Citační analýza přehledová studie Jana Pacáková

Úvod Počátky vývoje citační analýzy jako samostatné disciplíny jsou úzce spjaté s bibliometrií. Citační analýza je jedna z metod bibliometrie, která zkoumá a kvantifikuje vztahy mezi dokumenty, autory, vědeckými institucemi, vědními oblastmi apod. na základě bibliografických citací a bibliografických referencí. Citační analýza má význam při profilování knihovních fondů a je také základem citačního mapování vědy pomocí konstrukce citačních sítí.

Bibliometrie Bibliometrie je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou a měřením dokumentů, v nichž jsou šířeny poznatky vědy. Bibliometrie má praktické využití v knihovnictví a informační vědě. A. Pritchard definoval bibliometrii jako „aplikaci matematických a statistických metod na knihy a ostatní média komunikace.“ Jedním z nejdůležitějších prvků bibliometrie je analýza dokumentů, kterou vpodstatě tvoří kvantitativní měření záznamů. Bibliometrický výzkum zkoumá především citačních vazby dokumentů - pak se jedná vpodstatě o citační analýzu na poli významných vědeckých časopisů. Bibliometrické zákony lze popsat jako matematicko-statistické metody, které slouží k popisu obecných zákonitostí jevů.

Bibliometrické zákony Lotkův zákon „Zákon vyjadřující vztah mezi počtem autorů a jimi publikovaných článků. Zjišťuje, že na každých 100 autorů publikujících jeden článek připadá 25 autorů, kteří publikují dva články, 11 autorů, publikujících 3 články a 6 autorů, kteří publikují 4 články. Na základě Lotkova zákona lze předem určit, kolik autorů publikuje více článků, pokud známe počet autorů, kteří publikovali jeden článek. Uplatňování tohoto zákona je významným prostředkem k měření produktivity vědecké práce.“

Bibliometrické zákony Zipfův zákon „Zákon, vyjadřující vztah mezi pořadím klíčových slov uspořádaných podle frekvence jejich výskytů. Jsou-li slova dlouhého textu seřazena podle pořadí klesající četnosti jejich výskytu v textu tak, že nejčastější slovo má pořadí (rank) r=1, druhé nejčastější má rank r=2 atd., potom součin pořadí (r) a četnosti (f) pro každé slovo textu bude přibližně táž konstanta C, která závisí na délce textu. Zipfův zákon vyjadřuje skutečnost, že základ lexiky vytváří relativně malý počet silně frekventovaných slov.“

Bibliometrické zákony Bradfordův zákon „Bibliometrický zákon popisující rozptyl dokumentů v určité vědní oblasti Stanovuje závislost mezi celkovým počtem dokumentů (nejčastěji časopisů) a rozložením dokumentů týkajících se konkrétní tematické oblasti; ze zákona vyplývá, že maximální počet relevantních článků je soustředěn v minimálním počtu časopisů tvořících tzv. jádro oboru.“

Bibliometrie – příbuzné obory Informetrie (zkoumá tok vědeckých informací a provádí kvantitativní měření v oblasti informančích systémů) Kybermetrie (zkoumá využití bibliometrických metod na data, která obsahují webové stránky – př. statistika vstupů a výstupů, počet děl od různých autorů atd.) Scientometrie (zkoumá zákonitosti productivity v oblasti vědních oborů)

Obr. 1: Zasazení bibliometrie do systému podobných vědních disciplín.

Impact Factor Impact Factor, neboli faktor dopadu, představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém či odborném časopisu. Počátky historie Impact Factoru spadají do 50. let 20. století ve Spojených státech amerických. Jako první jej začal používat Institut pro vědecké informace (ISI, Institute for Scientific Information). Výpočet Impact Factoru je závislý na průměrném počtu citací, které byly zaznamenané v minulém roce na celkový počet článků, které vyšly v určitém časopise na poslední dva roky.

Obr. 2: Výpočet Impact Factoru.

