Eutanázie v myšlení a náboženských systémech 2012 Marek Vácha Eutanázie v myšlení a náboženských systémech

Evropská filosofie Evropská filosofie: člověk není než hmota, smrt je definitivní konec jeho existence člověk je „tělo a duše“, smrt je transformací do jiné formy existence

Utilitarismus smyslem života je optimalizace kalkulu libostí a nelibostí Z toho vyplývá (pro některé) i definice osoby: osoba je to, co je schopno vnímat příjemnosti a nepříjemnosti v případě že nelibosti převáží nad libostmi, není důvodu dále přebývat na světě

Sekulární etika x křesťanství Postmodernismus život jako sekvence navzájem nesouvisejících obrazů, bolest a smrt jsou absurdní (existencialista J.P.Sartre: člověk je „zbytečná vášeň“) křesťanství život jako pouť, jako cesta odněkud někam, bolest a smrt mají své místo, jsou vřazeny do širšího kontextu smysluplného života život jako úkol, za který nesu zodpovědnost

Postmoderna dříve: život člověka je pouť, cesta odněkud někam Pro život moderního člověka je naopak typická epizodičnost a nekonsekventnost. Životní projekt se rozpadá na „kaleidoskop samostatných epizod, jež nejsou propojeny ani kauzálně, ani logicky“. Postmoderní člověk již není cílevědomý poutník, ale zevloun, tulák, turista a hráč. Tyto dříve marginální role se stávají základními charakteristikami jeho života. Také v morálce opustil člověk všechny systematicky pojaté morální systémy a rozhoduje se případ od případu na základě aktuálního uvážení, a ještě více efektu.“ (Šimek, Špalek: Filosofické základy lékařské etiky,Grada Publishing, a.s. Avicenum 2003 p. 21) život jako „klip na MTV“

Bolest ve filosofii utilitarismu a bolest v náboženstvích Diskuse o eutanázii: existuje v životě člověka bod, od kterého dále již nemá cenu žít? utilitarismus: ano, takovýto bod existuje. Nastane ve chvíli, kdy nelibosti převáží nad libostmi. utrpení je vždycky negativní a musíme se jej vystříhat za každou cenu judaismus, křesťanství, islám: takovýto bod neexistuje. Život člověka je cesta a stále se na ní učíme i když je třeba bojovat proti bolesti, utrpení jako takové nemusí být vždy a za všech okolností vnímáno jako negativní. Skrze utrpení se mnohému naučíme.

Bolest ve filosofii utilitarismu a bolest v náboženstvích …z toho ovšem neplyne, že by neměla být poskytovaná paliativní medicína na tišení bolestí

Sekulární etika x křesťanství postoj ke smrti „popření smrti“ snaha prodlužovat biologický život za jakoukoli cenu, i za cenu velkého utrpení pacienta (zejména druhá polovina 20. stol.) smrt je prohra lékaře, jeho neúspěch křesťanství smrt patří do řádu života, není definitivní konec „life is changed, not taken away“ péče vždy, od léčby je možno ustoupit

Smrt rozdíl mezi východem a západem západ – návrat do světa pesimisté: po smrti nic nenastává, vše končí optimisté: možná existuje reinkarnace východ – útěk ze světa pesimisté: v rámci reinkarnace bude třeba se vrátit do světa optimisté: snad se zdaří se již nevracet

Judaismus život, čas, vědomí je dar od Boha; život tedy nepatří člověku, nýbrž Bohu jen Bůh má právo rozhodnout, kdy a kde člověk zemře protože život je darem, nikdo nemá právo zničit život druhého („nezabiješ“), ani svůj na druhé straně život není absolutní hodnota

Současný judaismus paliativní léčba je vhodná, i když přímým důsledkem bude zkrácení života pacienta lékaři, kteří by úmyslně zabili pacienty, aby je uchránili před utrpením jsou považováni za vrahy („Nezabiješ“ – Ex 20,13) proti „letting die“ není námitek každý umírající pacient by měl být utěšován přítomností a modlitbami svých příbuzných, přátel a lékařů modlitby za to, aby smrt již nastala jsou přípustné jakmile se již pacient stává goses (umírající), léčebné zásahy, které prodlužují nebo zpomalují umírání by neměly být použity

