Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 26. 3. 2009

Trestní řízení Trestním řízením je zákonem stanovený postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

Zásady trestního práva Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů (§ 2 odst. 1 TŘ) Presumce neviny (§ 2 odst. 2 TŘ) Zásada in dubio pro reo – každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Zásada legality (§ 2 odst. 3 TŘ) Zásada oficiality (§ 2 odst. 4 TŘ) Zásada vyhledávací (§ 2 odst. 5 TŘ) Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 TŘ) Zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů (§ 2 odst. 7 TŘ) Zásada obžalovací (§ 2 odst. 8 TŘ) Zásada ústnosti (§ 2 odst. 11 TŘ) Zásada bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 TŘ) Zásada veřejnosti (§ 2 odst. 10 TŘ) Zásada zajištění práva na obhajobu (§ 2 odst. 13 TŘ) Právo užívat mateřského jazyka (§ 2 odst. 14 TŘ)

Subjekty trestního řízení Subjekty trestního řízení jsou všechny orgány činné v trestním řízení (soud, státní zástupce, policejní orgán), osoba proti níž se řízení vede, obhájce, poškozený, zúčastněná osoba a osoby se samostatnými obhajovacími právy (tj. příbuzní obviněného v řadě přímé, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh) a v řízení proti mladistvému též orgán sociálně-právní ochrany dětí. Svědkové, znalci a tlumočníci jsou subjekty trestního řízení, pokud uplatňují nároky na svědečné, znalečné a tlumočné (pokud však např. svědci pouze vypovídají, nejsou subjekty trestního řízení). Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.

Soudy Mají specifické postavení mezi orgány činnými v trestním řízení, neboť rozhodují o vině a trestu za trestné činy. Soudy v trestních věcech rozhodují buď v senátech nebo samosoudcem. Samosoudce rozhoduje o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jeho horní hranice nepřevyšuje 5 let. Ve všech ostatních věcech rozhodují senáty. V prvním stupni rozhodují senáty ve složení předseda senátu (soudce)+ 2 přísedící (laici). Ve druhém stupni soudí senáty složeny ze tří soudců profesionálů, z nichž jeden je předsedou senátu. Věcně příslušný soud je v prvním stupni zpravidla okresní soud. Krajský soud rozhoduje v prvním stupni jen o závažných trestných činech nebo o trestných činech, které jsou skutkově či právně složité (jedná se o trestné činy na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně 5 let nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest, popř. trestné činy v zákoně taxativně uvedené). Místní příslušnost: řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato ani tato místa zjistit, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

Státní zástupce Výlučně státní zástupce je oprávněn k podání obžaloby a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v obžalobě. V přípravném řízení má státní zástupce výsadní postavení, koná dozor nad zákonným průběhem přípravného řízení (např. dohlíží na činnost policejního orgánu, rozhoduje o dalším trvání vazby aj.). V řízení před soudem má státní zástupce postavení strany. V hlavním líčení přednáší obžalobu a závěrečnou řeč, může klást vyslýchaným osobám otázky a navrhnout, popř. i provést důkazy. Proti rozhodnutí soudu může podat odvolání jak v neprospěch tak ve prospěch obviněného i poškozeného a může podat návrh na obnovu řízení

Policejní orgán Policejní orgán rozhoduje v přípravném řízení o postupu vyšetřování a je plně zodpovědný za zákonné a včasné provedení vyšetřovacích úkonů (výjimku tvoří případy, kdy je ze zákona třeba předběžný souhlas nebo rozhodnutí soudu nebo státního zástupce – např. domovní prohlídka). Shromažďuje důkazní materiály (výslechy obviněného, svědků, protokoly o ohledání místa činu, znalecké posudky aj.) V této fázi působí zejména Služba kriminální policie a vyšetřování.

Pomocné orgány Úředník probační a mediační služby – vykonává dohled nad obviněným, který spočívá v pozitivním vedením a v kontrole jeho chování. Může být pověřen zjišťováním informací o osobě obviněného a jeho sociálních poměrech a vytvářením podmínek pro rozhodnutí o schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání. V řízení před soudem může vykonávat jednotlivé úkony výkonu rozhodnutí zejména v případech, kdy byl uložen trest nespojený s odnětím svobody, nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, anebo při výkonu jednotlivých druhů ochranného opatření.

