paliativní a spirituální péče NEMOCNÍ A UMÍRAJÍCÍ aneb paliativní a spirituální péče Nemoc i utrpení jsou náročným obdobím života. Je-li tato životní událost správně pochopena a využita, může se stát i nemoc plodným a cenným obdobím života.

NEMOCNÍ A UMÍRAJÍCÍ Nemocný člověk Nemoc u člověka v tomto případě představuje bolest a dysfunkci některých tělesných orgánů, které dlouhodobě či trvale zatěžují člověka, a které se promítají do různých oblastí jeho života: tělesná stránka = fyzická bolest, snížená pohyblivost, snížená samostatnost psychická stránka = hledání viníka, pocity strachu, úzkosti, zlosti, potřeba klidu a míru sociální stránka = možná izolace nemocného, strach okolí komunikovat se nemocným, vyhýbání se nemocnému

Nemoc jako úkol pro nemocného Úkoly, které nemocný potřebuje naplnit jsou následující: Zorientovat se v situaci, která je pro něho nová = vyrovnat se snovou situací a s blízkostí smrti Uvést do souvislosti dosavadní život s životem v nemoci = začlenit nemoc do svého života, = být stále aktivní podle daných možností Najít smysl života i v nové situaci = život člověka má smysl v každé situaci Vyrovnat se se strachy jako o sebe, tak o blízké Vyrovnat se s bilancí vlastního života = snažit přijmout svůj život se všemi jeho úspěchy, neúspěchy = dojít ke smíření sám se sebou, s druhými i s Bohem Vyrovnat se s domnělými nebo skutečnými utrpěnými křivdami a neúspěchy = přijetí celého života nemocným, hlavně v období před smrtí, když není možné skoro nic na životě změnit, kromě kvality vztahu k druhým, k sobě a to odpuštěním Vyrovnat se s manky vlastní odpovědnosti

Spiritualita a náboženství nemocných Způsob vnímání a osobního zacházaní člověka s tím, co ho přesahuje. Vnitřní duchovní život člověka Je to oblast v nitru člověka, kde se řeší nejdůležitější a nejniternější otázky a kde se člověk opírá o své zásadní a poslední jistoty. Ve spiritualitě jde o hledání smyslu života, o vyrovnání se se sebou samým, s druhými a se světem. Dojít k pravé spiritualitě by mělo být naším osobním úkolem. Nedá se koupit ani prodat.

Náboženství Určitý způsob formulace spirituality Osobní náboženství člověka Tvar náboženského systému, charakterizované vírou a praxí konkrétní církve či náboženské společnosti, se kterým se člověk ztotožňuje Člověk zpravidla vyznává, že patří do té či oné církve či onoho náboženského uskupení a že je jeho členem O těchto důležitých a hlubokých věcech mají lidé mnohdy problém komunikovat, důvodem může být nejen otázka důvěry k partnerům rozhovoru, ale také výsledek životního stylu.

Existenciální otázky Proč já a proč vůbec? Za co? Co bylo špatně? Co bych ještě měla stihnout? Mezní situace, kdy člověk spadává do samoty, narušení mezilidských vztahů a narušení komunikace

Reakce člověka na ohrožení nemoci a utrpení Uzavření se do sebe Shazování viny na lidi kolem sebe, prostředí Zahození dosavadního života Ztráta smyslu života Pocit zoufalství

Modlitba za nemocné Bože, spáso věřících, vyslyš prosby za naše nemocné bratry a sestry. Mají účast na utrpení tvého Syna. Poskytni jim ve svém milosrdenství pomoc. Navrať jim zdraví, ať se s ními můžeme radovat v tvé církvi z jejich uzdravení.

Modlitba za dobrou smrt Pane Ježíši z tvých rukou každý způsob smrti se vším, co je s ní spojeno. Ale o jednotě prosím, milosrdný Spasiteli: Nedopusť, abych odešel na věčnost nepřipravený. Dej mi milost, abych umíral posilněný a očištěný svátostmi. Ježíši, tobě odevzdávám svou duši. Ježíši, stůj při mně v hodině mé smrti a dej mé duši mír. Amen

Svátosti Křest Biřmování Eucharistie Svátost manželství Pomazání nemocných Svátost pokání Svátostná služba laiků

Spirituální péče Doprovázení člověka v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání Respektování jeho jedinečnosti Akceptování a pochopení ze strany okolí Pomoc udržet důstojné zvládnutí situace

Pohled na nemoc z hlediska náboženské víry Životní nezdar Šance, která člověka vybízí k hledání nové cesty, která by vedla k pozitivním změnám v jeho životě Výzva k prohloubení života z víry Trest přicházející od Boha jako tvrdá a soudící autorita

Ti, kdo nemocné doprovázejí blízká rodina, přátelé, dobrovolníci profesionální duchovní Doprovázející = trvalý a úzký kontakt s nemocným = sociální opora nemocného

Potřebné schopnosti doprovázejícího schopnost unést neblahý stav nemocného umět naslouchat a citlivě reagovat chápat a respektovat vnitřní svět nemocného trpělivost a dostatek času dávat naději i když je nerealistická

Nemoci v terminálním stádiu Nemoc a utrpení vždy patřily k nejzávažnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. Každá nemoc může nám dát zahlédnout smrt. A to může následně vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Nemoc a utrpení však může člověku také napomáhat k větší zralosti, pomoci člověku rozlišit v jeho životě to, co je podstatné. V nemoci a utrpení mohou lidé víru nalézt, ale i ztratit a ještě více to platí pro ty, kdo jsou svědky utrpení svých blízkých.

