Religionistika

= věda o náboženství teologie = bohosloví, zabývá se pouze jedním náboženstvím religionistika z lat. religáre = svozovat, religere = odmítat, vybírat je poměrně mladá věda, vznikla ve 2. pol. 19. stol. naproti tomu nábož. provází člověka už od úsvitu lidských dějin

vznik - v r. 1870 přednesl Max Müller v Anglii na univerzitě 4 přednášky o nábož. neoficiální vznik vědy v r. 1873 vydal Max Müller Úvod do srovnávací religionistiky 1883 oficiální vznik relig. jako nové vědy

již v době antiky v 5. stol. PNL se setkáváme v dílech některých filozofů s úvahami nad nábož. – např. Xenofánes z Kolofónu – zabýval se otázkou, jaké jsou představy lidí o Bozích (vystupoval proti antropomorfismu – bozi jsou podobni lidem a mají i stejné vlastnosti

religionistika ve světě a u nás 1873 vznikla 1. katedra relig. v Ženevě na teologické fakultě (i v Bostonu) 1877 pracoviště v Nizozemí 1904 – pracoviště v Anglii na Oxfordu 1924 – v Itálii, velké problémy s teologií dnes – nejvýznamnější v Izraeli (hebrejská univerzita)

u nás František Lexa, Miroslav Verner – egyptologové; Bedřich Hrozný – chetitské písmo Ot. Pertold – indolog; Václav Hazura – asirolog po r. 1948 byla relig. zakázána (Marx: „Náboženství je opium lidstva.“)

řada religionistů byla perzekuována (Záviš Kalandra – v koncentračním táboře, uvězněn, popraven)

religionistika a ostatní vědy multidisciplinární věda – spolupracuje s historií, orientalistikou, archeologií, sociologií, psychologií,…)

náboženství druh poznání, postoj k původu světa, zkušenost označuje aktivní i pasivní projevy člověka ve vztahu k vyšší tzv. transcendentní moci (člověka přesahující) slovo bůh pochází ze slova bhaga = zářivé nebeské světlo nebo zdroj života

znaky náboženství víra v nadpřirozeno (magie) – bytí je považováno za dočasné příprava na posmrtný život, další životy symboly kolektivní rituály –obřady vlastní mýty normy, etika kult gnóze – poznání (meditace)

typy náboženství a) panteismus – ztotožňuje boha s přírodou b) polyteismus – existence více bohů c) monoteismus – jeden bůh teismus – názor, který tvrdí, že svět byl stvořen bohem a bůh ho i nadále řídí, je nejen stvořitelem ale i hybatelem deismus – bůh stvořil svět, ale už dále do něj nezasahuje (aktivní přístup člověka ke světu)

teorie vzniku náboženství lidé si neuměli vysvětlit některé přírodní jevy bohové jsou návštěvníci z vesmíru bůh existuje, proč by nemohlo existovat nábož. ateismus – popírá nábož.

mýtus (báje) – vypravování předávané ústní tradicí v němž vystupují bohové, nadpřirozené bytosti mýty vysvětlují: vznik bohů; některé jevy; vznik světla; vznik lidí

kmenová náboženství animismus – poznává svět kolem sebe, všechno má duši další: fetišismus, totemismus, šamanismus

etnická náboženství nejstarší nábož. objevují se u kultur nedotčených civilizací nemají písmo, nábož. si předávají v podobě mýtů ústní tradicí oblasti: africké kmeny, Arktida, Mongolsko je jich největší množství, ale postupně mizí

rysy: rituální slavnosti – obřady, které provázejí významné okamžiky v životě jedince (přijetí mezi dospělé, sňatek, opuštění komunity, nemoc, smrt) šamanismus – existence kouzelníka, nadán nadpřirozenými a léčitelskými schopnostmi, hovoří se záhrobím, používá i drogy totem- předmět, zvíře, rostlina, ztělesňuje mýtického předka

další rysy: existence tabu, příkazy ohledně jídla

šamanismus Mezi základní schopnosti šamana pak patří: schopnost šamana komunikace s duchy (případně bohy), a to příznivými i nepřátelskými. schopnost šamana opustit tělo a vydat se do jiných světů schopnost šamana vstoupit do transu a mít vize vlastnictví ochranného či pomocného ducha. léčení nemocí způsobených zlých duchem či únikem duše. schopnost věštění. schopnost proměňovat se ve zvířata

fetišismus v západoafrických nábož. a Voodoo nejčastější fetiší jsou krev, vlasy bělochů, kosti, kůže, drápy,…

totemismus

reakce etnického nábož. na setkání s jinými nábož. 1) etnikum odmítne novou víru, většinou dojde k asimilaci etnic. nábož. 2) etnikum nové nábož. zcela přijme 3) nábož. synkretismus – smíšení obou nábož., vzniká nábož. třetí (severoameričtí indiáni, australská kmenová nábož.)

