve formě zahraničního kapitálu nebo pomoci – se stává nezbytné k pokrytí současného deficitu a financování dalšího rozvoje. Dos Santos - zahraničních investic je: „financovat z větší části severo-americké investice, podporovat import, který konkuruje domácímu zboží a zavést technologie, které nejsou přizpůsobené potřebám rozvíjejících se zemí a investovat do sektorů, které z hlediska potřeb rozvíjející se země nejsou prioritní“ (1971:231).

Dos Santos Nerovný kapitalistický vývoj na mezinárodní úrovni je reprodukován interně na úrovni těchto států, kdy výrobní struktura méně rozvinutých zemí je rozpolcena mezi ´tradiční´ agrární exportní sektor a ´moderní´ sektor technologické a ekonomicko-finanční koncentrace. Kontextu lokálně levné pracovní síly v kombinaci s užíváním investičně náročných technologií vedlo k vytvoření velkých rozdílů v hladinách mezd. Z marxistické perspektivy Dos Santos označuje tuto vysokou koncentraci příjmu za ´vysokou míru vykořisťování´(superexploitace) pracovní síly.

Dos Santos Tato nerovná výroba vytvořila hranice růstu vnitřních trhů v rozvíjejících se zemích. Růst trhu spotřebního zboží je omezován nízkou kupní silou obyvatel v produktivním věku a nízkým počtem pracovních míst vytvořených tímto investičně-náročným sektorem. Navíc je růst trhů s kapitálovými statky limitován převodem zisků do zahraničí, který tak odčerpává část ekonomického nadbytku vytvářeného domácí ekonomikou.

Amin: přechod k perifernímu kapitalismu Periferní kapitalismus je charakterizován extroverzí zaměřením směrem na export. Amin uvádí, že : „extroverze nevzniká z nedostatečnosti domácích trhů, ale z vyšší produktivity center ve všech oblastech, což nutí periferii omezit se do role doplňkového dodavatele výrobků na výrobu produktů, ve kterých má periferie přirozenou výhodu: exotická zemědělská výroba a minerály“ (Amin, 1976:200).

Amin Další formou zkreslení [distortion] je hypertrofie terciálního sektoru centra. V centru hypertrofie terciálního sektoru odráží obtíže spojené s využitím přidané hodnoty v monopolním kapitalismu, takže více zdrojů musí být použito na marketing a účtování komodit. Avšak hypertrofie terciálního sektoru na periferii je převážně výsledkem kontradikcí inherentním perifernímu kapitalismu, jmenovitě stagnující industrializaci, narůstající nezaměstnanosti, zoufalé migrace z venkovských do městských oblastí apod. Podle Amina, tato hypertrofie neproduktivních aktivit brzdí kumulaci kapitálu periferních zemí

Amin Keynesova teorie multiplikátoru investic nemůže být automaticky aplikována na periferní země. V centru multiplikátor pracuje v monopolním kapitalismu, ale na periferii, export výnosu/zisku zahraničního kapitálu ruší tento multiplikační efekt. Místo, aby z toho těžila periferie, export zahraničního zisku přesouvá multiplikační efekt z periferie do centra a slouží ke zrychlení rozvoje centra. Amin varuje, že by výzkumníci neměly zaměňovat a hledat analogie rozvoje rozvíjejících se zemí v současnosti s nyní rozvinutými zeměmi na jejich tehdejší cestě k vyspělosti.

Znaky perifere 1) extrémní nerovnoměrnost rozložení produktivity na periferii, 2) rozdělení vlivem přizpůsobení orientace výroby na periferii potřebám centra, 3) ekonomická dominace centra,

Periferní kapitalismus není schopen dosáhnout autonomního ekonomického růstu bez zpochybnění dominace zahraničních monopolů a centrálního kapitalismu. Zvláštní forma zaostalosti, kterou nabývají periferní formace závisí na 1) povaze předkapitalistických formací, které předcházely současné, 2) formu a období, ve kterých byly periferní země integrovány do světového kapitalistického systému.

Srovnání Modernizační školy a Školy ekonomické závislosti Obě perspektivy mají stejný 1) předmět vypovídání: třetí svět a jeho rozvoj a snaží se najít strategie jeho rozvoje způsob vypovídání: vysoká míra abstrakce, velké teorie zaměřené na nomologické vysvětlení trajektorie rozvoje dichotomické kódování vyprávění: modernizační škola pracuje na principu třídění náhledu – tradiční versus moderní; škola ekonomické závislosti pracuje s kódováním centrum versus periferie.

