Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz) 2012 Úvod do filosofického a etického myšlení Úvod do lékařské etiky – vymezení pojmů, historie, vývoj, důležitá témata Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz) 2012

Problém uvádění do filosofie Při uvádění do filosofie stojí ten, kdo se pokouší do ní uvést někoho jiného před nelehkým úkolem. Problém spočívá v tom, že ve filosofii svým způsobem už všichni jsme. Všichni používáme pojmy (spravedlnost, statečnost, moudrost, dobro a zlo a mnohé další) Tyto pojmy mají dlouhou tradici a historii užívání. Řecké dědictví pojmového myšlení je vlastní každému myslícímu Evropanovi. Jak se tedy z filosofie vymanit, opustit filosofické myšlení a spolu s někým do něj teprve vstoupit?

Etymologická pomoc Filosofové si často pomáhají etymologií a vykládají význam slov z jejich původu. filein a sofia. Etymologická pomoc v úvodu do filosofie tedy zní. Filein sofia = milovat moudrost Nejen moudrost sofia ale i fronésis

Kde je vlastní původ filosofie? Překonání mýtu, údiv, zoufalství či nečekaná událost (nemoc)? Údiv a problematizování okolní skutečnosti překonání mýtu (odpovědi mythos x logos, např. hledání druhé půlky)

Jiný počátek filosofie Kierkegaard: filosofie vznikla ze zoufalství Martin Buber: filosofie začínám tam, kde je otřesen náš každodenní život vpádem nějaké nečekané události např. katastrofy, havárie, války, ztráty, nemoci atd. a kdy si začínáme klást otázky o sobě a o světě. (Proč jsem a žiji? Jak bych se měl chovat a proč bych se měl chovat dobře atd.) Nemoc „nečekaná událost“, „počátek filosofie“ se týká lidí, se kterými se denodenně setkávají lékaři, zdravotní sestry a další ošetřující personál nemocnic. I lidé těchto profesí by se měli se základy filosofie seznámit, protože se během své práce s pacienty (s lidmi, které potkala nečekaná událost) setkají i s filosofií a filosofickými otázkami, ať už vlastními či těmi pacietů, kolegů a spolupracovníků.

Z čeho všeho se skládá svět? Z čeho se skládá svět je jednou z nejstarších otázech lidstva Přesto, že dnes je tato otázka zodpovídána vědou (fyzika, chemie, biologie..) původně se jedná o otázku filosofickou.

Z čeho všeho se skládá svět? Ontologie Jaké kategorie jsoucen existují? Jaké druhy věcí se vyskytují ve světě? Alík, pes, Vladimír Hrubý, Šporkův palác, cylindromophus bohemicus, Eiffelova věž.. …jednoduše věci – živé a neživé, rostliny, živočichové, lidé, předměty.. Ale je to všechno, co tvoří skutečnost kolem nás?

dívka a květina Dívka čichající na louce ke květině Dívka ležící na louce u zlomené květiny Čím se liší tyto dvě situace?

… Liší se vlastnostmi zúčastněných objektů a vztahem mezi nimi. V prvním případě květina není zlomená, ve druhém je. V prvním případě dívka ke květině čichá, ve druhém vedle ní leží. Svět se v podstatném smyslu neskládá jen z věcí, ale také z jejich vlastností a ze vztahů mezi nimi.

Existují jen věci, vlastnosti a vztahy? První situace se liší od té druhé. Neměli bychom uznat i existenci situací? A co existence dějů – děj čichání dívky ke květině? Tytéž situace se mohou lišit časem a místem. Zastřešující pojem pro věci, vlastnosti, vztahy, situace, děje, čas, místo – jsoucno Existují tedy kategorie jsoucen

Členění jsoucen Aristoteles – deset základních kategorií Věc Kvantita Kvalita Vztah Místo Čas Poloha Stav Činnost Trpnost

V analogii k pacientovi: Člověk s kvalitami (z nichž diagnóza označuje pouze některé), se svými vztahy k okolnímu světu (z nichž ty k nemocničnímu personálu jsou jen jejich malým zlomkem), Člověk, který je v podstatném smyslu víc než jen „stav“, víc než diagnóza a způsob léčby.