africké kulty jejich typickým rysem je animismus názor, že svět je světem rovnocenných bytostí (lidí, zvířat, rostlin, věcí) – křováci

kult předků – staří lidé jsou velmi vážení, velká úcta je projevována i mrtvým – věří, že mrtví lidé mohou ovlivnit současný život živých víra v nadpřirozeno

nejstarší náboženství světa jsou to nejstarší nábož. o nichž máme zmínku v nejstarších písemných památkách, příp. z archeologických památek většinou se jedná o polyteistická nábož. existuje tzv. panteon – soubor všech bohů

sumerské náboženství dílo Epos o Gilgamešovi příběh o Potopě světa epos Enuma eliš (Když nahoře – o stvoření světa a povýšení boha Marduka za nejvyššího, 1100 veršů)

panteon vyšší bohové (Igigové) a nižší bohové (Anunakové) Igigové: Anu (vládce bohů a nebes) + Anta potomci: Ištar, Enlil + Ninlila – Nusku + Šamaš; Ea + Dalgalnea; Adad

Anunakové: Ennugi – bůh podsvětí Erra – mor Ninurta – zemědělství Siduri – šenkýřka bohů

uctíváni v chrámech Zikkurati Anu byl považován za stvořitele světa Potopa světa – důležitá událost, která se vyskytuje v řadě mytologií potopu vždy přežil nějaký člověk a s ním i zvířata, loď vždy uvízla na vrcholu hory, teprve 3. pták ukázal, že je na dosah pevnina

Ištar

Mínojské náboženství bylo součástí krétské kultury, datuje se do období 2000-1400PNL Kréta – nejstarší stát světa, společnosti vládne král používali obrázkové písmo, lineární A a B

nábož. vyznávalo kult ženského božstva hlavní místo měla bohyně Gaia (Matka) nebo Velká bohyně přírody – jejím doprovodem byl mladý bůh umírajícího a vzkříšeného zrna bohyně bývala zobrazována ve zvonové sukni s odhalenými ňadry jejími atributy byly posvátné býčí rohy a 2 sekyry

uznávali kult býka, který představoval plodivou sílu, podobné slavnosti jako dnešní korida ovlivněni i Řeckem, proto uctívali i řecký pantheon někteří panovníci a události se staly inspirací řecké mytologie

na Krétě se např. narodil nejvyšší bůh Zeus, Rhea, Kronos Zeus + Rhea = král Mínos + Pasifae (+ býk) = Mínotaurus Mínos si pozval stavitele Daidila, aby mu postavil nekrásnější palác na světě

Mínos dostal od bohů bílého býka, kterého jim měl obětovat, on si však býka ponechal, za to jej stihl trest, Pasifae se zamilovala do býka a zplodila s ním zrůdného tvora, postavili mu labyrint legenda o Théseovi po smrti se král Mínos dostal do podsvětí, kde soudí zemřelé

Théseus poráží Mínotaura

Kréťané věnovali velkou pozornost rituálům, nejčastěji zvířecí oběti v jeskyních, možná i lidské oběti (hlavně pro bohyni Gaiu) ohňové rituály na vrcholcích hor víra v posmrtný život (odsud postava převozníka Chárona)

celá kultura vzala za své při tsunami způsobené výbuchem sopky r celá kultura vzala za své při tsunami způsobené výbuchem sopky r. 1700 PNL a vpádem Achájů z řecké pevniny

náboženství starého Egypta počátky egyptské civilizace kolem r. 3200 PNL, kolem r. 2900 existence dvou říší, později Egypt opět sjednocen v čele stál faraon, neomezená vláda kombinovaná s vládou kněží hieroglyfické písmo – hieratické – démotické magické číslo Egypta je 2 (existence 2 říší, 2 znaky, 2 král. koruny)

uctívali kolem 700 bohů, sami Egypťané se v nich neorientovali

bohy třídili do 3 skupin: astrální božstva – ztotožňováni s nebeskými tělesy (Slunce-Ré) antropomorfické – bohové se zvířecími hlavami a lidským tělem, nejznámější (Basket-války; Trathor-bohyně žen, tance; Sobek – pán vesmíru,..)

c) terimorfní – pozůstatek totemismu, většinou jde o zvířata, která byla původně totemovými zvířaty egyptských kmenů kočky byly uctívány v chrámech, mumifikace, výjimečně i rostliny (lotos)

smrt a posmrtný život nesmírný význam posmrtný život byl plný nebezpečí (řada věcí, jak jim čelit – knihy mrtvých, papyrusové svitky s obrázky, měli zesnulému pomoci absolvovat cestu záhrobím)

mumifikace – trvala 70 dní – cílem zachovat vzhled člověka jako za života, z těla odstraněn mozek, tělo naplněno bylinkami a pískem hrobka – věřili, že po smrti život pokračuje, proto vybavovali hrobky předměty denní potřeby

Achnattonova reforma ve 14. stol. se pokusil panovník Amenhotep IV. o radikální politicko-náboženskou reformu nahradil všechna dosavadní božstva jediným bohem Atonem (bůh Slunce) zbavil kněží moci, začal je pronásledovat, nechal zničit díla znázorňující původní božstva reforma trvala 15 let po jeho smrti jej vystřídala manželka Nefertity zrušen kult Atona

význam reformy: 1. doloženy případ monoteismu odstraněním moci kněží byla zrušena teokracie a panovník se stal prostředníkem mezi bohem a člověkem nejvyšší bůh byl zbaven lidské podoby a byl nahrazen nejvyšším principem

věřili v existenci nejvyššího soudu – předsedal bůh Usiré