1. Sióne nádherný, svatý, | ty sídlo pokoje, | vyhlíží po tobě zrak náš | zde v říši rozbroje.
Ó město nádherné, svaté, slíbená vlasti má, jak často touží má duše už vejíti v sídla tvá!
2. Není tam nemoci více, | běd ani loučení, | tam duše teprve pozná, | co značí spasení.
Ó město nádherné, svaté, slíbená vlasti má, jak často touží má duše už vejíti v sídla tvá!
3. Hle, tam trůn Ježíšův jasný, | na něm v své slávě on, | kolem pak mohutně zvučí | díků a chvály tón.
Ó město nádherné, svaté, slíbená vlasti má, jak často touží má duše už vejíti v sídla tvá!