Obviněný, obžalovaný,odsouzený Obviněný je ten, proti komu bylo zahájeno trestní stíhání. Nařízením hlavního líčení se z obviněného stává obžalovaný. Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený. Obviněný má řadu práv: má právo odmítnout výpověď - nemusí vypovídat a k doznání nesmí být jakkoliv donucován; má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a uvádět okolnosti (důkazy) na svou obhajobu (o svých právech musí být náležitě poučen); má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

Obhájce Obhájcem může být v trestním řízení pouze advokát. Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Obhájce je oprávněn činit již v přípravném řízení za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů a zúčastňovat se vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě je oprávněn mluvit bez přítomnosti třetí osoby. V některých v zákoně vymezených případech obviněný mít obhájce musí, jedná se případy tzv. nutné obhajoby. Pokud si obviněný v případech nutné obhajoby obhájce sám nezvolí, bude mu ustanoven (obhájce ex offo). Obviněný musí mít obhájce např. tehdy, pokud je ve vazbě, jde-li o uprchlého nebo o osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům. Obviněný musí mít také obhájce, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.

Poškozený Poškozený je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. (Velmi často je poškozený zároveň v postavení svědka). Poškozený má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Trestní řád rozlišuje dvě skupiny poškozených: poškození bez nároku na náhradu škody; poškození s nárokem na náhradu škody = poškození, kterým byla trestným činem způsobena majetková újma. Mohou žádat soud, aby v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost k náhradě škody. Návrh na náhradu škody je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. O návrhu na náhradu škody se rozhoduje v tzv. adhezním řízení. V případě, že by si rozhodnutí o návrhu poškozeného vyžádalo provádění dokazování přesahující základní potřeby trestního řízení, je poškozený odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený má právo odvolat se proti výroku o náhradě škody, není oprávněn odvolat se proti výroku o vině a trestu. V některých zákonem vyjmenovaných případech lze trestní stíhání zahájit nebo v něm pokračovat pouze se souhlasem poškozeného, a to pokud je mezi obviněným a poškozeným blízký příbuzenský nebo obdobný vztah a případnou újmu obviněného by poškozený pociťoval jako újmu vlastní.

Zúčastněná osoba Zúčastněnou osobou je ten, komu byla zabrána jeho věc nebo podle návrhu má být zabrána (např. jde o vlastníka pistole, kterou obviněný spáchal trestný čin). Stejně jako poškozený může nahlížet do spisů, účastnit se projednávání před soudem, klást vyslýchaným otázky, navrhovat důkazy a přednést závěrečnou řeč. Odvolání může podat pouze proti výroku o zabrání věci.

Stádia trestního řízení Trestní řízení se skládá z těchto stádií: přípravné řízení; předběžné projednání obžaloby; hlavní líčení; opravné řízení; vykonávací řízení. Jednotlivá stádia trestního řízení se od sebe liší svým charakterem a orgány, které v nich rozhodují. Trestní řízení může skončit v kterémkoliv stádiu.

Přípravné řízení Je prvním stádiem trestního řízení. Jeho účelem je zjistit, zda je podezření z trestného činu proti určité osobě do té míry odůvodněno, aby mohla být podána obžaloba a věc předložena soudu. V tomto stádiu jsou zajišťovány a prováděny důkazy. Zejména se provádí důkazy, které by nebylo možné provést v hlavním líčení (neodkladné a neopakovatelné úkony). Těžiště dokazování je ale před soudem při hlavním líčení. V této fázi řízení je část bagatelní kriminality řešena cestou odklonů: podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání.

Přípravné řízení Před zahájením trestního stíhání je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění pachatele. O zahájení úkonů trestního řízení sepíše policejní orgán záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dozvěděl. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že by spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady, nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy. V této fázi trestního řízení lze použít operativně pátracích prostředků (předstíraný převod, sledování osob a věcí a použití agenta). Tato fáze řízení může skončit zahájením trestního stíhání, odložením věci, nebo dočasným odložením trestního stíhání.

