Aurora Borealis – polární záře Skladatel: Carl Orff,in the year 1936 Interpret: The Boston Symphany Orchestra Hudba: Carmina Burana Klikni myší pro pokračování
Polární záře provází Zemi od počátku jejího života. Nezávisí na lidské činnosti, ale na aktivitě nejbližší hvězdy - Slunce. Svit nepochází (jak se věřilo před 70 lety) od odrazu slunečního světla od ledu v Arktidě. Každopádně je to však Slunce kdo je zodpovědný za polární záři tím, jak jeho neklidný povrch vyvrhuje do prostoru atomy a subatomární částice (protony, elektrony). V období zvýšené sluneční aktivity zasahují sféru Země částice slunečního větru a aktivují atomy atmosfíéry, vyvolávajíce náhlé světelné efekty. Ty vytvářejí okázalé barevně svítící závoje (pruhy či závěsy), tvořící polární záři. Pojmenování polární záře vychází z toho, že částice vstupují do atmosféry v oblasti magnetických pólů planety, kam jsou magnetickým polem Země sváděny elektricky nabité částice přicházející ze Slunce – coby Northern Lights u severního pólu nebo Aurora Australis u pólu jižního. Záře tvaru tenkých eliptických pruhů (the auroral oval) je soustředěna u sev. resp. jižního mag. pólu, tj. přibližně 700 metrů kolem nich. Velikost ovšem závisí na sluneční aktivitě: klidnější Slunce vytváří menší ovály; vyšší aktivita a tím vyšší počet částic pak zvětšuje rozsah a jas polární záře. Aurora North (sever) a South (jih)
Vliv sluneční atmosféry Teplota sluneční chromosféry je miliony Kelvinů (teplota 0 °C = odpovídá 273,15 K). Při těchto teplotách jsou srážky částic tak destruktivní, že se atomy vodíku rozpadají na elektrony a protony. Tento materiál se nazývá ionizovaná plazma. Sluneční vítr jsou částice této plazmy proudící ze Slunce všemi směry a přenášené slunečním magnetickým polem do meziplanetárního prostoru. Síla a hustota částic je velmi kolísající. Roste spolu s vyšší aktivitou slunečního povrchu, tj. s protuberancemi a slunečními skvrnami.