Křesťanství V základních otázkách shodný s judaismem oproti judaismu více vyostřena dichotomie duše x tělo tělo je stavbou shodné s ostatními organismy duše je nehmotná (termín „duchová duše“) Pečlivě rozlišuje termíny mučedník x sebevrah I když oba umírají dobrovolně, rozdíl je značný Zabití povoleno pouze jako legitimní obrana rodiny, dětí atd. Ze stejných důvodů obranné války podobně trest smrti – pouze jako legitimní obrana zbytku společnosti, když nelze jinak

Středověké křesťanství Ars moriendi = umění dobře umírat, snaha o opravdu „dobrou smrt“ Manuály s modlitbami pro a za umírající, rady umírajícím, jak bojovat s beznadějí citáty světců týkající se smrti, rady, jak pečovat o pozůstalé atd. První již roku 1465, do dneška se dochovalo 300 textů spolu se 100 inkunábulemi (=knihy tištěné před rokem 1500)… …o tento typ literatury musel být velký zájem

„Dobrý člověk na smrtelné posteli“ kol. 1470 dřevořez, tištěno v Ulmu „Obr. představuje stránku z jedná rané blokové knihy používané církví jako obrázkové kázání. Mělo věřícím připomínat hodinu smrti a naučit je – jak to říká jeho název – „umění dobře zemřít“. Dřevořez ukazuje pobožného muže na smrtelné posteli a vedle něj stojícího mnicha, který mu podává hořící svíčku.

„Dobrý člověk na smrtelné posteli“ kol. 1470 dřevořez, tištěno v Ulmu Anděl přijímá mužovu duši, která mu vyletěla z úst v podobě modlící se postavičky. V pozadí vidíme Krista a jeho světce, na které se má umírající v duchu obrátit. V popředí vidíme spoustu ďáblů nejošklivějších a nejfantastičtějších podob a nápisy, které jim vychází z úst, nám oznamují, co říkají: „Zuřím“, „Upadli jsme v nemilost“, „Jsem ohromen“, „Toto není žádná útěcha“, „Ztratili jsme jeho duši“. Jejich groteskní průpovídky jsou však marné. Člověk, jemuž je dáno dobře zemřít se nemusí pekelných mocností obávat.“ (E.H. Gombrich: Příběh umění)

Křesťanství paliativní léčba podle principu dvojího efektu člověk je osobou (person) od zygoty po smrt Je možno ustoupit od léčby, pokud by jen prodlužovala bolestiplný život tváří v tvář blížící se smrti (=„letting die“) smysl utrpení není znám (VIZ židovská biblická kniha Jób; příběh Krista), to ale nutně neznamená, že utrpení žádný smysl nemá

Křesťanství - protestantismus Na rozdíl od katolicismu není věroučně jednotný, není zde autorita papeže („Vatikánu“) Je možno zastavit nebo nenasadit léčbu Nikdy není možno aktivně ukončit život Povinnost péče o umírajícího

Islám, buddhismus, hinduismus Bůh je tvůrcem života. Tedy nikdo nemá právo spáchat sebevraždu nebo v sebevraždě jinému napomáhat (sura 4: 29,30 - "Nezabíjej sebe (a nikoho jiného). Zajisté je Alláh Milosrdný.") buddhismus: zraňování a zabíjení dýchajících bytostí se chci zdržovat buddhismus a hinduismus utrpení je nutnou součástí života, člověk musí odčinit své nedostatky právě cestou strasti. V případě eutanázie by došlo jen k oddálení nástupu utrpení do další inkarnace všechna náboženství jsou proti, byť z rozdílných důvodů

Hinduism the person is disturbing the timing of the cycle od death and born

Buddhism Buddhism emphasises the importance of death with an unclouded mind wherever possible, because it is believed hat this can lead to a better rebirth. Some buddhists may therefore be unwilling to take pain-relieving drugs or strong sedatives, and even those who are not in a terminal condition might prefer to remain as alert as possible, rather than take analgesics that would impair their mental or sensory capacities. Keown, D., End of Life: The Buddhist View. The Lancet 366 (2005): 952-55.

