Adresy a adresování Střední odborná škola Otrokovice Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Miloš Zatloukal Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Charakteristika DUM 2 Název školy a adresaStřední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, Otrokovice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ /2 AutorIng. Miloš Zatloukal Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-PE-CT/1-EL-5/14 Název DUMAdresy a adresování Stupeň a typ vzděláváníStředoškolské vzdělávání Kód oboru RVP26-41-L/52 Obor vzděláváníProvozní elektrotechnika Vyučovací předmětČíslicová technika Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 15 – 16 let Anotace Výukový materiál je určený k pochopení základních typů adresování v mikropočítači. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slova Procesor, informace, adresa, adresování, paměť, buňka, přímá, nepřímá, ukazatel, bázový, indexový, posunutí, relativní, stránkový. Datum

Obsah tématu Adresa, adresování – definice Druhy adres Podle umístění (zdrojová a cílová) Podle účelu - implicitní - bezprostřední adresování - přímé adresování – adresa 1. řádu - nepřímé adresování – adresa 2. řádu - relativní adresování - indexové adresování - stránkové adresování Adresy a adresování

Adresy a adresování Adresa - adresou rozumíme označení místa v paměti, do kterého informaci zapisujeme nebo z kterého informaci čteme (vybíráme). - k pohybu informace (kopírování nebo přesun) dochází při zpracování programu velmi často. - uvnitř procesoru – mezi jeho registry - mezi procesorem a pamětí - mezi procesorem a vnějšími zařízeními Jaká hlediska jsou při tom sledována? - rychlost přemístění informace - přístupnost informace - úsporné vyjádření odkazu na operand - snadné přemístění programu v operační paměti

Adresování – jde o techniku přístupu k paměťové buňce – prostřednictvím její adresy – říkáme, že jde o adresovací metody. Pozn. V této práci uváděné příklady se týkají, (pokud nebude uvedeno jinak), instrukčního souboru a mikropočítačů rodiny x51. Dělení adres 1) Podle umístění (odkud – kam) a) adresa zdrojová (Source) – jde o adresu, odkud je informace čtena b) adresa cílová (Destination) – jde o adresu, kam je informace zapsána 2) Podle účelu V této skupině je způsobů adresování více, může jít o -adresu „schovanou“ v instrukci -číselnou konstantu zadanou jako parametr instrukce -adresu určenou známým symbolem nebo číslem -adresu určenou ukazatelem

2) Podle účelu a) Implicitní adresování - implicitní znamená, že se adresa nezadává (jako číslo nebo symbolicky) - ale je daná významem instrukce - s určitou instrukcí je adresa nějakého registru pevně spojena Příklad: instrukce JZ „návěští“ (skok na adresu „návěští“ při nulovém obsahu střadače) přitom střadač (akumulátor) se značí A, ale nikde v této instrukci nemusí být uveden J značí skok (Jump), Z značí Zero (nulu) instrukce JC „návěští“ (skok na adresu „návěští“ pokud bit C = 1) J značí skok (Jump), C značí bit C (CY – Carry – příznak přenosu)

2) Podle účelu b) Bezprostřední adresování - také se mu říká adresování s přímým operandem - nebo je označováno jako adresa 0. řádu (nultého) - neobsahuje v kódu instrukce adresu operandu - obsahuje přímo samotný operand (číslo, s nímž je počítáno) - číselná konstanta bývá uvedena speciálním znakem (např. znakem „#“ = mřížka) - číselná konstanta může být zapsána v některé z těchto číselných soustav - Desítkové (nepotřebuje žádný pomocné písmeno pro identifikaci) - Dvojkové (binární, pomocné písmeno: „B“) - Osmičkové (oktalové, pomocné písmeno: „Q“) - Šestnáctkové (hexadecimální, pomocné písmeno: „H“)

2) Podle účelu b) Bezprostřední adresování – přímý operand – pokračování Příklad: Zapište postupně do střadače („A“) číselnou konstantu 14 (desítkově) v soustavách – desítkové, dvojkové, osmičkové a šestnáctkové, použijte instrukci MOV A, operand (14) 10 = (1110) 2 = (16) 8 = (E) 16 MOV A, #14 MOV A, #1110B MOV A, #16Q MOV A, #0EH Pozn. Šestnáctkové číslo nesmí začínat písmenem, musí být před ním číslice – zde nula

