Slunce jako hvězda Střední odborná škola Otrokovice Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je PaedDr. Pavel Kovář Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Charakteristika DUM Název školy a adresaStřední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, Otrokovice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ /3 AutorPaedDr. Pavel Kovář Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-In-F/2-MA-3/14 Název DŮMSlunce jako hvězda Stupeň a typ vzděláváníStředoškolské vzdělávání Kód oboru RVP36-52-H/01 Obor vzděláváníInstalatér Vyučovací předmětFyzika Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 17 let Anotace Výukový materiál je určený k frontální výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem; náplň: Zařazení našeho slunce do rodiny hvězd v galaktickém okolí Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaSlunce, galaxie, žlutý trpaslík spektrální třídy G2 Datum

Slunce jako hvězda Náplň výuky Naše nejbližší hvězda Hertzsprug – Russelův diagram Základní astrofyzikální data o Slunci Sluneční fotosféra Sluneční koróna Galaxie

Přestože je z pohledu člověka Slunce naprosto výjimečným tělesem, díky jemuž existuje celá naše sluneční soustava i s životem na Zemi, je Slunce řadová hvězda s povrchovou teplotou přibližně 6000 °C, menší hvězda spektrální třídy G2. Slunce – naše nejbližší hvězda Na Slunci probíhá termonukleární reakce, spočívající ve skládání lehčích atomových jader v těžší za následného uvolňování energie– použij DUM DSO2MA1. Dominantní jadernou reakcí na našem Slunci je proton – protonový cyklus umožňující dlouhodobé trvání rovnoměrného energetického výdeje našeho Slunce (platí pro obecnou hvězdu hlavní posloupnosti Hetzsprung – Russelova diagramu) – viz DUM DSO2MA19. Z diagramu na následujícím vyobrazení snadno vyčteme, že hvězdy včetně našeho Slunce jsou v něm uspořádány s ohledem na teplotu (svislá osa) a svítivost (vodorovná osa). Smyslem vyobrazení je, abychom si uvědomili, že v nejbližším hvězdném okolí je našemu Slunci nejpodobnější – co do velikosti i teploty Alfa Centauri (viditelná na jižní obloze) a co do teploty je na severní obloze Slunci nejpodobnější Capella – nejjasnější hvězda souhvězdí Vozky (Auriga – α Aurigae)

Teplota [K] spektrální třídy Absolutní hvězdná velikost β Centauri α Crucis Spica α Eridani Regulus Rigel Deneb Vega Sirius Fomalhaut Altair Canopus Procyon Capella α Centauri Slunce Arcturus Aldebaran Pollux Betelgeuze Antares Hertzsprug – Russelův diagram pro nejjasnější hvězdy Obr. 1

Základní astrofyzikální data o Slunci Slunce odnepaměti patřilo k objektům, které naši dávní předkové uctívali jako božstvo. Např. Re, Ra, Aton, Amon – Egypt, Ea – Sumer, Helios – Řecko, Amaterasu – Japonsko, Kon-Tiki – předkolumbovské kultury jazykové skupiny Kečua, Dažbog – staří Slované. Obr. 7 Střední vzdálenost od Země: km; 8,31 světelné minuty Hvězdná velikost : 26,74 magnitudy Hmotnost: Průměr: kmasi 109 průměrů Země Tíhové zrychlení: Povrchová teplota: 5780 K Teplota koróny: asi K Teplota jádra: asi K Zářivý výkon:

Obr. 2 Z podobné zárodečné mlhoviny, jako je M-42 v Orionu vzešlo přibližně před 5 miliardami let i naše Slunce

Sluneční fotosféra Teplota asi 6000 K Sluneční skvrny mají teplotu asi 4000 K. Proto se na podloží o 2000 K teplejší fotosféry jeví být tmavé. Povšimněme si, že jsou většinou párové. Skvrny jsou viditelnou stopou výtrysků v silném mag. poli. Lokální, světlá pole na slunečním disku jsou spikule [ang. spejkls] Obr. 3

Slunce pozorované ve spektrální čáře H-alfa vodíku V tomto spektrálním oboru nejsou příliš patrné sluneční skvrny, ale vynikne sluneční granulace – tzv. povrch Slunce zde připomíná vroucí kaši – a při okrajích slunečního disku spatříme mohutné výtrysky sluneční plazmy – PROTUBERANCE Obr. 4

Obr. 5 Sluneční koróna Je to nejhornější, nejřidší vrstva sluneční atmosféry. Je asi x řidší než pozemský vzduch. Skládá se z částic, jejichž rychlost odpovídá ohromné teplotě řádově milionů stupňů.

Obr. 6 Postavení našeho Slunce uvnitř Galaxie – obrázek neukazuje přímou skutečnost jde o vědecké poznatky současné astronomie opřenou fantazii pozemského umělce … :o)

Seznam obrázků: Obr. 1: vlastní (inspirace: HR-diagram in: Šolc, M., Fyzika hvězd a vesmíru, SPN Praha 1983, str. 75 obr. 17) Obr. 2: M42 – foto Christensen, [vid ], dostupné z: Obr. 3: snímek fotosféry, anonym, [vid ], dostupné z: Obr. 4: Slunce v oboru H- alfa, anonym, [vid ], dostupné z: Obr. 5: sluneční koróna, anonym, [vid ], dostupné z: Obr. 6: postavení slunce v Galaxii, Jon Lomberg, NASA, [vid ], dostupné z: Obr 7: Achnaton uctívá Atona, Slunce, anonym, [vid ], dostupné z:

Seznam použité literatury: [1] Šolc, M., Fyzika hvězd a vesmíru, SPN Praha 1983, vydání 2. [2] Svoboda, E.: Přehled středoškolské fyziky, Prometheus, 2006, vydání 4.