Úvod do etiky

Co je to etika? Etymologie: éthos se týká zvířat a označuje „místo jejich pastvy nebo stáj, jakož i způsob jejich života a chování“. Přeneseno na člověka znamená éthos místo bydlení, určené společenstvím nebo původem. Vztah ke společenskému mravu a nakonec způsob jednání, postoj a smýšlení osob. Zvyk. Latinské mos, od něhož je odvozeno slovo ,morálka‘, znamená původně ,vůle‘. mos nakonec, tak jako étos, znamená také osobní způsob života, smýšlení, charakter a mravní chování jedince.“ České slovo mrav pochází ze základu nrav, což bylo něco, co se „obecně líbí a co je vhodné“.

Je etika souborem norem (hotových výpovědí o tom, co má být a o tom, co být nemá)? O etice se často soudí, že je souborem norem, čili již hotových výpovědí o tom, co má být a co být nemá. Toto vodítko však často k dispozici nemáme a teprve ho hledáme. Přesto se už pohybujeme v oblasti etiky. Předběžná definice: etika je úvaha resp. rozprava o tom, co má být.

Lékařská etika V lékařství můžeme na jedné straně uvažovat o technické proveditelnosti a na straně druhé o etické možnosti každého zákroku. (příklad: těžce poranění a znetvoření vojáci. Trvalé následky a znetvoření jim po „vyléčení“ neumožňují komunikaci, či ji zásadně omezují. Nemohou se opět skutečně vrátit do života)

... Je správné těmto lidem zachraňovat život? Je možné se vůbec ptát na to, zda měl lékař zachraňovat ohrožený život? Pokud lékaři mohou předvídat, jak strastiplný život pacienti povedou, mají pomáhat takový život zachovat? Je lékař oprávněn posuzovat hodnotu něčího života? V době, kdy se věnoval těžkému případu mohl zachránit více životů (princip spravedlnosti, utilitarismus). Které jednání je etické a proč? Jak si má počínat ošetřující personál?

... Tyto otázky jsou předmětem etiky, konkrétně lékařské etiky. Etika tedy není soubor platných norem, ale starostí a usilováním o konání dobra. Je to tedy rozprava o tom, co má být, motivovaná starostí o nejvyšší dobro.

Technické vs. etické Jak otázky technické, tak otázky etické směřují k tomu, „jak si počínat“. Technické řeší, jak zastavit krvácení, jak upéct chleba, postavit dům, zahnat smutek, vykrást banku apod. I etické otázky řeší, „jak si počínat“. Jak by si měl počínat vojenský lékař a ošetřující personál, jak si počínat v naléhavých případech, v kritických a krizových situacích apod. Jaký je v nich tedy rozdíl?

Obojí směřuje k dosažení cíle, ale... Technické uvažování pojímá cíl jako neproblematický a jako účel jednání, bez zkoumání toho, zda je tento cíl opravdu tím, co „má být“. Kriticky ho neprozkoumává a nezdůvodňuje. Je zaměřeno především na provedení a nikoli na cíl. Etické uvažování nahlíží cíl jako nesamozřejmý a poměřuje je jej vždy vyšším cílem, jímž je „dobro o sobě“ (nepotřebuje být dále zdůvodňováno) Zopakujme si tedy, že etika je: rozprava o tom, co má být, motivovaná starostí o nejvyšší dobro a nikoli soubor jasně daných (technických) postupů a návodů. Jde o kritické zkoumání těchto cílů a jejich poměřování dobrem!

Otázkou je, co je tímto „nejvyšším dobrem“? Je stejné pro člena teroristické organizace, duchovního vůdce, pacienta, vězně, členku řádu Voršilek z Jiřetína pod Jedlovou, člena protivládních vzbouřenců v Sýrii? Pojetí dobra může být ovlivněno zájmy a ideologiemi. Je proto vždy zapotřebí očišťovat naše pojetí dobra od nánosů zájmů, ideologií, kulturních vlivů, vlivu rodiny, náboženství, školy, přátel, politických stran, reklam apod. Filosofický pojem dobra vyžaduje kritické zkoumání a velké myšlenkové úsilí. Etika je ustavičným hledáním správných odpovědí, hledáním toho, co „má být“. Ustavičné přehodnocování a změna naivního myšlení v myšlení kritické.

Odvaha k etice Přehodnocování vlastních pozic (které někdy považujeme za neotřesitelné a dobře zdůvodněné a jindy jejich zdůvodnitelnost pouze cítíme) vyžaduje odvahu změnit názor, otevřít se jiným myšlenkách, ochotu kriticky myslet a promýšlet, hledět na věci nikoli ve vlastním zájmu, ale v zájmu dobra, chuť diskutovat a uplatnit právo na změnu názoru, právo na to mýlit se a právo na to, říci ne špatnému jednání. Pokud toto ne! směřuje např. k nadřízenému vyžaduje etické jednání i velkou dávku osobní statečnosti.

