Dynamika obyvatelstva

PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK, TEMPO RŮSTU OBYVATELSTVA PP = HMP – HMÚ (%0) roční přírůstky obyvatelstva: r = B2-B1/B1 (%0) r = (Pn/P0) – 1

DEMOGRAFICKÁ REVOLUCE (CYKLUS, PŘECHOD) součást globální revoluce moderní doby poprvé použil PEARL (1938), analogie s cyklem života člověka přechod od extenzívního k intenzivnímu způsobu reprodukce 5 fází tři základní typy: francouzský, anglický, mexicko-japonský začala v Británii a probíhala v l. 1750-1880 a formou geografické difúze se šířila po celé Evropě čím později začne, tím rychlejší má průběh (120-130 let u vyspělých zemí, 50-80 let u rozvojových zemí) druhý demografický přechod – protnutí křivky porodnosti a úmrtnosti (van der Kaa, 1988)

Demografický přechod

Příklady typů dem. revoluce

POPULAČNÍ POLITIKA součást státní politiky v oblasti populačního vývoje široké pojetí – všechna opatření, která ovlivňují pop. vývoj (bez ohledu na prioritu a cíl) užší pojetí – opatření přímo na ovlivnění demografické reprodukce nejužší pojetí – natalitní politika (často pop. politika v užším slova smyslu) vychází ze stanovení populačního optima, spojena se státní ideologií často dochází k protisměrnému působení (nejsou-li dostatečně teoreticky podložena)

POPULAČNÍ POLITIKA PRONATALITNÍ X ANTINATALITNÍ přírodní národy (kojení, byliny, utrácení dětí), v moderní době průkopníkem Francie příklady antinatalitní politiky: hlavně rozvojové země – Čína, Indie, JV Asie, Lat. Amerika (často velmi úspěšná) příklady pronataliní politiky: totalitní režimy (fašistické Německo, komunisitcké země, ale i některé západoevropské země), celkově odklon – opatření mají pouze krátkodobý charakter

POPULAČNÍ TEORIE původně součást náboženství, pozdějí státovědních konceptů a doktrín makrospolečenské a mikrospolečenské Merkantelismus Malthuziánství Neomalthuziánství Teorie populačního optima (E. Cannan, 1888), t. zaměstnanosti žen, t. blahobytu, t. vzdělanosti, urbanizační t., voluntaristické t.

Prognózy vývoje počtu obyvatel únosnost (úživnost ) Země je 40-50 mld. obyv. MEADOWS – Meze růstu (standardní X stabilizovaný vývoj) Verhulstova (logistická) křivka : Lt= Ln / 1 + ef(t) kde f(t)= b0 + b1t + b2t2 + .... 2 základní komponenty – přirozená měna a migrace TYPY Prognóz: A) podle velikosti regionu: lokální, regionální, celostátní, globální B) podle časového horizontu: krátkodobé – do 5 let, střednědobé – 10 až 20 let, dlouhodobé – nad 20 let C) podle variant: nízká, střední, vysoká

Odhady změn podílu světové populace podle kontinentů

Anamorfóza 2000 a 2050

Dlouhodobé prognózy růstu světové populace - varianty

Vývoj abs. a relat. přirozeného přírůstku světové populace max.

Prostorová mobilita obyvatelstva předmět studia více disciplín (geografie, demografie, sociologie) mobilita: prostorová, sociální nejdůležitější znaky PMO: 1) periodicita a délka trvání: a) trvalé b) dočasné (denní, týdenní, měsíční, sezónní) 2) směr pohybu: koncentrační, dekoncentrační, neutrální 3) organizace pohybu: živelný, plánovaný, řetězová migrace

příčiny a motivace: ekonomické a mimoekonomické (politické, kulturní, náboženské, environmentální…), push a pull faktory početnost skupin: individuální, skupinové, masové prostorový průběh: přímé, po etapách, hierarchický charakter

Typy prostorové mobility: migrace denní dojížďka nedenní dojížďka nepravidelné pohyby (sezónní,…) všechny druhy PMO mají výrazný vliv na vytváření sociálně geografických regionů

MIGRACE relativně nevratný pohyb, změna trvalého bydliště (místa obvyklého pobytu) v 2. pol. 20. st. růst velkého množství přechodných forem IMIGRACE, EMIGRACE, REPATRIACE, UPRCHLICTVÍ zakladatel: RAVENSTEIN (1883) Law of Migration

Základní charakteristiky migrace počet přistěhovalých (I), počet vystěhovalých (E) migrační saldo: MS=I-E/S , migrační objem MO=I+E/S, efektivnost migrace: ME=MS/MO Migrace: vnitřní a zahraniční – rozdíl v metodikách zjišťování, spolehlivosti dat, způsobech evidence, různá kvalita dat a jejich problematická srovnatelnost

Vnitřní migrace registruje se v ČR od r. 1950 hlášení o stěhování čtvrtletní publikace v Pohybech obyvatelstva stěhování přes hranice obcí a v Praze přes hranice urbanistických obvodů

MEZINÁRODNÍ MIGRACE PŘÍČINY MIGRACÍ se mění v čase, obecně roste význam ekonomických, ekologických a politických příčin sociálními, psychologickými a ekonomickými příčinami migrací se BEHAVIOURALNÍ GEOGRAFIE DŮSLEDKY MIGRACÍ: zabývá mění se celosvětové rozmístění obyv., jeho struktura rozdílný dopad pro imigrační a emigrační oblast (demografický, ekonomický) – jaký??? organizace a servery zabývající se migracemi: UN.org/popin, IOM.int, IOM.cz, UNHCR.ch, cizinci.cz, migraceonline.cz

