POSTUP NÁVRHU OSVĚTLOVACÍ SOUSTAVY Vývojový diagram Vývojový diagram

METODY SVĚTELNĚ TECHNICKÝCH VÝPOČTŮ Předběžný návrh osvětlovací soustavy metody pracující s průměrnými E , L Bodové metody výpočtu Podrobné výpočty přímých i odražených složek parametrů ve vybraných kontrol. bodech Odhad příkonu osv. soustavy tab. měrných příkonů W.m-2 ; kW.km-1 Toková metoda ● celkové osvětlení ● jeden typ svítidel ● odražené toky zahrnuty ● překážky nerespektuje

ODHAD PŘÍKONU OSVĚTLOVACÍ SOUSTAVY Příklad části tabulky měrných příkonů p (W.m-2) pro osvětlení interiéru k dosažení průměrné hladiny osvětlenosti Etab = 100 lx při měrném výkonu světelných zdrojů zt = 10 lm .W –1 *) činitel  je roven poměru šířky š místnosti k výpočtové výšce hv [  = š / hv ] . Pro přímé a smíšené osvětlení je hv výška roviny svítidel nad srovnávací rovinou. Pro nepřímé osvětlení je hv výška stropu nad srovnávací rovinou. Osvětlení činitel  *) Stěny a strop osvětlovaného prostoru světlé středně světlé tmavé p (W.m-2) přímé 2 25 28 30 2 až 4 19 20 22 4 15 16 18 smíšené 42 60 80 36 48 26 32 A osvětlovaná plocha (m2) Em udržovaná osvětlenost (lx) z měrný výkon zdrojů (lm .W-1) Příkon soustavy Pp = p . A . ( Em / 100 ) . ( 10 / z ) (W) ČSN EN 15193 Energetické hodnocení budov - Energetické požadavky na osvětlení

ODHAD PŘÍKONU PRO OSVĚTLENÍ KOMUNIKACE Příklady hodnot měrných el. příkonů p (kW.km-1) uličního osvětlení k dosažení průměrné osvětlenosti vozovky Etab = 1 lx vybranými typy zdrojů šířka š komunikace (m) svítidla s vysokotlakou výbojkou halogenidovou 400 W sodíkovou 70 W sodíkovou 150 W sodíkovou 250 W měrný příkon p (kW.km-1) pro Etab = 1 lx x) 8 0,8 - 1,2 0,4 - 0,7 0,3 - 0,6 10 0,9 - 1,3 0,5 - 0,8 12 1,0 - 1,4 14 1,1 - 1,6 0,6 - 1,0 0,6 - 0,9 16 1,2 - 1,7 - 0,7 - 1,0 18 1,3 - 1,8 0,7 - 1,1 20 1,5 - 1,9 x) Údaje platí pro :   1. přímý úsek komunikace osvětlený svítidly se širokou křivkou svítivosti při rozteči l rovné trojnásobku závěsné výšky h svítidel, 2. závěsné výšky svítidel h = 8 až 14 m, 3. udržovací činitel z = 0,5. Plocha prvku A = š . l Em - udržovaná osvětlenost lx Příkon soustavy Pp = p . ( Em ) . (délka komunikace) (kW; kW.km-1, lx, km)

TOKOVÁ METODA VÝPOČTU Celkový počáteční světelný tok z světelných zdrojů, které je třeba v daném prostoru instalovat k zajištění průměrné udržované osvětlenosti celkovým osvětlením se stanoví z výrazu (lm; lx, m2) kde - udržovaná osvětlenost (dříve místně průměrná a časově minimální osvětlenost Epk ) (lx) v bodech srovnávací roviny (obvykle vodorovná rovina ve výši 0,85 m nad  podlahou), A - velikost osvětlované plochy (půdorysu), z - udržovací činitel, Epo - místně průměrná a časově maximální (počáteční) osvětlenost       Epo = / z                     ηE   - činitel využití pro výpočet osvětlenosti. Toková metoda je nejčastěji používaný předběžný výpočet aplikuje se při tom obvykle členění prostoru tzv. metoda dutin

z = zz . zs . zp . zfz z = 0,5  Epo = 2 . Em UDRŽOVACÍ ČINITEL zz – činitel stárnutí světelných zdrojů zs – činitel znečištění svítidel zp – činitel znečištění ploch zfz – činitel funkční spolehlivosti světelných zdrojů Epo = Em / z Průměrná časově maximální (počáteční) osvětlenost z = 0,5  Epo = 2 . Em Údržba vnitřních osvětlovacích soustav – Technická zpráva CIE 97:2005

Změna průměrné osvětlenosti během provozu osvětlovací soustavy Epo = Em / z udržovací činitel Epo z(t) z(t) Emin= udržovaná osvětlenost t1 t2 tk 1 1.čištění svítidel 2. čištění svítidel čištění svítidel + výměna sv. zdrojů + čištění ploch . . .

