Ochrana přírody v mezinárodním a evropském komunitárním právu JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D Olomouc 26.9. 2007

Doporučená literatura: Vojtěch Stejskal: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Nakladatelství Linde, Praha 2006. 592 stran jana.hyklova@linde.cz

Předmět ochrany přírody v právu: Druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště Ekosystémy Biologická rozmanitost Krajina

Biologická rozmanitost (biodiverzita) Různorodost 1) živých organismů a mikroorganismů, včetně genů, na úrovni druhů a populací, 2) ekosystémů, 3) krajiny. včetně vztahů mezi 1-3 (WWF, 1989)

Jeden z globálních problémů životního prostředí – Ztráta biologické rozmanitosti – člověk změnil přírodní ekosystémy za posledních 50 let rychleji a rozsáhleji než kdykoli v historii (UNEP, World Resources Institut 2005) - úbytek biologické rozmanitosti– důsledkem je ohrožení druhové biodiverzity – IUCN (2004): 16000 druhů ohrožených živočichů a rostlin

Příčiny ohrožení biodiverzity Poškozování a ničení původního prostředí; Probíhající a očekávaná změna klimatu; Nadměrné využívání populací divoké fauny a flóry člověkem; Choroby; Působení nepůvodních invazních druhů; Kontaminace prostředí.

Základní ekopolitické strategické dokumenty konstatující problém ztráty biodiverzity a zásady jejího zmírnění či zastavení Deklarace o udržitelném rozvoji, Johannesburg 2002 6. Akční program ŽP ES 2002 Strategie ochrany biodiverzity ČR 2005 Zpráva Mezinárodního panelu o změnách klimatu 2007

Vývoj právní úpravy ochrany přírody Národní právo – od počátku 19.století, zejména státy v Evropě a v Severní Americe - první nařízení či zákony o zřízení přírodních rezervací, později národních parků, od poloviny 19.století první zákony k ochraně vybraných druhů živočichů, od počátku 20.století první komplexní zákony na ochranu přírody a přírodních památek Supranárodní právo: - Mezinárodní úroveň – od poloviny 19.století dvojstranné, později vícestranné regionální dohody, od 20.století mnohostranné regionální a globální úmluvy - Evropské komunitární právo – až od konce 70.let 20.století v ES, později EU

Ochrana přírody v mezinárodním právu Cíle mezinárodního práva: podporovat mezinárodní spolupráci v ochraně životního prostředí a přispět tak k ochraně fauny, flóry, přírodních stanovišť, krajinných celků, atd.

Přístupy mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody právními prostředky - Druhová ochrana – od 19.století - Územní ochrana (+ druhová) – od 20.století - Ekosystémová – od 90.let 20.století – integrovaný přístup ochrany a péče o suchozemské a vodní živé organismy a jejich společenstva a ekosystémy

Prameny mezinárodního práva: neexistence kodifikace práva ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost Od 19.století mezinárodní úmluvy od 80.let 20.století relativně samostatné protokoly k úmluvám Od 60.let 20.století roste význam i soft law, např. Světová charta přírody 1982

Na všechny druhy a přírodní stanoviště na planetě Zemi Dělení úmluv a protokolů podle předmětu na závazky které jsou potencionálně aplikovatelné: Na všechny druhy a přírodní stanoviště na planetě Zemi Na všechny druhy a přírodní stanoviště v určitém regionu Jen pro určité 1) druhy, 2) přírodní stanoviště na globální, regionální či subregionální úrovni

Nástroje mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody ochrana biodiverzity ochrana migrujících druhů ochrana druhů in situ - v rámci stanovišť; ochrana druhů ex situ - mimo původní biotop; regulace (zejména prevence) invazí geograficky nepůvodních druhů; ochrana určitých přírodních společenstev ochrana a udržitelné využívání konkrétních přírodních jevů, útvarů a lokalit podmínky vytváření spojitých soustav chráněných území ochrana krajiny a krajinného rázu regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy úprava podmínek využívání druhů a jejich populací - zejména prostřednictvím lovu, odchytu, sběru regulace udržitelného využívání přírodních zdrojů

Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy ochrany přírody 1) Kategorizace předmětu ochrany -druhy – např.ohrožený vyhubením -území (lokality) – chráněné území, např.národní park Vliv IUCN na legislativu

Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy 2) Seznamy – v přílohách úmluv a protokolů nebo vedené při sekretariátech úmluv či protokolů 2.1.- druhové seznamy   2.1.1. konkrétní druhy – např. CITES, 2.1.2. kategorie druhu z hlediska stavu či významu - např.CBD 2.2.- seznamy územní ochrany 2.2.1. seznamy konkrétních lokalit, přírodních společenstev, památníků, přírodních útvarů – např.Ramsarská úmluva, Úmluva o světovém a kulturním dědictví 2.2.2. seznamy typů přírodních stanovišť – Bernská úmluva

Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy 3) Formy ochrany – - obecná a zvláštní ochrana přírody - územní a druhová ochrana přírody 4) Organizační struktura úmluv- konference smluvních stran, stálé řídící výbory, sekretariát, vědecké poradní orgány 5) Spolupráce s nevládními občanskými - Greenpeace a vědeckými organizacemi - IUCN, Birdlife, Wetlands Int.

Světový svaz ochrany přírody 1948 Paříž Sídlo: Gland u Ženevy Od 1996 se pravidelně konají Světové kongresy ochrany přírody Červené seznamy ohrožených druhů Systém kategorií chráněných území Závěry a doporučení IUCN mají charakter soft law

Nedostatky mezinárodních úmluv A) Obecnost předmětu úpravy, čím globálnější problém, tím méně konkrétní text B) Dlouhý proces vyjednávání C) Otázka podpory států (záleží na předmětu, financích, politice, atd.) D) Závaznost úmluv (měkké a tvrdé normy, jen pro smluvní strany – státy) E) Odpovědnost státu jen politická, možnost donucení splnění závazků slabá, neexistence sankcí (až na výjimky)

Hlavní mezinárodní úmluvy na ochranu přírody a krajiny Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zvláště jako biotopy vodního ptactva Podpis Írán, Ramsar, 1971 Platnost 1975 Sekretariát Švýcarsko, Gland www.ramsar.org V ČR sdělení FMZV č. 396/1990 Sb.

Úmluva o mokřadech První úmluva s celosvětovou účastí Cíl zajištění co nejširší ochrany a rozumného využívání mokřadů a jejich zdrojů Předmět ochrany - mokřady - vodní ptactvo na mokřady vázané

Úmluva o mokřadech Mokřad území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými i slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů

Úmluva o mokřadech Seznam ohrožených mokřadů – Montreux Record Seznam mokřadů mezinárodního významu – Ramsar sites - 1526 mokřadů - cca. 129 milionu ha Seznam ohrožených mokřadů – Montreux Record - mokřady, v nichž došlo, dochází nebo může dojít ke změnám ekologického charakteru a tím k jejich ohrožení případně zničení

Úmluva o mokřadech Povinnosti smluvních stran - nahlásit do seznamů mokřady -zajistit praktickou ochranu a udržitelné využívání -zabezpečit právní ochranu Sledovat stav mokřadů -výměna informací

CITES Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Uzavřena: Washington 3.3.1973 Vstup v platnost: 1.7.1975 Česká rep. (ČSFR): publikace pod č. 572/1992 Sb.

CITES Cíle: regulace a monitoring mezinárodního obchodu s vybranými živočichy a rostlinami postavení mezinárodního obchodu pod společnou kontrolu všech zemí světa zajistit, že mezinárodní obchod neohrozí přežití populací fauny a flóry v přírodě

CITES Chráněné druhy - 3 kritéria - volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny - ohrožené nebo potenciálně ohrožené na přežití ve volné přírodě (též „podobné“ druhy) - poptávka ze strany mezinárodního obchodu 3 seznamy chráněných druhů: I a II + „národní seznam“: III Exemplář - živočich nebo rostlina, živé nebo neživé - jakákoliv část těla nebo výrobek (s výjimkami zejména u rostlin) - věc nebo výrobek, který v názvu nebo jinak deklaruje, že obsahuje chráněný druh

CITES Dovoz, vývoz – povolení (permit) Nejpřísnější postup u exemplářů přímo ohrožených (Příloha I. Úmluvy) Orgány úmluvy: Výkonný – Ministerstvo životního prostředí Vědecký – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR kontrolní -zapojení složek určených k prosazování ochrany exemplářů podle CITES (celníci, policie, Interpol, Česká inspekce životního prostředí),

Zavedení právního režimu podle CITES Přínosy -posílení ochrany přírody a její propagace v jednotlivých státech, -regulace snižování biologické rozmanitosti, -prohloubení mezinárodní spolupráce, výměna informací -získání statistických údajů jako podkladů pro zavádění ochranných opatření, včetně financování projektů ochrany přírody, Nedostatky: zákazy a příkazy vyvolávají poptávky po exemplářích = černý obchod, zvyšování cen na černém trhu

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů Podpis 1979, Bonn, SRN Platnost 1981 Sekretariát UNEP, Bonn www.cms.int publikace pod č. 127/1994 Sb.

