Karel TEIGE (1900 – 1951) ARCHITEKTURA JAKO VĚDA NEBO UMĚNÍ? Vlivný, průbojný teoretik a duchovní vůdce mladé generace Karel TEIGE byl toho názoru, že architektura nemá být nositelem estetické funkce, ale funkcí ryze praktických. Dům jako „stroj na bydlení“, jak si žádal Le Corbusier, který samotný ovšem na estetickou funkci architektury zcela nezanevřel. Podle Karla Teigeho měla být architektura …„exaktně stanoveným výsledkem několika vyabstrahovaných funkcí - obytné, pracovní, hygienické, komunikační, k nimž teprve ve třicátých letech Teige rozpačitě připojil i funkci estetickou“ (Rostislav Švácha), kterou lidským potřebám neupíral, ale měly ji suplovat volné druhy umělecké tvořivosti jako poezie a malířství. Karel Teige si pro svůj vědecký funkcionalismus získal stoupence, mnozí architekti mu však také oponovali a byli toho názoru, že i přes nespornou vědeckou stránku funkcionalismu by si měly stavby uchovat umělecký, estetický či poetický aspekt. Stál tak vedle sebe vědecký funkcionalismus reprezentovaný Karlem Teigem, Oldřichem Tylem či Ludvíkem Kyselou… … a funkcionalismus emocionální, který prosazovali Vít Obrtel, Karel Honzík, Josef Havlíček nebo paradoxně i blízký Teigeho přítel Jaromír Krejcar. „Konstruktivisté dali pevný základ všemu dalšímu tvoření, zapomněli však, že člověk nejen pracuje, ale také zpívá“ (Vít Obrtel).
FUNKCIONALISMUS v Praze Obr. 29: Veletržní palác v pražských Holešovicích od Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla Obr. 30: Lindtův obchodní dům na Václavském náměstí v Praze (mezi funkcionalistickým obchodním domem Baťa a současnou stavbou nárožního obchodního domu Euro, který na Lindtův dům citlivě navazuje)
FUNKCIONALISMUS v Praze Obr. 31: Lindtův obchodní dům a obchodní dům Baťa ze zadní strany, tj. z Jungmannova náměstí Obr. 32: hotel Juliš od Pavla Janáka