Rozdíly MS x DS 1) vychází z odlišných dynamizující konfigurací: modernizační škola evolucionismus + funkcionalismus; změna možná postupnou ameliorací spíše než revolucí; rozvoj nápodobou – limity na vynalezení převratně nové cesty modernizace – stačí jít cestou prošlapanou evropskou zkušeností, výhodou je možnost zrychleného přesunu po této stezce – je možné se vyvarovat chyb, které kvůli metodě pokusu-omylu evropský prostor nebyl ušetřen.

Rozdíly MS x DS Modernizace je přechodný stav, který předpokládá rychlou proměnu ze stavu tradičnosti do stavu modernity. obě perspektivy čerpají ze zcela odlišných intelektuálních kořenů. Klasická modernizační perspektiva je silně ovlivněna evropskou evoluční teorií a americkou funkcionalistickou, perspektiva závislosti je silně ovlivněna radikálními neo-marxistickými teoriemi.

Rozdíly MS x DS klasická modernizační teorie poskytuje vysvětlení zaostalosti pomocí interních faktorů a poukazuje na takové rysy jako tradiční kultura, nedostatek produktivního kapitálu a absence motivace k výkonu v zemích Třetího světa. Škola ekonomické závislosti nabízí externí vysvětlení: zdůrazňuje roli kolonialismu a neokolonialismu v utváření zaostalosti v zemích Třetího světa.

Klasická modernizační škola spatřuje spojení a kontakty mezi třetím a Západním světem za prospěšné pro rozvíjející se země. Škola ekonomické závislosti však v nich spatřuje způsob vykořisťování rozvíjejích se zemí ve prospěch zemí rozvinutých. Vzhledem k budoucímu vývoji je modernizační teorie optimistická. S trochou trpělivosti, země Třetího světa dohoní Západní země a dojde k jejich modernizaci. Vyhlídky školy ekonomické závislosti jsou pochmurné: pokud vykořisťovatelské vztahy zůstanou nezměněny, Třetí svět se stane více a více závislý na Západních zemích, umocňující jejich zaostalost.

K řešení problémů zaostalosti tedy Modernizační škola vybízí k užším kontaktů Třetího a Západního světa., zatímco Škola ekonomické závislosti vybízí k možná co největší redukci vztahů periferie a centra, aby země Třetího světa mohly dosáhnout autonomního a nezávislého rozvoje a domnívají se, že socialistická revoluce bude nutná k realizování tohoto cíle.

Autoři MONTHLY REVIEW : Past dluhů  Latinské Ameriky Chinwiezu (1985), MacEwans (1986), Magdoff (1986), Pool a Stamos (1985), Sweezy a Magdoff (1984) všichni přispívali články o pasti dluhů v Latinské Americe do časopisu Školy závislosti Monthly Review v 80.letech. Behem 80.let Latinsko-americké zem jako Brazílie, Mexiko, Venezuela, Chile uvízli v pasti dluhů. Dluh Brazílie, v 70.letech 4 miliardy US$ narostl na astronomických 121 miliard dolarů v 1989. Z perspektivy Školy závislosti představuje problém zadluženosti rozvojových zemí intensifikace finanční závislosti. Tento proces hrál hlavní roli ve vývoji Latinské Ameriky v 80.letech.

Landsberg: výrobní imperialismus ve Východní Asii Sledováním industrializace tažené vývozem Jižní Koreje, Tchajwan či Singaporu Landsberga (1979) napadlo, zda by bylo možné považovat tento způsob industrializace za vzorový pro třetí svět. Jeho závěr je však opačný: poté, co prozkoumal historický kontext, povahu a původ této nové vlny industrializace, došel Landsberg k závěru, že industrializace tažená vývozem představuje pouze nový formu imperialistické dominace a že tato cesta vede pouze k závislé industrializace namísto rozvoje hnaného vnitřními faktory. Historický kontext

Nedostatek zahraniční měny byl také příčinou velkého zahraničního dluhu, což v důsledku jen prodlužuje zahraniční nadvládu. Následně tedy byla rozvíjejícím se zemím doporučována strategie industrializace vedená náhradou dovozů [import-substituted industrialization (ISI)]. Náhradou za dovoz průmyslového zboží měla být jeho produkce v dané zemi a tímto způsobem také docíleno růstu domácí ekonomické produkce.