Buddhism Death is an integral part of life, and by virtue of their belief in rebirth, Buddhist believe that death is an experience they will undergo many times. Euthanasia is rejected by most buddhists as contrary to the First Precept, which prohibits intentional killing. Keown, D., End of Life: The Buddhist View. The Lancet 366 (2005): 952-55.

Buddhism However, in this respect, Buddhism adheres to the principle of the middle way (majjhima patipada), and the prohibition on euthanasia does not imply a commitment to vitalism, namely the doctrine that life should be prolonged at all costs. The withdrawal of medical intervention when the end is nigh is accordingly not seen as immoral. Keown, D., End of Life: The Buddhist View. The Lancet 366 (2005): 952-55.

Diskuse Problém eutanázie překračuje hranice církví Přikázání „Nezabiješ“ není vnitřním církevním předpisem, nýbrž všeobecně platným imperativem

Zákon o eutanázii 9. prosince 2005 vydali zástupci tří náboženství, židovství, křesťanství a islámu společné prohlášení k návrhu zákona o eutanázii v ČR: Současně však nesouhlasíme se snahou tuto situaci, která s sebou často nese pocity zoufalství, bezmoci a prázdna, odstranit usmrcením nemocného člověka pomocí smrtícího prostředku. To ovšem neznamená, že jsme pro udržování každého života za každou cenu. Uvědomujeme si konečnost lidského života i meze možností léčby.

Chceme upozornit na nebezpečí, která by byla s uzákoněním eutanázie spojena, a sice její provedení proti vůli pacienta či na základě přání vynuceného situací. Dále je nepřípustné, aby byl u někoho vytvářen pocit, že je již jen břemenem, a on se musel sám před sebou či před druhými omlouvat, že ještě vůbec žije. Taková zákonná úprava by také podkopávala důvěru vůči zdravotnímu personálu v nemocnicích, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a dalších zařízeních. Eutanázii nepovažujeme za možnost volby ve výjimečných případech, ale za znevážení lidského života. arcibiskup Jan Graubner, Česká biskupská konference Pavel Černý, Ekumenická rada církví v ČR Karol Sidon, vrchní pražský a zemský rabín Vladimír Sáňka, Ústředí muslimských obcí v ČR

Judaismus judaismus vnímá všechny případy aktivní eutanázie a asistovaného suicidia jako zakázané činy vraždy zákaz vraždy („Nezabiješ“) platí i v případě, že pacient si sám eutanázii aktivně přeje

Pragmatism Judaism American school of pragmatism, its media and even its recent welfare legislation reforms would think of ourselves in utilitarian terms, with our worth being a function of what we can do for ourselves and others American attitudes and laws thus permit suicide, especially when a person can no longer do anything useful for either herself or himself or for others Judaism requires us to evaluate our lives in light of the ultimate value inherent in us because we were created in God´s image Jewish ideology and law therefore strongly oppose commiting suicide or assisting others in doing so, for life is sacred regardless of its quality or usefulness

Judaismus God created and therefore owns the entire universe, including each person´s body and we therefore do not have the right unnecessarily to destroy or dammage God´s property , including even God´s vegetation and inanimated property this obligation makes suicide an act of theft from God, a violation of God´s prerogatives, and the trespass of the proper boundaries between God and human beings (Dorff, E.N., (2003) Matters of Life and Death. Judaismus to Modern Medical Ethics. The Jewish Publication Society, Philadelphia, PA, p. 179)

Judaismus Assisted Suicide the helper minimally inviolates Leviticus 19,14: „Do not put a stumbling block before the blind“

Judaismus Even though Jewish law goes quite far in permitting terminally ill patients to die with whatever palliative care they need and without any other medical interference it does not permit suicide or assisted suicide the tradition maintains a firm line between legitimately withholding and withdrawing medical efforts on the one hand and illegitimately helping a person actively to take his or her life on the other