! V dnešní době, v době rozkladu velkých ideologií a nástupu individuálního egoismu a individuální svobody může toto usilování a starost o dobro chybět! Je naší velkou povinností tuto starost a úsilí opět probouzet!

Rozdíl mezi etickým a morálním jednáním V humanitních oborech a filosofii vládne terminologická nejednotnost. (Rozdíl mezi vědou a filosofií) Zkusme však přesto zavést určité jednoznačné a konkrétní určení toho, co znamená etické a co morální. Morální jednání můžeme nahlížet jako to, které je ve shodě s naším svědomím, jako etické pak to, které směřuje k dobru. Jednání, které se „subjektivně“ shoduje se svědomím, ještě nemusí „objektivně“ směřovat k dobru. (právo satí či korida ukazují, že to, co může být vnímáno jako morální jednání v rámci určité skupiny není jednáním směřujícím k obecnému dobru. Indové i Španělé jsou přesvědčeni, že konají správnou věc.)

Etické vs. morální V aplikaci „morálního“ jednání (skupinová morálka) Členové jedné skupiny, rodiny, kmene či národa, cítí povinnost chovat se k sobě navzájem určitým způsobem, nekrást, nelhat, nezabíjet, ale jejich morálka je již nemusí zavazovat k tomu, aby se tímto způsobem chovali i ke členům jiné skupiny, tř. jinému kmeni, národu.. (etnické konflikty, Hutuové a Tutsiové – ve Rwandě bylo v roce 1994 během 100 dní vyvražděno cca 0,5 milionů Tutsiů a umírněných Hutuů, válka na Balkáně..)

Kde hledat odpovědi? Pokud se ptám „jak mám jednat“, odpověď mohu hledat u autorit, ptát se po společenském konsenzu a po morálce určité společnosti či kultury. Tuto otázku však kladu i sám sobě a svému svědomí. Mnohdy mohu cítit, že normy, které společnost považuje za morální nesměřují k dobru – upalování a nerovnoprávnost žen, týrání zvířat... Pojem dobra není tvořen libovůlí, ani většinovým názorem. Vyžaduje hledání, úsilí a odvahu! (od lékaře očekáváme vyšší bioetickou odpovědnost než od neinformovaného pacienta apod) (Rozdíl mezi legitimním a legálním - vnitřní normy a vnější normy – heteronomní a autonomní morálka)

Historie lékařské etiky: zrod etického vědomí z otřesu

...

moudrost x inteligence ...

... Podnětem k ustavení lékařské etiky jako oboru a předmětu výuky, byla otřesná zjištění o chování nacistických lékařů za druhé světové války. Lékaři prováděli pokusy na vězních koncentračních táborů. „Z metodologického hlediska šlo o zcela racionální výzkumné projekty, např. o sledování reakcí organismu na mimořádné fyzikální a toxické vlivy. Některé výsledky těchto pokusů se staly dokonce praktickým přínosem (např. hibernace v chirurgii)

Norimberský tribunál Norimberský tribunál se zabýval kauzou nacistických lékařů až v roce 1947. Hlubokou konsternaci působila sebeobhajoba lékařů: dovolávali se běžné utilitaristické morálky, jejíž klíčovou hodnotou je užitečnost: maximální prospěch pro maximum lidí. Z výsledků pokusů budou přece těžit celé generace! Tím byl zaskočen nejen tribunál, ale i celá evropská kultura (se svým morálním pluralismem, do jehož palety patří i morální utilitarismus vedle jiných –ismů). Otřesená veřejnost, včetně té lékařské, neměla pohotově pádný rozumový protiargument, intuitivně však cítila potřebu širšího kontextu nazírání, v němž by nepřijatelnost očividného zla byla přesvědčivě zdůvodněna. Tímto kontextem se měla stát - lékařská etika jakožto soustavně pěstovaný diskurs (= rozprava) vycházející ze starosti o dobro. Jeho cílem mělo být formulování takových zásad, které by byly vodítkem profesionální morálky, poučené hrůzami nacismu. Tak tehdy rozhodly lékařské stavovské organizace svobodného světa.

Čtyři principy lékařské etiky Tento otřes vedl k ustavení čtyř základních zásad lékařské etiky: 1. nonmaleficence, 2. beneficence, 3. autonomie 4. spravedlnost