HUDBA ČESKÉHO BAROKA

Českou barokní hudbu můžeme podobně jako u evropského rozdělit do tří vývojových etap. Rané baroko v letech 1600-1650, střední baroko v období 1650-1700 a vrcholné baroko od 1700 do 1750.

V prvním období proslula hudba Adama Václava Michny z Otradovic V prvním období proslula hudba Adama Václava Michny z Otradovic. Pocházel z Jindřichova Hradce, byl varhaníkem, skladatelem a básníkem. Jeho nejznámnějšími díly jsou Loutna česká, Česká mariánská muzika a Svatoroční muzika (s koledou Chtíc, aby spal).

Druhé období je pak ve znamení slavného „polního trubače“ Pavla Josefa Vejvanovského, který se narodil v nedalekém Hlučíně. Po studiích v jezuitské koleji v Opavě přišel na zámek Kroměříže, který sloužil jako reprezentační sídlo olomouckého biskupa. Ve zdejší kapele působil jako hráč na trubku. Kapela hrála evropský repertoár, a tak se Vejvanovský setkával s díly autorů italských, vídeňských i českých. Po odchodu kapelníka Bibera do Salcburku se Vejvanovský stal vedoucím biskupské kapely a byl jím až do smrti. Napsal množství chrámových skladeb i skladeb instrumentálních. Dodnes jsou zajímavé hlavně sonáty a serenády s velkým podílem žesťů.

V období vrcholného baroka jsou největšími osobnostmi Bohuslav Matěj Černohorský a Jan Dismas Zelenka.

Bohuslav Matěj Černohorský pocházel z Nymburka. Studoval v Itálii a byl tam považován za významného skladatele a teoretika. Po návratu do Čech se stal ředitelem kůru u sv. Jakuba v Praze. Z jeho díla se zachoval jen zlomek toho, co přežilo ničivý požár. Jsou to díla varhanní a vokální. S jistotou však víme, že vychoval řadu svých nástupců, jejichž díla tvoří tzv. Černohorského školu. Jsou to představitelé našeho vrcholného baroka, například Jan Zach nebo Šimon Brixi.

Jan Dismas Zelenka je řazen mezi autory. světového významu Jan Dismas Zelenka je řazen mezi autory světového významu. Po pražských hudebních počátcích odešel do Drážďan, kde působil jako kontrabasista a skladatel. Ve Vídni studoval kontrapunkt, v Itálii se seznámil s díly Corelliho i Vivaldiho. Nové zkušenosti posílily jeho postavení v Drážďanech. Skvělá příležitost představit svou tvorbu se mu naskytla při příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem. V Praze se tehdy hrála například jeho Ouvertura F dur nebo hudba k hře o svatém Václavu. Jeho dílo bylo rozsáhlé. Jenom vokálních děl napočítáme na 180. Nejslavnější mezi nimi jsou Requiem nebo oratorium Nářek Jeremiášův. Instrumentální skladby jsou koncerty, sonáty, capriccia a jiné. Jeho hudba byla inspirací i pro J.S.Bacha.