 Podle slovníku odborných názvů se jedná o hromadění či nahromadění, což je samozřejmě pravda i v tomto případě  Při pojmu akumulace tedy máme na mysli akumulaci jako změnu – přírůstek resp. úbytek….

 Stavová veličina vyjadřuje velikost ekonomické veličiny v určitém časovém okamžiku (např. velikost peněžní zásoby k )  Toková veličina udává velikost ekonomické veličiny za časové období (např. investiční výdaje za říjen 2011)  Vychází ze slova flow (téci, plynout)

 Stavová veličina je funkční hodnota (vyjadřuje jednu konkrétní hodnotu)  K 0 = K(t 0 )  Např. K = 4 (konkrétní číslo)  Toková veličina je funkcí času (vyjadřuje více hodnot za časové období)  K = K(t)  Např. K = t (výsledkem může být více hodnot, závislost na čase)

 Co je tedy základní podstatou při stanovení kapitálu? Je to ČAS!  ČAS, za který máme měřit velikost akumulovaného kapitálu  Takže stačí od velikosti kapitálu K2 odečíst velikost kapitálu K1, a je to? No teoreticky ano, ale v praxi kapitálový tok není znám, známe pouze tok investiční

 Je to toková veličina, jedná se o tok výdajů v čase, které mají udržet nebo ještě lépe zvýšit hodnotu lidského nebo fyzického kapitálu (nebo zásob)  Investice je takový projekt, který je přijat, pokud je jeho vnitřní výnosová míra vyšší než úroková sazba

t = 1; 2; 3; ….  čas se mění skokem  při měření ekonomických veličin se tento přístup používá nejčastěji, ale není tolik přesný, jako přístup spojitý Nespojitý přístup:

Spojitý přístup:  Zajistíme limitou, tzn. že t  Čas i kapitál se mění nekonečně malými přírůstky, tudíž měření ekonomické veličiny je přesnější, výsledek totiž zjišťujeme neustále, nepřetržitě 0

Tzn., že derivací kapitálové funkce dostaneme funkci investiční

Opačným procesem derivování….tzn. integrováním

Kapitálová funkce je neurčitým integrálem funkce investiční.

 Kapitálová funkce je veličina toková. Tomu odpovídá neurčitý integrál.  Velikost akumulovaného kapitálu ale vychází ze stavových veličin, tudíž se počítá pomocí integrálu určitého.

Nechť je funkce F primitivní funkcí, jejíž derivací je funkce f: F =  (x ) dx

 Nechť ƒ je spojitá reálná funkce na uzavřeném intervalu [a, b] a funkce F je primitivní k funkci ƒ. Potom hodnota určitého integrálu funkce f na tomto intervalu je:

Praktické využití: Určitý integrál je roven ploše S obrazce vymezeného osami x = a, x = b, osou x a funkcí f(x).

Víme, že:   (t)dt = [K(t)] = K(t 2 ) – K(t 1 ) =  K(t) t1t1 t2t2 t2t2 t1t1  K(t) =   (t)dt t1t1 t2t2