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů Cíl ochrana ohrožených druhů ptáků a ostatních migrujících pozemních, sladkovodních a mořských živočichů v celém areálu jejich výskytu a zejména na tahových cestách Hlavní nástroje - podpora, spolupráce a propagace výzkumu zajištění bezprostřední ochrany druhů uzavírání dílčích dohod o ochraně jednotlivých ohrožených druhů

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů 2 seznamy - ochrana pro kriticky ohrožené druhy v celém areálu rozšíření (vyloučení či zmírnění překážek migrace a omezení faktorů, které druhy ohrožují, zákaz úmyslného zabíjení, poškozování, rušení a odchytu těchto druhů) - druhy, u nichž záchovný status vyžaduje uzavření mezinárodních dohod a memorand pro jejich zachování Záchovný status: souhrn vlivů, působících na stěhovavé druhy, které se mohou projevit na jejich dlouhodobém rozšíření a početnosti

Regionální dohody pro druhy z druhé přílohy Bonnské úmluvy, zaručující péči o síť stanovišť - D. o ochraně evropských populací netopýrů - D. o ochraně kytovců Černého moře, Středozemního moře a přilehlých oblastí Atlantického oceánu - D. o ochraně malých kytovců Baltického a Severního moře - D. o ochraně tuleňů ve Waddenském moři - D. o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků - D. o ochraně albatrosů a buřňáků

Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků Podpis 16. 6. 1995, Nizozemí, Haag Platnost 1. 11. 1999 Strany 48 Sekretariát SRN, Bonn - www.unep-aewa.org ČR: č.92/2006 Sb.m.s. Předmět ochrany vodní ptáci a jejich stanoviště v celé oblasti jejich migrace

Dohoda o ochraně evropských populací netopýrů Podpis 1991, VB, Londýn Strany 30 Sekretariát SRN, Bonn ČR: 208/1994 Sb. Ochrana 48 druhů čeledi netopýrovitých a vrápencovitých www.eurobats.org

Tzv. memoranda pro záchranu vybraných druhů stěhovavých živočichů - M. o porozumění při ochraně jeřába sibiřského - M. o porozumění při ochraně kolihy tenkozobé - M. o porozumění při ochraně mořských želv atlanticko-afrického pobřeží - M. o porozumění při ochraně mořských želv Indického oceánu a jihovýchodní Asie - M. o porozumění při ochraně dropa velkého - M. o porozumění při ochraně jelena bukharského - M. o porozumění při ochraně rákosníka ostřicového Připravuje se Memorandum o porozumění při ochraně západoafrické populace slona afrického

Úmluva o biologické rozmanitosti Uzavřena 1992, Konference OSN UNCED, Rio de Janeiro Platnost 29. 12. 1993 Sekretariát Kanada, Montreal - www.biodiv.org V ČR: č. 134/1999 Sb.

Cíl ochrana rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů udržitelné využívání složek biodiverzity rovnoměrné a spravedlivé rozdělování přínosů, vyplývajících z využívání genetických zdrojů včetně soudobých biotechnologických postupů

Závazky plány ochrany a rozumného využívání druhového bohatství zákonná ochrana ohrožených druhů i jejich prostředí Zásady in situ a ex situ rozšiřování zvláště chráněných území posuzování vlivů projektů na jednotlivé složky biodiverzity Biologická bezpečnost Sdílení přínosů z využívání genetických zdrojů včetně soudobých biotechnologických postupů

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti Přijat 29. 1. 2000, Kanada, Montreal Jediný protokol k Úmluvě o biodiverzitě Cíl zajištění ochrany a bezpečnosti při zacházení, využívání a přenosu živých modifikovaných organismů při přechodu státních hranic

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Podpis 1972, Francie, Paříž Platnost 1975 http://whc.unesco.org ČR : č. 159/1991 Sb.