Judaismus the value of life does not depend on the level of one´s abilities it derives from the image of God embedded in us the tradition thus strongly affirms the divine quality of the life of disabled people the Jewish tradition requires that we recognize the divine aspect of people in the last stages of life, regardless of the quality of their lives

Judaismus život, čas, vědomí je dar od Boha; život tedy nepatří člověku, nýbrž Bohu jen Bůh má právo rozhodnout, kdy a kde člověk zemře protože život je darem, nikdo nemá právo zničit život druhého („nezabiješ“), ani svůj na druhé straně život není absolutní hodnota

Současný judaismus paliativní léčba je vhodná, i když přímým důsledkem bude zkrácení života pacienta lékaři, kteří by úmyslně zabili pacienty, aby je uchránili před utrpením jsou považováni za vrahy („Nezabiješ“ – Ex 20,13) proti „letting die“ není námitek každý umírající pacient by měl být utěšován přítomností a modlitbami svých příbuzných, přátel a lékařů modlitby za to, aby smrt již nastala jsou přípustné jakmile se již pacient stává goses (umírající), léčebné zásahy, které prodlužují nebo zpomalují umírání by neměly být použity

Křesťanství V základních otázkách shodný s judaismem oproti judaismu více vyostřena dichotomie duše x tělo tělo je stavbou shodné s ostatními organismy duše je nehmotná (termín „duchová duše“) Pečlivě rozlišuje termíny mučedník x sebevrah I když oba umírají dobrovolně, rozdíl je značný Zabití povoleno pouze jako legitimní obrana rodiny, dětí atd. Ze stejných důvodů obranné války podobně trest smrti – pouze jako legitimní obrana zbytku společnosti, když nelze jinak

Křesťanství Role utrpení: Down through the centuries and generations it has been seen that in suffering there is concealed a particular power that draws a person interiorly close to Christ, a special grace. Pope John Paul II: Salvifici Doloris, 1984 We should relieve suffering when we can, and be with those who suffer, helping them to bear their suffering, when we can't. We should never deal with the problem of suffering by eliminating those who suffer.

Evangelium Vitae, 1995 Od eutanázie je třeba odlišit rozhodnutí, kterým se odmítá tzv. "vehementní terapie", totiž takové léčebné postupy, které již neodpovídají stavu nemocného, protože nejsou úměrné dosažitelným výsledkům, nebo dokonce jsou zátěží pro nemocného i jeho rodinu. V těchto případech, kdy již nastává ohlášená smrt a nelze se jí vyhnout, lze v souladu se svědomím "učinit rozhodnutí odmítnout léčení, které nedokáže způsobit nic jiného, než prodloužení omezeného a bolesti plného života, ovšem při zachování náležité péče, která v podobných případech nemocnému přísluší"[77].

Evangelium Vitae, 1995 Zajisté je zde morální povinnost, aby se člověk o sebe staral a zajistil si náležitou péči; tato povinnost však musí být podle okolností náležitě usměrňována; v každém jednotlivém případě je třeba rozhodnout, zda terapeutické postupy odpovídají očekávanému zlepšení zdravotního stavu. Odmítnutí mimořádných nebo neobvyklých prostředků není totéž co dobrovolná smrt nebo eutanázie; spíše to vyjadřuje souhlas se stavem člověka v blízkosti smrti.

Evangelium Vitae, 1995 V nejnovější medicíně se stále více objevují tzv. "palliativní léčebné metody", zaměřené na to, aby v posledním stadiu nemoci byla bolest snesitelnější a aby samotnému pacientovi bylo poskytnuto odpovídající lidské zázemí. Zde se objevuje i otázka, zda je správné používání různých analgetik a sedativ, která sice zbavují nemocného bolesti, ale často mu hrozí nebezpečí, že také zkrátí jeho život. Je chvályhodné, rozhodne-li se někdo dobrovolně snášet utrpení a odmítá léky proti bolesti, aby si zachoval jasnou mysl a aby, pokud je věřící, přijal s plným vědomím účast na Kristově utrpení. Nelze se ovšem domnívat, že takový vpravdě "heroický" způsob chování je přikazován všem. 

S díky za pozornost Marek Vácha