Lesnická geologie a pedologie Střední škola zemědělská a přírodovědná
Lesnická geologie Sleduje především matečnou horninu a její minerální sílu jako základ pro minerální složku půdy KYSELÉ HORNINY více než 65% SiO2 převládá K, nedostatek Ca, Mg, K horniny světlé barvy půdy mělké, lehké NEUTRÁLNÍ HORNINY 52-65% SiO2 střední zásoba živin horniny střední barvy BAZICKÉ HORNINY méně než 52% SiO2 dostatek Ca, Mg, K, nedostatek K horniny tmavé (bez křemene) půdy těžké, úrodné
Geomorfologické děje Procesy, při kterých je formován zemský povrch Vznikají tak různé typy reliéfu, které vytváří různé typy lesního stanoviště pro lesní dřeviny Pískovcové skály – Toulovcovy maštale Poodří - Polanská niva
Geomorfologie - tvary reliéfu Pískovcové útvary – Smrk v Beskydech Moravský kras – Sloupsko šošůvské jeskyně Váté písky – Moravská Sahara
Lesnická pedologie Půda složky neživé půdní póry vzduch 20-30% voda půdní částice minerální podíl 45% organický podíl 5% složky živé fytoedafon zooedafon
Půdní typ kambizem
Horizont nadložního humusu Typický pro lesní půdy, označuje se O (nula) Tvořen nedokonale rozloženými organickými zbytky živočichů a především rostlin Dělí se na opad L (celé listy a větvičky, lze identifikovat druh rostliny) drť F (částečné rozložené rostlinné zbytky, kostry listů) měl H (jemně rozložené zbytky s minerálním podílem)
Humusové formy MOR - nejméně příznivá humusová forma (surový humus se hromadí, dochází k jeho pomalému rozkladu) MULL – nejpříznivější humusová forma (nadložní humus se rychle rozkládá a jeho mocnost je malá)
Lesnická geologie a pedologie jsou nauky o lesním stanovišti, které spolu s hydrologií a klimatologií popisují základní růstové podmínky lesa.