Impact Factor - problémy Některé časopisy jsou čtenější a také citovanější než jiné. Výše Impact factoru se liší obor od oboru. Rozdílné citační chování existuje v různých oborech. Některé časopisy nemají žádný Impact Factor. Vysoký Impact Factor se nerovná vysoké kvalitě článku / časopisu. Autoři mohou citovat sebe, aby si mohli zvýšit Impact Factor. I nekvalitní články mohou být hojně citovány. Nejvíce citované jsou články v anglickém jazyce. Jen malý počet článků ovlivňuje velké procento citací.

Kvalitní časopis Rychle akceptuje nové články Reprezentuje svým obsahem hlavní disciplíny z oboru a subdisciplíny. Má kritický a referenční systém. Publikuje rychle, přesně a pravidelně. Časopis by měl mít pokrytí v citačních indexech. Časopis by měl mít vysoké hodnoty citací v jiných odborných časopisech. Autor článku by měl být odborník na danou oblast, o které píše. V časopise by měly být uvedené kontaktní údaje o autorovi článku. Články, otištěné v časopise, musí být opatřeny abstraktem a shrnutím. Každý článek musí obsahovat bibliografické odkazy.

Scientometrie Scientometrie jako taková vznikla v 50. Letech 20. Století v USA a za její zakladatele jsou považování Eugene Garfield a Derek de Solla Price. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) definuje scientometrii jako: „Metody matematické a statistické analýzy vědeckého výzkumu, především v přírodních vědách.“ Scientometrické zkoumání vychází z metod bibliometrie a citační analýzy. Zdrojem dat pro scientometrické měření bývají nejčastěji elektronické databáze a citační rejtříky.  

Scientometrie - využití Hodnocení výsledků vědecké práce. Hodnocení pokroků disciplíny. Hodnocení bibliografické práce. Vyheldávání výzkumníků / teamů.

Citace Bibliografické citace je formalizovaný odkaz na obsah, který pochází z jiného dokumentu. Citovanost tvoří počet citací jedné publikace v určitém období, např. Citovanost vědeckého časopiseu za jeden rok. Pojem autocitace používáme, když autor cituje ve své práci svá vlastní díla, nebo díla, u kterých je uveden jako spoluautor. Podobně mluvíme o autocitacích také tehdy, když autora cituje některý z jeho kolegů, kteří jsou s ním uvedení v díle jako spoluautoři.

Citační analýza Citační analýza je metoda hodnocení kvality a významu vědeckých publikací založená na sledování míry četnosti jejich citování. Jako aplikovaná metoda má citační analýza význam pro optimalizaci informačních toků a pro profilování knihovních fondů; je také základem citačního mapování vědy pomocí konstrukce citační sítě. Citační analýza umožňuje vysledovat autora konkrétního článku a prostřednictvím citačních odkazů také ostatní autory, kteří na článek odkazovali ve svých dalších dílech. Ze statistických údajů, jako je počet a frekvence citací, lze odvodit např. to, zda je článek dost kvalitní (tj. zda je článek často citovaný) a obdobně to platí i pro časopis, ve kterém byl článek otištěn.

Citační analýza Pojem citovanost se používá jako označení pro počet citací určitého dokumentu, během daného časového období (př. citovanost dokumentu během uplynulých dvou let, atd.) Míra citovanosti dokumentů ve většině případů závisí na tom, jak přínosné jsou výsledky. Citovanost ve vědních oborech se liší disciplína od disciplíny, a proto je není možné objektivním způsobem porovnávat, pokud předtím neprovedeme postup normalizace dat. Normalizační postup však výrazně ovlivňuje výsledky, ke kterým bychom mohli dospět.

Citační analýza Citační analýzu je možné využít jako metodu pro zhodnocení kvality dokumentů a výkonu autorů ve vědecké oblasti. Prostřednictvím citační analýzy lze zjistit, jaké zdroje jsou v publikaci nejvíce citované. Citační analýza nám kromě základních skutečností – př. to, jak velmi nebo jak málo je jaký dokument citovaný - umožňuje najít citace, které často se objevují blízko sebe, to samé platí i pro autory. Citační analýzu lze aplikovat jako nástroj pro hodnocení nejen vědeckého výzkumu a publikací, ale i vědeckých a akademických institucí. Výsledky citační analýzy slouží jako významné podklady pro modelování vědeckého rozvoje, designu a zaměření výzkumů, a nové technologie.