Historie migrací pravěké a středověké migrace – máme pouze nepřímé důkazy o jejich průběhu a příčinách (pro Evropu důležité „stěhování národů“ v 5. st., důsledky změny klimatu) novověké migrace: význam volného pohybu prac. sil, demogr. rev. v Evropě a kapitalistického vývoje Evropa: vysoká dynamika populace a její význam pro migraci 19. a 20. st. Asie: vysoká stabilita populací – nucené migrace Číňanů a Indů do JV Asie, Korejců do Japonska a židé do Izraele Afrika: nucené migrace do USA a Karibiku (pokles podílu Afriky na svět. ob.: 1750 13,5% a 1950 7,3%) především osídlování Ameriky – 16./17. st. Španělé a Portugalci , od 17. st. Sev. Am. (USA hlavně od 19. st.) fáze přistěh. vln do USA (1820-1960 cca 45 mil.) podle dominujících národností: 1. pol. 19. st. – Británie, Skandianávie, Benelux, kolem r. 1870 – Německo, 1885-1900 – Itálie, poč. 20. st. již. Evropa a R-U, 20, léta 20. st. – Balkán a stř. Evropa (ČSR – zvl. Slovensko) po 2. sv. v. Asie a Hispánci OLD IMIGRATION DO R. 1883, NEW IMIGRATION PO R. 1883 (viz tabulka)

Emigrační vlny do USA PŮVOD EMIGRANTŮ 1820-1860 (%) 1861-1890 (%) 1891-1920 (%) 1921-1960 (%) stará evropská imigrace 91,2 76,0 25,0 37,3 nová evropská imigrace 0,7 11,5 63,3 21,0 EVROPA CELKEM 91,9 87,5 88,3 58,3 AMERIKA 3,6 9,6 8,4 37,0 ASIE 0,8 2,5 2,8 AFRIKA A OST. 3,7 0,4 0,5 1,1

Imigrační vlny do USA 1820-1940

Imigrační vlny do Izraele 1948-2001

Kanada: hlavně 1901-1930 – 4,6 mil. , vrchol imigrace po 2. sv. v Kanada: hlavně 1901-1930 – 4,6 mil., vrchol imigrace po 2. sv.v. (hodně i z vých. Evropy), Lat. Amerika – Argentina, Chile a JV Brazílie – 1856-1940, i po 2. sv. válce, 7 mil. osob Austrálie a NZ – dominantní období 1830-1930 po 2. sv. válce: při vzniku samost. států rozsáhlé migrace – Izrael, Indie x Pákistán odchod Němců ze St. a V Evropy (13 mil.), Poláci (6,5 mil.), Češi (2,1 mil.) od 60. let se západní Evropa stává imigrační obl. – dominuje pracovní migrace růst ilegální migrace ostatní regiony: USA: Mexiko, Karibik Pers. záliv: okolní státy a Indie, Pákistán, JAR: subsaharská Afrika Německo: 1960-2 mil. Gastarbeiterů, 1973- 8 mil., poté omezení, nyní cca 12-13 mil.

poč. 21 století žilo mimo svoji mateřskou zemi na světě 175 mil. lidí SOUČASNÉ TRENDY MEZINÁRODNÍ MIGRACE VE SVĚTĚ, V EVROPĚ A JEJÍ DOPADY NA ČESKOU REPUBLIKU SITUACE VE SVĚTĚ poč. 21 století žilo mimo svoji mateřskou zemi na světě 175 mil. lidí velmi nerovnoměrně rozmístěni – 1/2 ve vyspělých a 1/2 v rozvojových zemích (jenom v zemích G7 1/3!), v zemích západní Evropy cca 20 milionů ročně jich přibývá 2 – 4 miliony, podíl migrantů na celkovém obyv. Země asi 2 % většinu tvoří ekonomičtí migranti, ale 30 milionů jsou uprchlíci (podle Ženevské konvence)

Příčiny a důsledky mezinárodních migračních pohybů(tradiční rozdělení na push a pull faktory): tradiční rozdělení na bohatý Sever a chudý Jih a prohlubování těchto rozdílů v čase ekologické faktory, mnohde „demografický tlak“ politická nestabilita, konflikty a spory psychologické aspekty (modernizace společnosti, snaha poznávat nové …) vliv na cílovou populaci: na politické, ekonomické, sociální, demografické a kulturní prostředí „není nic trvalejšího, než dočasná pracovní migrace“ (Martin, 1994) díky procesu globalizace vyvstává potřeba koordinovat migrační politiku na nadnárodní, kontinentální úrovni

SITUACE V EVROPĚ Rozdělení Evropy na regiony s výrazně odlišným migračním chováním: země bývalé Jugoslávie, kromě Slovinska západní Evropa země Visegrádu, Slovinsko a Pobaltí ostatní postkomunistické země včetně býv. SSSR Rusko

Přístupy k integraci cizinců: multikulturní – Švédsko, Austrálie, Kanada – „všem stejná práva ve všech sférách“ – cizinci zůstávají i po několik generací neasimilováni diskriminační („differetial exclusion“) – Německo, Švýcarsko, Rakousko atd. – začlenění imigrantů do urč. společenské sféry (trh práce), ale znemožnění získání občanství, participace na veřejném životě asimilační model – Francie – příliš se neosvědčil – proces jednostranné adaptace

Vnitřní migrace v ČR – základní trendy viz prezentace

Další druhy prostorové mobility Dojížďka – za prací, do škol, za službami evidence v rámci SLDB od r. 1961 u pracovní doj. a doj. do škol doj. za službami, za rekreací… – výběrová šetření nepravidelné pohyby: hlavně cestovní ruch komplexní pohled: přechod od relativně nevratným k přechodným formám

Zielinského model mobility Intenzita migračních pohybů Fáze ostatní pohyby migrace město-město vystěhovalectví migrace venkov-město