Nádorová onemocnění - rakovina Rakovina je laicky označení pro všechny typy nádorových onemocnění, ale odborně se pod ním ukrývá jen jedna kategorie zhoubných nádorů. Tělo produkuje celou řadu různých typů buněk. Normální zdravé buňky rostou a dělí se na nové dle potřeb organismu, a tento proces udržuje tělo zdravé. Někdy se však buňky začínají dělit a vznikají nové i bez potřeby organismu. Vzniká tak masa nové tkáně, kterou nazýváme nádorem. Nádorová onemocnění lze definovat jako chorobný stav projevující se nekoordinovaným růstem abnormálních buněk s postupným šířením do okolních tkání, průnikem do mízního a cévního systému a postižením vzdálených orgánů.

Nádorová onemocnění - rakovina Nádory mohou být: Benigní (nezhoubné), které rostou většinou pomalu, bývají opouzdřené většinou nevrůstají do okolních tkání a sousední struktury spíše jen utlačují. Nejpodstatnější je, že nepronikají do cév krevního nebo mízního řečiště a nezakládají druhotná ložiska – metastázy. Maligní (zhoubné), které rostou rychle, některé jsou neopouzdřené, ale i u opouzdřených pronikají jejich buňky pouzdrem a vrůstají do okolních tkání, které ničí. Brzy potom agresivní buňky naruší stěny cév a šíří se do organismu cévní a mízní soustavou. Šíření zhoubných buněk krevní či mízní cestou se nazývá metastazování.

10 varovných signálů Velká únava. Bulky v tkáni prsu. Změna ve velikosti či tvaru mateřského znaménka. Změna charakteru moči a stolice. Trvalé ochraptění nebo kašel. Potíže při polykání i v pokročilém věku. Nadměrné krvácení. Rány a bolavá místa, která se nehojí. Otoky, které se neztrácejí. Nápadné hubnutí a ztráta váhy. Z výše uvedených signálů nemusí vyplývat, že jde o rakovinu, ale tyto změny mohou zapříčiňovat časté choroby. Kdo na sobě některé jmenované signály zjistí, ať co nejdříve z preventivních důvodů zajde k lékaři.

6 nejčastějších nádorových onemocnění Představuje téměř polovinu všech v průběhu roku nově diagnostikovaných nádorů ve světě. karcinomy plic karcinomy prsu karcinomy žaludku karcinomy jater karcinomy děložního čípku karcinomy kolorektální (konečníku)‏

Léčba onkologických onemocnění Před zahájením léčby se stanovuje rámcový cíl, který může být kurativní, paliativní nebo symptomatický. V průběhu léčby může být tento rámcový cíl pozměněn, protože se v průběhu léčby ukáže jako nereálný. Kurativní léčba má pacienta z nádorového onemocnění vyléčit. Tato léčba bývá náročná a přináší s sebou řadu vedlejších účinků (chirurgický zákrok, chemoterapie). Paliativní léčba se užívá tam, kde vyléčení nelze předpokládat. Hlavním cílem paliativní terapie je zlepšení či alespoň udržení kvality života. Symptomatická léčba se zaměřuje na mírnění příznaků, a to jak nemoci, tak i vedlejších účinků terapie.

Potřeby umírajících Pro zajištění maximální kvality péče o umírající je nutné, abychom se blíže seznámily se specifickými potřebami umírajících a jejich blízkých. Vcítění se do umírajících a pochopení jejich potřeb není snadný úkol. Základní poznání: Stejně tak, jako je každý z nás jedinečnou bytosí, čeká nás také jedinečná smrt, kterou každý z nás prožije podobně, ale nikdy ne stejně. Umírající člověk je stále žijící člověk, který se chce radovat, komunikovat se všemi, které má rád, o to více, o co více se blíží smrt. Umírající lidé se vydávají na cestu, o které nic nevědí a kterou jen obtížně zvládají.

Potřeby člověka Biologické - vycházejí ze základních potřeb každého člověka, které jsou individuální a stále se mění. Jsou závislé na pacientově sociálním prostředí, kultuře, intelektu, vzdělání, věku či stavu. Je-li klient nemocen a umírá, stává se plně či částečně závislý na pomoci druhé osoby i v oblasti uspokojování základních potřeb. Psychosociální – důležité pro umírající je potřeba sounáležitosti, nebýt sám, upřímnosti, mít naději, být seznámen s tím, co jej čeká, možnost vyjádřit své pocity, potřeby a přání. Spirituální – zde se jedná o tzv. péči o duši či duchovní podstatu člověka.Tato péče je klientům poskytována duchovními pastýři různých náboženských skupin. Každý umírající člověk potřebuje vědět, že jeho život měl a má smysl až do poslední chvíle, a že mu bylo odpuštěno.