Přípravné řízení Trestní stíhání se zahajuje usnesením nasvědčují-li zjištěné a odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Opis usnesení se doručuje obviněnému jeho obhájci a státnímu zástupci. Obviněný má právo si podat proti usnesení stížnost.

Přípravné řízení Úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby je vyšetřování. V této fázi vyšetřovací orgány postupují z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebné rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu. Rozsah dokazování se liší podle závažnosti trestného činu. Policejní orgán zpravidla po zahájení trestního stíhání nejprve přikročí k výslechu obviněného. Na závěr vyšetřování se umožní obviněnému a jeho obhájci prostudovat spis a učinit návrh na doplnění dokazování. Fáze vyšetřování může skončit návrhem na podání obžaloby nebo postoupením věci jinému orgánu, zastavením trestního stíhání, přerušením trestního stíhání, podmíněným zastavením trestního stíhání, schválením narovnání. Státní zástupce provádí dozor nad vyšetřováním. Obžalobu je oprávněn podat pouze státní zástupce.

Zkrácené přípravné řízení Koná se pouze u méně závažných trestných činů, kde horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 3 léta a věcně příslušný je okresní soud. Jestliže byl podezřelý přistižen při činu nebo bezprostředně poté nebo lze očekávat, že podezřelého bude možné v krátké zákonem stanovené lhůtě (zásadně 2 týdny od obdržení podnětu k trestnímu stíhání) postavit před soud. Zkrácené přípravném řízení končí, když státní zástupce podá návrh na potrestání. Na zkrácené přípravné řízení zpravidla navazuje zjednodušené řízení před soudem.

Předběžné projednání obžaloby Úkolem tohoto stádia je zabránit tomu, aby se soud nemusel v hlavním líčení zabývat neodůvodněnými obžalobami. Podanou obžalobu je nutné přezkoumat z toho hlediska,poskytuje spolehlivý podklad pro další řízení, zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které by nešlo odstranit v řízení před soudem , a zda byly v přípravném řízení náležitě objasněny základní skutečnosti,bez kterých není možno hlavní líčení provést a v něm rozhodnout a zda výsledky přípravného řízení dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. Každou obžalobu není třeba předběžně projednávat. Předseda senátu podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Výsledkem předběžného projednání obžaloby je nařízení hlavního líčení, vrácení věci státnímu zástupci k došetření, postoupení jinému orgánu (např. jedná se o přestupek a ne o trestný čin), zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, podmíněné zastavení trestního stíhání, schválení narovnání.

Hlavní líčení Hlavní líčení je nejdůležitějším stádiem trestního řízení, v němž se rozhoduje o vině a trestu. Koná se zásadně veřejně, přičemž jen zákon stanoví výjimky, kdy veřejnost může být vyloučena. V řízení ve věcech mladistvých může být konáno hlavní líčení veřejně jen na návrh mladistvého. I když je veřejnost vyloučena musí soud na návrh obžalovaného připustit účast dvou důvěrníků. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. Podkladem pro konané hlavní líčení je státním zástupcem podaná obžaloba nebo návrh na potrestání. Předseda senátu stanoví datum hlavního líčení, doručí zákonem stanoveným osobám obžalobu, předvolá obžalovaného, znalce, svědky a současně je poučí, že pokud se nedostaví bez omluvy k soudu, může jim být udělena pořádková pokuta nebo mohou být předvedeni.