Citační analýza - problémy Normalizace výsledků citační analýzy může vést k nepřesným závěrům. Oborové rozdíly: Pro humanitní a společenské obory nelze změřit výkon stejně, jako pro přírodní vědy. Nerovnoměrné pokrytí různých disciplín vědy. Nedostatečná nebo chybná data, ze kterých nelze vyvodit přesné výsledky. Publikační zvyklosti: citační analýza je postavená hlavně na podkladu z vědeckých článků, méně z knižních dokumentů. Kvalita výzkumu bývá přímo úměrná množství financí, které byly do výzkumu vložené. Problémy Impact factoru: jde o hodnocení článků a autorů, ale ne o měřítko nebo indikace kvality. Nerovnoměrné rozložení citací, z toho plynou vysoké hodnoty Impact factoru a dále nepřesné výsledky citační analýzy.

Citační analýza - využití 1) Nové trendy: sledování rozvoje oborů, států, regionů, institucí nebo teamů. 2) Knihovny: profilováni a inovace knihovních fondů, optimalizování informačních toků, sledování / výzkumy uživatelů a jejich spokojenosti se službami knihovny. 3) Věda: hodnocení přínosu vědeckých výsledků, citační analýza je nejvýznamnější metoda hodnocení kvality a významu vědeckých publikací. 4) Citační mapy: mapování vědy v citačních sítích, umožňuje sledovat četnosti citací, nejkvalitnější informační prameny, lze najít i přebytečné nebo zastaralé informační zdroje.

Citační analýza - historie Až do období 16. století autoři neuváděli ve svých dílech žádné zdroje. Vznik prvních citací - počátky využívání citačních odkazů v 18. století. Sčítání citací a bibliografické sdružování byly hlavními metodami citační analýzy v 60. letech 20. století, ale v 70. letech se většina výzkumníků zaměřila spíše na využívání co-citační analýzy. V roce 1917 - F.J.Cole a N.B. Eales společně vydali dílo pod názvem Statistická analýza literatury z oblasti výzkumu anatomie, ve kterém pro zkoumání téma využili metody statistického rozložení.

Citační analýza - historie V roce 1923 vytvořil knihovník britského patentového úřadu E. W. Hume statistickou analýzu vývoje vědy. 15 července v roce 1955 vydal Eugene Garfield významný článek, pojednávající o citačním indexování: “Citation Indexes for Science: A New Dimension in Documentation through Association of Ideas.” V roce 1961 založil Eugene Garfield ISI (Institute for Scientific Information), roce 1992 jej získala společnost Thomson Corporation (Thomson Reuters). V roce 1964 představil Garfield první verzi Science Citation Index.

Nástroje citační analýzy Web of Scinece Google Scholar Scopus

Citační indexy Citační index je soupis všech publikovaných materiálů, citovaných ve sledovaných pramenech v běžném roce. Citační indexy byly vytvořeny proto, aby bylo možné sledovat, jaké ohlasy mezi vědeckou komunitou vzbudila určitá publikace. Citační indexy umožňují výzkumníkům sledovat, kde a kolikrát byla publikace ocitovaná. První počátky vzniku citačních indexů spadají do roku 1950. Mezi nejvýznamnější citační indexy patří Science Citation Index (SCI), který vznikl v Institute of Scientific Information (ISI) roce 1961.

Citační indexy Citační indexy bychom mohli definovat jako množiny bibliografických záznamů, doplněné souborem bibliografických citací, které se vztahují k dílům. Citační index se skládá ze tří částí: seznam citované literatury, tvořený bibliografickými záznamy o dokumentech, ve kterých jsou citace, seznam citující literatury, tvořený bibliografickými záznamy o sledovaných citacích, a permutovaný předmětový registr, který slouží k zaznamenávání předmětových termínů všech autorů, kteří jsou zahrnutí do citačního indexu.