ETICKÉ KODEXY PÉČE O NEMOCNÉ A UMÍRAJÍCÍ Od starověku bylo zřejmé, že léčba a péče o nemocné by měla mít určitá pravidla. A proto nejspíše v 5. stol. př. Kr. vznikla tzv. Hippokratova přísaha, od které se odvíjejí další normy až do současnosti. Je vlastně přísahou řeckým bohům, že budou lékaři dodržovat její obsah. Její součástí jsou i slova: Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu… V druhé polovině 20. stol. Vznikají další dokumenty, které mají za úkol chránit lidskou důstojnost a svébytnost lidí, respektovat a chránit důstojnost smrtelně nemocných a umírajících. Navzdory těmto snahám se od 70. let šíří Evropou nová snaha o legalizaci eutanázie.

ETICKÉ KODEXY PÉČE O NEMOCNÉ A UMÍRAJÍCÍ Eutanázie (řec. eu – dobrý, thanatos – smrt) je úmyslné ukončení života člověka na jeho opakovanou žádost jinou osobou, tzn. lékařem nebo se jedná o asistovanou sebevraždu za asistence lékaře.. V dnešní době bývá pojem eutanázie spojován se skutkem milosrdného ukončení života v případě těžce a beznadějně trpících pacientů. Je zajímavé, že po legalizaci eutanázie volají především mladí, zdraví lidé. Od nemocného, jemuž se dostává správné a všestranné péče, bývá žádost o usmrcení, dle odborníků, slýchána zřídkakdy.

ETICKÉ KODEXY PÉČE O NEMOCNÉ A UMÍRAJÍCÍ Etický kodex lékaře Obecné zásady Lékař a výkon povolání Lékař a nemocný Vztahy mezi lékaři a mezi lékařem a nelékařem Etický kodex práv pacienta

PALIATIVNÍ MEDICÍNA Paliativní medicína(PM) dostala svůj název z latinského slova pallium, což znaména plášť, přikrývka, přehoz. Ovinout pláštěm toho, kdo trpí, neznamená popírat utrpení, ale spíše stát mu po boku. PM představuje celkovou léčbu a péči o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu a jejichž délka života je omezená. V dnešní době v sobě PM spojuje prvky medicíny, ošetřovatelství, sociální práce, duchovní péče, fyzioterapie, ergoterapie a úzce souvisí s hospicovým hnutím. Cílem PM je odstranit utrpení, které převládá v pacientově vědomí a neponechává mu tím žádný prostor pro významné věci, nad nimiž by se chtěl zamýšlet a též se zaměřuje na umění doprovázet.

PALIATIVNÍ PÉČE Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života zaměřená péče poskytovaná pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stádiu. Jedná se o soubor opatření poskytovaných nemocnému v případě, že cílem léčby již není a nemůže být uzdravení, opatření jsou orientována na tělo nemocného (léčba, mírnění bolesti), jeho psychiku, sociální prostředí (pomoc v sociální oblasti, rodinu, rodinné vztahy) a na duchovní stránku jeho osobnosti (na jeho duši). Světová zdravotnická organizace (WHO) dále konstatuje, že paliativní péče: podporuje život, považuje umírání za normální proces, neurychluje ani neoddaluje smrt, poskytuje úlevu od bolesti, začleňuje do péče o pacienta psychické a duchovní aspekty a vytváří podpůrný systém, který pomáhá rodině vyrovnat se s pacientovou smrtí a zármutkem po jeho smrti. Bůh chce, aby člověk bojoval s každou nemocí a též se pečlivě staral o dobré zdraví, aby mohl v lidské společnosti plnit své poslání. A též žádá od lékařů a všech, kteří pečují o nemocné, aby usilovali o to, jak přinést nemocným duševní a tělesnou úlevu.

Multidisciplinární tým Péče o nemocného a jeho utrpení vyžaduje multidisciplinární přístup, to znamená týmovou práci, kterou vykonávají: lékaři různých specializací zdravotní sestry, dietní sestra, rehabilitační pracovník, psycholog, sociální pracovník, pastorační pracovník,

Multidsciplinární tým V širší souvislosti také : rodina přátelé dobrovolníci sám nemocný

Multidisciplinární tým Multidisciplinární tým se věnuje v péči o pacienta oblastem: tělesné péče - usilování o udržení maximální mobility a funkční kapacity pacientů psychické péče - usiluje o přiměřenou podporu pacienta a jeho blízkých v obtížné situaci duchovní a existenciální péče - poskytuje pacientům a jejich rodinám podporu v řešení duchovních a existenciálních otázek kladených v souvislosti s pokročilým nevyléčitelným onemocněním sociální aspekty péče – snaží se o snížení nepříznivého dopadu obtížné životní situace na pacienty a jeho okolí

Existenciální otázky Proč já a proč vůbec? Za co? Co bylo špatně? Co bych ještě měla stihnout? Mezní situace, kdy člověk spadává do samoty, narušení mezilidských vztahů a narušení komunikace