Průběh hlavního líčení Hlavní líčení se zahajuje sdělením věci, která bude projednávána, poté státní zástupce přednese obžalobu. Dále se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody. Zpravidla následuje výslech svědků, znalců, za splnění zákonem stanovených podmínek, lze výjimečně číst výpovědi těchto osob. Poté se čtou listinné důkazy (nař. lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, zprávy o pověsti, opisy rejstříku trestů aj). Obžalovaný musí mít možnost se ke každému z prováděných důkazů vyjádřit a stejně tak může žádat provedení některého důkazu. Nejsou.-li po provedení všech důkazů návrhy na doplnění dokazování, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem. Pořádí závěrečných řečí je stanoveno tak, že po vystoupení státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popř. obžalovaný. Obhájce obžalovaného, popř. obžalovaný mluví vždy poslední. Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného znovu ujal slova státní zástupce má obhájce, popř. obžalovaný, právo na to odpovědět (právo repliky). Po skončení závěrečných řečí udělí předseda senátu obžalovanému závěrečné slovo, v němž obžalovaný uvede vše, co pokládá za významné. Po poslední slovu následuje porada senátu. Hlavní líčení končí vyhlášením odsuzujícího nebo zprošťujícího rozsudku nebo též odročením hlavního líčení (pokud se třeba nedostaví důležitý svědek nebo znalec). Pokud soud odsuzuje obžalovaného pro úmyslný trestný čin, kterým způsobil majetkovou škodu a poškozený řádně uplatnil nárok na její úhradu, rozhodne i o tomto nároku (adhezní řízení).

Opravné řízení Účelem opravného řízení je na základě podaného opravného prostředku přezkoumat předcházející fáze řízení a rozhodnutí s cílem odstranit případné vady. Vady mohou být charakteru skutkového (neúplně zjištěný skutkový stav) nebo právního (nesprávný výklad zákona) nebo procesního (např. porušení práva na obhajobu). Opravné prostředky lze dělit podle právní moci napadeného rozhodnutí na : řádné – směřují proti nepravomocným rozhodnutím (stížnost, odvolání, odpor) a mimořádné – směřují proti pravomocným rozhodnutím (dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení)

Vykonávací řízení Odsuzující rozsudek, který je v právní moci, je třeba vykonat. Toto řízení patří do pravomoci soudů. Trestní řád vymezuje vykonávací řízení pouze rámcově. Předpisy konkretizující způsob výkonu rozhodnutí jsou obsaženy obvykle ve zvláštních prováděcích směrnicích vydaných těmi orgány, kterým vlastní provedení obsahu rozhodnutí náleží. Výkon trestu odnětí svobody je upraven zvláštním zákonem stejně jako výkon vazby. K nařízení výkonu rozhodnutí je zásadně příslušný soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Důležitým institutem je v souvislosti s vykonávacím řízením zahlazení odsouzení. K tomu může dojít jednak milostí prezidenta republiky a jednak výrokem soudu. O zahlazení odsouzení rozhoduje soud zpravidla na základě návrhu nebo žádosti. Důsledkem zahlazení odsouzení je to, že nesmí být ve výpisu rejstříku trestů vykazováno.

Rozsudek Rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé, tj. o vině a trestu. Rozsudek se uvozuje slovy „Jménem republiky, následuje označení soudu a uvedení dne a místa vyhlášení rozsudku a označení žalovaného. Dále následuje výroková část, která stručně vyjadřuje skutek, který byl spáchán, jeho právní hodnocení, vyměřený trest, případně rozhodnutí soudu o náhradě škody či ochranném opatření. V odůvodnění rozsudku soud uvede, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy se opíral a jakými úvahami se řídil při jejím hodnocení. Nedílnou součástí každého rozsudku je poučení o odvolání.

Trestní příkaz Může vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení za situace, kdy skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Obviněnému ale není odepřeno právo na projednání věci před soudem, neboť pokud obviněný podá proti trestnímu příkazu odpor, trestní příkaz se ruší a samosoudce nařídí hlavní líčení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a obsahuje označení soudu, den, místo vydání trestního příkazu a označení obviněného, výrokovou část, která obsahuje výrok o vině a uloženém trestu, případně výrok o náhradě škody a poučení o právu podat odpor.

Usnesení Usnesení je možno vydat o celé řadě otázek trestního řízení. Podobá se rozsudku, ale jeho forma je jednodušší. Usnesení se oznamuje buď vyhlášením v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, nebo doručením opisu usnesení.

Odvolání Je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu 1. stupně a má odkladný účinek, což znamená, že do rozhodnutí odvolacího soudu se odkládá vykonatelnost. Odvolání se podává u soudu proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány. Právo podat odvolání mají vedle obžalovaného i jeho příbuzní v pokolení přímém, sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen státní zástupce. Poškozený má právo podat odvolání jen do výroku o náhradě škody.