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Cíl ochrana kulturních a přírodních památek výjimečné hodnoty prohlašují se za součást světového dědictví lidstva Závazky označení, ochrana, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím

Kulturní dědictví Přírodní dědictví - památníky skupiny budov lokality (kombinovaná díla přírody a člověka) Přírodní dědictví Přírodní jevy Geologické a fyziografické útvary Přírodní lokality

Seznam světového dědictví 628 památek kulturních (Versailles, Stonehenge, Velká čínská zeď, mírový památník v Hirošimě, hist. jádra Vídně, Salzburku, Krakova, Varšavy, Říma) 160 památek přírodních (Bernské Alpy ve Švýcarsku, Kilimandžáro, Velký bariérový útes, Serengeti, Everglades, Grand Canyon) 24 památek smíšených Seznam světového dědictví v nebezpečí – Babylon (Irák), národní parky v Kongu

Evropská úmluva o krajině Podpis 20. 10. 2000, Itálie, Florencie Platnost 1. 3. 2004 Strany 15 www.coe.int ČR: č. 13/2005 Sb.m.s. ochrana všech typů krajiny v Evropě přírodní, venkovská, urbánní i příměstská území

Evropská úmluva o krajině Krajina = „část území, tak, jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“

Evropská úmluva o krajině -závazky smluvních stran osvěta inventarizace a hodnocení krajiny ochrana, aktivní péče, ohled na krajinu v rámci územního a sektorálního plánování a udržitelné využívání krajiny jako celku

Ochrana a udržitelný rozvoj Karpat 2003 Kyjev, Rámcová úmluva ČR: 47/2006 Sb.m.s. Spolupráce 7 států regionu s cílem zlepšení kvality života obyvatel regionu, posílení místních ekonomik a ochrana a udržitelný rozvoj přírodního a kulturního dědictví

Ochrana a udržitelný rozvoj Karpat Konkretizace úmluvy v budoucích protokolech o biodiverzitě, krajině, udržitelném zemědělství, lesním hospodářství, hospodaření v povodích, cestovním ruchu, ochraně kulturního dědictví

Strany 45, řada pozorovatelů ČR:107/2001 Sb.m.s. Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť Podpis 1979, Švýcarsko, Bern Platnost 1. 6. 1982 Strany 45, řada pozorovatelů www.coe.int ČR:107/2001 Sb.m.s.

Cíle ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů ochrana jejich přirozeného výskytu důraz na druhy a lokality, jejichž zachování vyžaduje spolupráci několika států podpora spolupráce mezi státy zvláštní důraz na ohrožené a zranitelné druhy a druhy stěhovavé

Požadavky legislativa v souladu se smluvními ustanoveními ochrana přírody součástí celostátní politiky podněcování a podpora všestranné mezinárodní spolupráce

I. přísně chráněné druhy rostlin 4 přílohy I. přísně chráněné druhy rostlin II. přísně chráněné druhy živočichů III. chráněné druhy živočichů s možností jejich regulace, ale při zachování populací mimo ohrožení IV. nedovolené způsoby lovu a odchytu - možnost výhrad k jednotlivým přílohám

Antarktický smluvní systém (The Antartic Treaty System). Smlouva o Antarktidě (Washington, 1959) a opatření učiněná podle této smlouvy. Přidružené mezinárodní právní nástroje, jež nabyly platnosti, a opatření učiněná podle těchto instrumentů: - Úmluva o ochraně antarktických ploutvonožců (Londýn, 1972), - Úmluva o ochraně antarktických mořských živých zdrojů (Canberra, 1980), - Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991).

Ochrana přírody v EU Legislativa EU upravuje okruhy: regulace obchodování s druhy podle CITES ochrana druhů ex situ - ZOO ochrana druhů in situ podle směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích podle jiných předpisů (kožešinová zvířata, ploutvonožci, velryby, delfíni) iv) územní ochrana – soustava Natura 2000

Územní a druhová ochrana Základem (inspiraci) pro tvorbu komunitární legislativy tvořila Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bern, 1979) 2001 Göteborg - Strategie udržitelného rozvoje , cíl EU: zastavit do roku 2010 úbytek biodiverzity 2002 – Šestý akční program pro životní prostředí 2002-2010 , čl.6 písm.a) Ochrana přírody a biologické rozmanitosti

Hlavní prameny platné právní úpravy: Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (Směrnice o ptácích) Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o stanovištích)

Směrnice Rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků Základ tvoří: 1) územní ochrana (obecná a zvláštní ochrana stanovišť, zřizování chráněných území) a 2) druhová ochrana (ochrana druhů in situ, ochrana stěhovavých druhů, zákaz komerčního využívání), výjimky z druhové ochrany: lov, obchod, speciální případy ve veřejném zájmu)

Směrnice Rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků → Cíl: ochrana všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států; Ochrana se vztahuje na ptáky, jejich vejce, hnízda a stanoviště Směrnice upravuje i přísné podmínky regulování těchto druhů a stanoví pravidla pro jejich využívání; Stanovení odchylek v taxativně uvedených případech Směrnice dále stanoví ochranu před nepůvodními druhy