POKLES SVĚTELNÉHO TOKU ZDROJŮ BĚHEM ŽIVOTA

Činitel funkční spolehlivosti zfz Nejsou-li k dispozici přesnější údaje, uvažuje se zjednodušený průběh zfz Příklad čáry úmrtnosti vybraného typu zářivek

METODA DUTIN Parametry se řeší pro vnitřní dutinu Předpoklad : osvětlovaný prostor ve tvaru kvádru + jeden typ svítidel Vymezení dutin : stropní, vnitřní a podlahové Čtvercové uspořádání svítidel v půdorysu Parametry se řeší pro vnitřní dutinu Vliv stropní dutiny - ekvivalentní činitel odrazu fiktivní roviny svítidel Vliv podlahové dutiny - ekvivalentní činitel odrazu srovnávací roviny

Popis geometrických parametrů prostoru rozměry : c - šířka ; d - délka ; h - výpočtová výška index místnosti m činitel prostoru k Odrazné vlastnosti ploch integrální činitele odrazu - střední (po ploše vážené) hodnoty ρ1 - fiktivní roviny svítidel ρ2 - stěn ρ3 - srovnávací roviny

Střední činitel odrazu plochy Střední hodnota ρs činitele odrazu povrchu A , který má n částí o plochách A1 , A2 , A3 ... An s činiteli odrazu ρ1 , ρ2 , ρ3 … ρn Příklad : střední hodnota činitele odrazu ρ1s všech ploch, které tvoří stropní dutinu se vypočte ze vztahu kde ρ11 - střední hodnota činitele odrazu povrchu samotného stropu, c, d - šířka a délka osvětlovaného prostoru (m), h1 - vzdálenost roviny svítidel od stropu (m), ρ21 - střední činitel odrazu stěn ve stropní dutině.

Ekvivalentní činitel odrazu ρe roviny výstupního otvoru Ao dutiny ρe = Φvych / Φo Φo Φvych kde Ao - velikost rovinné plochy výstupního otvoru duté plochy (m2), A - velikost plochy celého vnitřku duté plochy (m2), ρ - střední činitel odrazu vnitřního povrchu A uvažované duté plochy ( - ). Např. pro stropní dutinu kvádru : Ao = c . d ; A = c . d + 2 . h1 . (c + d) ekvivalentní činitel ρ1 odrazu stropní dutiny, který se připisuje fiktivní rovině svítidel h1 - výška stropní dutiny (m) ρ1s - střední činitel odrazu povrchů stropní dutiny

Toková metoda výpočtu počátečního průměrného jasu L1e0 fiktivní roviny svítidel Na fiktivní rovinu svítidel dopadá včetně vlivu odrazů počáteční tok Φ1 a odráží se od ní tok ( ρ1 . Φ1 ) Přepoklad : fiktivní rovina svítidel o ploše A1 má difúzní charakter  (světlení M1e0 plochy A1 ) = M1e0 = (ρ1 . Φ1) / A1 = π . L1e0 z - časově maximální (počáteční) hodnota světelného toku (lm) všech světelných zdrojů instalovaných k zajištění průměrné udržované osvětlenosti Em na ploše A srovnávací roviny rovné ploše A1 fiktivní roviny svítidel ηL1 - činitel využití pro výpočet jasu fiktivní roviny svítidel (stropní dutiny), který se zjistí z výrazu

Toková metoda výpočtu počátečního průměrného jasu L20 stěn interiéru Na všechny stěny o celkové ploše A2 dopadá včetně vlivu odrazů počáteční tok Φ2 a odráží se od ní tok ( ρ2 . Φ2 ) Přepoklad : stěny vykazují vlastnosti difúzně odrážejícího povrchu  M20 = (ρ2 · Φ2) / A2 = π · L20 kde A - plocha srovnávací roviny (m2) z - časově maximální (počáteční) hodnota světelného toku (lm) všech světelných zdrojů instalovaných k zajištění průměrné udržované osvětlenosti Em na ploše A ηL2 - činitel využití pro výpočet jasu stěn, který se zjistí z výrazu

BODOVÁ METODA VÝPOČTU OSVĚTLENOSTI Výpočet přímých i nepřímých složek E se provádí ve vybraných kontrolních bodech l - vzdálenost svítidla od nejbližšího kontrolního bodu c , d - délka a šířka vyzařovací plochy svítidla ; c  d SVÍTIDLA bodového typu přímkového typu plošného typu c   l délku c nelze vůči l zanedbat c , d nelze vůči l zanedbat l  5 . c

Děkuji Vám za pozornost