Citační indexy - problémy Nejvíce citované bývají práce, které jsou jen úzce zaměřené ve svém oboru. Srovnávat bychom měli jen příbuzné obory. Nelze srovnávat dva odlišné obory vědy – jiné citační zvyklosti. Vědecké práce z více oborů citují lidé z obou oborů současně. Autocitace - bychom měli odlišovat od běžných citací. Problém představují negativní citace. Existuje nebezpečí práce "citační mafie."

Citační mapy Citační mapa je grafická representace, která zobrazuje vztahy, tvořené citačními referencemi a citovanými články. Nejdůležitější zdroje dat pro citační mapování tvoří citační rejstříky. Ke tvorbě citačních map je možné využít vizualizační nástroje a techniky. Mapováním vědy vzniká hodnotný náhled na vývoj výzkumné oblasti, hodnocení vědeckého pracoviště, kterou se zabýváme, a také na přetrvávající schémata a nové trendy, které se vyskytují v dané oblasti.

Obr. 2: Příklad citační mapy.

Citační mapy - nástroje Bibexcel CiteSpace   Network Workbench Science of Science (Sci2)   VOSviewer

Závěr Bibliometrie Bibliometrické zákony Impact Factor Scientometrie Citační analýza Historie citační analýzy Nástroje citační analýzy Citační indexy Citační mapy

Zdroje: BROADUS, Robert. Early Approaches to Bibliometrics. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1987, vol. 38, issue 2 [cit. 2013-10-12]. Comparing Citation Analysis Sources. In: Research & Technology Guides [online]. 2013 [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://guides.lib.umich.edu/content.php?pid=98218&sid=736298 GARFIELD, E. "Science Citation Index." Science Citation Index 1961, 1, p.v-xvi, 1963. GARFIELD, E. Citation analysis as a tool in journal evaluation. Science 17847 1–79, 1972. Dostupné z: http://www.elshami.com/Terms/I/impact%20factor-Garfield.pdf GARFIELD, E. Citation Indexes for Science: A New Dimension in Documentation. Science. 1955, č. 122. DOI: 10.1126/science.122.3159.108.

Zdroje: GROESSER, Stefan. Dynamics of Journal Impact Factors. Systems Research and Behavioral Science [online]. 2012, vol. 29, issue 6, s. 624-644 [cit. 2013-10-12]. History of Citation Indexing. In: Web of Science [online]. Thomson Reuters, 2014 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://wokinfo.com/essays/history-of-citation-indexing/ Jonák, Zdeněk. Bradfordův zákon. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-11-29]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000441&local_base=KTD. Jonák, Zdeněk. Lotkův zákon. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-12- 01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000510&local_base=KTD.

Zdroje: Jonák, Zdeněk. scientometrie. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-03- 02]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002793&local_base=KTD Jonák, Zdeněk. Zipfův zákon. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-12- 01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000497&local_base=KTD. KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie: vysokoškolské skriptum pro 3.a 4.ročník studijního oboru 72-36-6 vědecké informace a knihovnictví. 1.vyd. Praha: Česká informační společnost, 1993, 74 s., příl.

Zdroje: KRIŠTOFIČOVÁ, Eva. Prostriedky hodnotenia knižničných a vedeckoinformačných procesov. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 1997, s. 8-10. ISBN 80-85165-62-7. SMALL, Henry. Visualizing science by citation mapping. In: J. Am. Soc. Inf. Sci., 50: 799–813. SMITH, Linda C. Citation Analysis. 1981. Dostupné z: http://www.ugr.es/~benjamin/TRI/citation-analysis.pdf VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie [online]. Praha, 2008. 32 s. Elektronický studijní text. Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví. Dostupné z WWW: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/vavrikova- lucie/vavrikova_1.pdf/view.