Výchova jako součást duševního života Zuzana Svobodová
Smysl výchovy – elán vychovatele „Vychovatel sám nemůže mít docela vážný poměr k svému vlastnímu povolání a k svému vlastnímu konání, když tento smysl sám, kvůli kterému je výchova výchovou, není mu adekvátně přístupný.“ Patočka, Péče o duši I, s. 430
Výchova a svoboda tragika života zvrhlého v automatismus výchova vždy zůstává za svým cílem (svobodou) svoboda jako možnost žít z vlastního rozhodnutí, z vlastní moci člověk nemůže žít autonomně jinak než tvorbou, činností, prací smysl, účel života nemůže být člověku dán zvenčí, každý se jej může zmocnit jen sám za sebe
Svoboda život ze sebe sama (život u cíle) v pravdě o sobě samém nejen pro sebe sama (odpovědnost) také pro sebe sama
Poměr vzdělání a užitečnosti utilitářství: hodnotné / prakticky použitelné = užitečné / zajišťující materiální blahobyt utilitářský člověk není objektivní, je sám v sobě, pro sebe praktičtí realisté: služba lidským cílům s úzkým obzorem (vidí jen to nejbližší) vzdělání nemůže být v rozporu s užitečností v širokém smyslu (obzoru)
Vědění. Umění. Vzdělání vědění rozumová schopnost chápání, podržení obsahů umění nabytá schopnost k co nejdokonalejšímu výkonu činností (odborného rázu), odborná umělost svět v reprezentativních, symbolických útvarech, nazíratelná forma vzdělání osvobozující, svobodný život impulsivní dotýká se posledních otázek člověka zachycuje celek světa, tvoří vlastní mikrokosmos