Právní pohled na podnikání neziskových organizací Mgr. Petr Vít, Neziskovky.cz
Definice podnikání Zákon 89/2012 Sb. – nový občanský zákoník – definuje nikoli podnikání samé, ale podnikatele coby osobu podnikající v § 420 odstavec 1 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
Co je důležité vědět? povaha činnosti coby podnikání (či naopak „nepodnikání“) se posuzuje za každou činnost zvlášť – není přitom rozhodné, jaký výsledek hospodaření (zisk nebo ztrátu) vykazuje organizace jako celek. není rozhodné, zda je z dané činnosti vykazován zisk, ale pouze to, zda činnost směřuje či nesměřuje k jeho dosažení. kritérium soustavnosti nevyžaduje, aby činnost byla vykonávána s určitou danou periodicitou - např. každý týden – soustavnost se posuzuje především jako opak nahodilosti.
Podnikání jednotlivých právních forem N.O. Obecně prospěšné společnosti – podnikání přípustné v rámci hlavní i vedlejší činnosti Ústavy – podnikání přípustné v rámci hlavní i vedlejší činnosti Spolky – podnikání přípustné pouze v rámci vedlejší činnosti Nadace – podnikání přípustné pouze v rámci vedlejší činnosti Nadační fondy - podnikání přípustné v rámci hlavní i vedlejší činnosti Sociální družstva – podnikání přípustné v rámci hlavní i vedlejší činnosti
Rozdělování zisku Žádná z “neziskových“ právních forem nemůže svůj zisk, docílený z podnikání nebo jakkoli jinak, rozdělovat mezi své členy, zakladatele, nebo členy svých orgánů. Výjimkou je sociální družstvo, které může mezi své členy rozdělit nejvýše 1/3 dosaženého zisku.