Deficit obchodní bilance narůstal a ke konci 60 .Deficit obchodní bilance narůstal a ke konci 60.let bylo zjevné, že strategie ISI byla neúspěšným pokusem o vymanění se ze zaostalosti a místo prosperity přinesla nárůst příjmových nerovností, omezenou industrializaci, cizí nadvládu, velký deficit a dluhy. Nově navrženou strategií byla industrializace tažená vývozem [export-led industiralization, (ELI)], jejímž cílem byl vývoz zboží na světové trhy.

Povaha ELI Při zkoumání povahy a dopadů ELI Landsberg vypozoroval jisté podobnosti a proto země rozčlenil do dvou skupin. Země skupiny A – Mexiko, Argentina, Brazílie, Indie – disponovaly rozsáhlým přírodním bohatství, poměrně rozsáhlou domácí průmyslovou základnou a zavedenou infrastrukturou. Země skupiny B – Singapur, Jižní Korea, Tchajwan – měly malé domácí trhy, málo přírodního bohatství a na počátku 60.let nerozvinutou infrastrukturu. Avšak tyto země se specializovaly na výrobu netradičního zboží – elektroniku, strojírenství, oblečení. Navíc se tyto země staly velmi úspěšnými exportéry, kteří předčily více rozvinuté země na světových trzích.

Úspěch zemí skupiny B Landsberg vysvětluje povahou výroby v těchto zemích: mezinárodní sub-dodavatelství. ELI tak představuje novou fázi v mezinárodní dělbě práce, ve které výrobní aktivity jsou před¨sunuty z rozvinutých do rozvojových zemí. Landberg uvádí několik důvodů pro nárůst této nové mezinárodní dělby práce. Jednak to byl rozmach spotřebního trhu v d¨rozvinutých zemích, kdy nadnárodní korporace soutěžily o získání co největšího podílu z těchto expandujících trhů. Získání sociálních jistot a výhod dělníků v rozvinutých zemích zdražilo pracovní sílu natolik, že firmy přesouvaly výrobu do jiných oblastí.

Snaha o efektivní národní státnost: díla institucionalistů Díla institucionálních ekonomů nabízí osobitý způsob uchopení otázek rozvoje. Vymezují se oproti myšlenkovému proudu, který pracuje s předpokladem, že trhy jsou výslednicí mnoha individuálních jednání. Institucionalisté pracují s premisou, že trhy jsou usazeny ve společnosti. Tento sociologizující ekonomický směr zdůrazňuje roli elit, které usilují o národní rozvoj. Původem americký směr však záhy přesunul své intelektuální těžiště do Evropy, zejména zásluhou švédského ekonoma Gunnara Mardala.

institucionalismus Myrdal upozorňuje, že země Třetího světa se snaží vyřešit ekonomické, sociální, politické a kulturní problémy zároveň. Zavedl také pojem kruhové kumulativní kauzality, která naznačuje, kterým směrem se budou změny ubírat.

Institucionalisté Historická situace, která napomohla rozvoji institucionální teorie nastala ke konci 50. A počátku 60.let s rozpadem koloniálních mocností. Na rozdíl od Modernizační školy nebyly institucionalisté hnáni strašákem rozšíření komunismu. Jejich úsilím bylo vypracovat projekt přetavení dlouho vžitého koloniálního vztahu do podoby, kdy domácí elity oddané myšlence národního rozvoje dostanou k moci. Tento projekt pracoval s premisami: 1) reflexivní sociální vědy praktikované experty ´prvního světa´ 2) nahrazení exekutivních elit domácími zástupci, kteří budou orientováni na sledování dohodnutých cílů 3) zachování poměrně vysoké miry pomoci ze strany bývalého koloniálního státu

Přestože Amin neopomíjí rozdíly mezi periferními zeměmi, trvá na tom, že tyto země konvertují směrem k jednomu typickému modelu, charakterizovanému dominací agrárního kapitálu, kompradorů [obchodních zástupců], komerčního a centrálního kapitálu. A s dominací centrálního kapitálu nad systémem jako takovým, tento model značně limituje rozvoj v periferním národním kapitalismu.

Dos Santos Průmyslový rozvoj se silné závislý na technologickém monopolu center. Nadnárodní korporace neprodávají zařízení na zpracování surovin jako obyčejné zboží. Požadují platby za použití licence. Proto rozvíjející se země musí vycházet vstříc zahraničním investicím, aby získali potřebné technologie a mohli užívat patentované suroviny.