STRUKTURA A JAZYK PROZAICKÉHO DÍLA VRSTVA TEMATICKÁ A MYŠLENKOVÁ Mgr. Michal Oblouk
T É M A Zajímavě zpracovaný námět Souhrn jednotlivých motivů Konkretizace postav, prostředí, děje Může být hlavní nebo vedlejší
M O T I V Nejmenší tematický prvek.
D Ě J Vše, co se odehrává v díle Může být hlavní nebo vedlejší
Č A S Chronologický – autor dodržuje časovou posloupnost Retrospektivní – návraty zpět, do minulosti
P O S T A V A Aktér Vedle lidí mohou v díle jednat zvířata, věci, abstraktní jevy a pojmy, nadpřirozené bytosti Může být hlavní nebo vedlejší, kladná nebo záporná
V Y P R A V Ě Č Mluvčí epického díla Obvykle se ztotožňuje s autorem, někdy s některou z postav Vypravuje a komentuje události, uvádí a charakterizuje postavy
STYLISTICKÉ VYPRAVĚČSKÉ POSTUPY Řečové pásmo vypravěče a postavy Vyprávěcí způsoby: ER forma a ICH forma Druhy řeči: monolog a dialog Formy řeči: přímá a nepřímá řeč
P R O S T Ř E D Í Vnější svět, ve kterém se rozvíjí děj a který obklopuje postavy.
T I T U L Nadpis díla, první informace Má funkci uměleckou, estetickou a pojmenovávací Naznačuje téma, postavy, zvířecího hrdinu, prostředí, žánr,…
A U T O R Tvůrce díla Spisovatel – básník, prozaik, dramatik Dílo neznámého autora – anonym Krycí jméno autora – pseudonym