2) Podle účelu c) Přímé adresování – adresa prvního řádu - adresa je uvedena jako volitelný parametr instrukce - může být vyjádřena jako: - číselná – např. číslo buňky v paměti uvnitř procesoru např. 5 (přímá adresa č. 5) - symbolická – dohodnutá (písmeno, skupina písmen, kombinace písmena a číslice) (např. A, B, P1, R2, PSW, DPTR, P3.2 = kombinace adresy bajtu a bitu 2 uvnitř tohoto bajtu P3) Příklad: Zapište postupně do střadače („A“) obsah registru R2 MOV A, 2 MOV A, R2 Pozn. Zápisníkový registr R2 má číselnou adresu: 2, symbolickou R2

2) Podle účelu d) Nepřímé adresování – adresa druhého řádu - jde o adresu adresy - v instrukci je zadána adresa umístění skutečně žádané adresy - skutečně žádaná adresa (adresa 2. řádu) je jako číslo zapsána v ukazateli (adrese 1. řádu) - jako ukazatel bývá vyčleněn jeden nebo několik registrů (např. R0 a R1) - označení, že jde o ukazatel (adresu 1. řádu) se provádí speciálním znakem (např. jde o znak Příklad: Zapište obsah adresy 5 určený nepřímo do střadače („A“) MOV R1, #5; do R1 je zapsáno číslo 5 a dál se stává adresou MOV obsah adresy 5 se načte do střadače Pozn. K jiným ukazatelům patří např. ukazatel zásobníku.

2) Podle účelu e) Relativní adresování - výsledná cílová adresa se vypočítá jako součet adresy základní (také vztažná adresa nebo adresa bázová) a adresy zvané posunutí (offset) – tato je uvedena s instrukcí - bázová adresa bývá obsažena: - v čítači instrukcí - v bázovém registru (pak se někdy hovoří o bázovém adresování) - Posunutí bývá zadáno v adresní části instrukce - použití: v instrukcích skoku - programy používající relativní adresování jsou snadno přemístitelné v operační paměti Příklad: - Jde o nepodmíněný skok na adresu, která vznikne součtem bázové adresy (obsah střadače) a posunutí (uvedeného v ukazateli dat – DPTR) - adresa je vypočítána až v průběhu programu

2) Podle účelu -f) Indexové adresování - je podobné relativnímu adresování - používá speciálních indexových registrů vybavených pro práci se strukturou typu pole (tabulky) - počet indexových registrů: jeden nebo dva Příklady indexového registru: - čítač instrukcí – PC - ukazatel do datové paměti – DPTR g) stránkové adresování - jde o variantu relativního adresování - operační paměť je rozdělena na „stránky“ - „stránka“ má daný počet „řádků“ (úměrný rozsahu posunutí) - pro 8 bitové posunutí má „stránka“ = 256 „řádků“ - bázovou adresou je počáteční adresa „stránky“ ve které je instrukce umístěna

Kontrolní otázky 2. Instrukce MOV A, #1111B provede: a)Do střadače (A) umístí číselnou konstantu 15 zapsanou dvojkově b)Do střadače (A) umístí obsah adresy na adrese 15 c)Do střadače (A) umístí obsah adresy Adresu, odkud je informace čtena, označujeme jako adresu : a)Základní b)Výchozí c)Zdrojovou 3. Instrukce MOV A, 3 a MOV A, R3 jsou : a)Rozdílné b)Realizují stejný výsledek c)Příkladem shodné adresy zadané číselně a symbolicky

Kontrolní otázky – správné odpovědi červeně 2. Instrukce MOV A, #1111B provede: a)Do střadače (A) umístí číselnou konstantu 15 zapsanou dvojkově b)Do střadače (A) umístí obsah adresy na adrese 15 c)Do střadače (A) umístí obsah adresy Adresu, odkud je informace čtena, označujeme jako adresu : a)Základní b)Výchozí c)Zdrojovou 3. Instrukce MOV A, 3 a MOV A, R3 jsou : a)Rozdílné b)Realizují stejný výsledek c)Příkladem shodné adresy zadané číselně a symbolicky

Seznam obrázků:

Seznam použité literatury: [1] Matoušek, D.: Číslicová technika, BEN, Praha, 2001, ISBN [2] Blatný, J., Krištoufek, K., Pokorný, Z., Kolenička, J.: Číslicové počítače, SNTL, Praha, 1982 [3] Kesl, J.: Elektronika III – Číslicová technika, BEN, Praha, 2003, ISBN X

Děkuji za pozornost