Přílohy směrnice o ptácích Příloha I – seznam ohrožených druhů → povinnost členských států vytvářet oblasti zvláštní ochrany (Special Protection Areas, SPAs) za účelem ochrany stanovišť těchto druhů (tzv. ptačí oblasti) Příloha II – seznam druhů, které mohou být loveny podle národní legislativy členských států Příloha III – seznam druhů, jejichž příslušníci mohou být drženi pro komerční účely, nabízeni k prodeji a prodáváni za předpokladu, že byli legálně usmrceni nebo odchyceni nebo získáni jiným zákonným způsobem Příloha IV – zakázané metody lovu, odchytu a usmrcování ptáků Příloha V – otázky, kterým má být věnována zvláštní pozornost, např.vědecký výzkum

Směrnice Rady č. 92/43/EHS o stanovištích → CÍL:přispět k zajištění biologické rozmanitosti na území členských států EU → základní povinnosti členských států: 1) Územní a 2) druhová ochrana -1) navrhnout seznam lokalit, v nichž se vyskytují přírodní stanoviště uvedená v příloze I a stanoviště druhů uvedených v příloze II, a předložit jej Evropské komisi, která schválí seznam lokalit významných pro Společenství (Sites of Community Importance, SCI) vyskytujících se v jednotlivých členských státech; příslušný členský stát je poté povinen vyhlásit dané lokality jako zvláštní oblasti ochrany (special areas of conservation, SAC) – v ČR tzv.evropsky významné lokality - 2) přijmout nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany druhů uvedených v příloze IV

Evropsky významné lokality Ochrana stanovišť (typy biotopů – např.vodní toky, rašeliniště, lesy určitého typu, jeskyně), ochrana ohrožených druhů živočichů nepatřících mezi ptáky (např.vydra, bobr, rys, medvěd, čolek, kuňka, mihule, rak, losos, vranka, motýli,atd.) a ochrana ohrožených druhů rostlin (střevíčník pantoflíček, koniklec, hořeček, pelyněk, atd.)

Směrnice o stanovištích – Přílohy: Příloha I – typy přírodních stanovišť + Příloha II – druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany Příloha III – kritéria pro výběr lokalit vhodných jako lokality významné pro Společenství a pro vyhlášení jako zvláštní oblasti ochrany Příloha IV – druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu Příloha V – druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem zvláštních opatření Příloha VI – zakázané metody a prostředky odchytu a usmrcování a způsoby přepravy

NATURA 2000 = spojitá evropská ekologická soustava zvláštních oblastí ochrany (čl. 3 odst. 1 Směrnice o stanovištích) → tvořena evropsky významnými lokalitami dle Směrnice o stanovištích a ptačími oblastmi dle Směrnice o ptácích rozdíl ve způsobu vyhlašování jednotlivých oblastí ochrany : (ptačí oblasti samostatně každým členským státem, evropsky významné lokality složitým procesem zahrnujícím Evropskou komisi) www.natura2000.cz

Natura 2000 CÍLE: Ochrana biodiverzity Zajištění trvalé péče o nejhodnotnější části přírody Začlenění cenných přírodních fenoménů členských států do celoevropského kontextu v jeden funkční celek Prosazení šetrného hospodaření v chráněných územích Natura 2000 představuje minimální společný základ územní ochrany v rámci celé EU. Členské státy mají právo chránit i další území podle svých tradic, potřeb a především zachovalosti své přírody. Natura 2000 tedy „národní“ ochranu přírody nenahrazuje, ale doplňuje.

Judikatura ESD C-355/90 – 1993: Komise versus Španělsko (Marismas de Santoňas) – státy musí vyhlásit za zvláště chráněné území takové území, které splňuje objektivně podmínky ochrany podle směrnic o ptácích, resp. o stanovištích C-44/95 – 1996: Lappel Bank – při určování hranic zvláště chráněného území nelze zohledňovat ekonomické zájmy; povolování aktivit lze až po vyhlášení území za zvláště chráněné C-3/96 – 1998: Komise versus Nizozemí - při vymezování zvláště chráněného území je nutné vycházet z platných mezinárodních ornitologických kritérií C-209/02 – 2004: Komise vs.Rakousko – státy musí při záměru rozšířit investiční výstavbu na území zvláštní ochrany ptactva provést nejen posouzení vlivů EIA, ale i vlivů na soustavu NATURA 2000 a v případě negativních vlivů nelze záměr realizovat bez posouzení alternativních variant, resp. provedení kompenzačních opatření

Pokračování 3.10.2007