Experiment Zpracování dat I. 6. přednáška Experiment Zpracování dat I.

METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT V PEDAGOGICE Přímé: pozorování a experiment Nepřímé: vyšetřování, rozhovor, dotazník, sociometrie Dokumentové: Rozbor žákovských prací (písemných, grafických, manuálních) Rozbor školských dokumentů Rozbor literárních dokumentů

Experimentální metoda Co si vybavíte, když se řekne slovo „experiment“? Pokus? Ověření? Ve vědě při experimentu: obvykle aspoň dvě složením blízké skupiny, které pracují za různých podmínek podmínky se přísně kontrolují na konci experimentu se vliv podmínek vyhodnotí

Princip Výzkumník nezkoumá jev jeho normálním průběhu, ale: ►do probíhajících procesů cílevědomě vnáší změny v souladu s cíli výzkumu, jeho úkoly a hypotézou. ►cílem ověřit existenci vztahu mezi dvěma třídami jevů: experimentátor mění jednu veličinu (nezávisle proměnnou) pozoruje důsledky této změny na chování druhé veličiny (závisle proměnné) ►Hledáme hlubší kauzální souvislosti, než je tomu u deskriptivních anebo relačních výzkumných problémů.

Použité termíny subjekt výběr subjektů podle jistých znaků náhodný výběr (každý člen zkoumané populace má stejnou pravděpodobnost dostat se do výběru) pravý experiment – náhodný výběr subjektů do experimentální a kontrolní skupiny x kvaziexperiment experimentální a kontrolní skupina pretest – posttest závisle a nezávisle proměnná V rámci experimentálního postupu používáme dotazník, škálování, pozorování, texty. Ve společenských vědách je uplatnění metody náročné.

Experimentální techniky a projekty Technika jedné skupiny – nejjednodušší, ale nejméně přesná, výsledek je srovnán s výchozím stavem stejné skupiny (čas? vývoj?) Technika paralelních skupin – nejčastější, srovnání experimentální skupiny a se skupinou kontrolní. Jedna škola, dvě třídy, dvě různé výukové metody, různí učitelé Jedna škola, dvě třídy, dvě různé výukové metody, stejný učitel 10 škol, na 5 jedna metoda, na 5 jiná metoda, různí učitelé 10 škol, v každé 2 třídy, dvě různé výukové metody, různí učitelé, srovnání všech žáků vyučovaných jednou metodou Metoda spárovaných skupin na jedné škole Metoda spárovaných skupin na 10 školách Technika rotace faktorů

Technika rotace faktorů Technika rotace faktorů – předpokládá práci s více skupinami, realizuje se křížová výměna experimentálního činitele, který postupně působí ve všech skupinách, srovnáváním výsledků se eliminují nekontrolovatelné vlivy, protože se vzájemně ruší. Skupina A Skupina B 1. fáze Počáteční měření Experimentální zásah měření --- 2. fáze Konečné měření

Diplomové práce spíše školní experimenty zaměřené: na hledání nového přístupu k obsahu, metodám, formám výuky, na zkoumání podmínek pro vytváření příznivé atmosféry pro pedagogickou tvořivost, někdy kvaziexperiment nebo ex-post facto experiment („experiment přírody“), který spočívá v analýze pozorovaných výsledků, které nastaly přirozeným způsobem.

Subjekty experimentu Rovnocenné skupiny – co nejvíce shodné ty vlastnosti, které mohou mít vliv na nezávisle proměnnou: věk, pohlaví, prospěch, motivace, výkon v didaktickém textu, IQ, zdravotní stav Pokud nejsou k dispozici takové třídy, provede se seskupení do nových tříd. Vytváření rovnocenných skupin problematické: Prospěch Vědomostní testy – nízká reliabilita Čím více znaků, tím menší „rovnocenné“ skupiny Náhodné přiřazování subjektů do skupin (náhodná čísla, losování) Náhodný výběr – možný jen někdy a jen na začátku experimentu !!!!

Experimentální plány S použitím pretestu a posttestu (u kvaziexperimentů) S použitím jen posttestu (u pravých experimentů, náhodnost výběru „nahrazuje“ pretest, spíše mimo školní prostředí) Kombinace předchozího se čtyřmi skupinami – předejde se tomu, že pretest ovlivní posttest

Co může ovlivňovat a zkreslovat: Efekt novosti – výkony pokusných osob se zvýší vlivem nových podnětů. Hawthornský efekt – zlepšení výsledků výchovně vzdělávací činnosti u učitelů i žáků působením aktivity vyvolané experimentální atmosférou, tj. nežádoucí vliv na experimentální skupinu Podobně John Henry efekt – nežádoucí vliv na kontrolní skupinu Placebo efekt – psychologický jev, (farmaceutický průmysl a léčitelství)

Podle podmínek zkoumání rozlišujeme: laboratorní experiment experimentátor pracuje za přesně vymezených a kontrolovaných podmínek s vyloučením dalších intervenujících proměnných provádí se v laboratořích nebo ve zvláštních pracovnách či zařízeních vytvořených pro tento účel) přirozený výzkumná činnost se provádí v běžném pedagogickém prostředí v přirozených podmínkách za normální výchovně vzdělávací situace oba způsoby zkoumání mohou na sebe v různých etapách výzkumu vzájemně navazovat

Shrnutí: Klíčová role výběru Ne každá pedagogická skutečnost je přístupna experimentálnímu zkoumání. Proto nepřeceňovat a vždy spoléhat především na kvalitativní rozbory. Můžeme hlouběji postihnout příčiny (proč se dané jevy chovají tak, jak se chovají).

Deskriptivní statistiky Zpracování dat Deskriptivní statistiky

Deskriptivní statistiky popisujeme data pomocí zvolených charakteristik uspořádáváme do databáze nenumerickým údajům přiřazujeme kódy někdy i numerické údaje rozřaďujeme do kategorií a přiřadíme jim kódy obvykle výsledkem tabulka řádky – jednotliví žáci, učitelé, … sloupce – měřené jevy

Chyby a chybějící data kontrola chybějící data pomocník, kolega „anomálie“ chybějící data vyloučení případu (osoby) vyloučení případu jen z té části výpočtů, kde chybí údaj nahrazení chybějícího údaje průměrem

Tabulky a grafy Přehledná forma prezentování výsledků grafy stručné a jasné komentujeme jen důležitá zjištění grafy lépe ilustrují hrubší zobrazení než tabulka estetičtější působení

Charakteristiky polohy Aritmetický průměr je součet hodnot znaku zjištěných u všech jednotek souboru, dělený počtem všech jednotek souboru. Medián je prostřední hodnota znaku, jsou-li hodnoty x1, x2, ..., xn uspořádány podle velikosti je-li n liché je-li n sudé Modus je hodnota s největší četností.

Charakteristiky variability (proměnlivosti) Rozptyl se definuje jako průměr druhých mocnin odchylek od aritmetického průměru. Směrodatná odchylka je druhá odmocnina z rozptylu Variační koeficient se definuje jako podíl směrodatné odchylky a aritmetického průměru. Obvykle se vyjadřuje v procentech. Variační koeficient má smysl jen tehdy , nabývá-li znak x jen nezáporných hodnot.