Stížnost Je opravným prostředkem proti usnesení orgánů činných v trestním řízení. Nestanoví-li zákon jinak, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem. Stížnost se podává u orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to do tří dnů od oznámení.

Odpor Odpor se podává proti trestnímu příkazu. Podáním odporu se docílí projednání věci v hlavním líčení. Odpor je třeba podat u soudu, který vydal trestní příkaz, do osmi dnů od jeho doručení. Podaným odporem se trestní příkaz ruší a soud nařídí ve věci hlavní líčení, v němž rozhodne o vině a trestu.

Obnova řízení Je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozsudku, popř. trestnímu příkazu. Lze ji povolit jen na návrh oprávněné osoby (obviněný, státní zástupce a osoby, které by mohly podat odvolání), jestliže po právní moci rozsudku vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které budí pochybnosti o správnosti rozhodnutí. O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání, a to tak, že buď obnovu povolí nebo návrh zamítne. Jestliže obnovu povolí, zruší napadené rozhodnutí a věc je třeba znovu projednat a rozhodnout = řízení obnovené.

Stížnost pro porušení zákona Je mimořádným opravným prostředkem. Slouží k nápravě právní vad pravomocných rozhodnutí nebo vadného postupu řízení.(např. byl uložen trest, který trestní zákon nepřipouští nebo rozhodoval samosoudce, ačkoliv měl rozhodovat senát). Jedinou osobou oprávněnou podat stížnost pro porušení zákona je ministr spravedlnosti. O stížnosti rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Jestliže shledá, že zákon porušen nebyl, stížnost zamítne. V opačném případě vysloví rozsudkem, že byl porušen zákon, napadené rozhodnutí zruší a přikáže orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc znovu projednal a rozhodl. Výjimkou je případ, kdy zákon byl porušen ve prospěch odsouzeného, kde je provedení nápravy podmíněno tím, že stížnost pro porušení zákona byla podána do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a nevyšší soud o ní rozhodl do šesti měsíců od podání. Pokud tyto lhůty splněny nebyly, konstatuje se pouze, že byl porušen zákon. Při novém projednání věci je orgán, který věc znovu projednává, vázán právním názorem nejvyššího soudu.

Dovolání Je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pouze rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a to jen z důvodů taxativně uvedených závažných procesní vad či nesprávného právního posouzení skutku. Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce, a to ve prospěch nebo i v neprospěch. Obviněný může podat dovolání jen prostřednictvím svého obhájce, a to pro nesprávnost výroku soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. V případě, že je shledá důvodným, zruší napadené rozhodnutí a zpravidla přikáže soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předvolání, předvedení, pořádková pokuta Přítomnost obviněného se zajišťuje předvoláním, pořádkovou pokutou, předvedením, zadržením, příkazem k zatčení a vazbou. Předvolání je výzva adresovaná obviněnému, aby se dostavil v určitý den a hodinu na určené místo. Pokud se obviněný bez dostatečné omluvy k výslechu nedostaví, může být předveden. Ze stejného důvodu mu lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000,- Kč.

Zadržení Trestní řád rozeznává tři druhy zadržení: Jestliže je tu některý z důvodů vazby a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může policejní orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit. Návrh na vzetí do vazby musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu. Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý z důvodů vazby, policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání. K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku. Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

Příkaz k zatčení Jestliže je dán některý z důvodů vazby a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.

Vazba Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi. O vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul (vazba útěková), b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (vazba koluzní), nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil (vazba předstižná), Vazba představuje závažný zásah do práva na osobní svobodu. Vazba je krajním prostředkem, který se uplatní se pouze tam, kde s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením (zásada subsidiarity). Trestní řád obsahuje přísná pravidla týkající se maximální doby trvání vazby, popř. pravidla stanovená pro prodlužování trvání vazby. Trestní řád umožňuje nahradit vazbu zárukou zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby, písemným slibem obviněného, dohledem probačního úředníka a peněžitou zárukou.